poslal pekin
Papežský diktát
(Dictatus papae)
V době papeže Řehoře VII. (+ 1085) byl připraven teoretický program, který měl zafixovat všechny principy hlásané tímto papežem. Tento dokument velice dobře vystihuje tendence, které prosazovali papežové po velkém rozkolu (odpadnutí Říma od Východních pravoslavných církví v r. 1054). Proto ztroskotaly všechny pokusy o znovusjednocení (resp. unie) s pravoslavnou církví, která tyto principy nezná a od prvních staletí se řídila sněmovním principem (tj. církevní sněm je vrcholnou správní autoritou církve). Hlavní zásady "diktátu" jsou tyto:
1.) Jen římský papež je všeobecný (tj. celosvětový; katolický) - univerzální biskup, jeho jméno je jedinečné svého druhu na světě.
2.) Jedině on má právo svrhnout nebo povýšit biskupy, a to dokonce i v jejich nepřítomnosti a bez souhlasu sněmu.
3.) On jediný má právo vydávat nové zákony církve, dělit, spojovat anebo přenášet biskupské stolce.
4.) Jen on může používat císařské regálie; všechna knížata mu musí líbat nohy, on má právo sesadit císaře a osvobodit poddané od jeho nadvlády.
5.) Jeho moc je vyšší než moc všech diecézních biskupů.
6.) Může revidovat všechny rozsudky, ale jeho rozsudek je neodvolatelný (bez možnosti apelace).
7.) S jeho dovolením mohou podřízení obviňovat své představené.
8.) Všechny důležitější věci každé církve řeší on sám.
9.) Bez jeho rozkazu se ani jeden sněm nesmí nazývat všeobecným.
10.) Římská církev se (prý) nikdy nemýlila, jak o tom (prý) svědčí Písmo svaté, a nikdy se mýlit nebude.
11.) Papež je vyvýšen nad všechny soudy a skrze zásluhy sv. Petra - bez jakýchkoliv pochyb - se stává svatým.
Literatura:
Prof. ThDr. P. Aleš: Církevní dějiny III.
