Grano Salis - Bible, absolutní základ pravdy a římskokatolická autorita

poslal Fera

Pro římský katolicismus není základ pravdy absolutní. Spíše je jeho základ trojitý: Bible, tradice a to, co předkládá Římskokatolická církev jako božské zjevení. Z těchto tří zdrojů je konečnou autoritou rozhodnutí a nařízení vládnoucího papeže. Je to viditelné v oficiálních dokumentech z římskokatolických zdrojů.

Bible, absolutní základ pravdy a římskokatolická autorita

Richard M. Bennett

Jedině Písmo je inspirované a svou podstatou směrodatné

Biblické poselství vdechnuté Bohem je zjevením v písemné formě (2. Timoteovi 3:15-16). Bible tvrdí, že to, co Bůh inspiroval, je Jeho psané slovo (2. Petra 1:20-21). Když Pán Ježíš Kristus řekl, že " Písmo nemůže být zrušeno "(Jan 10:35), hovořil o Božím psaném slově.

Události, skutky, přikázání a pravdy od Boha jsou nám podány ve formě výroků tj. logických, psaných vět. Bůh prohlašuje v Písmu, že ono a jen ono je tou konečnou autoritou ve všech otázkách víry a morálky. Čili je pouze jeden písemný zdroj od Boha a je jen jeden základ pravdy pro Boží lid v církvi.

Pravda a Písmo

Pán Ježíš Kristus ve své významné velekněžské modlitbě jasně prohlásil pravdu Božího Slova. Řekl: " Posvěť je v pravdě, - Tvé slovo je pravda. " Toto bylo v souladu s prohlášeními v celé Staré smlouvě, v níž Duch svatý neustále prohlašuje, že zjevení od Boha je pravda, jako například v Žalmu 119:142, " zákon tvůj je pravda. " Hospodin sám proto ztotožnil pravdu s psaným Slovem. Není žádný jiný zdroj než samotné Písmo, na který by se vztahovalo takové prohlášení. Tento jediný zdroj, Písmo svaté, je pro věřícího měřítkem pravdy.

V Nové smlouvě je to psané Boží Slovo a jedině ono, na které se Pán Ježíš Kristus a Jeho apoštolové odvolávají jako na konečnou autoritu. Při pokoušeni se Pán Ježíš třikrát vzepřel Satanovi řkouc " Je psáno " , jako například u Matouše 4:4: " On však řekl: psáno: Ne samým chlebem bude člověk žít, ale každým slovem, které vychází z úst Božích. " Tím, že prohlásil " Je psáno " , Pán použil přesně stejnou větu, jaká je použita v Svaté Bibli štyridsaťšesťkrát. Opakovaný výskyt této fráze podtrhuje její důležitost. Hospodinovo úplné přijetí autority Staré smlouvy je zjevné z Jeho slov, které nacházíme u Matouše 5:17-18: " Nemyslete si, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit; neboť amen pravím vám: Dokud se nebe a zem neodezní, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. "

Jiné zdroje autority odsouzeny

Navíc, při vyvracením chyb saduceů Písmo zaznamenává, jak Pán říká: " bloudit, protože neznáte Písmo ani moc Boží. " (Matouš 22:29) Ježíš Kristus soustavně ostře kritizoval a napomínal farizeů, protože postavili svou tradici na úroveň Božího Slova. Odsoudil jejich, protože se pokusili narušit samotný základ pravdy postavením znaménka rovnosti mezi své tradice a Slovo Boží. Tak to o nich prohlásil v Markovi 7:13: " Takhle rušíte Boží slovo svým podáním, které dále podáváte; a mnoho tomu podobného děláte. " Jelikož jedině Písmo je inspirované, ono samotné je konečnou autoritou a soudcům Tradice.

Slovo Hospodinovo říká v příslovích 30:5,6 " Každá řeč Boží je pročištěna, On je štítem těm, co se k němu utíkají. Nepridávaj nic k Jeho slovům, aby tě nestrestal a neoznačil za lhář. " Bůh přikazuje, že nemáme nic přidávat k Jeho Slovu: tento příkaz je s důrazem ukazuje, že jedině Boží Slovo je inspirováno a ono samotné je čisté a neposkvrněné.

V jedné řadě s příslovími stojí Hospodinovo silné, jasné prohlášení v Izajáši 8:20: " K učení a svědectví! Opravdu pro slovo, které mluvím, nekynie úsvit. " Pravda je taková: vzhledem jedině Boží Slovo je inspirované, ono a jen ono samotné je výhradním pravidlem víry. Nemůže to být jinak.

Výraz "Sola Scriptura"

Od doby předání Desatera na hoře Sinai, když Svatý Bůh psal prstem po kamenných deskách (Exodus 31:18), až podnes bylo psané Boží Slovo zachovány ve světě. Termín "Sola Scriptura" nebo "jedině Písmo" jako měřítko pravdy je jakoby zkratkou pro důrazné a opakované prohlášení Písma a Božího přikázání. Samotná fráze "Je psáno" rozumí výhradně zapsané, zaznamenány a ne něco z doslechu, co se jen říká mezi lidmi. Příkaz věřit tomu, co je napsáno, znamená věřit jen čistému Božímu Slovu. Odděluje od všech ostatních zdrojů soubor spisů , kterému má člověk věřit. To, o co jde před Všesvätým Bohem, je Jeho nepoškvrniteľná pravda.

V úplně posledním přikázání Bible nám Bůh rezolutně říká, abychom nepřidávali ani jakkoli omezovala z Jeho Slova . "Já potvrzuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: pokud někdo přidá k nim, tomu Bůh přidá neduhům popsaných v této knize. Pokud někdo vezme něco ze slov této prorocké knihy, tomu Bůh vezme podíl na stromě života a ze svatého města, popsaných v této knize! " (Zjevení 22:18-19)

Jeho Slovo je samo o sobě absolutně dostačující. (Žalm 119:160)

Ustanovení a výklad

Princip "Sola Scriptura" je v souladu se způsobem, jakým se má slovo pravdy, které pochází od Boha, vykládat, jak vysvětluje Žalm 36:10: " Neboť u Tebe je pramen života av Tvém světle světlo vidíme. " Boží pravdu vidět ve světle boží pravdy. To je přesně totéž, co říká apoštol Pavel: " O tom i mluvíme, ne sice naučenými slovy lidské moudrosti, ale (slovy), kterými učí Duch. A tak duchovní posuzujeme duchovně. " (1. Korintským 2:13). Zjevně ve světle, které vrhá Boží pravda, je viditelná Jeho pravda. (Srovnej Jan 3:18-21, 2. Korintským 4:3-7).

Apoštol Petr na podnět Ducha svatého prohlašuje: " Uvědomte si především, že ani jedno proroctví Písma nepřipouští samovolný výklad; neboť nikdy z lidské vůle nepovstalo proroctví, ale Duchem svatým vedeni mluvili (svatí) lidé Boží. " (2. Petra 1:20 - 21). Logicky tedy Peter vyjasňuje, že aby se zachovala čistota psaného slova Svatého Boha, zdroj výkladu musí pocházet z téhož čistého zdroje jako pramen samotného Písma. Písmo se dá správně pochopit jen ve světle Písma, protože ono jediné Neposkvrněné. Jen přes světlo svatého Ducha se dá Písmo správně chápat. Svatý Duch způsobuje, aby ti, kteří jsou Pánu, chápali Písmo (Ján14 :16-17, 26).

Neboť Duch toto dělá skrze Písmo, zjevně je to v souladu se zásadou, že Písmo samotné je neomylnou zásadou výkladu jeho vlastní pravdy: " Duch je, který svědčí, protože Duch je pravda. " (1. Jana 5:6).

Ti, kteří opravdu touží být věrní Pánu v této otázce měřidla "Sola Scriptura", se musí obrátit k Pánu, aby uposlechli Jeho přikázání: "Obraťte se k mému kritizování! Vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova. " (Přísloví 1:23) Pokud někdo touží po pravdě v této základní otázce s postojem ze žalmu 51:17 se " srdcem zkroušená a zdrceným " , Pán Bůh jím nepohrdne, ale zjeví mu hlavní základ, na kterém stál Pán Ježíš Kristus i apoštolové. Slovy apoštola Jana: "To je ten učedník, který svědčí o těchto věcech a napsal toto, - víme, že je pravdivé jeho svědectví." (Jan 21:24) Apoštol Jan psal, stejně jako Petr a Pavel, aby ti, kteří jsou spaseni, věděli, že jeho svědectví je pravdivé.

Dostatečnost Písma

Úplnou dostatečnost Písma prohlásil apoštol Pavel: " Veškeré Písmo vdechnuté od Boha, (je) i užitečné učit, nadávat, napravovat a vychovávat v spravedlnosti, aby dokonalý byl člověk Boží a způsobenou na všechno dobré. " (2. Timoteovi 3:16 - 17) Písmo je vším, co potřebujeme jako konečnou pravdu a autoritu.

Tvrzení, že "Sola Scriptura" není možné

Při pokusu dokázat právo tradice na autoritu se často odvolává na zcela poslední verš Janova evangelia, kde je napsáno: " A je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil. A kdyby se vše dopodrobna mělo popsat, myslím, ani svět by nestačil na knihy, které by se daly napsat. " (Jan 21:25) Samozřejmě, bylo mnoho skutků a slov Hospodinových, které nejsou zaznamenány v Písmu. Písmo je směrodatným záznamem, který dal Svatý Bůh svému lidu. Nemáme ani jedinou větu, která by byla rozhodně od Pána, kromě toho, co je v psaném Slově. Odvolávat se na tradici jako na autoritu, když ji nedal Svatý Bůh, je zbytečné. Myšlenka, že nějakým způsobem byly slova a události od Pána zaznamenány v tradici, prostě není pravdivá.

Dalším zoufalým pokusem omluvit tradici je prohlášení, že prvotní církev neměla Novou smlouvu. Apoštol Petr mluví o spisech apoštola Pavla, když poznamenává: "... jak vám psal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti jemu dané. O tomto mluvil ve všech svých listech, ve kterých některým věcem těžko rozumět. A neučení a neutvrzení lidé jejich právě tak, jako ostatní Písma, i překrucují na vlastní zkázu. " (2. Petra 3:15-16) Peter rovněž prohlašuje, že psal, aby si věřící pamatovali, co řekl. Proto napsal: "Chci vám tedy vždy připomínat tyto věci, i když jejich znáte a utvrzen jste v přítomné pravdě." (2. Petra 1:12).

Od nejstarších dob byla k dispozici podstatná část Nové smlouvy. Na vnuknutí od Pána apoštol Pavel přikazuje, aby se Jeho listy četly i v jiných sborech kromě těch, do kterých byly poslány. To jasně dokazuje, že psané Boží Slovo bylo v oběhu, již když žili apoštolové. Hospodinovo přikázání věřit tomu, co je napsáno, vždy bylo něčím, co věřící mohli poslouchat a poslouchali. V této věci musíme mít pokoru přikázanou v Písmu, abychom si nemysleli víc, než je napsáno: "... abyste se na nás naučili: Nic nad to, co je napsáno! - Aby se nikdo nechlubí jedním proti druhému. " (1. Korintským 4:6).

Nařízení a naše láska k Bohu

Pan uplatňuje téma pravdy při naší lásce k němu. To znovu podtrhuje její význam: "A odpovídá mu Ježíš řekl: Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec bude ho milovat a přijdeme k němu a budeme přebývat u něho. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. " (Jan 14: 23-24) A pak znovu: "Nebe a země pominou, ale moje slova nepominou." (Matouš 24:35 )

Sám Pán hleděl jedině na autoritu Písma, stejně jako jeho učedníci po něm. Potvrdily samotné poselství Staré smlouvy. "Zákon Hospodinův je dokonalý." (Žalm 19:7). Věřící má být věrní Páně cestě, přidržující se jedině toho, co je napsáno: "Tvé Slovo je pravda." Všichni praví věřící proto musí uznat, že existuje absolutní míra, kterou se může posoudit, zda věc je pravdivá nebo nepravdivá. V minulosti se tato standardní míra nazývala "pravidlo víry" nebo "základ pravdy", což znamenalo míru, podle níž se zná pravda. Tento princip, jak jsme viděli, je, že psané Boží Slovo je samo o sobě základem pravdy.

Základ pravdy pro římskokatolickou církev je relativně měřidlo.

Kanonické právo po Druhém vatikánském koncilu

Kánon 750 "Božskou a katolickou vírou třeba věřit vše to, co obsahuje napsáno nebo tradované Boží slovo čili jeden poklad víry svěřen (Římskokatolické) církve, a současně se předkládá jako Bohem zjevené buď slavnostním učitelským úřadem (Římskokatolické) církve, nebo jejím řádným a univerzálním učitelským úřadem ... " [1]

Kánon 749 "Papež je na základě svého úřadu neomylný v magistr (pozn. překl. Učitelský úřad), když jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících, který má za úkol posilovat své bratry ve víře, definitivním úkonům vyhlašuje nauku o víře nebo mravech za závaznou. "(§ 1)

Kánon 752 "I když ne souhlas víry, přece však náboženskou poslušnost rozumu a vůle třeba projevit nauce, kterou buď Nejvyšší velekněz nebo kolegium biskupů hlásá o víře nebo mravech, když provádějí věrohodné MagisteriuM , ačkoliv tuto nauku nezamýšlejí prohlásit definitivním úkonem; věřící se tedy mají pečlivě vyhýbat tomu, co se s ní neshoduje. "

Kánon 333 "Proti rozsudku nebo dekretu Římského velekněze není odvolání rekurzi." (§ 3)

Katechismus katolické církve (1994)

Odstavec 80 "Posvátná Tradice a Písmo svaté tedy navzájem úzce souvisejí a jsou spojeny. Vždyť obě vyvěrají z téhož božského pramene, určitým způsobem splývají v jedno a směřují k témuž cíli. " [2]

Odstavec 81 " Písmo svaté je Boží slovo, nakolik je písemně přidánu z vnuknutí Ducha svatého.

Posvátná Tradice však Boží slovo, které svěřil Kristus Pán a Duch svatý apoštolům, neporušené předává jejich nástupcům, aby ho, osvícení Duchem pravdy, svým kázáním věrně zachovávali, vysvětlovali a šířili. "

Pod titulkem Apoštolská tradice a podtitulkem ... pokračuje v apoštolském nástupnictví , se tvrdí následující:

Odstavec 77 "Aby však evangelium zachovalo v církvi stále neporušené a živé, apoštolové zanechali biskupů jako své nástupce a" odevzdali jim své místo v učitelském úřadě. "Neboť" apoštolské hlásání, které je zvláštním způsobem vyznačena v inspirovaných knihách, mělo být nepřetržitým nástupnictvím zachovat až do konce časů. "

Komentář: Nikde v Písmu není odvolání na existenci apoštolského nástupnictví. V Nové smlouvě apoštolové stanovily ne apoštolů, ale starších a jáhnů. Neexistuje žádný biblický text pro tyto "mocí obdarúvajúce" věty nového Katechismu. Odstavec 77 je příkladem takzvané "pravdy" nařízením.

Odstavec 78 "Toto živé předávání, vykonávané v Duchu svatém, se jmenuje Tradice, protože se liší od Svatého Písma, i když je s ním úzce spojené. Prostřednictvím tradice "(Římskokatolická) Církev ve svém učení, životě a bohoslužbě zvěčňuje a všem pokolením předává všechno, čím sama je, a vše, co věří." "Výroky svatých Otců dosvědčují oživující přítomnost této Tradice, jejíž bohatství přechází do praxe a života věřící a modlící se církve. "

Komentář: Římskokatoličtí autoři v oficiálním římskokatolickém učení nedokáží definovat, jaký je obsah a přesné doktríny proklamované "apoštolské Tradice". Jednoduchý důvod proč se to nedělá, je ten, že neexistují. Jediné zvláštní zjevení, které dnes člověk má od Boha, které bylo předáno apoštolům, je napsáno Písmo. Neexistuje žádný soubor doktrín od Pána nebo od apoštolů kromě psaného slova Písem. Je to skutečně arogance prohlásit římskokatolickou tradici za "živé předávání prováděné Duchem svatým". Koloským 2:8 varuje před takovou tradicí lidského původu: " Hleďte, aby vás někdo nestrhol mudráctvom a prázdným klamem podle lidského podání, podle živlů světa a ne podle Krista. "

Odstavec 82 "Z toho vyplývá, že (Římskokatolická) Církev, jejíž je svěřeno předávání a vysvětlování Zjevení," nečerpá svou jistotu o všem, co bylo zjeveno, pouze z Písma svatého. Proto třeba obě přijímat a vážit si jejich se stejnou láskou a úctou. "

(Totéž tvrdí i II. Vatikánský koncil)

Odstavec 84 "Poklad víry ( depositum fidei ), který je obsažen v posvátné Tradici a ve svatém písmu, byl prostřednictvím apoštolů svěřen celé (Římskokatolické) církve. "

Odstavec 85 "Úloha autenticky vykládat Boží slovo, psané nebo ústně podané, byla svěřena jedině živému učitelskému úřadu (Římskokatolické) církve" - čili biskupem ve společenství s Petrovým nástupcem, římským biskupem -, "který vykonává svou autoritu ve jménu Ježíše Krista."

Komentář: Proč by měl někdo motivaci číst Bibli, pokud nesmí nechat Bibli, aby sama sebe vykládala? (Žalm 36:9; 2. Petra 1:20-21).

Odstavec 67 "V průběhu staletí se objevily takzvané" soukromá "zjevení. Některé z nich uznána církevní autorita. Nepatří však do pokladu víry. Jejich úkolem není "zlepšovat" či "doplňovat" Kristovo definitivní zjevení, nýbrž pomáhat, aby se ono plnější žilo v jistém dějinném období. Smysl věřících (sensus fidelium) umí pod vedením učitelského úřadu (Římskokatolické) Církve rozlišit a přijmout, co je v těchto zjeveních autentickou výzvou Krista nebo jeho svatých pro církev. "

Komentář: Učení tohoto odstavce je příkladem tradice pokoušející se zbavit účinnosti psané Boží Slovo. Zatímco podle učení Říma běžní katolíci mohou být prostředky mimobiblické zjevení, rozpoznávání věrohodnosti takového zjevení se již na samotných obyčejných katolíků nevztahuje. To se již dříve musí podávat přes MagisteriuM (učitelský úřad) "Matky církve", která si dělá nárok na takovou autoritu (viz také výše uvedený kánon 750). Řím racionalizují přijímání jiných zdrojů mimobiblické zjevení tvrzením, že běžní věřící katolíci uvítají cokoliv, ke přijetí čeho jejich MagisteriuM Římské církve povede. Upevňuje svou moc nad řadovými katolíky tím, že prakticky popírá, že zjevení je úplné a definitivní. Bible varuje "Nic nad to, co je napsáno!" (1. Korintským 4:6). Řím zde přijímá soukromé mimobiblické zjevení, ale jen podle svého přání. Co vyplývá z takové nebiblické doktríny, je například příliv přijímání zjevení "Marie" nebo její "evangelia skutků".

Shrnutí: Navzdory principu Sola Scriptura , podle kterého je psané Boží Slovo konečnou autoritou, Řím se pokusil stanovit svoji vlastní Tradici.

Římská církev nikdy nedefinuje dogmatický obsah této údajné apoštolské tradice, která zavazuje všechny lidi! Člověku se říká, že existuje, že ji vlastní Římskokatolická církev a že člověk je nucen podrobit se Římskokatolické církve, která jediná má plnost Božího zjevení od apoštolů. Ani oficiálnímu římskokatolické učení ani římskokatolickým autorem se nedaří určit obsah a přesné dogmata údajné "apoštolské Tradice". Jednoduchý důvod, proč nic takového neudávají, je ten, že to neexistuje. Pokud někdo tvrdí, že 2. Tesalonickým 2:15 stanoví Tradici, je třeba jej vyzvat, aby uvedl dogmata, o kterých se Pavel zmiňuje av nichž říká, že jejich ústní svěřil Tesalonickým. Jediné zvláštní zjevení, které člověk dnes má od Boha a které bylo předáno apoštolům, jsou psány Písma. Jak jsme viděli, Pán Ježíš Kristus hleděl jedině na autoritu Písem, stejně jako apoštolové po něm. Potvrdily platnost Staré smlouvy. Pravý věřící se přidržuje jedině toho, co je napsáno: "Tvé slovo je pravda." Jak sám Pán zavrhl Tradici, která se pokoušela zbavit psané Boží slovo účinku, tak to musíme dělat i my. "Mé ovce slyší můj hlas, i já jejich znám a následují mne. " (Jan 10:27)

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace