poslal Pavel
Pokud se někdo z vás chce dozvědět něco zajímavého o New Age a Novopohanství,
pak doporučuji k prostudování stránky Davida Zbírala. Zde je krátká ukázka převzatá z těchto stránek:
David Zbíral
New Age a novopohanství: výzva západní civilizaci
E-mail: david.zbiral@post.cz
URL: http://www.mujweb.cz/www/david.zbiral
Motto:
Co je hanebnějšího než nenávidět něco, co neznáme, i kdyby to bylo hodno nenávisti? […] Jsou všude: na venkově, v městečkách, na ostrovech. Každé pohlaví, každý věk, každý stav a všechny třídy přecházejí k onomu jménu. Je z toho taková žalost, jako kdyby šlo o pohromu. […] Aby ospravedlnili svou nenávist, dívají se na ně jako na příčinu všech veřejných pohrom a národního neštěstí. Vystoupí-li Tiber ze svých břehů, nezaplaví-li Nil pole, jestliže se nebe zastaví a země pohne zemětřesením, je-li hlad anebo mor, hned volají: Předhoďte je lvům. Stačí na tolik lidí jeden lev?
Tertullianus, Obrana křesťanství, parafráze
Úvod
Tato práce se zaměří na dva významné náboženské proudy moderního světa, New Age a neopaganismus. Podrobnější rozbory teoretických a metodologických otázek spojených se studiem nových náboženských hnutí lze najít v práci Stručný úvod do problematiky nových náboženských hnutí.[1] Zde postačí základní shrnutí. Pouze část o reakcích majoritní společnosti na náboženské menšiny odlišující se od etablovaného prostředí bude uvedena v plném znění.
Nová náboženská hnutí – obecné poznámky[2]
Přístupy ke studiu nových náboženských hnutí
Teologickému přístupu (narozdíl od religionistického) nejde v prvé řadě o uchopení, popis a výklad náboženského faktu, ale o jeho etické a pravdivostní zhodnocení. Proto obvykle dochází k ostré polemice většinového náboženství s NNH, která jsou vnímána jako destruktivní, ba často jako výtvory satana. Dalo by se též použít širšího označení konfesní přístup, neboť z hlediska vlastní tradice samozřejmě zaujímá postoj k “sektám” nejen teolog, ale i běžný věřící, který ty informace o NNH, jež se k němu dostanou, hodnotí z pozic vlastního náboženství.
Psychologický přístup se snaží zkoumat vliv NNH na jedince. Závěry psychologů bývají významně ovlivněny tím, že se většinou zakládají na výpovědích bývalých členů NNH. Tato hnutí jsou psychology a psychiatry vnímána často jako pro lidskou psychiku destruktivní prostředí; s argumentací druhé strany, tj. např. těmi, kterým některé NNH naopak pomohlo z psychických problémů, se psychologové většinou nesetkávají.[3]
Sociologický přístup vnímá NNH jako sociální skupinu a sociologickými metodami se pokouší objektivně uchopit faktickou skutečnost. Přístup sociologie náboženství lze vnímat jako součást religionistického přístupu, který se snaží k náboženstvím přistupovat nehodnotícím způsobem.[4] Je nutné velmi pozorně odlišovat religionistický pohled od pohledu antikultovních “expertů na sekty” i od teologického sebevymezování té které náboženské tradice vůči NNH.
Je samozřejmé, že protagonisté jednotlivých přístupů v závislosti na rozdílném metodologickém i ideovém pozadí dospívají ke zcela rozdílným závěrům.
Sekta, kult, nové náboženské hnutí
Argumentace antikultovního hnutí, tj. proudu organizací a jednotlivců bojujících proti NNH,[5] využívá pro svůj tendenční výklad negativního zabarvení slov “sekta” a “kult”. Religionistika a sociologie náboženství používá spíše neutrálního označení “nové náboženské hnutí”. Termín “náboženství mládeže” je zastaralý a neodpovídající.[6] Užívá se rovněž souhrnného označení “nová religiozita” či “alternativní religiozita”.
Konverze
Ve výkladu konverze se střetávají dva modely: konverze jako vymytí mozku a konverze jako sociální posun. Teorii vymytí mozku razí především autoři angažovaní v boji proti NNH, která jsou chápána jako nebezpečné kulty narušující psychiku jedince i sociální řád. Druhé pojetí zastává především sociologie náboženství a religionistika, které se snaží akademicky a nepředpojatě zkoumat NNH, nikoli být samozvanými dohlížiteli.[7]
Financování
Nutnou a samozřejmou součástí činnosti náboženských skupin je ekonomická stránka věci. Podnikatelské aktivity toho kterého NNH rozhodně nedokazují, že jde o primárně ekonomickou organizaci a že jeho náboženská rovina slouží jako pouhá zástěrka.[8]
Několik příkladů z historie
Nová náboženská hnutí jsou fenoménem, který provází lidský rod odnepaměti. Snaha o náboženskou reformu se tu a tam, především v období určité destabilizace dané kulturně-náboženské tradice,[9] objevovala ve většině historických společností a z ní se rodila i nová náboženská hnutí. Některá z těchto hnutí velmi brzy zanikla, jiná se transformovala ve velké a stabilní náboženské tradice.
Zde samozřejmě není možné podat zevrubnou historii nových náboženských hnutí minulosti; ostatně jako nové náboženské hnutí vzniká pochopitelně každé založené náboženství[10] a problém počátků jednotlivých náboženství evidentně překračuje zaměření i zamýšlený rozsah této práce. Přesto by snad bylo vhodné krátce poukázat na určité typické motivy, jež se objevují v pohledu majoritní společnosti na nová náboženská hnutí; tyto motivy nám mohou pomoci pochopit hluboce zakořeněný strach z NNH, který rozhodně není specifikem naší doby.
Typickým příkladem je křesťanství. Jakmile se začalo šířit v Římské říši, stalo se terčem útoků.[11] Ze strany oficiální moci jde o reakci poměrně pochopitelnou. Důvodů bylo více: určitý radikalismus a exkluzivismus křesťanství, počáteční odmítání vojenské služby, mesianismus, na státních institucích nezávislá síť sociální solidarity (odtud snad pramení obavy ze snahy o získávání politického vlivu), obřady v uzavřených prostorách bez přístupu veřejnosti, odmítnutí císařova božství atd.[12] V neposlední řadě tu ovšem působila také xenofobie, jež je v podobných případech běžná. V kontextu studia NNH si zaslouží naši pozornost především nepřátelské veřejné mínění, jež pronásledování oficiální mocí umožňovalo[13]: křesťané byli podezíráni z orgií, krvesmilstva, rituálních vražd dětí, kanibalismu,[14] provozování dosud neznámé, cizorodé, státem nepodporované magie, “nenávisti k lidskému pokolení” a dalších zločinů. Dokonce byla velmi obvyklá víra, že epidemie a živelné pohromy sesílají bohové jako trest za odvrat od tradičního náboženství.
Záhy po vítězství křesťanství začali být z podobných zločinů obviňováni Židé, pohané a heretici. Mithrova mystéria byla vzhledem ke značné vnější podobnosti ústředního ritu pokládána za ďábelskou parodii křesťanské eucharistie.[15]
Během středověku se stali objektem xenofobie Židé. Podezření byla podobně absurdní: trávení studen, šíření epidemií, mučení voskových figurek Krista, znesvěcování proměněných hostií, křižování křesťanských dětí, jejichž krev prý měla být používána během obřadů, uctívání ďábla, rituální vraždy, obřad opakující mučení Ježíše Krista jako parodie křesťanské bohoslužby (souvisí s pojetím Židů jako “bohovrahů”), maleficia apod. Tato podezření měla za následek pogromy, omezování práv, izolaci v ghettech, speciální označení apod.[16] Samozřejmě že mnozí mocnáři, zadlužení u židovských obchodníků, vyvolávali pogromy proto, aby se pohodlně zbavili věřitelů. Nicméně vždy si to dovolili jen s vědomím, že proti Židům prakticky permanentně stojí veřejné mínění.
Vlna antisemitismu na konci 19. stol. a na začátku století 20. souvisela s podobnými obviněními (srv. Dreyfussovu aféru či známý případ Žida Leopolda Hilsnera obžalovaného z rituální vraždy). Raný nacismus[17] předal podezření z židovského či “židozednářského” komplotu i nacismu pozdějšímu a boj proti “spiknutí židozednářských sil” vyvrcholil peklem koncentračních táborů.
O neinformovanosti (a neochotě se informovat) o náboženstvích v daném regionu menšinových svědčí i osudy muslimské komunity ve středověké Evropě. Evropa jí především v době křížových výprav podsouvala víru v Prorokovo božství, Muhammad byl nazýván “modlou”, “satanem” apod.
Dějiny evropské magie od středověku až po dnešní dny jsou učebnicovým příkladem xenofobie, nedostatečné informovanosti, pověr a strachu. Obcování s ďáblem, vraždy novorozeňat, maleficia, orgie, antropofagie, znesvěcování Těla Páně, to jsou jen některá obvinění vznášená proti “čarodějnicím”. Výzkumy jasně ukázaly, že jde[18] o obvinění nepodložená. Ve skutečnosti se v těch případech, kde nebyla obvinění zcela falešná, jednalo o účastníky rituálů nekřesťanských, nikoli však satanistických.[19] “Hon na čarodějnice” pokračoval i v protestantském prostředí.
Rovněž některá středověká náboženská hnutí jako beghardi, bekyně, valdenští či kathaři byla podezírána z orgií.[20] Obětí intrik a podezření ze služby démonům, znesvěcování kříže, obcování s démony, rituální homosexuality či znesvěcování eucharistie se stali templáři.[21]
Zajímavá je pro naše téma i pověra, že jezuité v pobělohorské době kradli protestantské děti, aby je “naprogramovali” a jejich identitu nahradili “pseudoidentitou”. Tyto zkazky se velice podobají pojetí antikultovních autorů, podle nichž je člověk “unesen” z lůna milující rodiny, je mu “vymyt mozek” a jeho identita, zformovaná v harmonické době dětství, je nahrazena identitou cizorodou, identitou poslušného robota ve službách vůdce sekty.[22]
Snad bylo užitečné uvést alespoň těchto několik příkladů intolerance a xenofobie, jež měly za následek v různých historických obdobích v zásadě dosti podobná (a podobně falešná) obvinění. Možná nám pomohou pochopit, že iracionální strach z dnešních nových náboženských hnutí (rituální vraždy, rituální zneužívání dětí, Černá mše jako parodie mše katolické, antropofagie, znesvěcování hostií…) se zakládá spíše na archetypálnách reakcích na náboženské skupiny odlišné od etablovaného kulturně-náboženského prostředí než na odůvodněných obavách vycházejících z faktické skutečnosti. Možná že jsou obvinění dnešních NNH nejen stejně nepodložená, ale také stejně nebezpečná, neboť neustále hrozí kriminalizace alternativní religiozity.[23]
Vztah New Age a novopohanství
Ještě než se budeme zabývat oběma proudy zvlášť, je třeba zdůraznit, že se navzájem v mnoha ohledech překrývají, ať už co do kmenových autorů, některých společných základních principů či prostého faktu, že mnoho jejich sympatizantů by se dalo označit jak za přívržence New Age, tak za novopohany.
Mezi styčné body patří především environmentalismus, léčitelství a přírodní medicína a feminismus.
Existuje však také několik podstatných rozdílů; k těm nejzákladnějším patří hlavně pohled na jiné náboženské tradice: New Age programově vytváří jejich syntézu, kdežto neopaganismus odmítá myšlenku univerzálního náboženství a obvykle se snaží o rozvíjení lokálních náboženských tradic (druidství, severní tradice, Wicca…).
Dalším rozdílem je rituál; lze velmi obecně říci, že v neopaganismu je praktikováno dost rituálů, kdežto pro New Age jsou příznačné spíše neritualizované nebo slabě ritualizované náboženské aktivity.
Posledním rozdílem, který zde bude uveden, jsou kořeny daných proudů. Neopaganismus se snaží navrátit k pohanským tradicím, ač je pochopitelně modifikuje a vědomě zpřístupňuje moderní době. New Age pramení mimo jiné z esoterismu a klade větší důraz na východní náboženství. Je více zaměřen na duchovní a sociální reformu západního světa než na obnovení starých náboženských tradic.[24]
Je třeba zdůraznit, že uvedené rozdíly nelze v žádném případě chápat absolutně a obecně a že navzdory nim je striktní rozdělení na New Age na jedné straně a neopaganismus na straně druhé vždy umělé; dalo by se považovat za aplikaci Weberovy metody konstrukce ideálních typů. Ač je ono rozdělení do značné míry metodickou nutností, nesmíme nikdy ztrácet ze zřetele hlubokou souvislost těchto náboženských tradic.
Novopohanství[25]
Slovem “pohan” (paganus, tj. vesničan) označovali původně Římané “barbary” vyznávající pro ně nepochopitelná náboženství. Po triumfu křesťanství (které vzniká a šíří se jako městské náboženství) se stalo synonymem pro nekřesťana, neboť na venkově křesťanství zapouštělo kořeny mnohem pomaleji a dlouho tam přetrvávaly tradiční kulty. Označení “pohan” má v běžné řeči negativní zabarvení, ovšem sami novopohané je používají; razil jej např. Oberon Zell, zakladatel Církve všech světů.
Tolik tedy úvod z článku Davida Zbírala, podle mne velmi zajímavě napsáno. Kdo bude mít zájem, zbytek článku si přečte na výše uvedené adrese. A někdy příště se možná zaměříme na to, co se tam lze dozvědět o New Age.
Pokoj všem přeje
Pavel
