Grano Salis - 10.Blaze chudým a plačícím

10. Blaze chudým a plačícímV posledních pořadech jsme se podívali na biblické, světské, politické a náboženské souvislosti, kontexty, do nichž zasazujeme kázání Pána Ježíše na hoře. Nyní půjdeme přímo k věci. Ježíšovo učení, Jeho kázání na hoře, najdeme v Matoušově evangeliu, v 5. a 6. kapitole. Začněme tedy prvními dvěma verši:Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je: (Matouš 5:1-2)
Vždy, když Ježíš viděl před sebou zástupy, zmocnil se jej soucit. Soucit nezůstal bez činu. Nemocné uzdravoval, zástupy nakrmil, ukázal jim cestu ze ztracení nebo za ně prosil u Boha Otce. Každé srocení lidí má fyzické a duchovní potřeby. Vidět ztracené nebylo pro Ježíše nic příjemného. Konec konců, Pán Ježíš měl slitování i nad těmi, kdo Jej ukřižovali.Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem. (Lukáš 23:34)Když vidím velké davy lidu, třeba na Václavském náměstí nebo na stadiónu, téměř vždy mne pronásledují myšlenky: Kolik z nich zná Pána Ježíše? Kolik jich má s Ježíšem intimní vztah? Lítost by měla zmítat každým křesťanem, když vidí davy. Nejsem Pán Bůh a jsem ten poslední, kdo může posoudit, kdo Pána zná, a kdo ne. Přesto mohu s naprostou jistotou prohlásit, to, co je potvrzeno Božím slovem, že spaseno je jen malé stádečko lidí:Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. (Lukáš 12:32)Když vidíme dav, uvědomme si, že jen málo jednotlivců z davu patří do Božího království. Tak to viděl i Pán Ježíš Kristus, ztělesněný Bůh. Odkud byli posluchači Ježíšova kázání? Byli odevšad. Ze severu, jihu, východu i západu. Čteme:Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je. A velké zástupy z Galileje, Desítiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly. (Matouš 4:23)Jestliže my ve své hříšné bídě vidíme davy ztracených v dnešním davu, jak musel být pohnut nad stavem tehdejších lidí sám Pán Ježíš Kristus?
Davy se za Pánem Ježíšem hrnuly. Zdraví i nemocní, posedlí, farizeové, saduceové, essejci, zélóti, nevěstky, učení i negramotní, bohatí i žebráci, všichni bez ohledu na to, na jakém stupni společenského žebříčku stáli.
Všimněme si, že Ježíš na prvém místě kázal svým učedníkům, ne davu! Učedníci byli připraveni, lid ještě ne.... a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je (tj. učedníky). (Matouš 5:2)Ježíš určil své kázaní, své učení na hoře, především svým učedníkům. Davy nechápaly, ale alespoň mohly slyšet. Nikdo nemůže žít podle Ježíšova kázání, pakliže Jej osobně nezná jako svého Spasitele a nemá k Němu důvěrný vztah. Davy Jej neznaly, učedníci Jej znali.
Totéž platí i o nás v dnešní době. Jestliže neznáme Krále, jednotlivě nebo národně, nikdy nemůžeme žít to, co Král Ježíš učil a kázal. Učedníci byli Jeho prvotní posluchači, protože Jej znali; davy byly Jeho druhotní posluchači. Zástupy měly příležitost aby poznaly Ježíše a slyšely evangelium.
Ježíš se posadil - rabíni učili vsedě, čímž zdůrazňovali svoji autoritu. Král, když něco vyhlašuje, se také posadí na trůn a co řekne, to je zákon. I papež vyhlašuje vsedě ze stolce a náš předseda koneckonců také sedí před nějakým výborem, jemuž předsedá a ne předstává.
Ježíš otevřel ústa - každý, kdo něco říká, musí otevřít ústa, na tom není nic zvláštního k zaznamenání. Otevřít ústa - v tomto případě však neznamená, že jen promluvil - otevřel ústa znamená, že řekl něco mimořádného a nesmírně závažného, řekl něco důležitého co mu leželo na srdci, řekl něco, co musel říci. Lidé byli v úžasu, kdykoliv Pán Ježíš promluvil, jak čteme v Bibli:Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!" (Jan 7:46)V Markovi se dočteme, že Ježíš kázal v moci. To znamená, že učil suverénně, svrchovaně, s plnou váhou, tedy s autoritou. Jeho učení bylo úplně jiné než učení zákoníků.I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. (Marek 1:22)Kázání našeho Mistra Ježíše Krista, pátá, šestá a sedmá kapitola Matoušova evangelia, má řád. Nejprve hovoří o občanech království, potom o spravedlnosti - tedy jak žít správně v království - a za třetí nabádá jak vstoupit do království. Na konci sedmé kapitoly vidíme účinek Ježíšova kázání. Kdo může kázat lépe než sám Bůh - Ježíš Kristus! Co vždy udivuje, je Boží načasování. Bůh předem stanovil vše. Hodinu svého ukřižování, i hodinu Ježíšova kázání.
Bible říká:Když spatřil zástupy, vystoupil na horu;Na jakou horu? Vždyť místo, na němž kázal, je jen pozvolný severní svah nad Galilejským jezerem beze jména. Ježíš svojí přítomností posvětil i mírný svah na horu. V Bibli hora často představuje království. Hrady stojí na vrcholech, města na pahrbcích. Když Ježíš hovořil o svém nebeském království, stál na hoře, i kdyby to byla rovina. Hora, její vyvýšení nad ostatní povrch, symbolizuje jak duchovní, tak i politické vyvýšení. Přečtěme si následující verš:Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů (Židům 12:22)Ježíš na hoře nad Galilejským jezerem nekázal jen nahodilé myšlenky, kázal přímo královský Manifest. Byly to hluboké myšlenky. Jestliže pochopíme smysl Ježíšova kázání, musí nás to změnit. Jestliže se nezměníme, nepochopili jsme, co Ježíš káže. Jeho učení je pravda, která není z tohoto světa, jako není z tohoto světa Jeho království. Jsme připraveni? Pochopit a přijmout Boží Pravdu je ta nejnáročnější záležitost! Žijeme totiž, jsme obklopeni prostředím nepravdy, jsme obklopeni prostředím světa, jsme namočeni ve lži. Takový je standard světa.
Potom i následující verš dostává jiný význam: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. (Matouš 5:3)Tomuto krátkému verši věnujeme pozornost. Stručnost rozhodně není mělkost myšlenky. Mohli bychom tento verš přeložit do modernější češtiny: Šťastní jsou ti, kdo jsou chudí v duchu... Ani tohle ještě nezní jako dnešní čeština. Co takhle: Šťastní jsou ti, kdo jsou skromní... nebo: Šťastní jsou ti, kdo nejsou povýšení... prostě a dobře: Šťastní jsou ti, kdo nejsou pyšní, kdo není suverénní, kdo si nezakládá na svých schopnostech, kdo není povýšený, kdo nejsou panovačný. Šťastní jsou ti, kdo se v duchu nenaparují a dobře vědí, že jsou sami v sobě nuly. Takové nuly, kterým se německy říká niemand a anglicky nobody. Takže nejpřiléhavější překlad Matouše 5:3 by zněl: Šťastný je ten, kdo si uvědomuje, že je sám v sobě velká nula, neboť tomu patří nebeské království.
Bůh nenávidí pýchu. Pyšný člověk si obyčejně ani neuvědomuje, že je soběstředný. C.S. Lewis napsal, že čím víc nám vadí pýcha na někom jiném, tím více tuto neřest vlastníme sami. Nám totiž vadí na druhém to, s čím se umíme ztotožnit, o čem víme, co dobře známe. Neřesti, které nám na jiných vadí nejméně, jsou ty, kterých máme poskrovnu, protože se do nich neumíme vžít, prostě nám chybí cit pro jejich ohmatání.
Pyšný člověk je soustředěný na sebe, sobecký, subjektivní; skromný člověk je objektivní, odvrací se od sebe a soustřeďuje se na jiný objekt. Proto práce šlechtí člověka, dává zapomenout, proto nejrůznější koníčky přinášejí lidem chvilkové štěstí. Obrátíme-li tento verš, jenž učil Ježíš, pak dostaneme: Nešťastný je ten, kdo se zaobírá jen sám sebou, a jemu království Boží nepatří. Ježíš tedy otevírá své kázání na hoře jistým životním krédem, které nabízí štěstí, tedy blaho a požehnání, všem, kdo nemyslí jen na sebe. Celé Ježíšovo kázání na hoře bylo určeno učedníkům, potom pro přímé posluchače a zprostředkovaně patří všem následným generacím. Ježíš nás nabádá, abychom přijali nový výlučný životní standard, který přinese pokoj, štěstí a blaženost věřícímu kterékoliv doby. Proč si tolik lidí myslí, že Bůh je kaziradost? Protože neznají jeho učení. Ten, kdo se raduje z vlastního hříchu, jak na někoho vyzrál, jaká to byla švanda, když se opil, jak sesmilnil, ano, potom je Bůh hříchokazič. Bůh nabízí opravdovou svobodu, přetrvávající radost a pokoj, které nemají s hříchem nic společného. Prvním krokem ke štěstí je zapomenout sebe sama.
Není mnoho lidí, kteří žijí podle Ježíšova kázání, není ani mnoho křesťanů, kteří podle něj žijí. Všichni jsme formováni a ovlivňováni světem, bez výjimky. Svět nás nejen formuje, ale především deformuje naše vidění světa. Svět ovlivňuje náš pohled na morálku, etiku, podnikání, mezilidské vztahy, manželství, mateřství, rozvody, feministické hnutí, materialismus, módu, volný čas, umění, tanec, sport, zábavu, alkohol, jídlo, atd. Bůh však chce, abychom byli šťastní, abychom nepropadali zoufalství světa.
Prvním krokem ke štěstí je chudoba ducha a to je pro svět prohlášení jako atomová puma. Přesný opak toho, co nám namlouvá svět. Když zjistím, že se věci mají jinak, než jsem si doposud myslel, nesmírně mne to uzemní, uvědomím si svůj nulismus, uvědomím si, že bez Něj nic neznám. Proto se musíme obrátit s nespokojeností a neštěstím k němu, Stvořiteli všeho. Jen On je divuplný rádce, jen On nám může dát správný návod jak žít šťastný křesťanský život. Kdo zná lépe člověka, než sám Stvořitel. Pověz mi Bože, jak mám žít, co mám dělat, abych byl spravedlivý? Ty jsi mne stvořil, ty mne znáš.
Ježíš opakovaně obrací pozornost na naše nitro, do našeho ducha. Správný tedy spravedlivý vnitřní člověk bude produkovat dobré skutky, které mu Bůh připravil. Skutečné vnější skutky mohou být vyprodukovány jenom skutečným a pravým nitrem, duchem, srdcem. Proto se Pán Ježíš obrací v prvé řadě na vnitřního člověka.
Protiklad ke slovu blaze je běda. Podívejme se na jedno takové prohlášení, pronesené přímo Ježíšem:Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!" (Matouš 26:24)Když Ježíš řekne Blaze tomu, kdo... nebo Běda tomu, kdo..., zase nejde o nějakou banální prohlášení. Ježíš v obou případech soudí. Jednomu přisuzuje blaho, druhému běda.
Podívejme se nyní na progresivní posloupnost Ježíšových prohlášení, která se týkají blahoslavenství, blaženosti, tedy štěstí. Nejprve si uvědomíme chudobu ducha, což je ten pravý přístup k hříchu. Hřích můžeme pochopit pouze skrze chudobu ducha, skrze vyprázdnění sama sebe.Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. (Matouš 5:3)Ten, kdo si uvědomí existenci nebeského království, zaujímá nějaký postoj. Vědomí vlastní pýchy nás přivede k hluboké lítosti, k pláči nad svým hříchem. Kdybychom zůstali však jen u lítosti a pláče, nic by nám to nebylo platné.Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.(Matouš 5:4)Poté, co jsme si uvědomili svůj hřích, který nás rozplakal, snad každý s upřímným srdcem přejde do skromné tichosti.Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.(Matouš 5:5)Ani tichost není konečný stav štěstí. Po poznání hříchu, pláči a tichosti přichází další stupeň, a to je touha po spravedlivém, tedy správném způsobu života:Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Matouš 5:6)Hlad po správném žití se projeví v milosrdnosti k ostatním lidem.Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (Matouš 5:7)Hlad po správném žití se také projeví v čistotě srdce:Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. (Matouš 5:8)A konečně, hlad po správném žití se projeví v tom, že takto oslovený a proměněný člověk se stane nositelem míru a pokoje.Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. (Matouš 5:9)Celý tento proces dosvědčuje, že jsme Božími syny. Musí nám být jasno: vše výše řečené nezpůsobuje spásu, ta je způsobena Božím vyvolením a Kristovou zástupnou obětí za nás, kteří Bohu patříme. Projevy, o nichž hovoříme, jsou důsledkem naší spásy, proto ji provázejí tak, jak o ní čteme v kázání na hoře. Pravé štěstí je zakotveno v Ježíšových ujištěních. Vstupujeme do Božího království, jsme potěšeni, země je naše dědictví, jsme nasyceni spravedlností, došli jsme milosrdenství, vidíme Boha v Kristu Ježíši a jsme Jeho syny. To je ta pravá blaženost a štěstí.--------------------------------------------------------------------------------

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace