|
Právě je 265 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Willy rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116555171 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Pochybnosti ve víře
Vloženo Sobota, 13. listopad 2010 @ 18:39:09 CET Vložil: Stepan |
poslal karels I v případě věřících lidí na ně dopadají pochybnosti. Jste překvapeni?
Jedním z takových božích služebníků je i Job. Job pochybuje a to dokonce
tak, že neví, zda má věřit, nebo nevěřit Pánu Bohu.
Jedná se o utrpení Joba. Job sám neví, co se s ním vlastně děje. Neví to
ani jeho manželka, která mu radí: „Ještě se držíš své bezúhonnosti?
Zlořeč, žehnej Bohu a zemři.“ [1] Job pochybuje a tato pochybnost víry
je naznačena svatopiscem v hebrejštině.
v hebrejštině:
... הן יקטלני (לא) [לו] איחל
Povšimněte si těch hebrejských písmen, která jsem zvýraznil tím, že jsm je dal do závorek. V kulaté závorce (je hlavním čtením v hebraice) záporka „ne“, hebrejsky לא [lo]. V hranaté závorce (v hebraice jako marginální poznámka) je zájmeno s prefixem znamenající „jemu“, hebrejsky לו [lo]. (záporka i zájmeno se čte stejně - lo)
Jedná se o homonymum, které zaznamenal pisatel listu Job. [2] Posluchači nedovedli rozlišit, zda se jedná při recitaci o záporku nebo o zájmeno. Rozdíl, zda je v textu záporka nebo zájmeno, pak ale mění smysl textu:
... הן יקטלני לא איחל V textu se záporkou „ne“ se nám říká: „I kdyby mě zabil, nebudu věřit…“ (Bible, kniha Job 13:15)
V textu se zájmenem „jemu“ se nám říká:
הן יקטלני לו איחל
„I kdyby mě zabil, budu mu věřit…“ (Bible, kniha Job 13:15)
Domnívám se, že smysl dvojího čtení není nějaká kosmetická úprava, aby to bylo krásné. Není to nějaký náboženský folklór. Naopak, rozdílné čtení je cosi znepokojujícího, něco, v čem se nám zjevuje rozporuplnost, dilema biblického textu.
Já si osobně myslím, že to byl od svatopisce záměr. Zjevuje se nám tak nejistota, tápání Joba a rovněž tak všech, kteří procházejí utrpením. „Budu věřit Pánu Bohu × nebudu věřit Pánu Bohu?“ V biblickém textu se nadto může odrážet dvojí pohled na jednání božích služebníků při jejich setkání s utrpením. První pohled spočívá v tom, že se pasivně podřídíme okolnostem, které na nás dotírají. Skoro za ně i děkujeme Pánu Bohu.
Druhý pohled spočívá v tom, že se v souvislosti s utrpením spoléháme sami na sebe. Jsme to my, kteří bojujeme s nepřízní osudu. Na Pána Boha jako bychom v těchto chvílích malinko zapomněli. Já myslím, že správné bude, pokud setrváme na modlitbách, ale sami se taky pokusíme něco podniknout. Pěkně to vystihuje latinské přísloví: ORA ET LABORA „modli se a pracuj“, „modli se a usiluj“.
Pokud prožíváme trápení, pokud jsme se setkali s nepřízní osudu, není hanbou, jestli máme pochybnosti o naší víře v Boha, jestli pochybujeme. Jak jsem mohl dokázat ve svém článku, pochybnosti měl i takový boží služebník, jakým byl Job. Samotný Job nám však může být povzbuzením a příkladem, abychom vytrvali a naše trpělivost bude zcela jistě odměněna, když už ne v tomto věku, tak jistě v tom přicházejícím. Poznámky:
1. Bláhovost rady manželky Joba a šoa 2. Za tuto pěknou myšlenku jsem vděčný panu Jacquesi Doukhanovi, s kterým jsem se setkal v roce 2001.
|
Podobná témata
|
|
Re: Pochybnosti ve víře (Skóre: 1) Vložil: ssns v Neděle, 14. listopad 2010 @ 19:18:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | No já ti nevím, ale nepomohlo by překládat "čekat" místo "věřit, vkládat důvěru"? Textu s tou záporkou bych pak rozuměl asi takto:"Ať si mě zabije, stejně nic jiného nečekám." Doslovněji možná: "I kdyby mě zabil a nic už na mě nečekalo". |
Re: Re: Pochybnosti ve víře (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 14. listopad 2010 @ 19:58:29 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale klidně, já myslím, že je to možný...
|
]
|
|
Re: Pochybnosti ve víře (Skóre: 1) Vložil: rive v Neděle, 14. listopad 2010 @ 19:38:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | když přichází manželka za Jobem, tak mu říká zlořeč, žehnej Bohu ???? |
Já jsem zapomněl dát odkaz... (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 14. listopad 2010 @ 19:57:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hebrejské slovo, jenž vyslovila Jobova manželka, je slovo ברך [barech], což je přeloženo jako „zlořeč“, ale už latinská Vulgáta překládá ono hebrejské slovo ברך
[barech] latinským slovem „benedic.“ Celá pasáž zní v latině „benedic
Deo“. Přeloženo z latinského textu to, ale pro změnu znamená – „dobře
mluv o Bohu, chval Boha, žehnej, dobrořeč Bohu“ Řecká Septuaginta,
LXX se raději rozhodla problému vyhnout úplně: „αλλα ειπον τι ρημα εις κυριον“ – což se z řečtiny dá přeložit následovně: „mluv slovo k Hospodinu“ .
Tady můžeme zvolnit v našem „úprku“ a zrekapitulovat, kolika
možnostmi se dá přeložit pasáž z biblické knihy Job 2:9, přesněji
imperativ slovesa ברך [barech]:
1. zlořeč – to je tradiční překlad snad ve všech Biblích
2. žehnej – tak se to pokusily přeložit alespoň některé Bible, určitě je to čtení ve Vulgátě
3. mluv slovo k Hospodinu – tak se pokusila o překlad Septuaginta
Nejdříve si zodpovíme, proč je hebrejské slovo ברך
[barech] možné přeložit takovou spoustou možností, variant – často
protikladných. Posléze se pokusím uvést závěry článku do souvislosti s
naším praktickým životem.
Proč je tady možnost tolikerého překladu? Když jsem nahlédl do slovníku, dozvěděl jsem se, že slovo ברך [barech] je v tomto konkrétním případě eufemismus. Pro zlořečení, prokletí bývá obvykle v hebrejštině užito jiné slovo.
V tomto případě měl asi pisatel knihy Job strach napsat výraz
označující prokletí, zlořečení vůči Bohu! Tak tam užil jiný výraz s
původně opačným významem. Je tady ještě jedna možnost výkladu této
lingvistické záhady. Pisatel knihy Job užívá slovo ברך
[barech] s možnostmi překladu žehnat, zlořečit zcela záměrně, zcela
úmyslně! Proč by to dělal, proč by si dával takovou práci? Domnívám se, a
je to můj názor, že svatopisec chtěl tímto způsobem zdůraznit pomatenost manželky Joba, zřejmě chtěl zdůraznit její nepochopení a bláhovost.
Zdroj: http://karelsykora.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=44522&bk=53028
|
]
Re: Já jsem zapomněl dát odkaz... (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 14. listopad 2010 @ 20:18:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Celý článek, na který uvádím v komentáři odkaz, jsem použil ve své bakalářské práci....
|
]
Re: Re: Já jsem zapomněl dát odkaz... (Skóre: 1) Vložil: rive v Pondělí, 15. listopad 2010 @ 05:58:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | pane Karle
jak to vidíte vy, proč ti mnozí překladatelé nepoužili ve svých překladech slovo "žehnej"
|
]
Re: Re: Re: Já jsem zapomněl dát odkaz... (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 15. listopad 2010 @ 13:08:37 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslím si, že je to eufemismus, což je nahrazení výrazu drsného nebo označujícího nepříjemné
představy, jevy nebo děje výrazem zjemňujícím. Eufemismy jsou ustálené
například: odešel navždy místo zemřel. V tomhle případě je sice napsáno žehnej, ale významově má být proklej - ale kvůli strachu, aby náhodou někdo ze čtenářů při recitaci neproklel Boha, je v hebrejském textu výraz pro žehnej - myslím, že jsem tenhle výklad četl v nějakém komentáři....
|
]
Re: Re: Re: Re: Já jsem zapomněl dát odkaz... (Skóre: 1) Vložil: rive v Pondělí, 15. listopad 2010 @ 18:05:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | pochopitelně, už chápu, že většina překladatelů zůstala u překladu "proklej", aby se nepozměnil celkový význam věty
|
]
|
|
|
|