1 Janův 1,8 - 2,2: 　“Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.”

První čtení: Genesis 3,1 - 24: “Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.”

Čtení ke kázání: Jako základ pro dnešní kázání jsem vybral dva texty z　Prvního listu Janova:

1 Janův 1,8 - 2,2: 　“Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.”

1 Janův 3,7 - 10:　 “Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost - tak jako on je spravedlivý. Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra.”

Milé sestry a drazí bratři,

jako základ dnešního kázání jsme slyšeli dva texty z　Prvního listu apoštola Jana. Asi jste si všimli, že tyto texty na první pohled jdou proti sobě, tedy že si protiřečí. Celý První list Janův se adresován věřícím křesťanům. První text je nabádá, aby o sobě netvrdili, že jsou bez hříchů. Pokud se křesťané považují za bezhříšné, činí z　Boha lháře. Druhý text ovšem tvrdí, že kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. A křesťané musí být znovuzrození, jinak nejsou křesťany. Ježíš Nikodémovi jasně řekl, že “nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.” (J 3, 3 - 7). Náš druhý text tedy tvrdí, že znovuzrození křesťané se nejenže nedopouštějí hříchu, ale dokonce nemohou ani hřešit, jsou tedy bezhříšní, protože se narodili z　Boha.

Víme, že Boží slova jsou pravda. Například v 　Druhé knize Samuelově čteme: “Ano, Panovníku Hospodine, ty sám jsi Bůh, tvá slova jsou pravda.” (2 S 7,28). Bible je Boží slovo a je tedy navýsost pravdivá. Proto oba naše texty ke kázání musí být pravdivé, mají tedy nutně pravdu. Přesto si na první pohled protiřečí. Podle prvního křesťané nejsou bez hříchu, podle druhého nehřeší a ani nemohou hřešit. Z　praxe víme, že hřeší. Ví to i sám apoštol Jan. Jinak by ve svém listě nenapsal, že pokud doznáváme své hříchy, Bůh nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Tak jak je to s　duchovním stavem křesťanů? Jsou spravedliví a bezhříšní, nebo jsou stále v　moci hříchu a nečiní spravedlnost? Spravedlnost a bezhříšnost, nespravedlnost a hřích k　sobě patří, to slyšíme i u samotného Jana. To se nám vše hezky komplikuje. Musíme to tedy pořádně probrat. A začneme od počátku, tedy od Adama a Evy.

Díky Ježíšově oběti jsou tedy věřícím křesťanům odpuštěny hříchy a jsou nyní spravedlivými před Bohem. Boží spravedlnost ovšem křesťané získali díky víře v　Ježíše Krista, a ne díky svým skutkům. 　Proto se v　listě Efezským píše: “Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.” (Ef 2, 8 - 9). Boží spravedlnost je nám přičtena, není to naše vlastní spravedlnost, vybojoval a daroval nám ji Ježíš Kristus. Bůh nás vidí jako spravedlivé, pokud žijeme odpovědný život víry, k　němuž patří i skutky víry, jak o tom píše ve svém listě apoštol Jakub: “Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!” (Jk 1,22).

A sílu k　takovémuto životu nám přece Bůh daroval. O tom píše apoštol Pavel ve svém Listě Římanům: “Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.” (Ř 8,9 - 10). Pokud žijeme odpovědný život víry v　moci Ducha svatého, pak skutečně nehřešíme a ani hřešit nemůžeme a zůstáváme spravedlivými před Bohem. Situace je ovšem jiná, pokud nežijeme odpovědný život víry v　moci Ducha svatého. Pak nemůžeme plnit Boží vůli a časem i hřešíme, neboť “cokoli není z víry, je hřích.” (Ř 14,23).

Křesťan tedy nemusí hřešit, pokud žije odpovědný život víry v　moci Ducha svatého, ale na druhé straně může hřešit, pokud takový život nevede. Po znovuzrození v　nás křesťanech přebývá Duch svatý a postupně proměňuje naše srdce a naši duši. Jedná se zde o tzv. proces posvěcování. Tento proces je však postupný a zde na zemi není nikdy ukončen. Tzv. “tělo hřícha”, jak se uvádí v　kralickém překladu (Ř 6,6 a Ř 8,3), se zbavíme definitivně až projdeme smrtí a vzkříšením z　mrtvých nebo při vytržení v　době Druhého příchodu Pana Ježíše Krista. Teprve potom bude plně platit, že nehřešíme a ani hřešit nemůžeme. Do té doby však “nevěřící nemohou než nehřešit” a věřící křesťané “nemusí, ale mohou hřešit”.

Samozřejmě, že bychom neměli hřešit. Varuje nás předtím následující text z　Listu Židům: “Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a `žárem ohně, který stráví Boží odpůrce´. Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.Vždyť víme, kdo řekl: `Já budu trestat, má je odplata.´ A jinde: `Pán bude soudit svůj lid.´ Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.” (Žd 10, 25 - 31). Tento text podle mne neznamená, že hřešící křesťan bude automaticky zatracen. Jde však o vážné varování před lacinou milostí, před smiřováním se s　vlastními hříchy, před rezignací na boj s　nimi. S　hříchem máme bojovat v　síle Ducha svatého, bojovat třeba až to prolití krve, jak se uvádí v　listě Židům: “Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: `Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.´ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.” (Žd 12, 4 - 8).

Svůj hřích máme Bohu vyznat, od nám jej odpustí a očistí nás od každé nepravosti, jak píše apoštol Jan. Bůh nám dá i sílu s　hříchy bojovat. Některých hříchů se totiž zbavujeme jen těžko a dlouhodobě (smilstvo, alkoholismus, kouření atp.). Nesmíme však rezignovat na zápas s　nimi. Pokud rezignujeme, pak skutečně spějeme do zatracení. Slyšel jsem příběh jednoho velkého evangelisty, který nakonec skončil u satanistů. Pro něho již bude velmi těžké se vrátit k　Bohu a uniknout tak věčnému zatracení. Ovšem “u Boha není nic nemožného." (L 1,37).

Duchovní stav věřících křesťanů je tedy stálé takový, že nemusí, ale mohou hřešit. O křesťanech tak platí slova Martina Luthera, že jsou “ospravedlněnými hříšníky”. Jsou na tom lépe než nevěřící, kteří “nemohou než nehřešit”. Ovšem křesťané ještě nedosáhli onoho cílového stavu, spočívajícího v　tom, že nemohou vůbec hřešit. Křesťané mohou ještě hřešit a také mnohdy i hřeší, čímž se vystavují riziku věčného zatracení. Naštěstí mohou Bohu své hříchy vyznat a přijmout Boží odpuštění. Navíc Duch svatý, který v　nich působí, pracuje na jejich postupném posvěcování, vždyť Bůh ne nadarmo po křesťanech žádá: “Svatí buďte, neboť já jsem svatý.” (např. 1 P 1,16).

Svatosti jistě nedosáhneme, pokud rezignujeme na zápas s　hříchem a dopřáváme si luxusu laciné milosti. Náš zápas s　našimi hříchy však může být díky Boží milosti úspěšný. Proto můžeme považovat ony oba dva texty z　Prvního listu Janova za pravdivé. Umožňují nám lépe pochopit jak svobodu, tak odpovědnost křesťana. Podobně i zmíněný text z　desáté kapitoly Listu Židům. Zároveň všechny tyto texty jsou výzvou, abych se pečlivě podívali sami na sebe a na naše životy. Neboť v　Písmu je psáno: “Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe. … Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.” (Ga 6, 4 - 8). Amen.

Nebeský Otče,

děkujeme Ti za všechno, co jsi nám daroval skrze svého Syna, našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. V　Něm máme odpuštění hříchů a přístup k　trůnu Tvé milosti. Jeho ranami jsme uzdraveni. V　Něm jsou nám darovány všechny poklady moudrosti a poznání. On je mírou všech věcí. V　Něm jsme zbohaceni vším duchovním požehnáním. V　Něm máme naději na život věčný i časný. Díky Němu můžeme uniknout zatracení a peklu. Díky Jeho oběti mohl přijít Duch svatý, náš Utěšitel a Přímluvce, Duch pravdy, který nás uvodí do všeliké pravdy. A tak jsme mohli znovuzrodit a začít nový život v　moci Ducha svatého.

Ve křtu jsme byli zbaveni prvotního hříchu a tak neobtíženi dědičnými vinami můžeme hledat Boží vůli a plnit ji. Za což Ti nebeský Otče můžeme jen vroucně děkovat. Neboť ne naše vlastní vůle, ale jedině Tvá vůle je dobrá, libá a spasitelná. A když i po křtu hřešíme, Ty jsi tak věrný a spravedlivý, že pokud Ti své hříchy vyznáme, Ty nám je odpouštíš a očišťuješ nás od každé nepravosti. Jedině Tvá milost nám tak umožňuje vést posvěcený život s　vyhlídkou na Boží království.

Dej, nebeský Otče, ať si vždy dobře uvědomujeme, co jsi pro ně udělal. Ať nežijeme z　laciné milosti. Ať vždycky a ve všem hledáme Tvoji vůli a snažíme se ji naplňovat. Ať nejsme křesťané pouze podle jména. Ať milujeme bližního svého jako sami sebe Ať svůj čas, majetek a peníze Ti vždy a všude dáváme ochotně k　dispozici. Odpouštěj nám naše hříchy a nepravosti, chraň nás od Zlého. Posiluj nás na těle, duši a duchu. Proměňuj nás mocí Ducha svatého k　podobě Ježíše Krista. A daruj nám dostatek síly, moci, lásky, rozvahy, odvahy, moudrosti a všeho potřebného k　životu, který se Ti líbí. Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.

 

Stanislav Heczko