Grano Salis - Loď záchrany a loď zkázy

poslal unshaken

Ježíš učedníky vyzval, aby ho lodí převezli na druhou stranu Genezaretského jezera. Vypluli a doprovázely je i další lodi. Jenže ukázalo se, že ačkoliv plují s Ježíšem a kdekdo by proto očekával poklidnou plavbu, bylo tomu naopak: Strhla se bouře tak silná, že i učedníci – zkušení rybáři, pro něž plavba za každého počasí byla jistě běžnou záležitostí – se strachovali o své životy (Marek 4:35-37).

Vidíme, že doprovázení Ježíše není pohodovou procházkou. Ale naopak. Zeptejme se však: Kam se poděly ty ostatní lodi, které za tou s Ježíšem vypluly? Nezbloudily snad?

Z Markova evangelia víme, že učedníci se při bouři strachovali zbytečně. Ježíš je totiž po utišení bouře napomenul:

...»Proč se tak bojíte? Pořád ještě nemáte víru?« (Marek 4:40)

Jejich problémem tedy bylo, že podlehli obyčejnému strachu. A to přestože měli Ježíše na lodi, sice spícího, ale přítomného. A strach, to je největší nepřítel víry. Kazatel BJB Jáchym Gondáš dokonce tvrdí, že opakem víry není nevíra, ale právě strach.

Když se budeme pídit, co se stalo s ostatními loděmi, plujícími za tou Ježíšovou, tak v evangeliu odpověď nenajdeme. Dokážeme to však docela dobře předpokládat. Ježíš všem udal směr, bouře a z ní plynoucí ohrožení však všechno změnila. Ježíš Neježíš – při bouři je všechno jinak. Máme přirozený strach o své životy, zdraví majetky. Staráme se o svou záchranu. Zda loď pluje správným směrem je v době ohrožení úplně vedlejší. Hlavně abychom neztroskotali a neutopili se.

Tak je to i s cestou Ježíšových následovníků. Plují za Ježíšem, znají směr a svého Velitele. Když se však s lodí se svými společníky (loď si představme jako církevní denominaci) ocitnou v bouři, myslí jen a jen na svou záchranu. Ježíšovu loď není ostatně v tom nečasu vidět, je dokonce možné, že ztroskotala. Nyní je proto zapotřebí myslet především na svou záchranu.

Po uklidnění bouře nám dojde: Vždyť jsme se nezajistili proti podobným protivenstvím. Musíme vybudovat pevné a odolné lodi, zajistit pro to peníze a vytvořit rezervy pro budoucnost. Protože je nás víc, potřebujeme kapitána, velícího lodi. Tak si stanovíme Ježíšova nástupce, který nás povede, i když Ježíš spí. Řekneme také, že tento nástupce je následník apoštola Petra, což je ta skála, na které chtěl Ježíš svou církev stavět. Nevadí, že Petr se jako skála příliš nevyznamenal, vždyť jsme jen lidé. A protože jsme tím pádem nástupci Kristovými, děláme si nárok na neomylnost, vždyť On je neomylný. Osvojujeme si také nárok na celý svět a všechno, co k němu patří: Vždyť země patří Bohu a my jsme zde Jeho zástupci. To všechno zakotvíme do svého učení, které vštěpujeme celé osádce naší lodi a pokud je to jen trochu možné, tak i celému světu.

Když pak společně plujeme na stejné lodi, není možné, aby se snad někdo z posádky proti kapitánovi nebo proti našemu učení. Proto vycvičíme hlídací psy, kteří roztrhají každého vnitřního nepřítele dříve, než přeskočí na jinou loď.

Jsme tak zahleděni do sebe a věříme ve své neomylné poslání, že se ani nestaráme, zda plujeme správným směrem. Časem zjistíme, že ostatní lodi plují většinou jinam, než my. Pokud to jde, snažíme se je přinutit ke stejnému směru, kterým plujeme my. Žel, mnohé z lodí se nám dávno vytratily z dohledu a tím z naší kontroly.

Vždyť jen my plujeme správným směrem. Jedině my jsme neomylně přesvědčeni o tom, že nás vede Duch svatý tím správným směrem. Celá naše loď je podle našeho učení vedena Duchem svatým. Nemůžeme se tedy mýlit a naše učení je tedy jediné pravdivé.

Ale jak je to s osazenstvem lodi, s posádkou prostých věřících, kteří jsou přesvědčeni, že naše společná loď má správný směr a naši vůdci nás vedou správným směrem? Kdyby jejich loď plula špatným směrem a pastýři je správným směrem nevedli, mohli by se na to u Pána vymluvit?

Odpověď zní: Nemohli.

Neboť Pán nám nedal k vedení zbloudilé pastýře, ale vede nás On sám svým Duchem svatým. Pokud někdo pohrdne vedení Duchem svatým a nechá se vést člověkem, je to jeho chyba a snad i ten nejtěžší hřích.

V Písmu totiž čteme, že Hospodin nám poslal Ducha svatého:

[Jan 14:26] Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

Každý z věřících obdržel Ducha svatého. A ten je určen pro každého jednotlivce. Copak se to nestalo již o Letnicích a nepokračovalo to u ostatních obrácených, včetně pohanů?

[Skutky 2:3] Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.

Kristus neposílal vyjma Ducha svatého pro každého věřícího nějakého zvláštního Ducha svatého pro celou církev. Proč by to dělal? Vždyť On sám je Pánem a hlavou své církve, On je ten Nejvyšší Duch.

Na každém věřícím je tedy, zda se řídí Duchem svatým, kterého ve své milosti poslal Bůh každému z nich. Proto má také každý věřící svou odpovědnost a nemůže se vymluvit na lidské učení nějaké církevní denominace. Nejsou snad následující slova Kristova srozumitelná pro každého?

[Matouš 7:21] Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane', vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.

Nikde v Písmu nenajdeme ani zmínku o tom, že máme konat vůli své církve.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace