Grano Salis - Odmítnutý dar

Odmítnutý dar „ Další!“ volá sestra a do ordinace vstupuje stařenka, která seděla vedle mne. Po chvíli nás ze stereotypu čekání vyruší hlasitý hovor v ordinaci: „Ne, paní, tohle si já od vás nemohu vzít. To takhle nejde!“ rozléhá se až do čekárny hlas paní doktorky. Pak jen těžko rozeznáváme slova stařenky, kterou opět přehlušuje rozčilená paní doktorka: “ Ne, babi. Peníze si zásadně od nikoho neberu. A ani od vás si je nevezmu. Strčte si je do tašky a něco si za ně kupte!“

Ale babička si dále vede svou. Rozhněvaná lékařka dodává: „Jestli nám něco chcete dát, tak utrněte pro nás na zahrádce kytku. To nám udělá větší radost. Ale nic víc si od nikoho nevezmu…“ Jenže stařenka jakoby neslyšela a zřejmě dál vnucuje lékařce peníze..“ Už toho mám dost! Potřebuji si něco vyřídit!“ zní až do čekárny hlas lékařky, která celá rozčilená práskne dveřmi, prochází čekárnou a mizí kdesi na chodbě .. „ Já si to od vás taky nevezmu, to by se paní doktorka zlobila“ , říká sestřička a vyprovází nešťastnou stařenku z ordinace. Ta se slzami očích zklamaně odchází ….
Trapná situace. Copak se to muselo stát? Kdyby babička pochopila, že lékařce nejde o peníze ani o žádné hmotné dary, ale že ji potěší i jen drobný projev vděčnosti třeba v podobě kytičky fialek, nemusela by teď odcházet domů se slzami v očích….
A tak je to někdy i s námi a našimi „dary“, které se snažíme vnutit Bohu, přestože o ně nestojí. Kdybychom šli z historie do současnosti, byl by to dlouhatánský seznam těch, kteří si chtěli koupit Boží přízeň různými obětmi, sebetrýzněním, dodržováním přísných, lidmi vymyšlených nařízení, uctíváním zvířat, obrazů, soch, staveb, zvonů, církevních autorit … Kolik lidí si myslí, že si Boha koupí za odříkávání nazpaměť naučených modliteb, za asketický život v klášterech, za zákonické dodržování jídelního lístku, svátků a různých obřadů…. A přitom si neuvědomují, že tohle od nich vlastně ani Bůh nechce. Vždyť dal lidem ve svém Desateru jasně najevo, co od nich žádá…
Pána Ježíše se kdysi zeptal jeden zákoník: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě ? Ježíš mu odpověděl:“Co je psáno v Zákoně ? Jak tam čteš“ On mu řekl:“Miluj Hospodina svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí. A miluj svého bližního jako sám sebe.“ Ježíš mu odpověděl:“Správně jsi řekl. To čiň a budeš živ.“ ( Luk. 10,25-28 )
V této odpovědi je vlastně ve stručnosti řečeno vše: Za každé životní situace miluj Boha, důvěřuj mu, nereptej proti němu. Řiď se nikoli lidskými příkazy, ale Božími nařízeními. Udržuj s Bohem soustavný kontakt na modlitbách a za všech okolností mu buď vděčný. Nikdy ho neopouštěj….. A miluj bližního svého jako sám sebe – tedy snaž se mít rád lidi, hledej na nich to dobré a ne to špatné. Snaž se jim dle možnosti pomáhat, neubližuj, nešiď nikoho, neposmívej se, nepomlouvej, nevyvolávej sváry, nebuď nespravedlivý, zbytečně se neurážej – prostě – buduj co nejlepší mezilidské vztahy.
Možná, že někdo řekne, že tohle je samozřejmé a že to Bohu nestačí… Asi si neuvědomuje, že sám právě v těchto Božích požadavcích hřeší… Asi nechápe stejně jako babička v úvodním příběhu, co má pro našeho Pána největší cenu, čím mu můžeme udělat největší radost…
Kytička fialek je pro lékařku milejší než tisícikoruna. A přitom si i babička myslela, že je až příliš prostá a bezcenná… Kéž je nám tento příběh ponaučením. Nevnucujme Bohu dary, o které nestojí! Řiďme se tím, co od nás Hospodin žádá: Jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ ( Mich.6,8)

Pamatujme si: Ta malá voňavá kytička ze zahrádky má větší cenu, než obálka s penězi …
Majka2 ( H.M.)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace