Grano Salis

„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25,26)

Kdo věří v Ježíše a nežije duchovně, ale tělesně, viz. sedmá kapitola Římanům, Mt 8,22 a L 9,60, i kdyby zemřel fyzicky-tělesně, tak bude žít.

Kdo však žije z víry v Boží slovo a ne z toho co vidí, toto totiž nazval Ježíš životem, viz.Jan 6,63, a věří v Ježíše, TEN NEZEMŘE NAVĚKY.

,, VĚŘÍŠ TOMU?"

Kdo žije tělesně? Ne každý, kdo věří v Ježíše, totiž žije duchovně, viz. ...Ne každý, kdo mi říká‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. ...(Mt 7,21)

Vůle nebeského Otce je:

,,Milovat Boha svého nadevšecko a milovat bližního svého, jako sebe samého."

Římanům 7 jasně zjevuje, že kdo se o to pokusí svými skutky, ten začne dělat přesný opak. Je to proto, abychom si uvědomili, že to, co chce Bůh, nebudeme schopni nikdy dělat, na celou věčnost, a že to byl, je a vždycky bude sám Bůh, který může vykonat to co chce, jak to on chce a kdy to on chce. Že se lidé církví stále snaží vykonávat to, co Bůh chce svými skutky je očividné, dokonce věří tomu, že to tak Bůh chce. Že to je lež jak Brno je zjevné z písma, především z té kapitoly Římanům 7.

,,Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh. (Římanům 8,3)

,,O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ (Jan 14,13-14)

Kdo VĚŘÍ Bohu, že jenom on může vykonat to co che, jak to chce a kdy to chce, TEN KONÁ OTCOVU VŮLI V NEBESÍCH.

Že se lidé církve shromažďující se v denominacích snaží konat Boží vůli svými skutky, je tím Božím uzavřením pod neposlušnost, viz. Římanům 11,32, a až přijde víra do jejích myslí, že to může udělat pouze Bůh sám, tak to je to Boží slitování. Do té doby jsou pod vychovatelem, a tak je písmo drží zavřené pod hříchem, což dosvědčují neustálým vyznáváním svých hříchů a následným pokáním, což je slib, že přestanou hřešit a začnou žít svatě, to skrze své úsilí a své skutky podle písma, což je stále udržuje pod mocí hříchu, tak jak to popisuje Pavel v Římanům 7.

A to jsou všichni ti, kteří: ,,věří ve mně a i kdyby zemřeli, budou žít. (Jan 11,25)

,,Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh" (Římanům 8,3)

Co je slabost těla?

,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo." (Římanům 7,21).

Slabost těla je chtít konat dobro požadované písmem, viz Galatským 3,22: ,,Písmo ale uzavřelo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře Ježíše Krista."

VÍRA JEŽÍŠE KRISTA: ,,Mějte víru Boží" (Marek 11,22): ,, ...Ne každý, kdo mi říká‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích."

Ten, kdo poprosil Ježíše podle jeho slova z Mk 11,22-24 a Jana 14,13-14 o Boží víru, a věří, že jí dostal, ten koná vůli Otce v nebesích, protože Boží víra věří ve vykonání Božího slova Božím slovem, to na místě, kde zrovna to Boží slovo přebývá:,, koná vůli mého Otce v nebesích."

Kdo přebývá vírou ve svém srdci z Otcem v nebesích, kde se nepřetržitě děje Otcova vůle, ten nemá potřebu nic vykonávat svými skutky na zemi, protože je vírou přítomen Otcovy vůle, konající se Otcem v nebi.

Takový člověk: ,,žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,26)

,,Žijete-li podle těla, zemřete..." (Římanům 8,13)

To žití podle těla a následnou smrt popisuje Pavel v té 7 kapitole Římanům. Žít podle těla je:

,,Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti" (Římanům 8,13 ekumenický), což je shodné s :

,,Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo."(Římanům 7,21).

Z těchto veršů vyplývá, že žít podle své vůle, to je podle těla, znamená chtít konat dobro podle písma, a to jediné způsobí zlo, protože:

,,Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný. " (Římanům 7,7-13).

Pavel tvrdí, a málo kdo mu věří stejně jako Galatští, že zlo je možné konat pouze svým chtěním konat dobro popsané písmem.

,,Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne." (Římanům 7,18)

,,Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? " (Galatským 3,1-5)

Ten, kdo slyší Boží slovo a nesnaží se ho vykonávat, protože věří Bohu, že ho již vykonal, ten žije na věky.

,,A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,26)

,,Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." (Římanům 8,13)

Jak je možné umrtvit skutky těla Duchem, když již víme, že skutky těla jsou z lidského chtění konat dobro?

,,Říkám však: Choďte Duchem a žádost těla nevykonáte." (Galatským 5,16 NBK)

Jak můžeme chodit Duchem?

,,Chodíme totiž vírou, ne viděním." (2.Korintským 5,7)

,,žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme." (2.Korintským 5,7 ekumenický)

,,Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost."(Galatským 5,16 ekumenický)

Chodit Duchem znamená chodit vírou a to znamená žít z víry v moc Ducha, který je tím Božím slovem i jeho vykonáním. (Jan 6,63 a Jan 14,13-14), a to je umrtvení skutků těla mocí Ducha.

,,Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." (Římanům 8,13)

Boží víra v Boží slovo vykonané Božím slovem v srdci člověka, je život věčný.

,,.Muži, milujte své ženy, " (Efeským 5,25 a Koloským 3,19) je špatný překlad, protože ani z nového Zákona nebude nikdo ospravedlněn. A každý muž, který se snaží milovat svou ženu, jí nemiluje, kdyby ano, tak se jí nebude snažit milovat, protože by jí již miloval. A každá snaha muže milovat svou ženu vyvrcholí v přesný opak, to díky zákonu výše popsanému, který stále platí. (Římanům 7,18-19)

Proto je dnes na světě tolik rozvodů a rozchodů, a to i v církvi, protože právě církev působí tlak na své ovečky, aby konali své skutky podle písma.

Pravda zní, že kdo věří v Ježíše a věří v moc Božího slova, které říká, že láska mužova k jeho ženě je součást vykonání Božího slova, ten miluje svou ženu, aniž o to jakýmkoliv způsobem usiluje, protože je mu to dáno jako Boží dar skrze víru Božího slova, které má ve svém srdci. ( Galatským 3,1-5)

,,„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25-26)

,,Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“ (Jan 8,51)

Zákon zachování

Ve fyzice se jako zákon zachování označuje tvrzení, že určitá měřitelná veličina fyzikálního systému se během vývoje tohoto systému nemění. Zachovávající se veličiny systému se mohou zachovávat lokálně nebo globálně.

Pokud se částice nesoucí určitou zachovávající se veličinu pohybuje, pak při změření hodnoty této veličiny v počátečním bodě a konečném bodě dostaneme stejné hodnoty (což vyplývá z toho, že jde o zachovávající se veličinu). Otázkou je, zda se tato veličina zachovávala po celou dobu i mezi jednotlivými měřeními.Pokud se hodnota veličiny nemění po celou dobu mezi měřeními, pak se hovoří o lokálním zachování. Jestliže však může po prvním měření zmizet a objevit se na jiném místě (se stejnou hodnotou, čímž je zajištěna platnost zákona zachování), pak se hovoří o globálním zachování.V případě lokálního zachování musí existovat určitý druh nosiče (částice, pole), který zajišťuje přenos dané vlastnosti mezi různými body.

Podle Einsteina platí, že pokud se nějaká veličina zachovává, pak se zachovává lokálně. Toto tvrzení vyplynulo z teorie relativity. (Wikipedie)

V duchovní oblasti je zachovávanou veličinou Boží slovo a částicí, která jí nese, je lidské srdce, jimž je lidská mysl, lidské city a lidská vůle dohromady, též nazývané osobnost.

Protože Boží slovo je tou měřitelnou veličinou, něčím co má nějakou počáteční, průběžnou a konečnou hodnotu, tak touto veličinou nemůže být osobnost člověka, protože osobnost člověka je jenom nosičem této hodnoty, přičemž bez té hodnoty té veličiny osobnost člověka nemá vůbec žádnou hodnotu.

Satanova lež se pokusila tuto pravdu o jediné hodnotě veličiny Božího slova zvrátit tím, že zpochybnila tu jedinečnost hodnoty Božího slova.

,,Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ (Genesis 2,16-17)

,,Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! " (Genesis 3,4)

Zvrátit jedinečnost jediné existující hodnoty Božího slova nejde, není to možné. Lží lze však časově oddálit to, kdo tuto jedinou hodnotu jediné veličiny ponese, kdo a kdy bude nosičem této veličiny. To je globální zachování této veličiny.

Satanovi se to v současnosti daří celkem dobře oddalovat v místě zvaném svět, kde úspěšně funguje jeho lež, kde představitelé církve věřící v Ježíše učí své ovečky teorii o budování vlastních charakterů, což znamená, že se mají snažit podobat svým chováním Ježíši, to znamená, že se mají stát podobnými veličinami jako je Bůh a jeho slovo. To však nikdy nebylo možné a nikdy možné nebude, protože my nikdy nebudeme tou veličinou již je Boží slovo, to proto, že jsme tím slovem stvoření. Kdybychom byli od věků do věků jako Bůh a nebyli bychom stvořeni Božím slovem, pak by to možné bylo. A není to možné také proto, že my jsme živými částicemi stvořené Božím slovem, které mají tu hodnotu té veličiny Božího slova nést. A až neseme vírou Boží slovo, teprve tak se stáváme skutečnými osobnostmi. Existuje jedno tajemství, které již bylo odhaleno Pavlem, ale nejspíš tomu málokdo rozumí. Je to to tajemství ukryté po staletí, které bylo odhaleno Bohem skrze jeho apoštoly, je to Kristus v nás, ta naděje Boží slávy. (Koloským 1,27)

Jestliže je Kristus v nás tajemství ukryté po staletí, tak v nás lidech byl ukrytý i když jsme v něho nevěřili, protože nám ho v nás zakrývala Satanova lež o evoluci. Proto každý, kdo je nějakou osobností, ale zatím nevěří, tak je tou osobností skrze skryté působení Božího slova před lidskou myslí. Mimo působení Božího slova totiž není nic, a už vůbec ne jakákoliv osobnost. Kdo toto ví a věří tomu, tak jeho mysl je spasená.

Kdo ví a věří tomu, že je jeho srdce částicí, která nese jedinou hodnotu jediné veličiny která existuje, jíž je Boží slovo, ten nebude mít problém postavit se při vytržení před Syna člověka, a nic z tohoto světa ho nemůže na světě při tomto vytržení udržet. To je totiž člověk, který žije a věří v Ježíše, protože zachoval Ježíšovo slovo. Smrt je lež, která tvrdí, že se člověk může stát veličinou podobnou Bohu, to svým vykonáváním svých skutků podle Božího slova.

Ve skutcích apoštolských ve druhé kapitole 38 verši Petr odpovídá lidem, kteří byli zasaženi v srdci Božím slovem, aby METANOEÓ, což přeloženo do češtiny je ve slovníku jako ZMĚŇTE SMÝŠLENÍ, neboOBRAŤTE SE.

A změnit smýšlení znamená změnit ho ve smyslu pravdy, kterou zjevuje Duch Boží skrze Boží slovo, nebo se obrátit od lži k té pravdě, což dělá i skrze toto psaní, jak věřím.

,,Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích." (Matouš 7,21)

,,KDO KONÁ VŮLI MÉHO OTCE V NEBESÍCH."

Ježíš tu neříká, že máme konat na zemi vůli Otce, který je v nebesích, ale říká, že máme konat Otcovu vůli v nebesích. Jak může být člověk v nebesích a konat tam Otcovu vůli, když se jí snaží konat zde na zemi jako Boží spolupracovník? To nejde, je to nemožné, a ti, kteří se o to pokoušejí, tak stále vyznávají své hříchy, což znamená, že mají stále pocit, že hřeší, mají stálé vědomí hříchu. Toto určitě není konání Boží vůle, protože ten, kdo koná Boží vůli, ten již nehřeší, protože je srdcem s Otcem v nebi, to vírou v konání Božího slova Božím slovem, které přebývá v jeho srdci. A to je pravda Ježíšova slova, která osvobozuje každého, kdo má v srdci Boží víru Božího slova, o kterou poprosil Ježíše v jeho jménu a uvěřil, že jí dostal.

Hned dva následující verše po tom verši Matouš 7,21 potvrzují to, co jsem právě napsal.

,,Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘ (Matouš 7,22-23).

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej:
jako muže a ženu stvořil je."

Izaiáš 9-11

Vzpomeňte na věci dávno minulé,

vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není,
jsem Bůh a není žádný kromě mne.
Já od počátku oznamuji konec
a odedávna, co teprv nastane.
Říkám: „Má vůle stane se,
udělám vše, co se mi chce.“
Já zavolám od východu dravce,
muže své vůle ze země daleké.
Co jsem řekl, to učiním,
své rozhodnutí naplním. "

Člověk byl učiněn Bohem ke svému obrazu.

Ta skutečnost, že si člověk může dělat co chce, tak jako Bůh, znamená, že je stvořený k obrazu Božímu.

Mezi to, co si člověk CHCE dělat, patří i to, že může někoho poslouchat, může CHTÍT poslouchat PŘÍKAZY a ZÁKAZY někoho jiného, ale nemusí, je to na jeho svobodném rozhodnutí.

Protože však Bůh nikoho neposlouchá, on si totiž dělá sám od sebe co chce, potom člověk nemůže být jeho obrazem, pokud chce někoho poslouchat ve smyslu plnit něčí příkazy a zákazy.

Pokud se k tomu člověk rozhodl svým svobodným rozhodnutím, tak není ÚPLNÝM obrazem Božím. Je sice částečně obrazem Božím tím, že se může svobodně rozhodnout jako Bůh k čemukoliv, ale rozhodne-li se plnit něčí příkazy, potom není ÚPLNÝM obrazem Božím, protože Bůh nikoho neposlouchá, on si dělá co chce, co jemu se líbí.

A tu nastává ten problém, který Bůh chtěl vyřešit, a PODAŘILO se mu to.

Ten problém spočívá v tom, že člověk si dělá co chce, k tomu byl stvořen Bohem, Bůh si dělá co chce, a tyto dvě chtění jsou v rozporu.

První rozpor mezi Božím chtěním a chtěním člověka je zaznamenán v Genesis 2,16-17 a Genesis 3,6

,,Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“

,,Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující porozumění, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl."
Tady se stalo to, co později ap. Pavel popsal ve svém listu Římanům 11,32:

,,Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval."

Tím, že Bůh dovolil člověku, aby si člověk dělal co chce, což byla podmínka toho, aby byl člověk k obrazu Božímu, tím ho uzavřel pod stav, kdy si člověk mohl udělat něco jiného, než to, co chtěl Bůh, aby člověk vykonal. Z přirozeného pohledu je toto bezvýchodná situace. Bůh nás lidi stvořil ke svému obrazu, což znamená, že si můžeme dělat co chceme, přičemž rozhodnout se někoho poslouchat není obrazem Božím, protože Bůh nikoho neposlouchá, to znamená, že nedělá to, co chce někdo jiný, a zároveň to přineslo člověku oddělení od Boha tím, že chce dělat něco jiného, než to, co chce dělat Bůh.

Jak tuto prekérní situaci Bůh vyřešil?

JEŽÍŠ

Když chce člověk dělat něco jiného, než to, co chce dělat Bůh, a dělá to, tak to Bůh nazval hříchem. Člověk, který chce mít vztah z Bohem, chce být blízko něho, přitom chce dělat něco jiného, než to, co chce Bůh, tak tím jiným konáním ve vztahu k Bohu hřeší. Kdyby však chtěl člověk Boha poslechnout, a činit to, co chce Bůh, tak by nebyl k obrazu Božímu, protože by tak MUSEL poslouchat něco, co sám ani moc dělat nechce.

První takový hřích je popsán v Genesis 4,1-8

,,Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu.

Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář.
Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. A ty nad ním budeš panovat.“
Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho. "

Bůh chtěl, aby Kain svého bratra Abela miloval. Kain chtěl, aby ho Bůh pochválil za jeho skutky. A to byl ten první zjevený rozpor mezi tím, co chtěl Bůh, a co chtěl člověk Kain, což přineslo do do srdce člověka Kaina hřích, místo toho, aby se Kain Boha zeptal, čím by mu udělal radost, tak se naštval na to, že Bůh nepřijal jeho dar podle jeho rozhodnutí. Tím, že si Kain udělal co on chtěl, tak tím potvrdil, že je stvořený k obrazu Božímu, protože Bůh si dělá také co chce, a nikoho neposlouchá, ale zároveň udělal tím svým rozhodnutím hřích, to je něco, co Bůh nechtěl, aby udělal.

Prekérní situace.

Situace, kdy se již lidé ptali na to, co mají dělat, aby tak činili skutky Boží, se stala o několik tisíc let později.

Janovo evangelium 6,28-29

,,Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

Proč jim Ježíš neřekl, že mají dodržovat Boží zákon? Protože věděl, za prvé, že by takto nebyli k obrazu Božímu, a za druhé by to stejně nesplnili, protože o to se pokoušeli několik generací, a nedařilo se jim to.

Jak je tedy možné být OBRAZEM BOŽÍM?

Je to možné pouze jediným možným způsobem, to VÍROU V JEŽÍŠE.

Když totiž člověk věří v Ježíše, tak se stává PLNÝM OBRAZEM BOŽÍM.

Každý člověk, který věří v Ježíše, si totiž může svobodně dělat co chce, přičemž Bůh způsobí u tohoto člověka Boží zázrak, nazývaný též BOŽÍ MILOST, který způsobí, že člověk věřící v Ježíše, dělající si co sám chce, dělá ÚPLNĚ TO SAMÉ, CO CHCE BŮH, aniž o to musí jakýmkoliv způsobem usilovat, nebo aniž musí kohokoliv poslouchat.

A toto je nazváno ŽIVOTEM VĚČNÝM.

Takováto víra je pro člověka, který byl zvyklý na to, že musí poslouchat Boha, aby tou poslušností získal život věčný, jako skok z letadla bez padáku.

Proto málo lidí má tuto víru, protože mají strach, že kdyby takto skočili, tak se zabijí. Tím strachem NEVĚŘÍ BOHU, ŽE VÍROU V JEŽÍŠE JE JIŽ ZACHRÁNIL K DOBRÝM SKUTKŮM.

List Efeským 2,8-10

,,Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to z vašich skutků, aby se nikdo nechlubil. Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom v nich žili."

Člověk, který chce poslouchat Boha, přičemž musí zapírat sám sebe, nikdy Boha poslouchat nebude, protože Bůh chce, aby si člověk mohl dělat co sám chce, to z plnosti svého srdce, a aby to bylo ve shodě s jeho vůlí. To je možné jenom tím skokem z letadla bez padáku, to je vírou v Ježíše, že i když si bude člověk dělat co chce, tak Bůh způsobí tou vírou člověka v Ježíše, že to bude shodné s Boží vůlí.

Ti, kteří se snažili zapírat a takto poslouchat vnějšně Boha tím, že se pokoušeli plnit jeho přikázání, ti dopadli tak, jak to popisuje ap. Pavel v listu Římanům 7,14-25

,,Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!
Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu."

CHTÍT KONAT DOBRO POPSANÉ BOŽÍM ZÁKONEM JE PRO ČLOVĚKA SMRTÍ, PROTOŽE KDYŽ TOTO CHCE KONAT, TAK KONÁ PŘESNÝ OPAK.

Když však člověk VĚŘÍ V JEŽÍŠE, a věří JEŽÍŠI, tomu co ježíš řekl, tak věří tomu, že chce i činí z celého srdce to samé, co chce Bůh. Člověk věřící v Ježíše nemusí pátrat po tom, co chce Bůh, ale skrze tu víru to ví.

ČLOVĚK VĚŘÍCÍ V JEŽÍŠE TOTIŽ VÍ, CO BŮH CHCE, TOTIŽ TO, ABY ČLOVĚK VĚŘIL V JEŽÍŠE. A protože již v Ježíše věří, tak ví, že splnil na sto procent Boží vůli, a tak věří, že již nemůže nic pokazit, ani vylepšit, žádným svým skutkem, protože ví, že věřit v Ježíše je Boží skutek v NĚM.

A také věří, že všechno, co od této chvíle udělá, je ve shodě s Boží vůlí, o což se stará Bůh v něm, skrze Ježíše žijícím

2.Korintským 13,5

,,Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře. Nepoznáváte sami na sobě, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ne, pak jste ovšem selhali. "

Ten člověk, který se snaží plnit Boží vůli svojí poslušností Bohu skrze své skutky podle vnějších nařízení, ten Boží vůli neplní, protože takto není obrazem Božím, protože si nedělá co chce, tak jako Bůh, ale dělá to, co musí, což Bůh nedělá, nikdy nedělal, a nikdy dělat nebude.

	Hledej
	Je a svátek má Vladimír. Vytvoření registrace