poslal Willy Jan 14:4-6 „A kam já jdu, víte, i cestu znáte.“ Tomáš mu říká: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Už mnohokrát jsem se zamýšlel nad těmito slovy Pána Ježíše. Jedním z výsledků těchto zamyšlení je vyjádřen v nadpisu tohoto článku.
Ale pojďme se na věc podívat z gruntu a od začátku. Janem zaznamenaný rozhovor Pána Ježíše s Tomášem, který měl, jak vidno, problémy s vírou už před Kristovým vzkříšením, nenápadně ukazuje kromě jiného, jak i apoštolové před svým znovuzrozením často špatně poslouchali nebo spíše vůbec neposlouchali, co jim Pán říká. Pán řekne: kam jdu víte i cestu znáte a Tomáš řekne: Pane, nevíme, kam jdeš! Jak můžeme znát cestu? Vlastně se s Pánem dohaduje, jako by řekl: No teda, to, cos teď řekl, Ježíši, je pěkná blbost! Ale Pán nedbá na Tomášovu námitku a pokračuje: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život.
Kdyby Tomáš poslouchal, co jim Pán říkal dříve, věděl by, že Pán jde k Otci. Ale chvála Pánu za zaznamenání tohoto rozhovoru v úvodu 14. kapitoly Janova evangelia života i za jeho pokračování v jejím zbytku. Zjevuje nám totiž životně důležité pravdy. A v neposlední řadě chvála Pánu i za Tomášova slova řečená při setkání se vzkříšeným Ježíšem Kristem (J 20:28): „Můj Pán a můj Bůh.“
Pán Ježíš byl na cestě k Otci a každý, kdo Ho následuje jako tu Cestu Jeho cestou (kříže) také k Bohu Otci dojde. A co/Kdo je tou Cestou? Kristus jako Pravda i Život. Je to jako dvě koleje pro vlak, které vedou kola lokomotivy a vagónů do cíle jejich cesty. Takže, kdo chce jít tou Cestou, musí poznat/poznávat a znát Pána Ježíše Krista jako Pravdu a žít skrze Krista Jeho životem neboli mít Krista jako svůj Život. Nikdo nemůže přijít a nepřijde k Otci jinak, než touto Cestou. Pána Ježíše jako Pravdu máme a známe tím, že vírou přijímáme Jeho/Boží Slovo, které je Pravda a podle Pánových Slov je také Duch a Život. Toto Slovo je také chlebem života pro našeho vnitřního člověka - ducha, který jíme tím, že se to Slovo modlíme - v modlitbě je vracíme Bohu, aby v nás podle Božího Slova zaznamenaného prorokem Izaiášem (55:11) udělalo toto: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu. Modlitební čtení Slova je tedy Boží způsob, jak jíst Ježíše Krista jako chléb života, abychom měli věčný život.
Jako Pravda nás Boží Slovo vysvobozuje z moci hříchu a ze smrti do života a jako Život je nám Životem, který nás činí způsobilými jako Boží děti/syny uskutečnit ve spolupráci s Bohem Jeho věčný záměr. Pravda i Život jsou nám také Světlem, v němž vidíme světlo, jak to krásně vyjadřuje Žalm 36:10 - Neboť u Tebe je pramen života; díky tvému světlu vidíme světlo. A poněvadž víme, že Bůh je Světlo, Písmo nás učí, že Bůh se nám zjevuje coby Světlo v Pánu Ježíši Kristu jako Pravda i Život. Potřebujeme obojí - Pravdu i Život, abychom viděli světlo a mohli chodit v Tom Světle jako je On v tom světle (1J 1:7). Chodit ve světle znamená být a zůstávat v Bohu/Kristu, který je tím Světlem, v Němž vidíme světlo neboli chodit podle Ducha, být živí Duchem a Duchem usmrcovat skutky těla a tak žít životem Boha, který má příbytek v našem duchu (Ř 8:4,13, J 14:23). Je to tak proto, že funkcí Ducha je přenášet do věřících vše, čím/Kým Bůh je a vše, co vykonal, aby se mohli těšit a těšili se z nevystižitelného Kristova bohatství, které je věřícím zvěstováno apoštoly (Ef 3:8) pro budování Církve coby Těla Kristova, Boží stavby, jíž jsou svatá svatyně v Pánu a Boží příbytek v Duchu (Ef 2:21-22).
Obávám se, že mnozí touto Cestou z různých důvodů nejdou. A tak se modlím: Pane, smiluj se nad námi a dej nám milost jít za tebou tou Cestou, kterou jsi šel před námi Ty, abychom následováním Tebe došli k našemu Otci, který je v nebesích, a stali se tak v Tobě - Jeho milovaném Synu a našem Pánu Ježíši Kristu Jeho (dospělými a zralými) syny. Amen.
Tož tak.
