Ve čtvrtek ( 14.05.2011)odpoledne demonstrovalo před izraelským konzulátem v Alexandrii několik stovek Arabů. Mávali palestinskými vlajkami, vyzývali ke třetí intifádě, pálili izraelské vlajky, žádali otevřené hranice do Gázy, vypovězení izraelských diplomatů a na jejich plakátech byly nápisy v hebrejštině:   „Gáza, moje jediná láska.“ „Miliony mučedníků mašírují na Jeruzalém.“ „My přijdeme.“ Intifáda má vypuknout 15. května a má připomenout „vyhnání“ z nově vzniklého státu Izrael. Podobná demonstrace proběhla minulou sobotu také v Káhiře. Stojí za zmínku, že libyjští rebelové jsou podporováni hlavně islámskými radikály z Egypta. Zaslepení vůdcové USA, Velké Británie a Francie spolu s generály z NATO jim ochotně připravují cestu k moci. (16.4.11, )

Hamás je pro ně mírný 

Islám znamená „podřízenost“. Míní se tím samozřejmě podřízení se staroarabskému božstvu Allah. S podřízenosti vůči Allahovi muslimové nemají problém. Ale tímto podřízenost končí. Arabští muslimové se neradi podřizují autoritám. V poušti měli volnost, měli svobodu. Podřizovali se pouze náčelníkovi kmene.   K vraždám souvěrců došlo krátce po Mohamedově smrti. Jedna skupina se nechtěla při ustanovení Mohamedova nástupce podřídit většině. Dnes se jim říká šiíté. Pak došlo k rozkolu i mezi šiíty a dnes existuje několik šiítských směrů. Mezi sunitskou většinou je pochopitelně také více různých navzájem se nenávidících směrů.   Členům islámské teroristické organizace Hamás se zdála Arafatova OOP mírná. Její stoupence Hamás vytlačil z Gazy a začal ostřelovat Izrael. V důsledku izraelských nekompromisních odvetných úderů Hamás v ostřelování „polevil.“ To se zase nelíbilo „pravověrným muslimům“, pro které je korán, vyzývající k válce proti nemuslimům, věčným a neměnným slovem Alláhovým. „Umírněný“ Hamás v Gaze odmítají militantní Alláhovi vojáci, Armáda národa, Vítězství islámu nebo Armáda islámu. Všechny tyto skupiny chtějí, ve shodě s koránem, bojovat, „chtějí vidět krev.“   K nehorlivějším stoupencům války za islám patří salafité. Salafističtí muslimové v Gáze unesli italského člena protiizraelského Hnutí mezinárodní solidarity Vittoria Arrigoniho a zabili ho, když se jim nepodařilo dosáhnout propuštění jejich stoupenců z vězení. Salafité také zavraždili  nizozemského filmového režiséra Theo van Gogha v roce 2004.   Salafité studují islám v Saúdské Arábii a také jsou, mimo jiných zemí Perského zálivu, touto zemí financováni. Po návratu ze studií jsou připraveni zabíjet ve svaté válce pro islám v kterékoli zemi. S radikálnímy muslimy mají dnes problém všechny sekulární arabské režimy.   Režimy v Sýrii i v Jordánsku před hrozbami salafistů ustupují a plní jejich požadavky. Na adresu syrské vlády prohlásil jeden z vůdců salafitů v Sýrii: „Toto není rok 1982“. Právě v roce 1982 potlačil otec dnešního syrského prezidenta Hafíz Assad povstání Muslimského bratrstva. Bylo zabito přes 30 000 muslimů. Kromě sekulárních vládců jsou terčem nenávisti salafistů už tradičně židé a křesťané. (18.4.11, ) ***ferda***