Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 236, komentářů celkem: 429552, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
 mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 431 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116471070
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování?
Vloženo Úterý, 09. únor 2010 @ 20:06:21 CET Vložil: Stepan

Dotazy čtenářů poslal brusle7

Zajímají mne Vaše názory na toto téma.

Pojďme se prosím společně zamyslet nad rozdíly mezi jednotlivými církvemi a jednotlivci  především ve formě smíření (s lidmi a s Bohem).
Podstata je zpravidla u nás všech stejná , ve formě vidím u mnohých lidí zásadní rozdíly.


Podobná témata

Dotazy čtenářů

"(svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 28 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 10. únor 2010 @ 21:01:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj.

  Smíření a pokoj s Bohem je prastará křesťanská svátost, základ křesťanství. Stalo se před lety, na kříži Golgoty.

14 Vždyť Kristova láska nás zavazuje. Máme zato, že jestliže jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni;
15 a on zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili sami pro sebe, ale pro Toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.
16 My tedy již od nynějška nikoho neznáme podle těla. A jestliže jsme i Krista znali podle těla, nyní ho však již takto neznáme.
17 Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!
18 To všechno je pak z Boha, který nás se sebou smířil skrze Ježíše Krista a dal nám službu toho smíření,
19 totiž že Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou, nepočítaje lidem jejich hříchy. A slovo o tom smíření svěřil nám.
20 Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.
21 Vždyť Toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.


19 Otci se zalíbilo, aby veškerá plnost přebývala v něm
20 a aby jeho prostřednictvím všechno smířil se sebou. Skrze něj způsobil pokoj, když krví jeho kříže usmířil to, co je na zemi, i to, co je na nebi.
21 I vás, kdysi odcizené a nepřátelské v mysli kvůli zlým skutkům, nyní již usmířil
22 svým pozemským tělem skrze smrt, aby vás postavil před svou tváří svaté, neposkvrněné a bezúhonné -
23 pokud ovšem zůstáváte založení a pevní ve víře a neodchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem.


  Když jsem měl před lety ještě v paměti ten živý rozdíl mezi nepřátelstvím, které jsem měl s Bohem a následným pokojem v tom vzácném smíření skrze oběť Ježíše Krista, dal jsem dohromady takový krátký web Deprese nebo pokoj, kde svoji zkušenost se smířením v Bohu a Božím pokojem celkem podrobně popisuji. To je to nejdůležitější smíření.

  Z něj vychází i smíření s lidmi. Jestliže vím, co jsem zač, protože mi to Slovo a Duch ukazují, mohu mnohem snadněji žít s lidmi - ať už bratry, křesťany, nebo bližními "ze světa". V tom smíření s Bohem skrze Krista je totiž i velmi, velmi zvlášní a silná moc k odpuštění hříchů, odpuštění jak bratrům a sestrám, tak bližním či vzdálenějším.




Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Čtvrtek, 11. únor 2010 @ 15:34:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Boh dáva zmierujúcu obeť. Touto obeťou je „Kristus Ježiš, jeho Boh ustanovil ako prostriedok zmierenia skrze... vieru.“ (Rim 3,24.25) „Toho, ktorý nepozná hriech, za nás urobil hriechom, aby sme sa v ňom stali Božou spravodlivosťou.“ (2 Kor 5,21) Kristus-Vykupiteľ vzal rozsudok hriechu na seba. „S Kristom sa zaobchádzalo tak, ako si zasluhujeme my, aby sa s nami mohlo naložiť, ako si zasluhuje on. Bol odsúdený pre naše hriechy, na ktorých nemal nijaký podiel, aby sme my mohli byť ospravedlnení jeho spravodlivosťou, na ktorej nemáme nijaké zásluhy. Vytrpel smrť, ktorá mala stihnúť nás, aby sme mohli prijať život, ktorý patril jemu. 'Jeho jazvami sa nám dostalo uzdravenia'. (Iz 53,5)“ 

Obete sa v pozemskom svätostánku stále opakovali. Rok čo rok sa toto obradné podobenstvo vykúpenia znova a znova pripomínalo ako zaujímavý príbeh. Naproti tomu skutočnosť (antityp) – teda zmierujúca smrť nášho Pána – sa udiala na Golgote raz navždy. (Žid 9,26-28; 10,10-14)

Na kríži bola cena za ľudský hriech úplne zaplatená. Božej spravodlivosti sa urobilo zadosť. Z právneho hľadiska sa svetu dostalo ospravedlnenie. (Rim 5,18) Zmierenie bolo zavŕšené na kríži, ako to predobrazne vystihovali obete, a kajúcny veriaci môže tomuto dokončenému dielu nášho Pána úplne dôverovať. 

Kňazský Prostredník. Ak zmierením za hriech bola obeť, prečo bol potrebný kňaz?

Kňaz bol prostredníkom medzi hriešnikmi a svätým Bohom. Kňazská služba naznačuje vážnosť hriechu a následné odcudzenie medzi bezhriešnym Bohom a hriešnym stvorením. „Ako každá obeť bola predobrazom Kristovej smrti, tak každý kňaz predstavoval Kristovu prostrednícku službu ako Veľkňaza v nebeskej svätyni. 'Lebo jeden je Boh a jeden Prostredník medzi Bohom a ľuďmi.` (1 Tim 2,5) “

 Prostredník a zmierenie. Práca súvisiaca so zmierujúcou krvou v priebehu prostredníckej služby kňaza sa tiež pokladal za určitú formu zmierenia. (3 Moj 4,35) Slovo zmierenie znamená nápravu vzťahu medzi dvoma odcudzenými stranami. Tak ako Kristova zmierna smrť zmierila svet s Bohom, tak jeho prostrednícka služba – sprostredkovanie zásluh jeho bezhriešneho života a zástupnej smrti – robí zmierenie s Bohom osobnou skúsenosťou veriaceho.

Levítske kňazstvo zobrazuje spásnu službu, ktorú Kristus koná od svojej smrti. Náš Veľkňaz, ktorý slúži „po pravici trónu velebnosti“, je „služobník svätyne a pravého stánku, ktorý postavil Pán a nie človek“. (Žid 8,1.2)

Nebeský svätostánok je veľké riadiace centrum, kde Kristus koná svoju kňazskú službu pre našu spásu. On „môže naveky spasiť tých, čo skrze neho prichádzajú k Bohu, lebo žije  stále, aby sa za nich prihováral“. (Žid 7,25) Preto sme nabádaní, aby sme pristupovali „s dôverou k trónu milosti, aby sme dosiahli milosrdenstvo a našli milosť a pomoc v pravom čase“. (Žid 4,16)

Kňazi v pozemskom svätostánku konali dvojakú službu  – každodennú službu v prvom oddelení a výročnú službu vo veľsvätyni (svätyni svätých) teda v druhom oddelení svätostánku. Tieto služby symbolizovali Kristovu kňazskú službu.
  
  Cele tu:
  http://uloz.to/3952991/zmierenie.doc




Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 12. únor 2010 @ 10:23:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pravá podstata pokání není jen ve vědomí lidské slabosti a lítosti nad osobní špatností a způsobeným zlem, ale především nad tím, že jsme hříchem něco zničili, popřeli jsme něco podstatného a určujícího v našem životě. Lítost nad způsobenou škodou je dána vztahem k tomu, koho jsem poškodil. Opravdovost lítosti je dána láskou. Pokání a lítost vedou ke smíření.

Ve zpovědi kajícník po vyznání projevuje svou lítost, která je podmínkou k rozhřešení - bez lítosti není milost odpuštění a smíření.
Uložené pokání kajícníkovimá být obrazem jeho vnitřního pokání a snahy o nápravu. Všechny tyto postoje jsou velmi vnitřní a zpovědník nemůže v této oblasti kajícníka zastoupit a za něj litovat jeho hříchů a činit pokání, aby mu bylo odpuštěno a on byl s Bohem smířen. Tohle je osobní záležitost každého křesťana.
Přesto zpovědník může zpozorovat u kajícníka povrchní přístup ke slavení této svátosti a mít obavu z opravdovosti jeho lítosti a snahy o nápravu. Tato nedokonalost kajícníka sice není podmínkou k odmítnutí rozhřešení, ale volá po nápravě.
Když při křtu malých dětí kněz říká, že "malé děti je možné křtít, jen když se církev za ně zaručí vírou", poukazuje tím na "doplňující roli" církve, která platí obecně.


Církev je církví kající ne proto, že je plná kajícníků, ale že činí pokání za sebe a za druhé.

Jestliže pokání vede ke smíření, pak každé zlo a každá křivda nejen volají po nápravě, ale především po pokání.


...Chesterton ve svých povídkách o Pateru Brownovi s jemným humorem zdůrazňuje význam lítosti pro odpuštění:

NEMŮŽEŠ - LI LITOVAT SVÝCH HŘÍCHŮ, ALESPOŃ LITUJ TOHO, ŽE JE NEMŮŽEŠ LITOVAT.



Katolický týdeník 05/str.7



Re: (svátost) SMÍŘENÍ: podstata , forma, rozdíly v praktikování? (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Sobota, 13. únor 2010 @ 05:18:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
V katolíckych a pravoslávnych cirkvách sa prakticky môžu používať všetky tie formy pokánia, ktoré sa používajú v post-reformáčných cirkvách. Ak sa nemýlim, tak tam sa jedná alebo o
a/ individuálne priznanie a vyznanie hriechov v osobnej kajúcej modlitbe priamo Bohu v rozličnej podobe,
b/ vzájomné vyznávanie hriechov s odvolávaním sa na list Jakubov, v niektorých cirkvách sa k tomu dáva možnsoť vyznať Božiemu služobníkovi, ktorý však sa iba pomodlí za kajúcnika, aby mu Boh odpustil hriechy...
b/ spoločné vyznávanie /no viacmenej  iba všeobecné - "zhrešil som..."/ pri bohoslužbách


To je asi všetko. Toto môže používať každý katolík a pravoslávny tiež. Ale v KC a PC sa okrem toho osvedčila prax osobnej spovede u kňaza, ktorý v mene Kristovom odpúšľa kajúcnikovi hriechy za predpokladu ich úprimného vyznania, ľútosti, prípadne splnenia podmienky, ktoré  v tej spojistosti stanoví pri spovedi spovedník-kňaz /ako napr. navrátenie ukradnutého, ospravedlnenie sa za urážku, odvolanie osočovania a pod./. Tu sa využíva  aj to, čo post-reformační kresťania, žiaľ, ticho, mlčky /protestne voči KC/ obchádzajú, a to na základe slov Písma "Komu odpustíte hriechy, budú mu odpustené, a komu zadržíte, budú mu zadržané"... To boli slová adresované iba aposštolom, a teda po nich sa priamo vzťahujú na ich nástupcov episkopov a presbyterov, a preto v KC a PC sa toto právo dáva biskupom a kňazom /diakonom nie.../.

Z logiky týchto slov Pána vyplýva možnosť odpustiť, aj neodpustiť. No na základe čoho? Pekných modrých očí?.. Na základe osobného vyznania, pri ktorom kňaz sa presvedčí, že dotyčný kajúcnik to myslí s pokáním vážne. Ak to tak nie je, kňaz mu jednoducho mu nemusí dať rozhrešenie, a teda neodpustiť v mene Kristovom. Má na to plné právo: /komu zadržíte, budú mu zadržané". Okrem toho sú špeciálne hriechy, ktoré nemôže každý kňaz odpustiť, ale len biskup, prípadne taen kňaz, ktorému to biskup delegoval /napr. za vykonanie abortu/. Taktiež ak kňaz vidí, že kajúcnik nespĺňa podmienky opravdivého pokánia /napr. sa spovedá zo smilstva, ale nadalej hodlá žiť so svojou družkou pohlavným životom v jednom byte. Načo je taká spoveď, ak saom odhodlaaný v tom istom ťažkom hriechu pokračovať?.../

Individuálna spoved je  pastoračne, pedagogicky veľmi užitočná a účinná. Hoci je človeku iste nepríjemné ísť kňazovi a povedať mu o svojom vnútri, ale je to veľmi liečivé. Tá nepríjemnosť je primeraná môjmu hrichu, ktorý bol predsa spravidla - príjemný. V rámci pokánia sapatrí teda zniesť aj čosi nepríjemné, či nie?... U dobrého spovedníka /a každý si môže vybrať koho chce/ je taká spove´d nielen formálnym vyznaním a odbavením, ale je hlavne osobným stretnutím ľudí, v ktorom človek môže vidieť viditeľný znak  prítomnosti  samého krista v podobe kňaza. Kňazi Cirkvi majú sa snažiť spravidla vždy napomáhať, uľahčovať spoveď a maximálne sa snažiť pochopiť a tolerovať až po krajnú hranicu, nakoľko sa len dá. A ak sa už nedá, a nemôže dať rozhrešenie od hriechov, tak sa hovorí nie o odmietnutí, ale odložení, t.j. po splení podmienok kajúcnik príde, a rozhrešenie ochotne dostane. Každý kňaz vám povie, že niet väčšej radosti pre neho než je tá, ked môže odpustiť hriechy nejakúmu veľkému hriešikovi...

Povinnosť spovedať sa v KC viaže vlastne len pri uvedomovaní si ťažkých hriechov. V praxi sa však odporúča aspoň raz do roka, ale ešte lepšie mesačne, hoci člvoek nemusel spáchať ťažký hriech. V tomto zmysle je to vlastne akási forma duchovného vedenia, ako výborná prevencia pred páchaním hriechmi. Ono aj ked človek sa môže mnohé veci dočítať, predsa len konkrétny človek má často škrupule, pochybnosti, a stretnutie s kvalifikovaným Božínm služobníkom je preň veľmi povzbudivé, užitočné a česť, a nie každý sa vyzná sám v sebe. Kńaz je v tomto zmysel veľmi často psychológom, ke´d mnohí mu nehovoria len o svojich hreichoch, ale aj o ťažkostiach života, ktoré s tým súviasia, a tým to "dajú zo seba". Tým, že kňaz je viazaný najprísnejším tajomstvom, aké je v tomto svete uložené na ľudí, majú ľudia istotu a dôveru... Pre mnohých osamelých ľudí /babky a pod./ je rozhovor s kńazom často výnimočnou udalosťou, strtetnutím v ich živote.

Kňazi, ktorí pracujú s deťmi a mládežou vravia, že spove´d je jeden z najúčinnejších výchovných prostreidkov. Don Bosko, snád najväčší praktický  pedagóg v dejinách, byto potvrdil. Musím konštatovať, že naozaj veľká škoda, že post-reformačné cirkvi nepraktizujú práve túto najúčinnejšiu formu pokánia - individuálnu osobnú spoved Božiemu služobníkovi...

/Mimochodom, v spojitosti so spovedou by možno mohli mnohí pochopiť o.i. aj fakt, prečo KC neordinuje kňazov-ženy. Aj psychológia potvrddzuje, že žena, ktorá viacmenej - ako hovoria mnohí - "rozmýšľa jazykom", teda potrebuje to, čo má v mysli niekomu vysloviť, a je jej zrejme dosť ťažko zachovať to prísne spovedné tajomstvo. To, čo sa kňaz pri spovedi často dozvie, je naozaj dosť šokujúce.../

Stránka vygenerována za: 0.42 sekundy