Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Často můžeme slyšet z křesťanských kazatelen jedno z žel velmi oblíbených tvrzení, které vyjadřuje myšlenku, že když se Boží dítě zatoulá zpět do světa a dopustí se hříchu, že odpadl od milosti Boží. Jak si takové tvrzení odporuje s biblickou zvěstí. Jestli by byla milost závislá na věrnosti Křesťana, pak by to již nebyla milost! Jednalo by se potom o zásluhu. A kde se uplatňují zásluhy, nejedná se již o milost.

Podívejme se do Písma, konkrétně na verš z Galatským 5,4: Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti. Tomu bychom měli rozumět tak, že takovým lidem je odmítnuto spasení. Spasení je milost, Efezským 2,8: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru.“ A Skutky 15,11: „… Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“ Jestliže se někdo přesto staví k milosti Boží zády a zakládá si na skutcích zákona, připravuje se o spasení.

Podívejme se například do Starého Zákona, jak se zachoval Izraelský lid potom, co jím Mojžíš předložil návrh Zákona. Lid odpověděl: „Cokoliv mluvil Hospodin, budeme činit.“ Následně Mojžíš toto rozhodnutí lidu tlumočil Hospodinu a ten mu oznámil, že třetího dne zjeví svou přítomnost na hoře Sinaj. Lid má být na tuto událost připraven.

Uvědomujete si, že do té doby se Hospodin nejen pohyboval mezi lidem, ale zjevoval svou přítomnost za dne oblakovým a v noci ohnivým sloupem, a ani jednou nevydal příkaz, aby byl lid na jeho přítomnost připraven. Ale teď najednou nesmí lid vstoupit na horu a ani se jí dotknout. Proč tato změna?

A skutečně, třetího dne přítomnost Hospodinova se ohlásila jevy, které vnesly úděs do srdcí Izraelitů, Exodus 19,18.21: Celá hora Sinaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Sestup a varuj lid, aby se nikdo ne pokoušel proniknout k Hospodinu ve snaze ho uvidět. Mnoho by jich padlo. Všechny tyto jevy jen dokazovaly, že lid se nesmí přiblížit k Bohu zákona.

Nikdy vás nenapadlo se pozastavit nad touto změnou v chování a jednání Hospodina? Ten, který jím ještě před třemi dny připomínal své jednání milosti s nimi, jak je nesl na křídlech orličích a udílel jím nepodmíněná požehnání, je nyní varuje, aby se k němu nepřibližovali! A proto se nelze divit, že autor listu Židům tak výrazně líčí rozdíl mezi tím, co Izraelité zažili u hory Sinaj, a tím, co prožil každý křesťan, Židům 12,18 - 24: Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před ‚hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří, zvukem polnice a před hlasem Božích slov‘, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni. Nemohli totiž snést slova výstrahy: ‚Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno.‘ Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: ‚Třesu se hrůzou a děsem.‘

Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.

Z výše uvedených veršů a komentáře vyplývá úvodní tvrzení. Křesťan, který se zatoulá do světa a dopustí se hříchu, není odpadlík. Neboť podle 1 epištoly Janovy víme, že pokud se křesťan dopustí hříchu, je vybízen, aby počítal s tím, že má „přímluvce u Otce, Ježíše Krista spravedlivého“. „Jestliže vyznáváte své hříchy, je věrný a spravedlivý (Otec v nebesích), aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od veškeré nepravosti.“ Tady se jedná o Boží opatření k odpuštění a nápravě Křesťana, který chybil a zhřešil, a je jasným důkazem Boží milosti a Otcovské lásky.