poslal Nepřihlášený Thomas Jefferson věřil v nezbytnost odluky církve od státu, jako nutný předpoklad k odstranění náboženské tyranie, neboť církve dostávaly statní podporu, a komukoli kdo nebyl členem této církve, byla upírána práva a dokonce byl trestán.
V roce 1786 proto Virginské Valné shromáždění přijalo Jeffersonův dekret o náboženské svobodě, v němž mimo jiné stálo:
"Žádný člověk nebude povinen se účastnit nebo podporovat jakékoli náboženské uctívání, místo nebo službu, ani nebude nucen, omezován, obtěžován nebo zatěžován na těle nebo majetku ani nebude jinak trpět z důvodu svých náboženských přesvědčení nebo názorů; ale všichni lidé budou svobodni vyznávat a udržovat své názory týkající se náboženství pokud ty žádným způsobem nebudou omezovat, rozšiřovat nebo ovlivňovat jejich občanské schopnosti.“
„Státní církve, které užívají státní podpory ke své podpoře a k prosazování svých názorů lidem jiných věr podkopávají všechna naše občanská práva. Navíc státní podpora církví vede ke korupci víry a k tomu, že klérus nereflektuje lidi. Proto je ve svobodné společnosti nezbytné vztyčit zeď separace mezi církví a státem,“ prohlašoval Jefferson a často dodával: „Přísahal jsem na boží oltář věčné nepřátelství jakékoli formě tyranie lidského rozumu.“ Tyranie lidského rozumu podle něj hrozila nejvíce buď ze strany vlády nebo právě od církve.
V roce 1802 napsal v dopisu Danburské baptistické asociaci: „Věříc s vámi, že náboženství je záležitostí ležící výhradně mezi člověkem a Bohem, že muž nemusí nikomu skládat účty pro svou víru nebo uctívání, že legislativní moc vlády dosahuje pouze na skutky a ne na myšlenky, držím ve svrchované vážnosti ten skutek amerických občanů, kteří prohlásili, že jejich legislativa by neměla vytvořit žádný zákon týkající se ustanovení náboženství nebo zakazující jeho svobodné praktikování, tak budujíc zeď rozdělení mezi církví a státem.
Jako intelektuál se Jefferson sám propracovával k poznávání Boha. Jeho závislost na sobě samém a na vlastním rozumu však vedla k tomu, že si vytvořil vlastní osobní církev, jak je zmíněno výše, když o sobě Jefferson prohlašuje, že patří do sekty s jediným členem. Boha ale celý život hledal a k tomu vyzýval i jiné: „Ptej se odvážně na existenci Boha; neboť je-li nějaký, musí raději schvalovat poctu rozumu, než slepý strach. Nebuď odstrašen od těchto otázek strachem z následků.“
Proti čemu však celý život bojoval, nebyla víra a náboženství, nýbrž instituce církve a její klérus. Nejmarkantněji o tom snad svědčí dopisy Spaffordovi a Adamsovi, v nichž mimo jiné píše: „V každé zemi a v každém období byl kněz nepřátelský vůči svobodě. Je vždy ve spojení s despotou, napomáhajíc mu v jeho zneužívání výměnou za ochranu jeho vlastního zneužívání (jiných). V druhém dopise pak píše: „Kněží… obávají se postupu vědy jako čarodějnice příchodu denního světla a mračí se na osudného posla oznamujícího podvracení lží, z nichž oni žijí.“
Citováno z článku Vybrané aspekty myšlení Thomase Jeffersona a jeho vliv na vznik Deklarace nezávislosti
Thomas Jefferson (1743-1826), byl třetím americkým prezidentem (1801–1809) a hlavním autorem amerického prohlášení nezávislosti (1776).
