Grano Salis - Bůh Otec

poslal mikim

Zdravím poprvé všechny, posílám několik myšlenek o Bohu Otci a po úvodu a hlavně cele vypsaných veršů k danému tématu k zamyšlení a případné diskusi. Je to takový můj první pokus na toto téma, nejsem teolog ani ten nejchytřejší z Vás, ale mám rád všechny informace pohromadě k danému tématu,...další články /Bůh Ježíš Kristus a Bůh Duch Svatý následují nebo budou brzo následovat/.

Bůh Otec:/ , GOD, BOG, HOSPODIN, STVOŘITEL, ELOH, ELOHIM, ALLÁH/
Bůh, věčný Otec, je Stvořitel všeho, Původce, Udržovatel a svrchovaný Vládce celého stvoření. Nemá počátek ani konec. Je spravedlivý a svatý, milosrdný a milostivý, dlouho shovívající a hojný v neochvějné lásce a věrnosti. Bůh je Otcem svého prvorozeného a jednorozeného Syna Ježíše Krista. Otcovský vztah Boha je určován vztahem k Synovi. Synovský vztah Ježíše je určován vztahem k Otci. Otec je bytost, není to idea, princip, osud. Bůh je všemohoucí jen jako blízký, ba nejbližší příbuzný Ježíše Krista. Je všemohoucí na cestě svého Syna, která vede dolů z věčnosti do Betléma, na Golgotu a odtud vzhůru na nebesa. Křesťanská tradice rozlišuje mezi vztahem Boha ke světu a vztahem Boha k Ježíši Nazaretskému. Proto mluví o „stvoření světa“ na straně jedné a o „plození Syna“ na straně druhé. Ze stvoření nelze odvodit Boží otcovství. Neříkáme „Otec Stvořitel“. Naopak Otec tvoří skrze Syna v moci Ducha své zdejší dílo - nebe a zemi. Nebýt trojičních vztahů, Bůh by nebyl Otcem. Jediná odlišnost Boha spočívá v tom, že Syn a Duch vycházejí na věčnosti z Otce, zatímco Otec nevychází z nikoho a z ničeho. Otec utváří sám sebe. Věčný počátek Trojice začíná u Otce. Otec je svrchovaný tím, že je určován svým božstvím, ale je vstřícný tím, že se vztahuje k Synu a k Duchu. Svatá Trojice spočívá na věčném zdroji božství, jímž je Bůh Otec. Otec je neviditelný zdroj veškeré existence, fyzicky ztělesněn ve viditelném Synu, prožíván a porozuměn Duchem svatým, jenž už je opět neviditelný.

Krátce ke Trojici tak jak tomu věřím já osobně/více o Trojjjedinosti v dalším článku Bůh Ježíš Kristus/:

Jediný nejvyšší Bůh je Bůh Otec – Stvořitel nebe a země od něhož je všechno.
Jediný je Pán Ježíš Kristus – Boží Syn - Immanuel, je Boží obraz a od věčnosti Bohem ze své podstaty, v němž bylo všechno stvořeno. Skrze něhož je všechno i my skrze něj. Slovo Pán = Bůh!!!
Duch Svatý je Bůh/Sk.5x4/, je Pán/2Kor.3x17/, je také Stvořitel/Job 33x4/. Duch Svatý tedy není jen dech vycházející z Boha či Syna, kteří jej posílají…Duch Svatý je pro nás stále tajemnou postavou/bytostí či osobou/. To, že by byl přímo nazván osobou v Bibli nenajdeme.
Ale každopádně si myslím si Bůh Otec i Bůh Ježíš Kristus přáli, abychom Ducha neustále poznávali, a prosili o něj, proto jej oba dva posílají. Kdyby byl Duch Svatý jen bezvýznamnou postavou, proč by jej jinak poslali, vždyť Bůh Otec i Bůh Ježíš Kristus jsou přece všemohoucí a určitě by si stačili vše udělat - vyřešit sami.
Všechny tyto tři tyto bytosti spolu navzájem spolupracují. Neexistuje však v Bibli verš, který by doslova tvrdil, že existuje Trojjediný Bůh, a nebo, že ti tři jsou jedním Bohem. To, že ti tři či dva jsou jedno či zajedno, ještě ale neznamená, že jsou jedním!!!

Bůh není jednoduchý. Vždy bude pro člověka spojen s tajemstvím.
Byl by to malý bůh, kdyby šel uchopit rozumem.
1.Mojžíšova 1x1: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

Bůh má všecky pocity jako člověk: radost/Sof.3x17/, nechuť/Lv20x23/, lítost/1Moj.6x6/, žárlivost/2Moj.20x5/.
Jména Izraelského Boha:
A/Él, Elóhím:

Pro zajímavost krátké vysvětlení slova Elohim:
SZ užívá s oblibou jako jména vlastního pojmu Elóhím, který byl původně jménem obecným pro všecky bohy a bohyně. Stal se však jménem vlastním, které často nahrazuje jméno Jahve. Jednak se jméno Jahve nemělo vyslovovat, jednak se mělo ukázat, že Hospodin je Bůh povýtce./Biblický slovník/

Elóhím je množným číslem pojmu el (bůh). A nalezneme i překlady, dle kterých elóhím znamená i lidské soudce a vladaře či společnost Boha a andělů. Elóhím má skutečně příponu hebrejského množného čísla (plural suffix) -im . Slovníky nám potvrzují, že elóhím je morfologicky plurálem - množným číslem:
WTM[1] :
TWOT[2] :
Sloveso bara - stvořit související s elóhím je dle morfologického slovníku ve 3.osobě jednotného čísla:
Tedy "... elóhím stvořil..." nikoliv "... elóhím stvořili...". Je tedy zřejmý nesmysl překládat verš ve smyslu "Na počátku stvořil bohové nebe ... ". http://www.myty.info/view.php?cisloclanku=2006020002
B/ Jahve:
Toto jméno se vyskytuje asi na šesti tisících místech. Vzniklo spojením samohlásek slova Adonaj = můj Pán, které mělo nahradit nevysvětlitelné jméno se souhláskami posvátného tetragramu JHVH. Dosti četná svědectví nás přesvědčují, že jméno izraelského Boha se vyslovovalo „Jahve“.

C/ Jahve sebaot: = Hospodin zástupů

Výraz se ve SZ vyskytuje 279x nejčastěji v prorockých knihách.Tato vazba se vykládá trojím způsobem: mohla by označovat pozemské armády synů Izraelských, hvězdná vojska, anebo zástupy duchů či andělů. Poznamenejme, že výraz je často ve vztahu k truhle smlouvy, která byla alespon z počátku valečným symbolem /Nu10x35/. Proto David při střetnutí s Filistinskými řekne: “Já k tobě jdu ve jménu Jahveho sebaot, Boha vojsk izraelských /1Samuelova 17x45/.

D/ Tituly dáváné izraelskému Bohu:
Jerubbaal, Ešbaal, Baaljada, Baaljah- Kořen baal vyjadřuje vlastnictví a panství. Úponěvadž je to titul dávaný Bohu, znamená to, že Bůh je vlastníkem nějakého místa, kde hodlá přebávat a pánem člověka a lidu, nad nímž chce panovat. Hospodin je tedy ba´álem svého lidu/ Izaiáš 54x5/
´ádón- =pán./´ádonáj/
melek- často je Hospodinu dáván kralovský titul melek, zvláště v Žalmech.
´áb- Izrael Hospodina take s oblibou nazýval otcem ´áb/Jeremiáš 3x4, 31x9, Izaiáš 63x16/. V četných vlastních jménech je boží jméno nahrazeno jménem “otec”, ´áb: Abia, Abram, Abner, Achab, Eliáb, Joáb..
Ve SZ existovalo I spousta jiných pohanských bohů: Baal Beelzebul, Baal berit, Kómeš, Milkom, , Melech, Tammúz, Dágon, Ašera, Anat, Astarté.
Nový zákon nepřináší žádné nové učení o Bohu. Důležité je, aby člověk dobře pochopil, že je to Bůh smlouvy a Zákona, Bůh proroků, že jedná s lidmi dál, jako s nimi vždycky jednával. Proto jsou v NZ převzaty všecky teologické zásady SZ. SZ učil, že Bůh je živý a že je Otec. NZ nás učí, v jakém smyslu je živý a v jakém smyslu je Otec.
Především výpověď o absolutní jedinosti Boží:
Celý NZ se odvolává k starozákonnímu monoteismu jako k tradici, která je mimo jakoukoliv diskusi/Marek 12x28-34,29,32/. Kdykoli je řeč o této boží jedinosti, může NZ užít výrazu „víme“/1Kor.8x4/ nebo“věříme“ v plném a absolutním smyslu slova /Židům 11x6, Jakub 2x19/.
Tvrdit, že je jeden Bůh, znamená hlásat mnohem více nicotnost bohů, jejich směšnou marnost./1Kor.8x4, 10x19 než jejich nesoucnost, neboť NZ ví stejně jako SZ, že člověk může být ve spojení s démonskými, ale nadlidskými mocnostmi a že v důsledku toho nemohou být modlářské kulty považovány za něco lhostejného, nýbrž za povážlivou účast na jistém druhu posvátna/1Kor.10x7, Skutky 7x40-43, 1Janova 5x21/. NZ nás stejně jako SZ staví před následující paradox: třebaže jsou modly marnost, věčný Bůh na ně žárlí. Boží žárlivost patří k nejpůvodnějším stránkám biblického monoteismu. /Biblický slovník/
Verše ukazující na jediného a nejvyššího Boha Otce/Hospodina/:
Ámos 4x13: Neboť hle, on je tvůrce hor a stvořitel větru, oznamuje člověku, co má na mysli, působí úsvit i soumrak, šlape po posvátných návrších země. Jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů.
/Podobně - Ámos 5x9/
Jeremiáš 10x10: Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem.

1.Korintským 8x5-6: I když jsou takzvaní bohové na nebi či na zemi – jakože je mnoho takových bohů a pánů, my přece víme, že je jediný Bůh a Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.

Jakub 2x19: Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.

1.Korintským 15x28: Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

Zjevení 4x11: Jsi hoden Pane a Bože náš přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůli všechno povstalo a jest.

Jan 17x3: A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

Řím. 1x19,20: Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a Božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

Efezským 4x6: jeden je Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

Efezským 3x20-21: Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosím a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

4.Mojžíšova 4x35,39: Tobě bylo odhaleno poznání, že Hospodin je Bůh, kromě něho není žádný jiný.v39, Proto poznej dnes a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi, žádný jiný není.

2.Mojžíšova 20x2-3: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Izaiáš 41x4: Kdo to uskutečnil a vykonal? Ten, jenž od počátku povolává všechna pokolení. Já Hospodin jsem první, já budu též u posledních věcí.

Izaiáš 43x10-12: „Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj služebník, jehož jsem vyvolil. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mě. Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není. Já jsem oznamoval a zachraňoval, já jsem ohlašoval, a nikdo cizí mezi vámi. Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův, a já jsem Bůh!

Izaiáš 45x5-7: Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není…Aby poznali od východu slunce i od západu, že není žádného kromě mne. Jáť jsem Hospodin, a není, žádného více. Kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko.

Izaiáš 48x11: Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám./pozn. tento verš moc nechápu, když v NZ je, že Otec dal slávu svému Synu- Ježíši Kristu nebo jej oslavil/.

Izajáš 9x5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

Matouš 4x9-10: a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane, neboť je psáno: „Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“

1. Janova 5x20-21: Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. Děti vyvarujte se modlářství./pozn. Zde se hovoří o pravém Bohu Otci i o pravém Bohu Ježíši Kristu/.

1.Timoteova 1x14-16: Abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle, jeho nikdo s lidí neviděl a nemůže vidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

Jan 1x18: Boha nikdo nikdy neviděl, jednorozený Syn/Bůh/, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.

Juda 1x24-25: Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. amen

Další verše:, Jan 3x16, 1Jan.4x8-10, 2Moj.34x6-7, Jan 14x9, Daniel 7x9, Jakub 1x17, Zjevení 4x2-3, Zjevení 1x8.
Mezi Otcem a Synem existuje neustálý dialog lásky, neustálá výměna a přelévání. Otec a Syn se vzájemně milují nekonečně intenzivně.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace