poslal leonet Nikdy si nemyslete, že když žijete podle svého mínění dobře, že nehřešíte a jako takoví dobráci nepotřebujete milost Boží. Hřích je jedním z největších problémů člověka, ale myslet si, že hřích brání člověku přijímat milost Boží, je ještě větší chyba.
Na základě čeho toto můžu tvrdit? Bible nám jasně říká v listu Římanům 3,23-24, že „všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.“
Tímto nám Bible ukazuje, že jakmile někdo zhřeší, nabízí se mu možnost přijmout Boží milost.
Efezkým 2,8: „Neboť milostí jste zachránění skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.“ Tato slova upřesňují, jak se může člověk, který si uvědomuje svou hříšnost a nehodnost v Božích očích, stát účastníkem Boží milostí v Kristu Ježíši. Pouze skrze víru v Ježíše Krista.
Člověk uvažuje velmi nelogicky, když má za to, že ti, kdo zhřešili, nemohou přijmout milost. Ale Bůh říká, že člověk může přijímat milost, protože je hříšník. Od prvních stránek Božího slova je zřejmé toto pravidlo: Protože člověk zhřešil, potřebuje Boží milost a tato milost se zjevila v Ježíši Kristu.
Někdo namítne: Bůh je přece láska! To si ovšem nemyslí všichni lidé, ale jak si představujete, že se tato Boží láska realizuje v praxi? Kdyby člověk nezhřešil, neměl by Bůh na kom a jak projevit svou lásku.
Mnozí se domnívají, že Bible píše o tom, jak se chovat podle Božích požadavků a tak si zajistit Boží přízeň. Netuší ovšem to, že bible hovoří především o Boží lásce k člověku. Proč? Protože Boží lásku člověk potřebuje nejvíce.
Člověk si o Bohu vytvořil mnoho dohadů a teorií. Někteří se třeba domnívají, že Bůh je nelítostný a krutý, a činí takové závěry na základě toho, co se děje ve světě. A zapomínají na první přikázání bezpodmínečné lásky: Genesis 2,16…Z Každého stromu rajského svobodně jíst budeš… Neboli máš svobodnou vůli mou lásku k tobě opětovat nebo neopětovat. Naše svobodná vůle je pro Boha tak drahá, že nemůže činit nic, co by naši svobodnou vůli znásilnilo.
Podívejme se na další místo v Bibli, které hovoří o Boží lásce, Jan 3,16: „Bůh tak miloval svět“. Výrok „Bůh je láska“ vypovídá o Boží povaze a výrok „Bůh tak miloval svět“ vypovídá o Božím činu.
Velkým problémem lidí je, když se domnívají, že Bůh má s člověkem zlé záměry, protože klade na člověka nepřiměřené požadavky, a je přísný a skoupý. Sobě můžeme vyčítat, že jsme spáchali nějaký hřích, či selhali a podlehli pokušení. Ale pochybujeme-li o Božím citu a jeho lásce k člověku, pak nejednáme jako křesťané, neboť pochybovat o Boží lásce k člověku, znamená popírat zjevení evangelia. Nikdy by jste neměli pochybovat o Boží lásce k vám jen proto, že jste padli a zhřešili. Jedna věc je jistá: Bůh nemůže zapřít sám sebe, nemůže sám sobě odporovat. Bůh nemůže změnit svou povahu.
Jak se projevil Boží čin pocházející z jeho lásky?
List Římanům 5,8: „Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“
Proto nám Bible odhalila tuto velkou pravdu: Boží láska se projevila v Kristově smrti. Jelikož jsme hříšníci a nedokážeme se spasit sami, přišel Kristus, aby zemřel a tak za nás vyřešil problém hříchu.
Je pravdou, že láska je cenná, ale musí být vyjádřena. A když je láska vyjádřená, stává se milostí. Kdyby Bůh byl pouze láska, byl by velmi abstraktní. Vnitřní láska je abstraktní, ale milot, viditelná navenek v Ježíši Kristu, ji učinila konkrétní. Když se láska změní v čin, stává se milostí.
Závěrem chci říct, že ti, kdo se ještě podle svého mínění nedopustili žádného hříchu, nebo neklesli tak hluboko, aby ztratili ve svých očích nárok na Boží lásku, nejsou schopni přijímat Boží milot.
Boží láska se stála milostí skrze kříž Ježíše Krista, a byla dovršena Jeho vzkříšením!
