„Druhého dne uzřel Jan Ježíše... dí: „Aj, Beránek Boží.“ „A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží“ (Jan 1,29-36).

Jan se zaměstnával Pánem Ježíšem. Nezaměstnával se sám sebou. Proto nedovedl o sobě nic říci, nežli to, že je „hlas volajícího na poušti“. Ale o Pánu Ježíši dovedl toho mnoho říct a to proto, že se Jím zaměstnával. Když Ho uzřel a pozoroval, tu se jazyk rozvázal, takže ty nejkrásnější věci o Něm pověděl. Mimo to: učedník za učedníkem mu odcházel, a Pán Ježíš více lidí křtil nežli Jan, ale to Jana nermoutilo. Naopak, on se radoval, neboť proto byl poslán, aby přivedl Pánu „lid hotový“ - připravený.

1. Zaměstnáváme-li se Pánem, také dovedeme o Něm mluvit. To je prázdné kázání, jsou-li v něm jen nějaká napomenutí, povzbuzení, trochu morálky a trochu rozvinutí plánů Božích – a není-li v Něm Kristus.

Nedávno mi pravila jistá sestra o kázání kteréhosi bratra, že je v jeho kázáních trochu filozofie, ale „moc málo krve“. Jací to museli být svědci Páně, kteří nám napsali takové písně jako: „Kristova krev a spravedlnost“ - „Ve zdroji prýštím se z ran“ a mnohé jiné.

2. Zaměstnáváme-li se Pánem, stává se naše služba užitečnou. Vždy vyzdvihněme „Beránka Božího“. Ať On je středem našeho kázání. Ať je vidět jeho tekoucí drahá krev, prolitá za hříšníky. Bez ní není spasení, bez krve kříže není smíření. Bez kázání Krista toho ukřižovaného není pravého skutečného obrácení k Bohu živému. Jen Boží poselství o Kristu přináší užitek životu věčnému.

3. Zaměstnáváme-li se Kristem, nebýváme zmalomyslněni v sebetěžších okolnostech. Těžkostí nikdy nebude ušetřeni. Budeme vždy nějaké míti. Také mnohá zklamání nám budou údělem. Budeme vidět i různé pády a hříchy mezi vykoupenými – ale to nám nepodrazí nohy, budeme-li hledět a se zaměstnávat vůdcem a dokonavatelem víry naší, Pánem Ježíšem. Také budeme míti dosti síly k napravování a k potěšívání lidu Božího, budeme-li se Jím zaměstnávati.

Jak to nás to potěší uvědomíme-li si, že On ustavičně žije pro nás a že po pravici Boží se stále zaměstnává námi a našimi záležitostmi! Neměli bychom se i my Jím zaměstnávat?

Podle toho, jak mnoho se Jím zaměstnáváme, jeví se Kristus v našich rozmluvách, v obcování a v jednání. Celá naše bytost a naše užitečnost je důkazem toho, jak mnoho se Jím zaměstnáváme.

„I vstoupil na horu a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu. I ustanovil jich dvanácte, aby s nim byli a aby je poslal kázati“ (Mk 3,13.14).

Práce evangelistů, zvláště pak pastýřů a učitelů je spojena s námahou a sebezapřením a ti, jimž je svěřena, jsou podobni synům z čeledi Kehat, Gerson a Merari (4M 4), kteří nosili části stánku úmluvy a konali při něm práce, které souvisely s jeho postavením.

Starší bratři, pastýři, hlavně ti, kteří navštěvují – shánějí stádečko Páně, a pak ti, kteří ve sboru slouží Slovem a kteří vyučují, mají péči a starost o vykoupené Boží. Každý sbor má býti vděčen Pánu za takovéto bratry a pamatovat na ně, neboť kde není bratří, které Pán vystrojil, zmocnil a omilostnil k této službě, tam život sborový odumírá.

Jsi starší anebo si pouze myslíš, že jsi starší? Jsi-li starší, pracuješ jako starší. Starší se pozná podle práce. Navštěvuješ-li, sháníš-li stádce Páně, jdeš-li za „rozptýlenými“, potěšuješ-li a napomínáš-li vykoupené, pak jsi starší! Vyučuješ-li, uvádíš-li do hloubek Písma, vodíš-li na pastvy zelené, pak jsi pastýř i učitel.

Ovce znají svého pastýře. Vykoupení lidé znají své pastýře i učitele. Vědí, kdo je také povolán k zvěstování evangelia. Poznávají pastýře také podle potravy, kterou jim tito bratři předkládají. Znají ty, kteří jsou před nimi, a kteří jim dávají příklad.

Práce pro „spořádání svatých k dílu služebnosti a pro vzdělání těla Kristova“ je spojena, jak jsme již pověděli, s námahou a sebezapřením. Je to však pro našeho drahého Pána, který nás zamiloval a sebe sama za nás dal. Je to služba, kterou On nám svěřil a ke které nás povolal. Konejme ji s láskou a v pohledu na Něj přicházejícího!

Bratře – pracuj! Vydej přece už jednou tělo své v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou! Nenech se pobízet k navštěvování a upozorňovat na ty, které bys měl vyhledat! Pán, který tě vyvolil a povolal k této práci, čeká, že až jednou ve svém volném čase doopravdy začneš pracovati. Také i církev čeká! „Kdo nám půjde a koho pošli? Aj já, pošli mne.“ Amen!