poslal span
Osobní setkání
Myslím si, že každý z nás už někdy zažil jasné působení Boha ve svém životě. I když si to třeba uvědomil až později. Málokdo asi má zážitky typu: Vidím Ježíše, jak stojí vedle mne a slyším, jak mi říká... Ale i ty prostší, obyčejné mají svou přitažlivost a nevím jak Vy, ale já je poslouchám, čtu moc rád.
My jsme uvěřili asi před osmi až deseti lety. (To není ztráta paměti ale nemohu to určit na den, byl to postupný proces, který vlastně tak úplně ještě neskončil.) Tak nějak podvědomě jsem očekával nějaké bouřlivé proměny, pocity, zážitky. A ono nic.
Bylo to snad rok po mém křtu, jsem si prohlížel knížky v křesťanském knihkupectví v Ječné ulici. Prodavačka, drobnější a asi o něco mladší než já v lidském smyslu, ale dospělejší křesťanka, se se mnou dala do řeči. Co hledám za knížku, odkud jsem atd. Nakonec jsem jí řekl i to, že jsem nedávno pokřtěn a nic se neděje. Ona se na mne tak mírně podívala a zeptala se: „A vy jste opravdu pozval Ježíše do svého srdce?“ – „Ano.“ – “No ale to je všechno. On nám nikomu neslíbil žádné fanfáry, ale jen to, že když Ho o toto poprosíme, On to udělá. Tedy On už ve vašem srdci je.“ Pak se mne zeptala, jestli by se za mne mohla pomodlit. Když jsem souhlasil, zeptala se mne na jméno, položila mi ruku na rameno a velice prostými slovy za mne Ježíši poděkovala a poprosila Ho, aby mne provázel mým životem i celou mou rodinu.
Dodnes když mi není lehko (což se asi občas stane každému z nás), si na tuto příhodu vzpomenu a moc mi pomáhá. Necítím přítomnost Boha? Nevadí. On to slíbil, tak tu je.
Až za několik měsíců jsem tam zašel znovu a odhodlal jsem se jí poděkovat.
Saša Slabý
