Grano Salis - PŘICHÁZEJÍCÍ GLOBÁLNÍ TOTALITA

Přátelé,

rád bych Vás upozornil na tyto zajímavé materiály:

http://www.vesmirni-lide.cz/knihy/lucid/dok_kontr.htm
http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=10337 (Arogance financí - video)
http://www.torgos.net/guty/lucid.html

Řadu problémů v těchto pracích nedokážu posoudit, nicméně mám za to, že tyto práce víceméně odhalují Satanův záměr s lidstvem. Dozrál čas k tomu, aby původní princip „rozděl a opanuj“ byl nahrazen sofistikovaným „sjednoť a opanuj.“ Světový vůdcovský princip v tomto světle vypadá takto:

Jeden vůdce,
jedna víra,

jeden lid.

Tomu bude předcházet:

jeden světový finanční (bezhotovostní) systém
a

jeden světový identifikační systém lidí.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy vyzval na Fóru světových státníků konaném na Kolumbijské univerzitě 29. 3. 2010 USA k tomu, aby společně s evropskými zeměmi pomohly vytvořit globální finanční systém.

Tedy okolo všech lidí se pomalu utahuje smyčka totality. Náboženství se stane jedinou politickou doktrínou, a proto bude s politikou nerozlučně spojeno. Dnes prakticky všichni lidé zanechávají za sebou elektronickou stopu. Začne to zaváděním nejrůznějších vymožeností usnadňujících život (karty, čipy pro vstup do objektů), a skončí čipováním lidí. Ti, kteří se nedají očipovat se stanou rázem bezdomovci a to nezávisle na výši svého majetku. Bez čipu se nedostanou domů, k lékaři, do práce i dopravních prostředků – budou naráz zbaveni všech civilizačních výhod. Navíc se stanou lovnou zvěří, budou na permanentním útěku (Mt. 10:17-22). Budou ale mít velikou výhodu: budou označeni Božím znamením na čele (Zj. 9:4; 14:1), což mj. znamená i to, že hrůzy šesti polnic (Zj, 8, 9) se jim vyhnou, neboť jejich účelem je potrestat vzpouru proti Bohu a paralyzovat satanský globální systém moci. Tedy jako Satan bude mít označeny své lidi, bude je mít označeny i Bůh. Mám za to, že lidé s Božím znamením již nebudou moci zhřešit – rozhodující bude jen to, že budou Bohu patřit.

Tedy tito lidé, i když někteří z nich skončí mučednickou smrtí, budou pod Boží ochranou. Bez Jeho vůle nikomu nespadne z hlavy jediný vlas (Lk. 21:18)! Naproti tomu Satan proti svým lidem použije teroru naprosto neomezeně, neboť mu v tom nebude nikdo bránit.

Navíc je možné, že Bůh na zemi vytvoří pro své věrné určitý azyl (území), na které nebudou moci antikristova vojska vstoupit, ani na něj střílet (Zj. 12:6, 13-16). Všichni tohoto azylu nedosáhnou, neboť řada lidí při pronásledování zahyne, když bude vydávat svědectví vládcům i národům (Mt. 10:16-39).

Určité omezení Satanova teroru vidím i v tom, že očipování nebude násilné, i když psychologický tlak bude zřejmě velmi silný. Kdyby totiž očipování bylo násilné, lidé by za přijetí Satanova znamení nenesli odpovědnost. Ale Bůh chce, aby se člověk rozhodl pro Něj či proti Němu a tím za své rozhodnutí nesl odpovědnost.

Nelze pochybovat o tom, že Satan je původcem jakékoli zločinnosti. Jeho mistrovský záměr tkví v tom, že pod rouškou kontroly zločinnosti a boje proti terorizmu dosáhne totální kontroly nad lidstvem a zotročí ho. Proto se boj proti terorizmu bude protahovat tak dlouho, dokud totální kontroly lidstva nebude dosaženo. Zdá se, že na brzké likvidaci terorizmu nemá nikdo z mocných tohoto světa zájem. Je tedy možné s velkou pravděpodobností vyvodit závěr, že všechny aktivity směřující k celosvětovému sjednocení na poli politickém i náboženském jsou iniciovány přímo Satanem, ovládajícím lidi, kteří ani nevědí, že mu slouží.

Bible nás učí, že svět bude jednou sjednocen – a že to lidem nic dobrého nepřinese. Vzdor tomu se náboženští činitelé ve sjednocování světa v oblasti politické i náboženské angažují.

Sjednocení všech světových náboženství v jedno univerzální, je půdou, z níž vzejde náboženství antikristovo. Ovšem sjednocení světových náboženství předchází sjednocování všech křesťanských církví pod jednu střechu, tedy tzv. ekuména. Ovšem principem ekumény je sjednocení každého jednotlivce s Bohem (vertikálně), jak o něm hovoří J. 17.

Satan ale úspěšně podsunul církevním představitelům myšlenku, která mu vyhovuje, totiž instituční sjednocení, které probíhá ve světské, horizontální rovině. Tím odvedl církve od Boha a následování Krista na cestu nejrůznějších církevních prohlášení, konferencí, konkordátů a jiných aktivit, které k Bohu nevedou a ve kterých se současné křesťanské církve doslova utápějí.

Blíže viz:
EKUMÉNA
Poslední dnové lidstva. Část 2 (kap. 6.4)

Sjednocení Evropy je předehrou ke sjednocení světa. Satanovi patří všechna království světa i jejich sláva – tedy politika (Lk. 4:5-7).

Blíže viz:

Nekonvenční pohled na světový politický systém

Na cestě sjednocování náboženství bylo fakticky dosaženo v otázce osoby Boží shody římského katolicismu s islámem.

Uvažujme nyní tyto výroky:

(1) Deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím Nostra aetate (28.10. 1965)

3 Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země,…

(2) LUMEN GENTIUM Dogmatická konstituce 24. 11. 1964

NEKŘESŤANÉ
16… Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit.

(3) RADIO VATICANA Ohlédnutí kard. Kaspera za cestou Benedikta XVI. do Turecka

A pak, když na druhý den v katedrále Svatého Ducha mluvil o „pokorné cestě doprovázení“ s těmi, „kdo nesdílejí naši víru, ale prohlašují, že se drží víry Abrahámovy a uctívají spolu s námi jediného, milosrdného Boha.“
http://rv.omadeg.cz/clanek.php4?id=6866

(4) O tom, jak se rozplynula nedůvěra Zhodnocení apoštolské cesty Benedikta XVI. do Turecka

Petrův nástupce pak shrnul své dojmy v zápisu do Zlaté knihy návštěvníků Hagia Sofia slovy: „Ve svých odlišnostech stojíme tváří v tvář víře v jediného Boha;
http://rv.omadeg.cz/clanek.php4?id=6867

Tyto čtyři výroky lze jednoznačně vyhodnotit tak, že v osobě Boží není mezi římskými katolíky a muslimy rozdílu, tj. že obě tyto skupiny vyznávají jednoho a téhož Boha – v takto ŘKC definované oblasti dialogu bylo tedy dosaženo shody.

Existují ale důležité otázky nacházející se mimo rámec tohoto dialogu. Kardinálním problémem je otázka Božího Syna, protože od přijetí, či nepřijetí Jeho oběti závisí spasení každého člověka. Tato otázka nebyla nastolena z toho důvodu, že v ní nelze nalézt shodu – podobně jako v lóžích svobodných zednářů je předem vyloučena jakákoli diskuse, v níž se nelze shodnout.

Proto byl Boží Syn z tohoto dialogu vyloučen!

Mt. 10:32,33 „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.“

Vše ostatní jsou jen nevýznamné detaily, tolerované a akceptované oběma stranami. To ovšem znamená, že od této doby se římský katolicismus se vůči islámu nevymezuje, nebo lépe, neměl by se vymezovat – tedy jakákoli kritika islámu z katolických pozic je nemyslitelná, což by si měl uvědomit jeden autor, který se na těchto stránkách dopustil těchto výroků:

Pretože islamské náboženstvo, pokiaľ ide o jeho vznik a rozšírenie vo svete, nejaví známky vieryhodnosti,…

5.Mohamed celým svojím novovytvoreným náboženstvom islamu, v mnohom dosť podstatne skreslil pravý obraz Boha, ktorý poznáme z definitívneho zjavenia Krista, a vniesol doň mravné a náboženské princípy, ktoré jasne protirečia učeniu Krista /popiera trojosobnosť v jedinom Bohu, teda aj božstvo Kristovo, zaviedol mnohožensto a iné princípy morálky, protiviace sa pravému Božeimu zjaveniu.
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=10275

Na straně ŘKC vidím iniciativu, ale na straně muslimů názorovou pevnost. Z uvedených faktů je zřejmé, že ŘKC nastoupila nový kurs: namísto zdůrazňování nutnosti přijmout oběť Božího Syna zdůrazňuje to, co je islámu a římskému katolicismu společné.

Celý světový politický systém je koncipován tak, že člověka buď vtáhne a přetvoří – nebo ho vyvrhne. Jde tedy o primárně duchovní záležitost. Satan nestrpí, aby někdo v jeho království působil v duchu, který se mu příčí. Proto je myslím důležité, nesejít s pravé cesty následování Krista a neutopit se v nebiblických aktivitách. Nemáme táhnout jha s nevěřícími (2Kor. 6:14). Následovník Kristův není ze světa a nemůže mít tedy podíl na církevních světských aktivitách. Politická svoboda je pouze svobodou vnější – a Kristův následovník může být dokonce svoboden i v žaláři před popravou, jak nám o tom podal krásné svědectví jeden katolický kněz:

S KRISTEM I V ŽALÁŘI SVOBODA - BEZ KRISTA I NA SVOBODĚ ŽALÁŘ.

Radost z Kristova vzkříšení všem přeje
BA

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace