Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Co znamená, když je někdo "anathema".

Rád bych zde objasnil svůj postoj katolíka k významu slova „anathema“.
Mám zkušenost, že mnozí zde citlivě vnímají, jsou – li takto označováni, ale chápou to nesprávně. 
Závěr je pak takový, že: "Pokud vy katolíci někoho proklínáte, nemáme se dál o čem bavit".
Takový závěr je logickým důsledkem notně pokřiveného obrazu o katolické církvi, který je zde prezentován a některými hojně upřednostňován. Je tu nabízen obraz katolické církve z doby Tridentského koncilu, jakoby se žádné další koncily nekonaly. Proč tu nejsou zveřejněny pro objektivní srovnání třeba také závěry Prvního a Druhého Vatikánského koncilu? Šedesátá léta minulého století jsou pro nás určitě aktuálnější, než půl tisíciletí staré výroky, které byly reakcí na tehdejší konkrétní situaci a kterou dneska vnímáme už zcela jinýma očima. 
Odpověď papeže Jana XXIII (kolem r. 1960)na otázku, proč chce svolat II. Vatikánský koncil, byla: "Chci nechat otevřená okna církve, abychom viděli na lidi venku a oni se zase mohli dívat dovnitř". Vyzval také další křesťanské církve, aby na koncil vyslaly pozorovatele, na což přistoupily pravoslavné  i protestantské církve. Od r. 1545 už uběhlo hodně vody a forma vyjadřování se podstatně změnila.
Chceme – li tedy hodnotit výroky Tridentského koncilu v tak hluboké historii půl tisíciletí, nelze to dělat naivně očima dnešního člověka, ale je třeba zohlednit tehdejší historickou situaci mohutného vření  a střetu reformace (jako revolty na špatný život části katolického kléru - následek podílu na světské moci) s katolickou církví, viditelně reprezentovanou papežem a biskupy.  Je třeba také znát způsob myšlení středověkého člověka a jeho způsoby vyjadřování. Podívejme se, jaké je myšlení dnešního člověka – nekatolíka, který zde uveřejnil zavádějící článek „ŘKC opustila evangelium:Tridentský koncil v češtině“. Všimněte si, že pro něho není ani nejdůležitější obsah textu samotného kánonu, ale že právě tučně zvýraznil  s velkými písmeny: AŤ JE PROKLET! Evidentně toto mu nejvíc vadí!
Tridentský koncil; Kánon 9:
Jestliže kdokoliv říká, že hříšník je ospravedlněn pouhou vírou v tom smyslu, že nic dalšího není požadováno ke spolupráci, aby se získala ospravedlňující milost a že není žádným způsobem třeba, aby byl nakloněn aktivitou své vůle; AŤ JE PROKLET. Tridentský koncil; Kánon 12:
Jestliže kdokoliv říká, že ospravedlňující víra je pouhou důvěrou v Boží milost odpouštějící hříchy pro Kristovu zásluhu, nebo že jsme ospravedlněni pouze vírou. AŤ JE PROKLET.
Slovo „anathema“, překládáno do češtiny  „ať je proklet“ posunuje v současném chápání významu prokletí jako svolávání Božích trestů na dotyčného. A to je úplně špatně! Křesťan nikomu nemůže přát zlo! 

Anathema znamená biblicky něco zcela jiného – vyloučení ze společenství věřících církve. (Ga 1,8-9) Ale i kdybychom vám my anebo anděl z nebe kázali jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! Jak jsme již řekli, tak to nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet! (Zde to znamená, ať je předmětem prokletí).
Co skutečně znamená prokletí u těch, co zbloudili, vysvětluje sám Pán Ježíš: (Mt 18,17) ...Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a celník. 
Pohani a celníci jsou naši bližní, máme je milovat jako sami sebe.  Ale nemůžeme s nimi sdílet společenství u stolu Páně, společenství církve! (Fp 2,2) Význam slova "anathema" přibližuje také Pavel, když nabádá k vyloučení ze společenství u veřejného hříšníka (veřejný hříšník – např. ten, kdo veřejně žije v nedovoleném svazku – v dnešní době třeba případ manželství muže již jednou ženatého a rozvedeného, nebo homosexuální partnerství.) Kor 5, 1-13) Vůbec se proslýchá, že je mezi vámi smilstvo, dokonce takové smilstvo, jaké nemá jméno ani mezi pohany - že někdo má manželku svého otce!  A vy jste nadutí, než abyste se raději dali do truchlení, aby ten, kdo spáchal takový skutek, byl vyloučen z vašeho středu. Já jsem totiž - jako tělem vzdálený, ale duchem přítomný - již rozhodl o tom, kdo to spáchal, jako bych byl přítomen:  Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše Krista, vydejte takového satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v den Pána Ježíše.  Vaše chlubení není dobré. Nevíte snad, že maličko kvasu prokvasí celé těsto?  Vyčistěte tedy starý kvas, abyste byli novým těstem, poněvadž jste nekvašení. Vždyť přece byl za nás obětován náš velikonoční Beránek, Kristus!  Proto slavme svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.  Napsal jsem vám v dopisu, abyste se nesměšovali se smilníky.  Nemyslel jsem však vůbec smilníky tohoto světa, ani lakomce, vydřiduchy nebo modláře - vždyť potom byste museli ze světa odejít! Teď vám tedy píši, abyste se nesměšovali, kdyby nějaký takzvaný bratr byl smilník, lakomec, modlář, utrhač, opilec nebo vydřiduch. S takovým ani nejezte. Vždyť proč bych já měl soudit ještě ty venku? Nesoudíte snad vy ty, kteří jsou uvnitř?  Ty venku pak soudí Bůh. A tak toho zlého vylučte ze svého středu.

Shrnutí: Pokud označím někoho, že je "anathema", neznamená to, že ho proklínám ve smyslu, že bych mu přál něco zlého, že na něho svolávám Boží tresty.  V žádném případě! Je to označení pro toho, kdo pro svůj veřejný hřích, nebo pro své bludné názory ztratil vlastní vinou právo prožívat v plnosti společenství věřících v Kristu uvnitř katolické církve. Kdo se již narodil třeba jako evangelík, už nemůže být anathema. Nikdy totiž do katolické církve nepatřil  (To se v době Tridentu vůbec neřešilo, protože prakticky všichni byli v katolické církvi).
Je paradoxem, že se označením „anathema“ cítíte dotčeni a přitom svým jednáním právě o toto sami usilujete
(viz třeba článek: Jak bezbolestně vystoupit z ŘKC).
Je logické, že pokud si někdo přeje z ŘKC odejít, ztrácí pochopitelně právo na společenství katolické církve. Stává se „anathema“ - sám se vyloučil z účasti na vnitřním životě církve. Pokud o takovém kněz ví, má povinnost mu Kristovo tělo nepodat (S takovým ani nejezte).
Proč by také měl někdo takový o cosi takového usilovat, když ŘKC je podle něho přece jen „nevěstka“?