poslal baraba
Byvše hříšníkem sám v sobě, mám pouze jedinou možnost: vysvobození z hříšného stavu.
Je důležité pochopit a poznat, že jako člověk mám dvě přirozenosti:
1)lidskou (jako měl i Ježíš)
2) duchovní
Obtíž se nalézá právě zde, v přirozenosti duchovní, zatímco tělesná je víceméně nástrojem hříšného duchovního stavu.
Naše vůle patřící k lidské přirozenosti ráda by si počínala dobře, jenže kvůli přítomné hříšné přirozenosti nemůže: To dobré co chci dělat nemohu kvůli hříchu co ve mně přebývá! Jsem tedy otrok stavu, v němž se nacházím.
Já bídný člověk!
Kdo mi pomůže?
Už toto poznání je velký pokrok, už proto, že přemnozí si nejsou vůbec vědomi, že jsou otroky! Jsou jako alkoholik, nevědomý si toho, že je závislý na svém návyku.
Kdy si teprve uvědomím, že jsem alkoholik?
Buď až jsem úplně na dně nebo když vidím následky svého počínání. Až pak se třeba ve mně ozve touha, abych už přestal - touha vedoucí k zjištění, že je zde moc, co mě nutí dělat věci, které nechci.
ŘEŠENÍ CELÉHO PROBLÉMU ovšem netkví ve zvládnutí hříšné duchovní přirozenosti, to nikdo nedokáže! Přesto to mnozí opakovaně zkouší, zahalit-skrýt svůj hříšný stav pěkným novým oděvem. Jenže co je pod ním? Naskýtá se zde paralela s obílenými hroby či s omýváním talířů a číší zvenčí z 23. kapiltoly Matoušova evangelia.
Tímto způsobem však Bůh nepracuje! Bůh nápravu zařídí tak, že když si to přeji, původní odstraní: dochází ke smrti hříšného stavu-sklonu. Je to stejné jako když ženě zemře manžel - je volná, může se znovu vdát.
Jako bych s Kristem umíral pro hřích a hříchu a povstávám s ním Bohem nově narozen k životu, kdy nemám touhu a nemusím hřešit!
