Tak jsem si tady přečetl některé komentáře a jsem překvapen kolik "lásky" mají v sobě ti co už nejsou "pod zákonem" a tak milují Boha a bližního, že Bohu dělají ostudu svým vyjadřováním a bližního s přehledm pošlou do pekla.

Není to poprvé co je tady spor o Desatero. O co se vlastně hádat? Vy, kteří už Zákon máte zrušený stává se vám zhřešit? Definici hříchu známe, přestoupení zákona a to nejen Desatera, ale i lásky. Nenávidíš souseda? Přestupuješ Zákon, pohrdáš bližním - přestupuješ Zákon, obviňuje tě svědomí - jsi přestupníkem Zákona. To už pomlčím o nadávkách Mikaela, který asi nezná slova P. Ježíše

Matouš 5:22  Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, povinen k soudu státi. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude pekelný oheň trpěti.

Otázkou je, kdo je tady bratrem a kdo ne. Pro zmíňovaného pana Mikaela nejsme bratři nikdo, protože tak jako on nerozumí Písmu nikdo a z této pozice soudí ostatní. Budiž.

Já věřím v platnost Desatera a proč? Protože pořád se mě dotýká a nutí mě korigovat své chování a jednání. A ouvej P. Ježíš mi ještě říká, abych si dával pozor na svoje myšlenky

Matouš 5:27  Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezcizoložíš.
28  Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.

Kdo si myslí, že se to týká pouze cizoložství, je bláhový.

Tak jak je to s tím Zákonem, je zrušen, když se dotýká i mého svědomí a myšlení?
Pavel píše Římanům (ku podivu ne Židům)

Římanům 3:27  Kdež jest tedy chlouba tvá? Vyprázdněna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry.
28  Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků Zákona.
29  Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Ba, jistě i pohanů,
30  Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.
31  Což tedy Zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž Zákon tvrdíme.

Tvrdíme znamená rušíme??

Římanům 7:1  Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?

Římanům 5:20  Zákon pak vkročil mezi to, aby se rozhojnil hřích, a když se rozhojnil hřích, tedy ještě více rozhojnila se milost,
21  Aby jakož jest kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.

Římanům 6:1  Což tedy díme? Snad zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila?
2  Nikoli. Kteříž jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm?



Jakub dokonce varuje, přestoupiš jedno, jsi vinen všech

Jakubův 2:1  Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
2  Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
3  A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;
4  Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?
5  Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?
6  Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?
7  Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
8  Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
9  Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.
10  Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.
11  Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.
12  Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.

A on nemluví jen o Desateru, dotýká se i zákona lásky. Opovrhneš chudobným, jsi přestupníkem a to i Desatera. A tak v čem spočívá vaše svoboda, vás osvobozených od zákona? Že jste už bez hříchu? Pak klamete sami sebe a jste lháři

1 Janův 1:7  Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.
8  Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není.
9  Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.
10  Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho.

1 Janův 2:1  Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého.
2  A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa.
3  A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázání jeho ostříháme.
4  Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázání jeho neostříhá, lhářť jest, a pravdy v něm není.

Ohraná písnička, já nejsem pod zákonem, ale pod milostí - víte vůbec co to znamená být pod milostí?

Být pod milostí znamená, že Ježíš Kristus tak miloval svět, že sebe obětoval, aby každý kdo uvěří a činí pokání mohl být spasen. On prolil krev, která očišťuje hříšníka od hříchu, když činí pokání, tzn. kdo uvěřil ve spásnou oběť Ježíše Krista a činí pokání a respektuje Jeho příkazy, na takového člověka už Zákon nemá právo, protože Bůh takového člověka vidí skrze spravedlnost Kristovou, do které se musíme obléci. Pokud toto není, zákon na člověka doléhá plnou silou. Ovšem pozor, pokud nerespektuji příkazy boží a vězím v hříchu a je jedno jestli jsem přestupníkem zákona lásky či Desatera, žádná oběť za mne neplatí!

Židům 10:12  Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
13  Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
14  Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.
15  Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16  Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17  Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18  Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
19  Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20  Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
21  A majíce kněze velikého nad domem Božím,
22  Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23  A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
24  A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25  Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26  Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
27  Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

Kdo si myslí, že to platí pouze pro židy, a že se to týká pouze absence ve shromáždění je buď nevzdělaný nebo snílek. Pak můžeme říci, že se nás netýkají žádné příkazy, žádné epištoly, protože my jsme v Česku, nejsme Židé, nežijeme v Korintu, Římě atd. Pak ještě zbývá otázka - jsme ještě křesťané?

Doufám, že jsem to napsal srozumitelně. Samotné skutkaření nikoho nespasí, pokud není podloženo vírou tzn. skutek musí pramenit z víry a ne opačně. Svými skutky nezakryjeme nedostatek víry a budeme se utěšovat, že Bůh mi odpustí, protože jsem dal prašule na vytopené.
rastan