Tvorba: Je nad ránem...
Vloženo Sobota, 20. říjen 2001 @ 19:38:30 CEST Vložil: Stepan |
Je nad
ránem...
Venku je
ještě tma,
ale v
srdci se pomalu rozednívá.
Mluvíš ke mně
a já,
celá
rozechvělá
klopím
oči k zemi
- a
mlčím.
Jsem
ráda,
že jsem
s Tebou...
Mluvíš
ke mně
a Tvůj
hlas
dovede
pohladit líp,
než
hladila mě
maminka
před spaním.
Ne,
nevrátím se.
Tam
venku je ještě tma
pánem
věcí lidských,
ale tady
se už pomalu rozednívá.
Ptáš
se mě na věci,
o
kterých jsem
nechtěla
mluvit.
Copak to
jde?
O lásce
se přece nikdy nemluví.
Láskou
se žije.
Připadám
si
jak
chudák Petr,
když
Tě zapřel.
A ty
žárlíš, viď?
Proč by
ses jinak ptal,
jestli
Tě miluji?
Záleží
Ti na tom,
co
odpovím?
Opravdu?
Mlčíš.
Je
ticho.
Slyším
jen tlukot svého srdce,
které
by chtělo volat
a do
celého světa vykřičet -
že Tě
mám ráda.
Mlčíš
a čekáš.
A já
chci zapomenout
na tu
hroznou tmu venku,
zapomenout
na všechno,
co jsem
tam dělala.
A smazat
všechny dluhy včerejší noci.
Cítím
Tvé doteky lásky,
jsi
blízko...
Tak
docela blízko,
aby jsi
mohl slyšet
jak
šeptám:
"Ty
víš, Pane, že Tě miluji."
Venku je
ještě tma,
ale v
mém srdci se rozednívá.
Je nad
ránem...
© 08.01.1993,
Štěpán Křivánek
Všechna práva na poesii vyhrazena.
Písemné publikování poesie jen se souhlasem autora.
|
