Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 230, komentářů celkem: 429546, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 430 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116466397
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: A vzkřísil i vás, mrtvé
Vloženo Čtvrtek, 20. prosinec 2012 @ 19:34:46 CET Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal leonet

Kdysi jsem se dostal do situace, kdy jsem se octnul na hranici života a smrti, a tehdy jsem poznal, jak se každý člověk zachová, až se přiblíží k této hranici. Popisovat vám své tehdejší pocity nemá význam, neboť jsou nesdělitelné. Pochopit by mne mohli pouze ti, kteří měli podobný zážitek. Ačkoliv již uplynulo více jak 15 let, tak teprve teď jsem schopen tuto událost správně zařadit do kontextu biblických výpovědí o umírání, smrti a životě.

Je docela možné, že velkou příčinou nepochopení učení apoštolů a proroků Nového zákona je neznalost některých základních pojmů, s kterými se můžeme setkat na stránkách Bible. Proto se na počátku zastavím u některých míst, která hovoří o smrti.
Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok panovníka Hospodina.“ (Ezech. 18,32) Z tohoto textu a souvislostí lze odvodit, že Bůh má libost v životě toho, kdo umírá. Z tohoto jediného verše si můžeme odvodit výpověď o umírání a smrti, a to, že se jedná o dva zcela odlišné procesy. Jeden hovoří o smrti po úmrtí a druhý o životě po úmrtí. Bůh nemá zálibu ve smrti toho, kdo umírá, spíše usiluje pro každého o život po umírání. Jak napovídá i závěr uvedeného verše: Obraťte se tedy a budete žít.

Možná to, co teď napíšu, bude připadat mnohým víc, jak divné, ale teprve po úmrtí se rozhoduje, zda další cesta povede do Boží blízkosti a tím k životu, nebo pryč od Boha a tím ke smrti. Odplata za hřích je smrt. (Řím. 6,23) Teprve po zesnutí se ukáže, zda uplatní své právo smrt v dlouho trvajícím stavu nesvobody jako odplata za hřích daleko od Boha, nebo zda začne nyní svobodný, pravý život v Boží blízkosti a cesta k dokonalosti, protože si zemřelý za svého pozemského života přivlastnil golgotskou oběť, i když jeho život víry nebyl snad dokonalý.

A vzkřísil i vás, mrtvé v proviněních a hříších.
(Efez.2,1) Pravděpodobně jen málo z vás si uvědomuje, že stav podobný smrti, který nemá nic společného s tělesnou smrtí, existuje dokonce již v tomto životě tam, kde setrváváme v přestoupeních a hříších, tedy daleko od Boha, bez Pána Ježíše. I proto Ježíš kdysi někomu řekl: „…nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“ (Matouš 8,22)

A nyní jeden verš z listu Římanům 6,9, které nám objasní, že smrt není konec. „Víme přece, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním nepanuje.“ Smrt tedy znamená být jí ovládán po zesnutí.

Ježíš Kristus zemřel na kříži podle těla. Svou duši vylil do odloučení od Boha, tedy do smrti – svého ducha poručil do rukou svého Otce (Iz 53,12; Lk 23,46). Dojde-li k takovému rozdělení ducha a duše, je to vždy velmi nebezpečné, neboť ve svém důsledku ohrožuje duši člověka a hořkou osamělost ducha. Tato nouze byla jedním z těžkých Kristových utrpení, která vzal kvůli nám a která spolu s ním vytrpěl i Otec.

Ježíšova duše ani jeho duch nepotřebovali vzkříšení, vždyť nezesnuli, byli ve velmi bdělém stavu, jak můžeme vědět z mnoha míst v žalmech (Ž22,13-18; 23,3-5). Jeho duše byla vědomě daleko od Boha, v moci knížete smrti (2S 22,5-20). Potřebovala osvobození, vymanění, nikoli zmrtvýchvstání.

Zmrtvýchvstání se tedy vždy týká těla (1K 15,42), které přitom ještě zakusí proměnu z porušitelnosti do neporušitelnosti a bude při zmrtvýchvstání znovu sjednoceno s duší a duchem.

Mnozí víme, že Pán Ježíš se vydal po zesnutí do rukou smrti (Iz 53,4-9) jako oběť smíření za celé lidstvo. Na Golgotě se vydal do mocenské oblasti knížete temnosti, aby přijal rozsudek, který byl určen nám všem, kteří jsme nenaplnili a ani nemohli naplnit Zákon pro „mdlobu těla“ (Ř 8,3). A tím osvobodil ode všech nároků všech mocí všechny nás, kteří jsme jako duchovní zárodky (neporušitelná semena) v Něm existovali už před založením světa (1P 1,23).

Jen tak jsme my všichni v Něm už jednou prožili stav smrti, byli jsme tedy s Ním spolu ukřižováni, spolu s Ním jsme zemřeli, spolu s Ním jsme byli pohřbeni a vstali jsem z mrtvých v osobě Ježíše Krista.

Jen tak lze rozumět výpovědi tohoto místa z listu Římanům, že Kristus byl vzkříšen z mrtvých a že tedy smrt už nad ním a tím ani nad námi dále nepanuje.

Všimli jsme si vlastně, že v tom stavu daleko od Boha panuje satan, kníže mocností v povětří? Podle Žd 2,15 je to satan, který strachem ze smrti zotročuje celé lidstvo – pokud možno i věřící. Tohoto knížete moci smrti Ježíš Kristus svou smrtí již zbavil moci, což se ve velmi krátké budoucnosti všem viditelně projeví v Jeho druhém příchodu.


Tento text jsem zpracoval s pomocí biblických textů a knížky: Umírání – vrchol života, od MUDr. Hartmut Maier-Gerbera, jedná se o svědectví z pohledu lékaře a Bible.


Podobná témata

Zamyšlení

"A vzkřísil i vás, mrtvé" | Přihlásit/Vytvořit účet | 39 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: A vzkřísil i vás, mrtvé (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 20. prosinec 2012 @ 19:46:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Duch, duše, tělo. Duše je vazbou, obousměrným rozhraním  mezi duchem a tělem. Smrtí je duše roztržena a jako celek zaniká. Část duše napojená na tělo umírá a část duše napojená na ducha zůstává. Duch odchází k Bohu a lidská bytost smrtí zaniká. Víra v posmrtný život je nebezpečnou vírou pohanskou. Po smrti zůstává duch a zmrzačená duše. Teprve až při vzkříšení bude lidská bytost zcela obnovena. Je třeba si uvědomit, že lidský duch je duchem lidským a ke své správné funkci, účelu lidské tělo potřebuje. Bez těla není člověk člověkem, není lidskou bytostí.



Re: A vzkřísil i vás, mrtvé (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 20. prosinec 2012 @ 19:47:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Duch, duše, tělo. Duše je vazbou, obousměrným rozhraním  mezi duchem a tělem. Smrtí je duše roztržena a jako celek zaniká. Část duše napojená na tělo umírá a část duše napojená na ducha zůstává. Duch odchází k Bohu a lidská bytost smrtí zaniká. Víra v posmrtný život je nebezpečnou vírou pohanskou. Po smrti zůstává duch a zmrzačená duše. Teprve až při vzkříšení bude lidská bytost zcela obnovena. Je třeba si uvědomit, že lidský duch je duchem lidským a ke své správné funkci, účelu lidské tělo potřebuje. Bez těla není člověk člověkem, není lidskou bytostí.



Re: A vzkřísil i vás, mrtvé (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 21. prosinec 2012 @ 07:24:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rozdělení duše a ducha ve smyslu řecké filozofie (kterou autor Listu židům znal a na kterou se zde odvolává) znamená hranici mezi lidským duchem (jako osobností člověka) a mezi psýché - duší (ve smyslu vlastností tohoto člověka, jako je rozum, vůle, city, vášně a pod.)

Autor zde rozlišuje samotné srdce člověka (osobu) od jeho myšlenek a záměrů (Žd 4,12).

Každé zde vyjadřuje cosi úplně jiného, v jiné rovině.
 
Oddělit lidského ducha od lidské duše (psýché) tedy vůbec nejde!





Ještě okomentuji jeden často rozšířený omyl v komentářích:

Naprosto lze souhlasit s výrokem, že "bez těla není člověk úplným člověkem, není úplnou lidskou bytostí."

Pokud zde Leonet vyzýval autora tohoto komentáře k doložení tohoto tvrzení Písmem, ať si nalistuje začátek knihy Genesis o stvoření člověka. Člověk je nesmrtelnou duší ve hmotném těle a svou existencí má vyjadřovat Boha ve světě viditelném. Je Božím obrazem.




Není pro nikoho lehké pochopit, jak to s námi bude po smrti, protože smrtí přecházíme z běhu času do věčnosti a nikdo z nás nemá tuto zkušenost.
Z pohledu člověka žijícího je zde časová prodleva mezi smrtí každého člověka a mezi vzkříšením na konci věků. Ale z pohledu věčnosti je tomu jinak. Věci se dovrší a nastanou hned. Už teď.
Člověk se tedy smrtí tak nějak dostává už na konec časů - na svůj poslední soud a je už spasen nebo zavržen. Pro zemřelého není žádná doba čekání na vzkříšení na konci věků, žádný běh času (v nevědomosti bytí) - to je jen z pohledu nás žijících.


Nemohu tedy souhlasit s tímto výrokem:

..."Po smrti zůstává duch a zmrzačená duše. Teprve až při vzkříšení bude lidská bytost zcela obnovena."...


Jestliže se učedníkům zjevoval vzkříšený Kristus na různých místech a v různých časových okamžicích,

pak

 z hlediska vzkříšeného Krista se nejedná o různé děje v čase, nýbrž o dosaženou plnost času!
  Stejné plnosti času dosáhneme i my v hodině smrti a připodobníme se oslavenému Kristu.



(Filipanům 1 kap.)
Neboť žít - to je pro mne Kristus, a umřít - to je zisk. ...Mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší; ...




Re: A vzkřísil i vás, mrtvé (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 21. prosinec 2012 @ 12:17:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Co všechno nedokáže člověk vymyslet aby popřel vítěznou Církev v Nebi u Boha. Včetně popření své vlastní existence.
Myslím že problémy s vírou v posmrtný život neměl ani jeden z reformátorů a zakladatelů evangelických církví, stejně jako jejich stoupenci až dodnes. Někteří z nich také ctili a ctí svaté, nebo alespoň některé z nich  a není to zdaleka jenom mistr Jan Hus.
Pokud vím tak na pobyt lidské duše po smrti v Nebi nebo v pekle nevěří jenom adventisti a svědkové Jehovovi. Všichni ostatní tomu věří. katolíci, evangelíci i pravoslavní.
Nebo někdo zná ještě jinou církev a dokáže jí pojmenovat ?




Re: A vzkřísil i vás, mrtvé (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 23. prosinec 2012 @ 15:00:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Duch oživuje tělo. Tato vazba mezi duchem a tělem je duše (psyché). Je to vazba obousměrná. Každý si ji může vysledovat sám v sobě. Nejlepším příkladem je láska. Projev lásky v duševním směru od ducha k tělu je projevem nesmírně čistým. Projev lásky v duševním směru od těla k duchu je projevem pocitů způsobených látkami které uvolňuje tělo. V duši se tyto dva obousměrné toky spojí v harmonický celek. Proto když je vazba duch- tělo smrtí přetržena. Zaniká tělo i duše, vazba, rozhraní mezi duchem a tělem. To je smrt. Co zbude z duše? To čím se vázalo tělo na duši je pryč i s tělem. Tělo i mozek se rozpadl v prach. Materiální duševní vazba zanikla. Půl duše je pryč. To čím se vázal duch na tělo zůstává jelikož duch neumírá a odchází k Bohu. 
To říkám všem, aby jsi ujasnili zásadní rozdíl mezi biblickou duší živou a biblickou duší zemřelou!
Duše živá je vazba ducha na tělo a vazba těla na ducha.
Duše zemřelá je pozůstatkem vazby ducha na neexistující tělo.



Re: A vzkřísil i vás, mrtvé (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Neděle, 23. prosinec 2012 @ 17:51:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je to dobře napsané, leonete.

Za jednodušší vysvětlení pojmu "smrt" považuji Genesis 2:17: "Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš." Jak dobře víme, Adam s Evou pojedli, ale nezemřeli. A vydrželi naživu ještě několik set let. Zato se v nich odehrála výrazná změna v duchovní oblasti, která jasně svědčila o zkáze jejich ducha: Oddělil se od Boha a stal se pro Boha mrtvým. Smrt je tedy v podání Genesis duchovní smrtí, ne smrtí tělesnou. Proto všichni lidé, pokud jim není odpuštěno, jsou před Bohem mrtví, i když jejich tělesná schránka jeví znaky života.

Dále je nutné neznalým připomenout, že "duše" není "duch". "Duše" je totiž to samé, jako tělo - viz Písmo. Ducha si můžeme představit jako schránku, do níž Bůh vkládá od narození základní výbavu a do které v průběhu života vstupují duchovní bytosti: Na jedné straně démon nebo démoni, na druhé straně Duch Boží (Duch svatý). Ježíš upozorňuje na nebezpečí, že když bude schránka prázdná a vymetena, že démon, který v ní dříve obýval, ji naplní deseti ještě horšími, než byl on sám. Na to si musíme dávat pozor, když z lidí budeme "vyhánět démony" (zbavovat je hříšných záměrů). Musíme vždy doplnit náhradní náplň - Kristovo poselství.

Problém pro naše uvažování nastává, když člověk zemře fyzicky (tělem). Kde potom bude a zda vůbec bude existovat? A zase je zde jednoduché řešení: Co Bůh stvořil, nemůže nikdo jiný než Bůh odstvořit. Jinak řečeno, co existuje, nemůže se ztratit. Čekání na obnovu celistvé bytosti "duch-tělo" staví katolíci do očistce, Ježíš a vůbec judaisté podle Písma do pekla (hádes, šeol), kde jsou však spravedliví od těch ostatních odděleni nepřekonatelnou překážkou (viz boháč a Lazar). V žádném případě však nikde není psáno, že po fyzické smrti nezbude z člověka nic.




Re: A vzkřísil i vás, mrtvé (Skóre: 1)
Vložil: Lutrik v Neděle, 23. prosinec 2012 @ 23:59:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
   Doporučuji si přečíst k tématu duše, ducha, těla a smrti následující moji studii na http://www.rodon.cz/clanky/Studie-a-komentare/Ruzna-pojeti-posmrtneho-zivota--9 .



Stránka vygenerována za: 0.36 sekundy