Grano Salis - Postoj prezidenta Václava Klause k římskokatolické církvi

Když Václav Klaus skládal 7. 3. 2008 svůj druhý prezidentský slib, položil nečekaně květiny k ostatkům svatého Václava. Stal se tak první hlavou českého státu po Listopadu, jež oficiálně uctila zemského patrona, s jehož osobou je spjata naše nejdéle kontinuálně udržovaná národní a státní tradice. „Nechme se překvapit, co to znamená. Že by větší vstřícnost ke katolíkům?“ napsal historik Jaroslav Šebek.

Bylo přece dobře známo, jak velkou nechuť míval V. Klaus coby premiér ke katolictví i k jednání o restitucích církevního majetku. To on si kdysi stěžoval, že katolická církev začíná hrát roli naprosto neadekvátní jejímu postavení v zemi. A proslul památným výrokem, že církev je stejné občanské sdružení jako spolek zahrádkářů, a proto jí nepatří žádné výsady. Dnes přátelsky obědvá s biskupy, má nadstandardní vztahy s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a apeluje na církev, aby častěji vstupovala do veřejného prostoru.

„Je zřejmé, že president dospěl ke změně náhledu na roli církve ve společnosti; určitě nejde o účelový krok. Je to dlouhodobý obrat,” míní politolog Stanislav Balík z Masarykovy university, který si navíc nemyslí, že Klaus nadbíhá katolickým voličům: „Ty si nezíská, protože pro mnohé katolíky je větší belzebub než komunisté.“...

Klaus (pozn. ve vztahu k církvím) pokud mluví, tak jen s elitou, zejména s arcibiskupem, který „knížákovsky“ válcuje Ekumenickou radu církví – oproti restitučnímu návrhu Topolánkovy vlády dokázal o něco víc oškubat nekatolíky, a ještě vstoupí do dějin jako primas, který dokázal to, co nikdo před ním. Klaus jej podporuje, i když soukromě dobře ví, že české církve dostanou v odškodném danajský dar a mnohé si s obrovskými prostředky nebudou vědět rady. ...

Prezident také zjistí, že primas Duka je generálem bez vojska, protože v Čechách chodí do kostela jen asi sto tisíc věřících. A až zkrachují dvě tři menší církve, zmatené přívalem miliard, a až Klaus alespoň mediálně zaplatí za námluvy s církví – pak se od něj můžeme dočkat místo duchovně-národoveckého burcování bonmotu o slabošské ideologii, jak křesťanství kdysi nazýval.

Vybráno z LN 1. 11.
dle Rostislava Matulíka

Zdroj: Evangelický týdeník 2011/34

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace