poslal JZ Může sexuální výchova uškodit?
V České republice probíhá dlouhodobý výzkum sexuálního chování a postojů obyvatel, ojedinělý na celém světě.
I sex se může stát výrazně politickým tématem. Hlasy proti otevřenému přístupu se ozývají především z tábora konzervativců a náboženských fundamentalistů.
Jak známo, totalitní režimy, ať již komunistické, fašistické či jiné, byly vždy v oblasti sexuální morálky a sexuální osvěty velmi prudérní. Ještě v 80. letech bylo například v Československém rozhlase nepřijatelné vyslovit slovo "homosexuál", a až epidemie AIDS umožnila náznak osvěty i v této oblasti. Samozřejmě hlavní charakteristikou podobných postojů byla přetvářka - například v době, kdy se prohlašovalo, že socialismus vyřešil příčiny prostituce a tím ji i odstranil, byla Praha jedním z jejích hlavních evropských center.
Přerušovaná soulož zdarma!
Nepříznivá společenská atmosféra negativně ovlivňovala i práci odborníků v socialistických zemích. Sovětští vědci se proslavili výroky, že "v SSSR už neexistuje masturbace, protože VŘSR odstranila společenské kořeny tohoto jevu", nebo že v Sovětském svazu neexistuje homosexualita - homosexuálové totiž byli v této zemi skutečně vězněni v koncentračních táborech, podobně jako v nacistickém Německu. Rumunský lékař na mezinárodní konferenci tvrdil, že pohmatem ucha lze zjistit, jestli pacient masturbuje, jugoslávská delegátka pak vyhlásila, že díky socialistickému zdravotnictví jsou v její zemi přirozené metody plánovaného rodičovství, jako je například přerušovaná soulož či metoda neplodných dnů, bezplatné. Samozřejmě i v těchto absurdních výrocích lze vidět především nepříznivé následky dlouholeté izolovanosti od světového odborného dění.
K čemu je výchova?
Hlavním argumentem odpůrců sexuální výchovy bývá tvrzení, že je neúčinná a zodpovědná za větší sexuální angažovanost dospívajících nebo za dřívější zahajování sexuálního života. Podle většiny výzkumů je tomu ale právě naopak.
Výsledky studií potvrzují, že sexuální výchova spíše oddaluje věk prvního styku, vede ke zvýšenému užívání antikoncepce a k dodržování zásad bezpečného sexu, k tolerantnějším sexuálním postojům a ke snížení pocitů viny. Země s otevřenou sexuální výchovou jsou současně zeměmi s nejnižším výskytem těhotenství dospívajících a s nejnižší potratovostí, státy s ambivalentním nebo nepřátelským postojem k sexuální výchově patří v těchto ukazatelích k nejhorším.
Kdo poskytne první radu
Mnohé zaměřené studie sledovaly i hlavní zdroje informací obyvatelstva o sexuálních otázkách. Mezi těmito zdroji se nejčastěji uvádějí vrstevníci, rodina, škola, ale také - a obvykle zdaleka ne na posledním místě - i média. Se "sexuálními poradnami" a s osvětovými články se setkáváme v tisku všude v zemích západního kulturního okruhu, a to i v serióznějších novinách a časopisech.
Mohutným impulsem byla v této oblasti počátkem 80. let epidemie HIV/AIDS, u níž představuje hlavní prevenci právě informovanost a osvěta (mimochodem: právě v tomto kontextu mohlo dle pamětníků poprvé v roce 1986 v Českém rozhlase zaznít slovo homosexualita).
A jaká je situace v České republice? Nyní zde probíhá dlouhodobý výzkum, ojedinělý na celém světě. Jeho první část se uskutečnila v roce 1993, údaje v tabulkách jsou z roku 1998, další fáze proběhne v roce 2003. Vždy se zkoumají postoje více než dvou tisíců osob starších patnácti let, mužského i ženského pohlaví. Po roce 1989 se bezesporu v tomto ohledu mnohé změnilo - lidé se chovají zodpovědněji, více užívají antikoncepci, počet interrupcí se za posledních deset let snížil na 38 procent původního počtu. Uvolnila se falešná prudérnost komunistického režimu a dnes se spíše zdá, že je poněkud až "přesexualizováno".
Z výsledků výzkumů však plyne, že seriózní osvěta a informovanost u naší populace zatím není tak slavná. Podle našich zjištění u českých mužů i žen převládají jako zdroj informací o sexualitě kamarádi a známí, přičemž rodina i škola svoji roli plní v tomto ohledu naprosto nedostatečně. Z hlediska odpovídající sexuální výchovy jsou přitom vrstevníci - jak se shodují všichni odborníci - samozřejmě nejméně spolehlivým zdrojem informací. Snad se ale blýská na lepší časy i zde - u nejmladších věkových kategorií respondentů jsou jako hlavní zdroje sexuálních informací výrazně více zastoupeni rodiče i škola.
Roste úloha médií
Jedním z nejdůležitějších zjištění výzkumu je však i zřetelný nárůst významu audiovizuálních a tištěných médií pro sexuální vzdělání nejmladší generace, tedy u mládeže dospívající po roce 1989. Média tedy jako zdroj informací o sexualitě postupně nahrazují knihy, které jsou uváděny jako převažující zdroj u starších generací respondentů a lze předpokládat, že jejich význam v oblasti sexuální výchovy bude v budoucnu i nadále vzrůstat.
Sexuální výchova, zvláště je-li zasazena do širšího rámce výchovy k partnerských a etickým hodnotám, rozhodně není návodem k nevázanému životu. Pouze informovaný člověk se totiž může rozhodovat zodpovědně a správně. Nic na tom nezmění skutečně existující odpor některých učitelů, kteří se necítí odborně či osobnostně připraveni k výuce tohoto předmětu, ani předpokládaný odpor některých rodičů - v této souvislosti lze upozornit na rozhodnutí dánského Nejvyššího soudu, který zamítl žalobu rodičů odmítajících z náboženských důvodů účast svého dítěte na povinné sexuální výchově právě s argumentem práva na informovanost.
Dnes je už zřejmé, že ulička náboženského moralizování je slepá. Prokázala se neúčinnost restrikce sexuální výchovy i pokryteckého strachu před sexuální osvětou. Zdá se však, že morálka a základní etické hodnoty společnosti touto liberalizací ohroženy nejsou. Zkušenost sexuologů z posledního desetiletí spíše naznačuje, že mravnost společnosti ohrožuje více relativizace či ironizace obecných hodnot a morálních identifikačních vzorů než předmanželské sexuální styky, dostupnost pornografie či dokonce - jak se mnozí fundamentalisté dodnes i u nás domnívají - sexuální výchova.
Autor je sexuolog
