Grano Salis - Výchova dětí k náboženství je masakrem malých mozků

Výchova dětí k náboženství je masakrem malých mozků

Pár (i)relevantních poznámek o možnosti svobodné volby vyznání. Po přečtení rozhovoru s poslancem Kasalem (snad se tak jmenuje) o geniálním návrhu protipotratového zákona (v němž jsem se dozvěděla mimo jiné to, že když mě někdo znásilní a já otěhotním, laskavý soud mě jistě osvobodí), je jen krůček (vždy jsem byla asociativní) k úvaze o náboženstvích.

Nicméně, přejdu k mé vlastní myšlence, o kterou jsem se s vámi chtěla podělit. Náboženství (ani žádná jiná ideologie) nesmí být nikomu vnucováno! Jak ohrané, jak prosté a jak po staletí nenaplněné tvrzení. Docházím pomalu k tomu, že narodit se v Československu kolem roku 1980, byla obrovská výhoda. Do revoluce člověka nestihl myšlenkově zmasakrovat komunismus a náboženství tehdejší doba nepřála. Nemohlo se nám (mně a mně podobným) jen tak stát to, co se děje v milionech rodin po celém světě. Tedy nebyli jsme většinou od malička masírováni ideologií ze strany lidí, kteří by měli chránit náš zdravý vývoj, tedy ze strany vlastních rodičů. Vezměme si za příklad malé křesťánče (či jak se jmenuje mládě od křesťana). Ještě ani pořádně neumí říkat r a už je rodiči vláčeno do kostela, kde mu vnucují jakéhosi Jezíse Klista. Doma mu rodiče vysvětlí, že Bible je ta správná literatura, výklady pana faráře že jsou pak těmi nejsprávnějšími výklady, a dítě to prostě přijme. Tak jako poměrně snadno přijme fakt, že jedna a jedna jsou dvě. Pochybuje-li dítě, je mu v nejhorším případě pohroženo ohněm pekelným, v lepším případě je zahnáno jakousi okřídlenou ideologickou frází. V momentě, kdy si takové dítě začne uvědomovat svět do té míry, aby si uvědomilo, jestli Boha potřebuje nebo ne (a když, tak jakého), má už smůlu. Má dvě možnosti: podrobení a pokračování v náboženské tradici předků nebo totální revoltu. Proto by mělo být každému člověku dovoleno rozhodnout se o svém vyznání či nevyznání až v momentě, kdy si je schopen alespoň částečně uvědomit jeho důsledky (plně si je uvědomit nebudeme asi schopni nikdy). Mně bylo umožněno vyrůst za v podstatě ideálních podmínek, kdy mě rodiče vždy usměrňovali pouze běžnou výchovou, nikdy mi nevnucovali svoje názory a žádná ideologie k nám domů nesměla. Je asi idealistické chtít po rodičích vyznávajících nějaké náboženství, aby do něj nenutili své děti. Výše uvedený příklad křesťanů jsem si vybrala čistě náhodně, jsem přesvědčena, že to platí pro každé náboženství, pokud se to přežene. A tahání dětí do kostela či synagogy podle mě přehnané je. Bylo by skvělé, kdyby se nad náboženskou výchovou alespoň jednou za čas někdo z takových zamyslel. Jsem si vědoma toho, že i tento článek je přehnaný. Je v něm pár věcí dotažených do extrému, který může být nepříjemný i pro stejně smýšlející lidi. Každopádně vím, že jej čtou lidi, kteří mají ve svých názorech povětšinou jasno a mezi nimiž jsou i tací, kteří mají nějaké to svoje náboženství (ať už svobodně či nesvobodně zvolené). Těším se na všechny jejich názory. (Kam až mě ten Kasal dovedl...:-)))

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace