Grano Salis - Krispův komentář k vtipu Ekumenismus...? (podlenašeho katolíka)

Chci připomenout, že ŘKC nestála na počátku dějin křesťanství. Tuto pozici zaujímá tzv. „ prvotní církev“ – tedy církev Kristova ( tehdy ještě bez jakéhokoliv jména) protože církev Boží je jen jedna a nemá žádné jméno. Po vydání Milánského ediktu došlo za císaře Konstantina Velikého uznání křesťanství jako státního náboženství a tuším někdy kolem r. 324 vznikla tzv. „ Obecná církev“ neboli „ KAT HOLON KOSMON“ , zkráceně latinsky KATHOLIKÉ tedy „ po celém světě rozšířená“ nebo-li „ obecná“. Toto mělo na čistotu církve Boží zhoubný vliv, protože do církve, dnes již katolické, vstoupila řada občanů římského Impéria jako do politické strany. Ti, kteří nesouhlasili, se zesvětštěním církve Boží byli vyobcováni a tím začala postupná duchovní degradace církve Boží na církev v pravdě obecnou . Církev se stává prostředníkem mezi prostým lidem a Bohem, kněz začíná vystupovat jako „obětník“ podle modelu pohanských národů – to proto, aby i tam měla ŘKC „úspěch“. V dobrém i špatném ovlivňovala tehdejší západní kulturu po celá staletí. Původní, předkatolická církev Kristova ( nebo Boží) nepřestala nikdy existovat ! Stáhla se do ústraní Malé Asie a na Kavkaz, kde pokračovala v bratrském způsobu života bez ordinovaných kněží, bez ceremonii , bez svátostí . Později ( před evropskou reformací ) z ní vychází názorové proudy na území tradičně ovládané ŘKC ( Valdenští bratří apod. ) . Až Martin Luther zahájil Evropskou reformaci tím, že přibil na vrata kostela ve Witenbergu 96 článků proti pochybení ŘKC . Tím se z ŘKC oddělil výrazný reformační proud, který můžeme pozorovat dodnes – jde o protestanty. V našich dějinách je to období působení mistra Jana Husa a dalších reformátorů. ŘKC odpověděla na snahu k návratu kořenů církve Kristovi represemi a na Tridentském koncilu „přiřadila“ 6 apokryfů do kánonu Písem jako odpověď na vznik reformace. Nastaly tvrdé represe, které trvaly několik stalení. Teprve v druhé polovině 19 stol. vzniká celá řada nových církví vycházející z kořenů reformace . Jednota Bratrská – církev, která odolávala těžkému pronásledování ze strany ŘKC – je jednou z mála, které mají hlubší kořeny v minulosti. Církve Kristova ( Boží) se skládá ze všech spasených ( znovuzrozených křesťanů) ať jsou z jakékoli církve podle jména ( ŘKC, Apoštolská, Církev Bratrská apod. ) . Církev Kristova není království Boží, ale je v král. Božím. Do církve se nepřihlašuje jako do strany, vstupuje se do ní osobní vírou v Kristovu oběť smíření ( mezi Bohem a mnou samým ) . Jediným prostředníkem mezi Bohem a mnou je Kristus 1 Tim.2:5 Mezi katolíky a protestanty je řada věroučných neshod.. Jde o základní pochopení církve Boží , o spasení člověka od hříchu a jeho následků, připomínání si oběti Kristovi ( u ŘKC dochází k transsubstanciaci hmotné podstaty oplatku na „maso“ ( tělo ) Kristovo a vína na „krev“ Kristovu, kterou pravověrný katolík jí a pije a tím neustále a opakovaně vstupuje do spásonosné milosti Boží a je „udržován „ ve spasitelské naději. Účast na mši má spásonosný význam….. je zde řada hlubokých duchovních rozdílů mezi protestanty a katolíky. Já jsem jednou uvěřil v to, že Kristova oběť na Golgotě je vykonaná jednou ( neopakuje se) a proto se k ní vracím jako k historické události a vzpomínám na ni jako na událost, která má rozhodující vliv na můj každodenní duchovní život. Jsem spasen díky víře v Krista. V toho, který hříchu neučinil, ale za mně byl učiněn „hříchem“ .Na Něm byl můj hřích souzen spravedlivým Bohem a jen díky Jeho milosti jsem „omilostněný hříšník“, který ví, že je již spasen ! Neznamená to, že nemůžeme spolupracovat. Pán má své dítky v každé církvi podle jména. Katolíci by měli více poznávat věřící z řad protestantů. Míč je na jejich straně hřiště ! Nejsme žádní strašáci, odpadlíci ani volnomyšlenkáři. Proto jsem rád, že náš přítel z ŘKC čte protestantské stránky, protože se tak můžeme více poznat a jeden druhého pochopit. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že katolíci mají v poznání protestantského učení výrazné slabiny. Nejsou v tomto smyslu ani vedeni svými kněžími. Jistě, vyjímky potvrzují pravidlo. Měli jsme ekumenickou spolupráci s ŘKC, která vycházela tzv. „ zespoda“ . Bez pokynů z vedení ŘKC fungovala spontánně a dobře. Přišel jiný farář a spolupráci utnul. Byl příliš pyšný na svou církev a příliš pohrdal jinověrci. Po nějaké době to začalo být znát i na osobních vztazích až naše kontakty umlkly. Myslím, že větší škodu utrpěli naši katoličtí bratři a sestry. Krispus

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace