poslal Pisnicka
Seznámení přes internet? Proč ne!
Za pár dnů to bude již osm měsíců, co spolu chodíme.
Nic zvláštního, pomyslí si mnohý čtenář. Naše seznámení bylo však tak trochu neobvyklé.
Nejprve však pěkně od začátku. Jmenuji se Dáša a pocházím z křesťanské rodiny. Již odmalička nás rodiče vedli a vychovávali k tomu, abychom "netáhli jha s nevěřícími". V době dospívání platil tento verš pro nás dvojnásob. O to více v otázce hledání životního partnera. Byla proto pro mne naprostá samozřejmost, že kluka si musím hledat jen mezi znovuzrozenými křesťany.
Poprvé jsem vážněji začala chodit s klukem, když mi bylo sedmnáct. Bylo to období, kdy jsem sice byla šťastná, že chodím s chlapcem, na druhé straně nás však ten vztah svazoval. Oba jsme chtěli jít studovat, byli jsme nevyzrálí, finančně závislí na rodičích, a tak jsme se rozešli.
Poté následovalo období kamarádství, hlubších i povrchnějších přátelství, a hlavně čekání na toho pravého. Přehoupla se dvacítka, roky pomalu ubíhaly a já zůstávala pořád sama. Když už mi bylo dvacet pět, začínala jsem být nervózní. Pořád jsem se modlila, ale ten pravý nepřicházel. Měla jsem pocit, že věřící kluci v mém věku prostě nejsou, a když, tak jsou zadaní. V mém srdci tiše, o to však více, usídlovala závist při pohledu na mladý pár držící se vroucně za ruce.
Ve dvaceti česti letech jsem se seznámila s věřícím bratrem. Rozuměli jsme si a setkávali se stále častěji. Byla jsem šťastná, že už konečně někoho mám, a také, že jsem všem, a hlavně sama sobě dokázala, že se umím s někým seznámit. Problém byl ovšem v tom, že onen mládenec byl katolík. Dvou víru bral skutečně vážně. Čím déle jsme se scházeli, tím více jsem prožívala vnitřní neklid a napětí. Teď už vím, že se mne dotýkal Duch svatý. Stále se mi honily hlavou myšlenky, jako např., zda by byl ochoten chodit se mnou do našeho protestantského společenství, vzdát se uctívání Panny Marie a modliteb ke svatým. V totéž doufal i on, ovšem v opačném smyslu.
Byla jsem ve stavu, kdy už jsem nemohla dál. Pokoušela jsem se s ním už i rozejít, ale nějak jsem to prostě nezvládala. Bylo mi ho líto. V tomto čase vzpoury, vnitřních bojů, zápasů a modliteb, kdy už jsem byla téměř rozhodnuta začít s ním chodit do katolického kostela, přišel za mnou můj starší bratr a řekl mi, že na internetu našel křesťanskou seznamku, jestli bych to nechtěl zkusit. Byla jsem naštvaná, protože jsem už s klukem chodila, takže jsem nechápala, proč bych se měla seznamovat, a ještě ke všemu po internetu, když počítače a podobná technika nejsou zrovna mými koníčky, a navíc k inzerátům jako takovým jsem měla velkou nedůvěru. Za nějaký čas mi to přece nedalo, a tak jsem si řekla, že se na to jen podívám.
Z přibližně padesáti inzerátů z celé ČR mne zaujal jeden, u něhož bylo kromě e-mailové adresy i číslo mobilního telefonu. Řekla jsem si, že skusím zavolat. Navíc zůstanu v anonymitě. Po pár dnech neúspěšného volání jsem se odvážila napsat SMS-ku a odeslat ji "někam". Zkoušela jsem znovu volat. Konečně se mi ve sluchátku ozval mužský hlas. Najednou to byl pro mě šok! Co mám říct? Mám tykat nebo vykat? Podařilo se mi vykoktat ze sebe pár nesouvislých vět. Následovalo několik SMS-sek a e-mailů.
Po čtrnácti dnech mne onen mladý muž pozval k nim na mládež. To jsem stále ještě chodila s bráškou katolíkem. Místo konání bylo pouhých sedmnáct kilimetrů od mého bydliště. Rozhodla jsem se tedy, že pojedu. Mládež byla neobvyklá. Místo programu zněly jen písně a modlitby za potřeby a požehnání jejích členů v tomto předmaturitním období. V tom se mě kdosi zeptal, jestli nepotřebuji modlitby i za sebe. To už jsem to nemohla vydržet. Bůh se mne znovu dotýkal a já pocítila, že mé místo je přece jen mezi bratry a sestrami z protestantských společenství.
Měla jsem v srdci obrovskou touhu být pevná a v Boží síle současný vztah již definitivně ukončit. Plakala jsem před Bohem, lidmi i sebou samotnou. Řekla jsem vše, co jsem prožívala uplynulého půl roku. Poté mne zaplavila vlna úlevy a požehnání, kdy se Bůh mocně dotkl mého zraněného srdce. V síle těchto modliteb jsem byla schopna se následující den rozejít. Zůstali jsme přáteli.
Toto mládežnické setkání ovlivnilo můj další život. Nejen, že jsem získala mnoho nových přátel, které bych jinak asi nikdy nepoznala, ale začal se také rozvíjet nový, krásný a Bohem naplněný vztah s Jirkou. Ještě ten den jsme se spolu v autě modlili za to, aby nám Bůh ukázal, jestli je toto jeho plán pro nás dva. Klid a jistota, která postupně zaplavovala mé srdce, že tento muž je ten pravý pro mne, mě naplňovala úžasným pokojem a radostí. Tak šťastná jsem už dlouho nebyla a jen málokdo to na mně nepoznal. Po dvou týdnech od této události jsme spolu začali chodit. Od té doby jsme se spolu často modlili a povídali si. Vznikala tak mezi námi otevřenost, upřímnost a důvěra, kterou se náš vztah neustále prohlubuje, buduje a upevňuje. I když víme, že máme spoustu chyb a nejsme dokonalí, věříme, že naše budoucnost je v Božích rukou.
Nedávno jsme se chtěli znovu podívat na "naši" seznamku. Zjistili jsme, že tato stránka na internetu je již zrušena. Nechápeme to, jsou tu sice i jiné křesťanské seznamky, ale ta naše už tu prostě není. Někdy to má s námi Bůh těžké, ale oba jsme přesvědčeni, že i kdyby tu ta seznamka byla jen kvůli nám, svůj účel určitě splnila.
Dagmar Kucová
BJB Suchdol nad Odrou
