Grano Salis - Nevím si rady - máte nějaký nápad?

poslal ssns

Kdybych se nebál, že budu špatně pochopen, asi bych tento článek nazval Náš Pán má smysl pro humor. Ať tak či tak, postavil mě před celkem zajímavé rozhodnutí a vážně rád bych si přečetl, co si o tom myslíte ...

Ujišťuji, že se tu ptám na váš názor na skutečnou otázku, před kterou momentálně stojím.

Předpokládám, že každý ví, že v římskokatolické církvi existuje institut kmotra. Katechismus KC k tomu mimo jiné říká:

Aby se mohla křestní milost rozvíjet, je důležitá pomoc rodičů. Je to také úkol kmotra nebo kmotry, kteří mají být dobrými věřícími, schopnými a ochotnými být oporou nově pokřtěnému, dítěti nebo dospělému, na jeho cestě křesťanského života. Jejich úkol je opravdovou církevní službou (“officium“). Celé společenství církve má účast na odpovědnosti za rozvoj a uchování milosti, přijaté při křtu.

A můj "problém" úzce souvisí právě s otázkou kmotrovství. Byl jsem požádán, abych byl kmotrem pětiletého klučiny. Když se na mě jeho rodina obrátila, myslel jsem původně, že jde o žert. Ale ukázalo se, že ta žádost byla myšlena naprosto vážně. Moje první reakce byla taková, že i kdybych chtěl, kněz by mě odmítl. Nejsem a nikdy jsem nebyl římský katolík a můj pohled na smysl a význam křtu se od toho katolického celkem liší. Navíc jsem se domníval, že by něco takového bylo v rozporu s kanonickým právem. §874 totiž stanoví několik podmínek, z nichž jedna říká (aspoň si myslím), že kmotr musí být římský katolík. Prý to není tak striktní a jak jsem tu už psal, splňuji díky svému křtu a biřmování podmínky nutné k účasti na eucharistii (po předešlé zpovědi tedy). Ponecháme-li stranou kanonické právo, kterému stejně nerozumím, docela mě překvapila předběžná reakce kněze. Prý mu vůbec nevadí, pokud kmotrem bude skutečně věřící a praktikující křesťan, který žije mimo katolickou církev. Vyjádřil se dokonce v tom duchu, že taková situace je lepší, než ta, se kterou se často setkává, kdy rodiče a kmotři jsou papírovými katolíky a vyvedla by je z míry i otázka na počet evangelií v Bibli. Ve vztahu k tomu právu pak má platit, že by se polovina křtů vůbec konat neměla, protože rodiče a kmotři těžko zaručí nějakou výchovu ve víře, když se v kostele ukážou jednou za uherský rok.

Pokud se rozhodnu žádosti vyhovět,čeká mě pochopitelně osobní rozhovor s knězem. Jeho výsledek je těžké předvídat:-) Přesto by mě zajímalo, co si o tom myslíte.

Katolických bratrů a sester bych se chtěl zeptat, jak se - vynechme kanonické právo, o kterém debatovat nemohu - dívají na možnost, že by se někdo jako já (nebo nekatolík obecně) stal kmotrem a jakýmsi garantem víry malého katolíka. Mohu slíbit, že dítěti budu víru zprostředkovávat, ale těm, kteří mě už trochu znají, je jasné, že ne a priori katolické pojetí. Ostatně rodina toho dítěte je katolická a mé názory znají a byl to jejich nápad, takže v tom asi problém nevidí.

Nekatolických bratrů a sester bych se chtěl zeptat, jak by se zachovali oni na mém místě.

Předem děkuji za případné podněty a myšlenky. Poslední dobou se tu objevila opakovaně výzva více psát o tom, co a jak s Bohem prožíváme. Věřím, že celá ta věc je Jeho dílem. Snad mi tím chce něco ukázat, i když já zatím v modlitbách (a taky tímto článkem) hledám co.

Slávek

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace