Grano Salis - 6.Blaze chudým a plačícím

6. Blaze chudým a plačícímV minulých pořadech jsme si, mimo jiné, probrali verše, že snáze projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý člověk do Božího království. To popudilo nejen farizeje a zákoníky, ale i učedníci se zhrozili a řekli: "Kdo tedy může být spasen?" Uvažovali asi následovně: když nemůže být spasen člověk bohatý, jak může být spasen chudý, který dává Bohu a lidem nesrovnatelně méně! Na to Ježíš odpověděl - "co není možné u lidí, je možné u Boha". Z uvedených veršů bychom měli vidět, že spása přichází jen od Boha. Bohem vyvolený člověk koná dobré skutky a je-li bohatý, s radostí podpoří Boží dílo svými prostředky. Jeho štědrost, ale ani samotná láska k bližnímu a soucit s trpícími jej však nezachrání. Zachránit jej může jen ukřižovaný a vzkříšený Pán Ježíš Kristus.
Dále jsme si řekli, že je nemožné vejít do Božího království se všemi zavazadly v nichž skrýváme naše poklady. Pro ty, kteří jsou obtěžkáni majetkem a světskými statky, má Pán Ježíš Kristus verše, které nás varují. Zaposlouchejme se do nich:Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Matouš 7:13-14)Tohle řekl Ježíš nábožensky založeným lidem, těm, kteří usilovně dodržovali zákony a rozhodně věřili v Boha. Jsem přesvědčen, že široká cesta je určena pro ty, kdo chtějí přijít k Bohu svou cestou. Bohatý nábožný mladík chtěl následovat, ale nemohl, protože nechtěl opustit své bohatství. Vidíte tu rozpolcenost? V našem životě to může být cokoliv jiného, ať tomu říkáme holky nebo vdolky, majetek, opičí láska k dětem, rodičům, radosti i starosti, zaměstnání, podnikání, náš čas a jak s ním nakládáme - je to cokoliv co okrádá Boha a nám blokuje přístup ke kříži Pána Ježíše Krista. Je to vše co odvádí naši pozornost od skutečnosti, že před Bohem jsme duchovní žebráci. Uvědomme si, že Ježíš hovoří o lidech, kteří byli nábožní, věřili v Boha, obětovali atd. O ateismu a neznabozích se verš nezmiňuje, protože ti prakticky tehdy neexistovali. V dnešní době a v našich českých zemích většina lidí v Boha nevěří a desaterem se neřídí. Jdou širokou cestou, která není označena ukazatelem "Do pekla". Jdou po ní i lidé, kteří pocházejí z tradičních křesťanských rodin, byli pokřtěni, zúčastňují se Bohoslužeb, kdysi se rozhodli pro víru, diskutovali o existenci Boha a otázkách víry, atd... Nic z výše uvedeného tělesnému člověku neukáže úzkou cestu k životu. Naopak, takové koketování s křesťanskou vírou vede nábožensky založené zástupy po široké cestě do záhuby. Pochopte mne dobře. Nikoho nesoudím, není nic špatného na křtu, na památce Večeře Páně, rozhodnutí se pro Pána Ježíše Krista, hledání odpovědí na otázky víry, ale je špatné, když se o víře jenom mluví a člověk se vnitřně a viditelně nezmění. To svědčí o povrchnosti víry a jeho proradné srdce, které je nám všem vlastní, nebylo zasaženo Duchem svatým. Pokud se nestaneme učedníky a dál jednáme a smýšlíme jako okolní svět, patříme světu. Všechny náboženské úkony se dají totiž provozovat jako určitá rutina, bez vnitřní a vnější změny. Je mnoho těch, kdo se hlásí ke křesťanství (přesněji lidí, kteří nazývají Ježíše Krista Pánem), přesto jdou širokou cestou do záhuby. Zde je důkaz z Ježíšových úst:Ne každý, kdo mi říká ,Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. (Matouš 7:21)Samotné členství v kterémkoliv náboženském systému nikoho nespasí. Kdo je v Kristu, ten dostal nové srdce a tomu Bůh připravil dobré skutky. Kdo je v Kristu, ten činí z Boží moci vůli Otce v nebesích. Ti ostatní se budou před Ježíšem ospravedlňovat a hájit slovy:... ,Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?' A tehdy jim prohlásím: ,Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.' (Matouš 7:22-23)Mnozí se rozhodli, tedy alespoň jsou v domnění, že se rozhodli pro Ježíše Krista, ale zůstali spojeni pupeční šňůrou se světem a dopouštějí se nepravosti. A nepravost, to je padělek. Padělek citových prožitků nikoho nespasí. Nesrovnávejte se s druhými. Jinak si budete myslet, že jste dokonce lepší než všichni ti darebáci okolo vás. Podvedení zůstávají odděleni od Krista, nevěrní a nechápaví, dál slouží světským modlám a neřestem, nepoznali co je to odevzdanost Bohu.
Proměněné srdce nese ovoce Otcovy vůle v nebesích, je viditelný důkaz spaseného křesťana. Teoreticky vzato by většina věřících lidí mohla vejít s holýma rukama těsnou bránou a pokračovat úzkou cestou k životu a menšina nábožných lidí by mohla vejít se svým majetkem prostornou bránou a pokračovat do záhuby. Ježíš ale jasně řekl opak - prostornou bránou vchází na širokou cestu k záhubě mnozí, tedy většina nábožných lidí; těsnou bránou vchází na úzkou cestu k životu jen málokdo, tedy menšina věřících lidí. Širokou cestu vedoucí do záhuby nemusí nikdo hledat; tam směřují všichni, kdo nehledají úzkou cestu k životu. Úzká cesta je, jak řekl Ježíš, podmíněna hledáním, ale bez Božího vedení a svrchovaného rozhodnutí ji stejně nikdo nenalezne.
Přátelé, prozkoumejme sami sebe, zda jsme rozvážní nebo blázniví, jakou cestou jdeme, zda nezůstáváme otroky hříchu, neodpočíváme na vavřínech sebespravedlnosti, zda sami sebe neklameme, zda posloucháme svého Pána a nedopouštíme se nepravosti, zda žijeme čistě a spravedlivě, zda máme víru, tento dar Boží, který podmiňuje spásu. Pán Ježíš popisuje ty, kdo slyší Jeho slova a činí vůli Jeho Otce, kdo jdou úzkou cestou:A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. (Matouš 7:24-25)Pán Ježíš, ale popisuje také ty, kdo jdou širokou cestou, kdo nečiní vůli Jeho Otce:Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký." (Matouš 7:26-27)Na písku se dá postavit lidským úsilím velechrám, který svou krásou daleko převyšuje na skále zbudovaný kostelíček. Ale lepší je chudičký přístřešek na Skále, na Pánu Ježíši Kristu, než okázalý příbytek na písku, postavený na člověku a lidském snažení. Dům postavený na Skále je tou nejlepší alternativou. Času moc nezbývá, Pán Ježíš apoštoly varoval:"A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky (tj. svoje) k sobě." To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má zůstat na věky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?" (Jan 12:32-34)Jak vidíme, zástup nechápal, proč by měl Mesiáš zemřít. Proto Ježíš hned pokračoval:... "Ještě jen na malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.(Jan 12:35-36)Ježíš nám říká, věřte, dokud máte čas. Aby dokreslil celou situaci, aby pochopili a uměli si představit jaké to bude až mezi nimi nebude, odešel a skryl se. V Janově 8. kapitole Pán Ježíš nutnost víry v něho samotného několikrát opakuje:Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8:12)O několik veršů níže se dočteme o druhém pozvání k víře. Ježíš znovu opakuje - věřte, dokud je čas, přijde doba, kdy mne budete hledat, ale bude už pozdě:Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete."(Jan 8:21)Potřetí v téže kapitole Ježíš varuje takto:Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.(Jan 8:24)Ježíš trpělivě nabízí záchranu, pokud je čas. Čas spásy však každému pomine tělesnou smrtí. Boží trpělivost má hranice, tak to platilo i za dnů před potopou.Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let." (Genesis 6:3)Přečtěme si, jak je Hospodin trpělivý, miluje své a jim Spasitelem:Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat, Hospodinovy chvályhodné činy, všechno, jak Hospodin nás odměňoval, velkou jeho dobrotu k izraelskému domu. On je odměňoval podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství. Prohlásil: "Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří nebudou klamat." Stal jsem se jim spasitelem. Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.(Izajáš 63:7-9)Pak ale náhle přichází přetržení Boží trpělivosti:Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi.(Izajáš 63:10)Mnoho křesťanů žije tak, jako by ani křesťany nebyli. To platí po celém světě. Někteří si myslí, že jsou spaseni, přesto žijí svým způsobem. Vypadají na povrchu zbožně, ale jejich srdce jsou zatvrzelá pravdě. Nejnebezpečnější, jak už jsme říkali, je sebeklam. Nikdo, vy, ani já, ani jeden z křesťanů nebo pohanů, by neměl brát na lehkou váhu následující varování:Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe. Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe. Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu. Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. (Galatským 6:3-8)Jaké varování, až mi z nich naskakuje husí kůže! Každý odpovídá sám za sebe, Bůh nad nikým nepřimhouří oko. Tohle není strašení! Jen cituji Pána Ježíše Krista. Náš Pán je trpělivý, laskavý, dobrý, milostivý, milosrdný, nechce, aby lidé zahynuli, ale je také spravedlivý. Jeho čas k milosti však končí naší fyzickou smrtí.A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, (Židům 9:27)Do Jeho království vstupujeme na základě Jeho podmínek, ne našich. Vejděme těsnou bránou a jděme úzkou cestou k životu - On je ta pravda a život. Pojďme k Pánu Ježíši, dokud je čas, dokud svítí Jeho světlo.--------------------------------------------------------------------------------

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace