Grano Salis - Charismatická církev sjednocení?

poslal sela

Charismatická církev sjednocení? Napsal: Aleš Franc Studie, která se zabývá úlohou KMS (Křesťanské misijní společnosti) v soudobých církvích v ČR z pohledu autora z letniční církve
Motto: Pouhý popis bludných nauk znamená jejich potření. Eirénaios Lyonský

Chtěl bych poděkovat především svému bratru a příteli Vladimíru Bíbovi za jeho cenné připomínky, rady a informace, hojný materiál a za jeho věcný, střízlivý a konstruktivně kritický postoj už v začátcích této práce. Rovněž za upozornění na řadu chyb v prvotních verzích a pomoc při řadě formulací. OBSAH:

Předmluva Vysvětlení Úvod 1. Co je KMS 2. Vize jednotné církve 3. Původ učení o institucionální jednotě 4. Odvozené vize 5. Prostředky k dosažení jednoty 6. Vedoucí úloha KMS 7. Jednání s denominacemi. 8. Charizmatici a letniční 9. Co je vlastně jednota? Závěr Doslov Několik slov Použitá literatura a poznámky

Předmluva Když jsem začínal psát tuto práci, měl jsem na vědomí, že se pouštím na velmi tenký led a že se možná po jejím přečtení bude mnohý křesťan cítit zraněn. Počítal jsem samozřejmě s tím, že se mohu dopustit chyb i s tím, že mohu být považován za někoho, kdo -byť nevědomky- ničí Boží dílo. Prosil bych proto čtenáře, aby tuto práci nepovažovali za snahu o diskreditaci Božích služebníků neboť představitele KMS jednoznačně považuji za své bratry v Kristu a chci vůči nim zůstávat ve vztahu bratrské náklonnosti. Ačkoliv jsem se snažil na celou věc dívat objektivně a s nadhledem, nezastírám, že jsem se v některých pasážích nevyhnul určité karikaci, či absurdizaci. Činil jsem to s plným vědomím proto, abych zvýraznil některé aspekty, které by jinak nemusely vyniknout. Tam, kde jsem se toho dopustil, činil jsem tak na základě pramenů, jejichž výklady jsem se snažil uvést do souvislosti. Připouštím rovněž, že jsem v této práci, ať vědomě či nikoliv, zohlednil i své teologické pozadí. Jsem totiž členem letniční denominace, kterou považuji za Bohem chtěnou a její představitele pro sebe považuji za nositele apoštolského úřadu. Tento postoj nezastávám výhradně v pohledu na svoji denominaci. Zároveň jsem členem sboru, který jako první z naší denominace vstoupil do řad KMS a tudíž si myslím, že nehodnotím věci až z druhé ruky. Chtěl bych rovněž zdůraznit, že to byla KMS, která nám (spolu s bratrem Vladimírem Bíbou) poskytla velké zázemí pro boj s myšlenkami homeopatie a rovněž tuto naši službu přikryla nedocenitelnou modlitební podporou, za což ji dodnes patří náš nevýslovný dík. Zároveň jsem vděčný KMS za mnoho dobrého, co jsem z její služby mohl osobně přijmout. Např. skrze vynikající biblické studie bratra Josefa Potočka, skvělé povídky bratra Pavla Dolejšího či povzbuzující svědectví mnoha bratří a sester. Závěrem bych chtěl podotknout, že k této práci jsem nebyl veden žádným člověkem a k jejímu napsání jsem přistoupil až po mnohaměsíčních intenzívních modlitbách. Vysvětlení Vím, že pojem charizmatik je dnes chápán v nejrůznějším slova smyslu. Pro někoho je charizmatikem kterýkoliv probuzený křesťan, pro jiného příslušník určitého hnutí a někdo může za tímto označením cítit až pejorativní nádech. Budu-li tedy psát o "charizmaticích", chtěl bych hned na počátku tento název trochu vymezit. Již na počátku je třeba uvést, že tato studie se nezmiňuje o charizmaticích v tom slova smyslu, ve kterém je známe asi nejčastěji. To jest křesťanech, kteří věří v křest Duchem svatým jako následnou zkušenost po svém obrácení a kteří zůstávají na půdě svých denominací. Ani o těch, kteří pocházejí ze svobodných sborů. Studie, pokud pojem "charizmatik" používá, pojednává o charizmaticích, kteří jsou začleněni v Křesťanské misijní společnosti (dále KMS) nebo kteří sdílejí níže uvedená učení. Případně se v této práci slovo "charizmatik" vyskytuje v citacích těch, kteří toto slovo použili, a proto by pro srozumitelnost bylo nemožné nahrazovat je pojmem jiným. Ve všech těchto případech se dá kontext pojmu ověřit v původním citovaném prameni. Úvod Bude církev posledních dnů institučně sjednocená? Jsou denominace omylem, který nyní, v poslední době, zanikne? Povstanou apoštolé, kteří se vymaní z rámce denominací a sjednotí církev pod instituci jednoho - naddenominačního či nedenominačního - vedení? Kdo má být vůdcem sjednocené církve a co se má stát s vůdci dosavadními? Na tuto a mnoho jiných otázek jsem se pokusil zodpovědět následující úvahou, vyplývající z citátů protagonistů KMS v České republice a některých citátů jimi uznávaných učitelů a proroků ze zahraničí. Objevují se totiž publikace, které se snaží poukázat na snahu vůdců charizmatického hnutí sjednotit církve pod jejich vedením. Jedná se však mnohdy o tendenční spisy, kritizující mimo jiné učení o " křtu v Duchu svatém" a z něho vyplývajících projevů. Fenomén "uchopení moci" naznačují pouze nepřímo, většinou jako projev duchovní pýchy těch, kteří "mají" (rozuměj křest v Duchu), a proto se cítí povoláni k vedení. Učení, metody a cíle, které se s touto kritizovanou snahou pojí, zůstávají stranou a zatím se je nikdo z těchto oponentů nesnažil popsat. Jakožto letniční křesťan se s některými z těchto "děl" nemohu ztotožnit, a to nejen z věroučného hlediska, ale i pro způsob argumentace, to je citací neověřených zdrojů a z nich vyplývajících demagogických závěrů. Jednou z nich je kniha Alfréda H. Pohla, "Proč jsem opustil jazykové hnutí", která obsahuje např. kapitolu "Možnost, že charizmatické hnutí bude nástrojem k vytvoření prorokované světové ekumenické církve posledních dnů" (1). Autor se zde seriózně nezabývá pojetím "charizmatické" jednoty ani prostředky jejího uskutečňování, natož aby sledoval její cíl. Jako mnoho dalších však poukazuje na to, že pro mnohé charizmatiky se tato jednota stává důležitější než biblická pravda. Ve svém díle, kde mnoho munice tvoří pomluvy a osobní názory pisatele, však cituje někoho, kdo si naší pozornosti zasluhuje více. Je jím Vernon McGee, kterého čeští křesťané mohou znát i z vynikajících biblických úvah z rádia TWR. "Dr. Vernon McGee nedávno v rozhlasovém vysílání poukázal na stanovisko jednoho charismatika, který řekl, že v těchto posledních dnech Bůh položil své slovo stranou, aby přinesl sjednocení církví! Je to smutný, velmi smutný den, kdy je třeba obětovat pravdu, aby se dosáhlo jednoty"! (2). Pohl dále spekuluje, že postoj, který nutí ve jménu jednoty zavírat ústa pravdě, může vést k ekuméně podle 17. kapitoly Zjevení. Seriózně, byť jen okrajově, zmiňuje tuto skutečnost i D. R. McConnell ve své skvělé analýze hnutí Víry, kterou nazval "Jiné evangelium". Ač sám charizmatický pedagog, který vyučoval na Oral Roberts Univerzity, snaží se odhalit našemu zraku jasnější perspektivy. Poukazuje na pozadí, které vedlo ke vzniku křesťanské, charizmatické organizace "Network of Christian Ministries" a podle časopisu "The Network" cituje její cíle, které směřují k jednotě křesťanů. Patří k nim např. "obnova církve k jednotě, moci a slávě, k plnému uvolnění služebností přebývajících v Těle - Církvi..."(3). Pokud jen trochu známe církevní dějiny, z nich zejm. dějiny koncilů, můžeme vidět, že největší brzdou opravdové a upřímné jednoty mezi křesťany, byly hereze. Dokonce i uzavření kánonu Písem Nového Zákona bylo motivováno obranou před falešným učením. Křesťané byli znovu a znovu vedeni k vytváření obranných mechanizmů, což bylo kritizováno jako štěpení církve. Každý, kdo po jednotě doopravdy touží, musí nutně narazit na rozdílnost učení a vypořádat se s ní. McConnell proto ukazuje na etický kodex, který charizmatici - z nichž některé obviňuje z hereze(!) - vytvořili, aby se - podle něho - vyhnuli kritice falešných učení a tedy i případné nejednotě. Kodex je tvořen těmito body: "Respektovat doktrinální rozdíly. Zachovávat a podporovat mezi vůdci v Síti ducha ochoty a připravenosti nechat se vzájemně poučovat. Mluvit o jiných služebnících... jen způsobem, který vzdělává. Respektovat při setkání s bratrem či sestrou, kteří tuto etiku porušují, postupy, které přikazuje Písmo" (4). Tedy na první pohled nic špatného. Avšak McConnell dále popisuje, co to prakticky znamená v případě, chce-li někdo korigovat bludné učení vůdce: "Podle Sítě biblický postup k nápravě doktrinálních a etických přestupků především vyžaduje, aby provinivší se strana byla v soukromí konfrontována se svými žalobci. Tento postup je hlavně založen na Mt 18, 15-18" (4). Takovýto výklad autor nazývá "zacpáním úst". Podle tohoto výkladu si může kdokoliv veřejně kázat bludy, a pokud je významným vůdcem, nemůže být - v rámci zachování jednoty - bezprostředně veřejně napomenut. Např. kazatele, který veřejně šíří falešné učení, nemůže jiný kazatel kritizovat na místě - tj. též veřejně, nýbrž musí jej nejprve napomenout v soukromí. Tím ovšem nemůže korigovat blud tam, kam byl cílen, totiž do myslí jeho posluchačů. Vedoucí církevní pracovník na jižní polokouli proto, dle tohoto výkladu, nemůže veřejně kritizovat autora bludných knih ze severní polokoule, pokud jej předtím nenapomene v soukromí, poté v doprovodu svědka, a nakonec před církví. Mezitím však bude mít jeho literaturou zamořenou církev. Je to něco podobného, jako kdyby ministr obrany nesměl po bombardování své země nařídit obyvatelstvu nasazení plynových masek dříve, pokud by nejprve v soukromí nepodal trestní oznámení na armádního generála státu, jenž dal k náletu příkaz. Proto verše z Mt 18, 15-18 je dle McConnella možné uplatnit v rovině morální, nikoliv doktrinální. Nový Zákon obsahuje řadu míst, kde byli lidé pro chybné učení kritizování veřejně (Ga 2,11-14, 1Tm 1,20, 3J 9-10). Ať tak či onak, je zřejmé, že charizmatici si jednoty velmi cení a jsou pro ni schopni podstoupit opravdu mnoho. To, na co mnozí autoři poukazují a co je i v řadách sborů soustředěných v KMS zjevné, je skutečnost, že charizmatici pro dosažení jednoty nevidí učení jako podstatné. Vyvstává však jedna otázka. Je toto "přehlížení" učení skutečným důvodem jednoty nebo jde pouze o mechanismus, jak zabránit kritice doktrín, tedy rovněž učení, na kterých tato proklamovaná jednota stojí? V následujících řádcích bych se chtěl věnovat zejm. několika aspektům jednoty pod patronací KMS a pokusit se odhalit, co si KMS pod jednotou představuje a na jakém učení tuto jednotu staví a rozvíjí. Zaměříme se zejm. na následující body. 1. Co je vlastně KMS? 2. KMS a víra v institučně sjednocenou církev? 3. Kde má učení o jednotné instituci původ? 4. Rozvíjí KMS právě toto učení? 5. Jak chce KMS tuto jednotu budovat? 6. Kdo toto sjednocení vede? 7. Jaká je úloha denominací v této vizi? 8. Vede křest Duchem svatým k budování instituční jednoty? 9. Jak rozumí jednotě evangelikální církve? Pozn. podtržení u jednotlivých citátů je přidáno pro zvýraznění pokračování (zveřejněno se souhlasem autora)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace