V adventu, v těchto 4 týdnech před vánoci se stupňuje agresivita reklamy na nejpodivnější výrobky, ale i na kulturní programy, objevuje se mnoho zajímavých myšlenek, je vtíravější pověra i propagace náboženství a jsou naléhavější i prosby o lidskou pomoc a štědrost.

Návrat k Bohu Čtení: Lk 1,26-38 Předpověď narození Ježíšova Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť `u Boha není nic nemožného´." Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel. Text: Jr 4,1-2 Obrať se ke mně "Obrátíš-li se, Izraeli, je výrok Hospodinův, obrať se ke mně! Jestliže odstraníš své ohyzdné modly, abych je neměl na očích, a nebudeš se toulat, budeš-li přísahat: "Jakože živ je Hospodin" a dbát pravdy, soudu a spravedlnosti, pak si budou jeho jménem žehnat pronárody a budou se jím chlubit." V adventu, v těchto 4 týdnech před vánoci se stupňuje agresivita reklamy na nejpodivnější výrobky, ale i na kulturní programy, objevuje se mnoho zajímavých myšlenek, je vtíravější pověra i propagace náboženství a jsou naléhavější i prosby o lidskou pomoc a štědrost. Určitě je dobře, že v běžném kalendářním roce máme období, kdy jsme všichni spontánně laskavější a přejnější než obyčejně. Na vzniku této vánoční štědrosti mělo křesťanství zásadní vliv. Dnešní české vánoce však se skutečným křesťanstvím moc společného nemají. Jsme sice o vánocích v uvozovkách hodnější, máme krásné Betlémy, adventní koncerty, vánoční stromečky a hvězdy i otevřené peněženky, ale lidská srdce se po tomto vánočním bláznění ve velkém vracejí ke svému navyklému chladu a sobectví, nevyjímaje nás křesťany. Text, který jsem vybrala k dnešním adventním bohoslužbám je slovo z Jeremiáše. Volal k nápravě, k obrácení starověký Izrael. Ve slovu obrácení cítíme ono fyzické obrácení se o 180°, ale nejde o to dělat pravý opak toho co doposud, nýbrž odvrátit se od zlého jednání, to znamená obrátit se k dobrému, napravit se, žít dobře. Taková rozhodnutí činívá člověk často, když jde večer spát, říká si, zítra začnu nový život. A nejspíš také u Izraelců patřila k touze po lepším životě. Ale zdá se, že samo obrácení nestačí. "Obrátíš-li se Izraeli, je výrok Hospodinův, obrať se ke mně!" slyší Jeremjáš. Není to náhoda, že se na tento starozákonní oddíl káže před vánoci v křesťanských kostelích. Tak jako Izraelci kdysi i křesťané dnes, stále znovu zapomínají na svobodu, kterou člověk získává teprve v Boží blízkosti. Všelijak uhýbáme na své vlastní cesty, za, biblicky řečeno, modlami, tedy za našimi jistotami ve věcech a v dostatku všech požitků a zážitků, jak tělesných i duchovních. A nakonec býváme v té plnosti zmateni práznotou. Proto potřebujeme k radostné vánoční zvěsti biblické vedení. Když chceme o vánocích prožít pokoj a radost, když se chceme obrátit k dobrému, je nejlepší nehledat co bychom měli udělat ještě navíc, ale raději se obrátit tam, odkud přichází skutečná pomoc. Adventní čas je obdobím v roce, kdy si své sobectví uvědomujeme. Proto chceme udělat něco dobrého, zachovat se čestně a štědře. Toužíme se obrátit a napravit. Zlobíme se na plytký život, který vedeme. Ale čím jsme starší, tím lépe víme, že změnit se nedokážeme a tak aspoň na vánoce se pokoušíme překročit svůj stín. Do strhání těla připravujeme radost pro jiné. Tak velmi si přejeme prožít kus pravé lásky a radosti a vděčnosti. Podaří se nám to už konečně o letošních vánocích? Jeremiášovo slovo, slovo Hospodinovo můžeme vyslechnout jako radu. Chceme-li se obrátit, změnit k lepšímu, máme se obrátit k samotnému Bohu. Není to poučka. Je to výzva hledat pramen všeho dobrého, nejen plody, myslím na dobré skutky, ty se také hodí, ale my se máme odvážit jít dál, nejen darovat dárky, darovat radost, ale ptát se proč to dělám, co mně k tomu vede, co od života vlastně čekám. Máme vědět, jestli není za mým dárkem jen touha sebe obelhat, sebe upokojit, na chvíli své prázdné srdce zaplnit. Když se zamyslíme nad svým životem a pokusíme se si spočítat na čem nám skutečně záleží, ukáže se, že toho vlastně není mnoho. A přece vydáváme tolik vzácné energie na nejrůznější věci a starosti a pak na to důležité, na čem nám záleží, bez čeho nemůžeme dobře žít, na to už nemáme sílu. Záleží nám na dětech a nemáme čas si s nimi povídat, záleží nám na pravdě a nemáme odvahu ji říkat, záleží nám na pokojném životě a dobré smrti, na věčnosti a nemáme sílu to vzít vážně. To jsou naše ohyzdné modly. Nemusí to být hned velké peníze, statky a jiná božstva. Ale ty obyčejné modly, jak na nás často právě před vánoci doléhají, ty máme odstranit, své odhodlání všechno zařídit a tím si svůj život, případně i život svých milých zajistit. Nepatřičným zájmem o tyto modly se vzdalujeme od Boha, touláme se jako bezdomovci a jsme smutní. Život nám uniká mezi prsty. Nemáme se ani na co těšit. Obrátit se k Bohu znamená věřit, že je ke komu se obrátit, že Bůh žije, má moc, zasahuje. Věřit, že Bůh žije, znamená ho respektovat, brát vážně jeho vůli. To je hledat a dbát pravdy, blížit se pravdivému pohledu na sebe a přát pravdy jiným. Dbát soudu, tedy Božího, Kristovu soudu, který uzdravuje zatrpklého u jezera Bethesdy, který odpouští hříšnici a je vděčný ženě s nardovým olejem. Dbát spravedlnosti nejen pro vlastní pohodu, ale kvůli těm, které máme rádi i těm ostatním vedle nás a po nás. Pamatovat na věčnost znamená získávat si bližní podobně jako milosrdný Samařan. Vydat se cestou věrnosti živému Bohu je kus těžké práce. Je to práce těžší než skládat cement, stavět barák, nebo bojovat za lidská práva a myslím, že často těžší i než duchovní růst. Nechci snižovat práci, kterou konáme pro zachování života svého i svobodné společnosti, chci jen připomenout, že všechnu tu užitečnou práci můžeme také konat jen kvůli svým modlám. A pak nám nic neprospěje ani štědrý dar církvi, ani uklizený byt, ani zpívání babičkám. Nejde o práci, která se dá udělat a je hotová, ale o rozhodnutí víry, které nikdo za nás udělat nemůže a trvá jako síla přicházejícího svítání. Díky tomu, že Izraelci věrnost Bohu nevzdali, v nazaretském Ježíši poznali Mesiáše. Díky betlémským pastýřům a galilejským rybářům, Marii, Ježíšově matce, díky těm, kteří byli ochotni vykročit z navyklého životního stylu, se dnes i my chlubíme jménem Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova a navzájem si žehnáme. Díky evangelistům a apoštolům umíme rozpoznávat pravdu a lásku. Chceme-li přežít jako národ, lépe řečeno, chceme-li, aby přežili naše děti, aby nepropadly peklu jaké je na mnoha místech dnešního světa. Chceme-li lépe žít, obrátit se k dobrému, není třeba hned hledat nějakou opravdovější víru, aby nám pomohla odškrtnout vánoční náboženskou povinnost, raději ať v nás zůstane dluh. Duchovní dluh, který máme zvláště vůči dětem, budeme pak třeba připraveni splácet po celý rok. A neztratíme snadno ze zřetele vánoční štědrost a radost a lásku. Obrátí-li se člověk k pravému a jedinému Bohu, přináší pomoc jiným, protože právě tak lidé poznávají Boží dobrotu, že zakusí pravdu soud a spravedlnost, která se blíží obrazu Boží pravdy, Božího soudu a Boží spravedlnosti. A půjde to tak daleko, že Božím jménem si budou žehnat národy a budou se jím chlubit. V adventu, v čekání na Kristův příchod se tak zachovala Marie, když v pokoře odpověděla na andělův pozdrav "Jsem služebnice svého Pána. Staň se mi podle tvého slova." Pane Ježíši Kriste, přiznej se k našemu snažení a dej, abychom ve svém životním příběhu tebe nevynechali, ale rozpoznávali tvou přítomnost a jednali ve tvém svatém Duchu. Amen. Čtení: Filipským 1,9-11 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.