Grano Salis - Bez modlitby nejsi křesťanem.

Zásady života křesťana.

Opakovaně jsem zde byl vyzýván, abych se svým svědectvím podělil o to, jak Bůh zasahuje v mém životě. Zřejmě jste měli na mysli konkrétní životní příběhy. I ty jsou dobrým svědectvím evangelizace. Podělit se o své zkušenostmi s Bohem totiž posiluje víru také nás všech ostatních.
Domnívám se ale, že ještě důležitější je znát správný postoj k životu.

Každý z nás je originálem. Bůh nikdy netvoří kopie.
Nejenom že nejsou dva lidé se stejnými otisky prstů, ale ani náš život nejde vtěsnat do nějaké šablony. Pro každého z nás má Bůh připravenou zvláštní životní cestu, jen spaciálně právě pro každého z nás nebeský Otec připravil skutky, které máme v různých situacích našeho života vykonat.

Osobní modlitba je jedním ze stěžejních pilířů křesťana.
I Pán Ježíš odcházel do ústraní, aby se modlil.
Když si někdo ráno jen odhrká "Otčenáš," brzy se jeho duchovní život vyprázdní a už podle ničeho nebude poznat, že je to křesťan. Potom se nedivme, že v nebi budou pohané a my se tam ani nedostaneme.
Jak to tedy udělat?
Nepomůže přidat, rozšířit modlitby, aby se tak staly další povinností, břemenem. Různých povinností máme každý v životě i tak dost. Je třeba jiný přístup, uvědomit si dvě zásadní věci.

Jak vnímat svůj život.
1.) Při ranní modlitbě si dáme předsevzetí, že všechno, co dneska uděláme, budeme dělat ke cti a chvále Boží.
Musíme se naučit modlit neustále. Celý náš život se tak stane modlitbou, napojením na Boha. Každou naši činnost děláme s ním. Nikoli jako povinnost, ale jako dýchání, bez přemýšlení. Tak, jako se dítě učí chodit a nepřemýšlí nad tím, jak udělá další krok, ale koná ho automaticky. Toto se jde naučit , vycvičit se, aby se tento postoj stal způsobem našeho života.
Přes den pak kontroluji sám sebe, zda to, co se chystám vykonat, se bude Pánu Bohu také skutečně líbit. Jakákoli modlitba přes den, ztišení se, usebrání, se tak stává naprosto přirozenou součástí našeho života, nikoli jako zvláštní akt "zbožnosti."

2.) Jakékoli nenadálé situace, které život přináší, brát jako právě ty skutky, pro nás připravené Otcem, skrze které máme růst k dokonalosti.
Mohou to být i situace nepříjemné, majetková újma, bolest, nebo setkání s člověkem, kterého zrovna "nemusíme." Který je třeba i zlý.
Náš život bývá poznamenáván jak radostí a štěstím, tak i utrpením.
A na obojím můžeme mít svůj podíl.
Náš postoj k utrpení v životě by měl být ve stínu Kristova kříže, naše utrpení se stát "kouskem kříže Kristova." Nikoli proto, že by Kristus potřeboval svou oběť na kříži snad ještě nějak doplňovat našimi zásluhami, ale právě naopak.
Našim životním křížem se připodobňujeme Kristu v jeho utrpení a jednou mu tak budeme připodobněni i v jeho vzkříšení.

V životě křesťana je několik věcí naprosto charakteristických:
Člověk nikdy není sám.
Je radostný i v utrpení. Věci, které přicházejí, vnímá pro sebe jako užitečné.
Velebí Boha slovy i skutky.
Křesťan si nedělá vážné starosti s tím, co bude zítra. Žije v důvěře dítěte.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace