poslal Nepřihlášený 3.2.2012 zahájila Poslanecká
sněmovna Parlamentu ČR rozpravu k vládnímu návrhu zákona o majetkovém
vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Z rozpravy citujeme několik zajímavých či pozoruhodných myšlenek:
Ministryně kultury Alena Hanáková:
Přes
změny v 90. letech zůstala zavedená hospodářská závislost církví a
náboženských společností na státu zachována. Navíc, aby nedošlo k
diskriminaci, musel být systém státního financování otevřen i pro nově
vzniklé církve. V současné době je tak ze státního rozpočtu financováno
celkem 17 z 32 církví a náboženských společností, které jsou
registrovány. Stávající právní úprava však i zbývajícím církvím a
náboženským společnostem umožňuje získat právo na financování ze
státního rozpočtu. Už v roce 2012 proto mohou toto právo získat další
čtyři církve a náboženské společnosti.
Poslanec Marek Benda:
Dochází
k situaci, kdy katolická církev se vzdává značné části svých nároků ve
prospěch ostatních církví právě proto, aby všem bylo umožněno do
budoucna přežití a další fungování.
Dochází poprvé v historii
zemí Koruny české k situaci, kdy žádná z církví a náboženských
společností, které existují v zemi, není diskriminována, kdy nedochází k
restituci jenom některé církvi, která zrovna byla příjemná v té době
státu nebo jinému útvaru, který tady existoval.
Poslanec Bohuslav Sobotka:
Jsme
přesvědčeni o tom, že navrhovaný zákon vybočuje z filozofie restituční
legislativy, která byla přijímána po roce 1989. Zákon vnáší do našeho
právního řádu výraznou nerovnost před zákonem mezi restitucí církví v
porovnání s restitucí fyzických osob. Fyzickým osobám byly po roce 1989
navráceny pouze některé majetky a poskytnuto částečné odškodnění na
základě konkrétně prokázaných skutečností. Při stanovení hodnoty majetku
církví, tak jak je zde navrženo v tomto zákoně, byly účelově použity
ceny zemědělské půdy a ceny lesů, které neodpovídají současné tržní
realitě. Kdyby vláda, kdyby česká vláda zacházela v tomto návrhu s
církvemi jako s průměrným restituentem v 90. letech, měly by církve
nárok na cca 17 mld. korun. Zbylých 42 mld. korun finanční kompenzace,
která je navrhována vládou, znamená přilepšení mimo veškerou
spravedlnost a rovný přístup. Je zde vážný problém tohoto rozdílu a této
nerovnosti a tuto nerovnost můžeme konkrétně vyčíslit - 42 mld. korun.
Obáváme
se také, tak jak je tento návrh konstruován, že dojde k novému kolu
restitučních soudních sporů, které by koneckonců ve svém výsledku mohly
prolomit restituční hranici 25. února 1948 a potenciálně narušit ty
majetkové poměry, které byly dány dekrety prezidenta Beneše.
V
rámci naturální restituce, se kterou se počítá v rozsahu 75 mld. korun,
je navrhován převod majetku, který církve před 25. únorem 1948 plně
nevlastnily nebo o něj dokonce přišly díky pozemkové reformě Masaryka a
Švehly z roku 1919 a její revize, ke které došlo v roce 1948. Zdá se, že
v některých případech vláda navrhuje kompenzovat křivdy způsobené nejen
minulým totalitním komunistickým režimem, ale také křivdy způsobené
císařem Josefem II. a první Československou republikou.
Sociální
demokracie upřednostňuje realizovat narovnání s církvemi formou převodu
dotčeného majetku do veřejnoprávního fondu spravovaného církvemi.
Domníváme se, že pokud jasně říkáme, že odmítáme takovýto způsob
majetkového a finančního transferu, je naší povinností, abychom řekli,
jakou vidíme reálnou alternativu. Tu reálnou alternativu vidíme v
naturální kompenzaci, která by byla realizována formou převodu
nárokovaného majetku do veřejnoprávního fondu. Výnosy z tohoto fondu by
pak plně podporovaly činnost církví a aktivity v sociální, zdravotní či
kulturní oblasti.
Jak už jsem řekl, majetkové vyrovnání ve formě
převodu na fond, by proběhlo výhradně naturálně. Stát by fondu za účelem
narovnání s církvemi neposkytoval žádné finanční plnění. Nedošlo by
tedy k nárokům na výdaje veřejného rozpočtu. Pro určení majetku, který
by se převáděl na takovýto veřejnoprávní fond, by se důsledně dodržovala
časová hranice 25. února 2948. Na fond by se převáděly výhradně
nemovitosti odňaté církvím po tomto datu. Vyloučili bychom tak jakékoliv
pochybnosti o tom, že se zde mohou vyvolat nové restituční spory nebo
že by mohly být ohroženy majetkové poměry dané dekrety prezidenta
Beneše. Na správě tohoto fondu by se podílely zejména církve a
náboženské společnosti. Stát by si zachoval pouze kontrolní roli. Užití
výnosu tohoto fondu by bylo účelově vázáno na duchovní činnost,
sociální, zdravotní, vzdělávací aktivity církví a také údržbu a
zachování kulturního dědictví a památek v majetku církví a podporu
kulturních aktivit.
Poslanec Michal Hašek:
Je
tady celá řada otázek, na které vláda buď dluží odpověď, nebo na které
představitelé této nebo jedné z minulých vlád, neboť tento návrh je
velmi podobný návrhu Topolánkovy vlády, nedokázali uspokojivě odpovědět.
Například jsme nezaznamenali žádné přesvědčivé vysvětlení ze strany
vlády, jaký konkrétní soupis církevního majetku byl využit pro nastavení
parametrů vyrovnání s církvemi.
Já si v této souvislosti
vybavuji rozhovor bývalého náměstka kultury jedné z bývalých vlád,
konkrétně pana Talíře, který na způsob, jakým došlo k ocenění majetku,
došlo a do písmene řekl: "Od samého začátku bylo jasné, že nemůže jít o
výčtový zákon, ale že to bude ocenění politickou dohodou." Já jsem
nezaznamenal, že by někdo z politiků současné vládní koalice tento
způsob určení výše zásadním způsobem zpochybnil. Mimochodem, ten samý
pan náměstek, tehdejší náměstek na Ministerstvu kultury v dobré víře
dodal, že hlavní slovo při vytváření tohoto soupisu pro politickou
dohodu neměli představitelé státních institucí nebo například
pozemkového fondu, ale zástupci a ekonomové jednotlivých církví.
Kde
spatřuji další velkou nespravedlnost tohoto návrhu, je rozpor mezi
dosavadním přístupem k ostatním restituentům a přístupem k církvím v
oblasti ocenění. Zatímco fyzickým osobám byl a je dodnes restituční
nárok a nárok na odškodnění stanoven podle konkrétního oceňovacího
předpisu z roku 1990, kdy se vychází za výchozí stav se bere skutečnost
ke dni odnětí majetku, církvím a náboženským společnostem se majetek i
nárok na náhradu počítá podle současných tržních cen. Při stanovení
hodnoty majetku církví byly účelově použity ceny zemědělské půdy a lesů,
které neodpovídají ani současné tržní realitě. A církve jsou tak z
neznámých a neobjasněných důvodů z veřejných peněz fakticky přepláceny.
Metr čtvereční zemědělské půdy je v návrhu oceněn na 44 korun 48 haléřů.
Reálná průměrná cena zemědělské půdy se pohybuje v České republice
podle bonity od 6 do 13 korun. Myslím, že pokud by stát navrhl výkup
zemědělských pozemků za tyto ceny, nejen český sedlák a farmář by své
řemeslo pověsil na hřebík, své pozemky za tyto ceny prodal státu a odjel
si užívat získané prostředky někam do teplých krajin.
Stejně tak
lesní pozemky byly oceněny cenou 27 korun 74 haléřů. Zatímco podle
studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky se jejich průměrná cena v
České republice pohybuje kolem 11 korun 26 haléřů.
Poslanec Bohuslav Sobotka:
Vážené
kolegyně, kolegové, ale v příloze zákona není žádný seznam majetku, tam
prostě není nic! Tam je jenom vytvořen v legislativě koridor, kterým
ten majetek takto proteče, a možná na konci, až se udělá inventura toho,
co bylo schváleno, podepsáno, registrováno, tak zjistíme, že to nebylo
75 miliard, ale může to být také 80 nebo 90 miliard majetku. Co my tady
vlastně víme? Tam není žádný seznam! Tam je pouze řečeno, jaké typy
majetku bude možné schvalovat a že tam je soudní přezkum. Jestliže tam
bude soudní přezkum, tak samozřejmě soudy budou určitým způsobem
rozhodovat ve sporných případech. Čili tady se nastavuje koridor, ale
pokud jde o rozsah majetku, tak my žádnou jistotu v tomto zákonu nemáme.
My
v zákoně určíme určitý okruh církví, kterým dáme zdroje na řadu let
dopředu, a pak říkáme, že už žádné církve financovat provozně nebudeme.
Není to trošku omezování možností? Já jsem také stoupenec tradičních
církví, ale jestliže tady vzniknou nové církve, které získají ohlas ve
společnosti, zaujmou občany, budou jim blízké, tam my říkáme, vy už
nemáte žádný nárok na financování. To je také otázka, kterou tady musíme
probrat a říci si, jestli je to úplně v pořádku. Při vší úctě, při všem
respektu k tradičním církvím, tohle je otázka, kterou tady zatím nikdo
neotevřel!
Poslanec David Rath:
Je
zajímavé se také podívat a ptát se, kde majetky skončí. Garantuji vám,
že ne u běžných věřících, ne u řadových farářů a u farností. Těm
pomáháme my. Jen Středočeský kraj každoročně vydává desítky milionů na
opravy kostelů, far a klášterů. Co dostanou od arcidiecéze, co dostanou
od Vatikánu? Ani korunu. Můžete mi říci, kolik poslal stát Vatikán a
vatikánská banka na opravy klášterů a kostelů? Ani halíř. To všechno
dáváme my z rozpočtu krajů, měst, případně to posílá stát většinou z
rozpočtu Ministerstva kultury. Komu ale tento majetek právně dáváme?
Státu Vatikán, cizímu státu, ne duchovním hodnotám, charitě, sociálním
službám, ale konkrétní politické síle. Nemůžeme se tvářit, že katolická
církev není konkrétní politická síla, má svůj stát, hlavu svého státu,
je tam jejich vlastní policie, vlastní banka, vlastní tajná služba. Tady
je vládní většina, která rozhodne o vyvedení majetku státu a o tom, že
občané budou muset ze svých příjmů platit cizímu státu, státu Vatikánu.
Jsem zvědav, kolik peněz přijde zpátky do konkrétních kostelů, far a
klášterů, které jsou ve velmi špatném stavu a je to naše ostuda.
Zdroj: Stenografický zápis 33. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 3. února 2012
