poslal Majka2 Umění dávat Vracím se po schodech domů. Přede mnou jde asi osmiletá Alenka. Bydlí s rodiči ve čtvrtém patře jako my. V polovině schodiště sedí Pavel s Martinem a domlouvají se na domácím úkolu. Když kolem nich Alenka přejde, Martin na ni pokřikuje: „ Ta bunda je správně moje! Tu ti dala naše maminka, protože jste chudí!“ Oba hoši pak vybuchnou v hlasitý smích. Alence zčervenají tváře, zrychluje krok, už po schodech utíká, nervózně odemyká dveře a mizí v bytě. Asi teď někde v koutku usedá a pláče, možná s odporem odhazuje sice hezkou, ale přece jen darovanou bundu. Kdyby měla jinou, tuhle by na sebe vícekrát nevzala….
I já se vracím domů. Vzpomínám na svoje dětství. Nikdy jsme neměli peněz nazbyt. I já jsem občas dostávala nějaký dárek. A mistrem v dávání byl můj strýček Luboš. Milovala jsem ho právě proto, že uměl D Á V A T. Třeba jen maličkosti. Věděl, že ráda fotografuji. Vždycky, když k nám přijel, mi něco přivezl. Jednou film, jindy vývojku, pak třeba kleště na zavěšení filmu…. Vždycky si našel okamžik, kdy jsme byli spolu sami. Dárek mi dal se slovy: "„Na, vezmi si to. Já to nepotřebuji, stejně by se mi to doma zbytečně povalovalo."“A já jsem přitom dobře věděla, že ten dárek cestou k nám koupil… Když odjížděl, chodívala jsem ho doprovodit k vlaku. Častokrát mi řekl: „Až se vrátíš domů, podívej se pod zvětšovák. Co tam najdeš, to je tvoje.“ A tak mi vždycky před svým odjezdem někde schoval jednou dvacet, jindy třeba padesát korun. Jen tak pro radost. Nikomu o tom neřekl a přál si, abych i já o tom mlčela. Z jeho dárků jsem jasně cítila, že je nedává z povinnosti, že je nedává proto, abych mu za ně prokazovala vděčnost. Dával je prostě proto, že mi chtěl udělat radost. Cítila jsem, že mě má rád. A právě pro tento jeho osobitý způsob dávání jsem ho milovala.
A tak tu teď stojí vedle sebe Alenka a ve vzpomínkách na dětství já. Alenčina bunda má jistě větší cenu než třeba film, který mi strýček dal. Ale udělala darovaná bunda takovou radost ? Nepřinesla jí místo radosti jen pocit trapného ponížení ?
Ježíš Kristus nám v bibli dává důležité ponaučení:
„ Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv, jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí. Amen, pravím vám, už mají svoji odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí tvá pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto. A tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ ( Matouš 6,1-4)
Každý z nás má čas od času příležitost pro někoho něco udělat nebo někomu něco dát. Kéž by bylo mezi námi hodně takových „hodných strýčků“, kteří dávají s touhou potěšit. Kteří dávají nezištně, nečekají na slova uznání a o svém dobrodiní nikdy s nikým nemluví ! Kéž by bylo hodně takových, kteří dovedou dávat prostě jen proto, že chtějí udělat někomu radost !
Majka 2 ( H.M)
