Teologie: Ještě další pohled na zákon a milost
Vloženo Pátek, 03. únor 2012 @ 22:04:46 CET Vložil: Olda |
poslal Grace „Nebo pravím vám: Nebudete-li mít hojnější spravedlnost, než zákonníci a farizeové, v žádném případě nevejdete do království nebeského.“ Matoušovo Evangelium 5,20
(Výklad z komentáře anglického presbyteriánského kazatele z roku 1706: Matthew Henry´s Commentary on the Whole Bible, svazek VI, Skutky – Zjevení, MacDonald Publishing Company Mc Lean, Virginia)
Spravedlnost, kterou přišel Kristus tímto pravidlem ustanovit, musí přesahovat spravedlnost zákonníků a farizeů. To bylo podivné učení pro ty, kteří považovali zákonníky a farizeje za ty, kteří dosáhli v náboženství nejvyšší úrovně. Zákonníci byli nejslovutnější učitelé zákona a farizeové jeho nejobdivovanější vyznavači, obojí seděli na stolici Mojžíšově (kap.23,2) a jejich pověst mezi lidmi byla taková, že na ně všichni hleděli jako na ty, kdo se zákonu podřizují lépe, než kdokoliv ostatní.
Ostatní lidé se necítili povinni být tak dobří jako oni, proto bylo pro ně velkým překvapením, když slyšeli, že musí být lepší než oni, nebo do nebeského království nevstoupí. A proto to zde Kristus prohlašuje s velkou vážností: „pravím vám“, je to tak.
Zákonníci a farizeové byli nepřátelé Krista a jeho učení a byli také velcí tyrani, přesto se jim musí uznat, že v nich bylo něco chvályhodného. Vynikali v postech a modlitbách, v dávání almužen, byli svědomití při dodržování ceremoniálních povinností, pilně vyučovali ostatní. Měli u lidí tak velkou vážnost, že si všichni mysleli, že kdyby se do nebe dostali jen dva lidé, jeden z nich by jistě byl farizeus. Přesto zde náš Pán říká svým učedníkům, že náboženství, které zde přišel ustanovit, nejenže vylučuje špatnost, ale také přesahuje dobrotu zákonníků a farizeů. My musíme dělat ještě více, než oni, nebo se do nebe nedostaneme.
Oni zákon dodržovali neúplně a největší důraz kladli na rituální příkazy. My ale musíme být univerzální a nemyslet si jako oni, že stačí dávat knězi jeho díl, my musíme dát Bohu svá srdce. Jim záleželo jen na tom vnějším, my se ale musíme zaměřit na vnitřní zbožnost. Oni usilovali o chválu a potlesk lidí, ale my musíme usilovat o přijetí u Boha. Oni byli pyšní na to, co ve svém náboženství dokázali, a spoléhali na to jako na svou spravedlnost. My však poté, co jsme udělali všechno, co je v našich silách, musíme sami sebe zapřít a říci: Jsme služebníci bez zásluh, a spoléhat se pouze na spravedlnost Kristovu. A takto může naše spravedlnost přesáhnout spravedlnost zákonníků a farizeů.
|
