poslal Nepřihlášený Od pamětníků vím, že v kurikulu evangelické teologické fakulty byla
liturgika spíše popelkou. Předpokládalo se, že základní bohoslužebný
pořad v evangelických církvích je dán a znám a vše ostatní bylo
ponecháno kreativitě kazatelů, bez poučení o tom, jak který liturgický
krok vznikl a proč, jak souzní v různých tradicích, a čím je možno jej
případně rozvést či nahradit. Když jsem se ujal výuky liturgiky na
Evangelické teologické fakultě, snažil jsem se právě tímto směrem napřít
pozornost studentů, aby se mohli v utváření bohoslužby orientovat
svobodně, korektně a teologicky i ekumenicky odpovědně. V této snaze
pokračuji i v této knížce. Tím již nahlašuji, že počítám se svými
čtenáři mezi studenty teologie a na evangelických farách.
Nejen však
na farách. Zejména druhá část knížky je koncipována tak, aby poskytla
informaci též dalším členům evangelických církví, zejména presbyterům
evangelických sborů, kteří se svými duchovními sdílejí odpovědnost za
bohoslužebný život ve svých obcích; rozvine-li se pak z podnětu mých
výkladů o těchto věcech v některých sborech rozhovor, splní knížka jeden
ze svých záměrů.
Nicméně mě potěší, najdu-li čtenáře i mezi teology jiných tradic, kteří
se zde mohou něco dovědět o specifických důrazech bohoslužby
evangelických církví a zamyslet se nad nimi. Není to ambice přílišná,
neboť spočívá na reciprocitě. Byl jsem a jsem s těmito kolegy, zvláště
katolickými, v rozhovoru přímém i nepřímém, jak i čtenář této knížky
postřehne. Nemám žádnou obavu z infekce, když studuji bohoslužebné texty
této tradice. Doufám tedy, že i kolegové mimo mou Českobratrskou církev
evangelickou věnují svou pozornost mým výkladům.
Vždyť bohoslužba je
vrcholným privilegiem a darem církvi každé, celému Božímu lidu, který
vzývá Hospodinovo jméno, slaví Kristovo vzkříšení a vyhlíží Boží
království. Její věkovitost nás spojuje se všemi vyznavači napříč
staletími, která minula, a se vší bolestnou touhou porušeného stvoření
napříč staletími, která přijdou. Jestli troskotají ekumenické snahy v
oblasti pokusů o dorozumění v otázkách doktrinálních, žádná církevní
instance nemůže zabránit křesťanům různé církevní příslušnosti, aby
společně slavili. Jak dlouho bude trvat, než se dovoleně sejdou u
Kristova stolu (nedovoleně se to již děje), ponechme nyní jiným odhadům,
než jsou naše lidské. Jednou to však nastane, nejpozději v Božím
království.
Skladba této knížky je snad zřetelná. V první části
(Přístupy) předkládám zásadnější úvahy o teologii bohoslužby, zvláště
evangelické, a o její hermeneutice; o pomocný „chalkedonský“ model se
opírám při zdůvodnění její dvojohniskovosti. Druhá část (Rozvedení) je
již praktičtější a pojednává o jednotlivých liturgických krocích s
přihlédnutím k jejich zastoupení v dějinách a v různých tradicích.K
některým odstavcům připojuji ukázky bohoslužebných textů různé
provenience. Jsou míněny spíše jako ilustrace či inspirace, než jako
vzory.
Z úvodu autora knihy (Pavel Filipi)
Kniha prof. Pavla Filipiho Pozvání k
oslavě. Evangelická liturgika představuje velký přínos v oblasti české
liturgické teologie a pro svou teologickou otevřenost v neposlední řadě
také v oblasti české ekumeny.
prof. František Kunetka, Th.D.
www.ikarmel.cz
