sem starší vo pár let než ty, ale i mě to vobčas napadne :-) Ale vím, že dokáváď se nenaplní proroctví, kerý souvisej s Izraelem, Ježíš nepřijde. A seš vopravdu dost mladej na to, abys pomejšlel na smrt. Já třeba vím, že se teď mám starat vo rodinu a pracovat tak, jakoby Ježíš měl přijít za tisíc let. Což ale doufám nebude tak dlouho ;) Bůh má s náma ňákej plán a my ho máme splnit, to má bejt naší prioritou. Já mám na starosti firmu, manželku a děti, kerý musim zabezpečit, a vim, že kdybych teď vodešel, měli by to beze mě těžký. Tak i když by byla výhra bejt s Ježíšem, můj úkol tady ještě není splněnej. A já ho splnit chci ;) 

Tak se dívej s nadějí do budoucnosti, nekoukej na vokolnosti, ty špatný způsobuje ďábel nebo lidi z vnuknutí ďábla, koukej na Pána, původce a dokonavatele víry. Ptej se Pána, jaký kroky máš dál dělat, jestli máš jít dál studovat, voženit se, modli se za věřící děvče, Pán ti ukáže, koho má pro tebe připravenýho. Taky sem se modlil a nelituju, mám skvělou ženu, jeden druhýho si vážíme, já se starám vo ty materiální věci a žena mi vytváří skvělý zázemí, stará se vo děti a volnej čas trávíme dohromady. Vím, že je to pro mě Boží vůle, tak sice sleduju vývoj v Izraeli v ruce s Biblí, ale žiju tak, jak si myslim, že si Ježíš přeje, abych žil :-) Jasně - každej z nás něco mine, ale prioritní je vztah s Pánem, důvěra v Něj za každejch vokolností, hledání Jeho království - a to vostatní ti bude přidáno!

Milý chapče!
Každý máme jiné zkušenosti. Připomínáš mi mládí.

Co se dá dělat.. budu čekat dál

To je chyba, nečekej! Dostal jsi od našeho Pána a Boha přesně tolik, kolik potřebuješ ke splnění svého poslání. Dokonce žiješ v době, kdy některé vady tvého těla a z nich plynoucí nemoci a omezení tě na životě neohrožují. Máš nesmírnou milost, že  můžeš žít navzdory nemocem, na které ještě před 100 lety lidé umírali. Využij tohto daru a využij svého darovaného života k tomu, aby jsi splnil svoje poslání. Máš k němu přesnbě tolik, kolik potřebuješ. Že nevíš jaké poslání? Tak se zeptej, ptej se tluč a bude ti otevřeno!

Ale hlavně nečekej. To pozvání k setkání s Kristem v nebi ti Pán splní podle Jeho vůle, ne podle tvé. A bude to, až si nashromáždíš své poklady u Něho.

Pro informaci ostatním:

Kdo se zasekne při obrácení citu, skončí většinou jako katolík a ti nejzaseklejší jsou mariánští ctitelé. Tito lidé věčně hledají Krista v emocích, náboženských prožitcích, sochách, obrazech, písních. Stačí jim jejich emocionalita a antikrist je v jejich krásných emocích ovládá přes jejich neobrácený rozum, nesvobodný rozum. Každý kdo se v pravdě dotkne katolických náboženských pocitů se popálí a končí jako heretik. Mnoho lidí pozná, že tudy se ke Kristu nevede a následuje u nich obrácení rozumu.

Po obrácení rozumu se od katolicismu utíká k protestantismu a kdo se na obrácení rozumu zasekne, hledá pravdu jenom v Písmu a nehledá ji v Božím slově. Vede marnou válku s těmi co jsou v rozumu zatím neobrácení.

Po obrácení vůle se lidská vůle s Boží vůli ztotožňuje. Emocionalita je pod kontrolou obráceného rozumu, rozum není již ovládaný sám sebou svým volnomyšlenkářstvím. Rozum je ovládaný svobodou ducha ztotožněného se svobodou Ducha Božího. Po obrácení vůle následuje poznání pravdy podle Boží vůle. Poznání na všech třech lidských úrovních vnímání- emocionální, rozumové a duchovní.

Kdo zažil, ten ví o čem píšu. Boha totiž harmonicky vnímáme jako bytosti lidské v jednom okamžiku všemi třemi způsoby: emocionálně svou duší, rozumově svým tělem a ve svobodě vlastního ducha.

Hezké Vánoce všem.

Díky za osobní článek, moc jich tu nebývá.
Bratříčku, varuj se svých představ, byť se zdají sebezbožnější. Nemluvím o citech, emocích, které skutečně prožíváme a jsou naší přirozenou součástí. Mluvím o představách, fantaziích, kterými si  vzbuzujeme příjemné pocity, které nemají původ v realitě. Je to duševní masturbace.
Fantazií a sněním utíkáme před skutečností do světa snů. Utíkáme - a nebo jsme odváděni - od Otce,  který je jedinou realitou a skutečností.
Pokud ještě nejsi citlivý v rozlišování duchů, existují jednoduché pomůcky, jak rozlišit myšlenku od fantazie. Např. že myšlenka vede k činům, fantazie nás od skutků odvádí a vede k sebestřednosti (a vnitřnímu osamocení).

Hezky to napsal C.S. Lewis : "Rady zkušeného ďábla"
......"A my je musíme oddělit od věčnosti i od Přítomnosti. Proto také někdy člověka (třeba nějakou vdovu nebo učence) svádíme k životu v Minulosti. To ale má jen omezenou cenu, protože oni Minulost do jisté míry znají; povahu má pevně danou a v tom se podobá věčnosti. Mnohem lepší je pobídnout je k životu v Budoucnosti. Vždyť i biologická nutnost působí, že k ní směřují všechny jejich vášně, takže myšlenky na Budoucnost v nich vyvolávají naději a strach. Mimoto oni Budoucnost neznají, takže pokud je donutíme o ní přemýšlet, budou myslet na neskutečné věci. Stručně řečeno: Budoucnost se podobá věčnosti ze všeho nejméně. Je to ten nejvíce pomíjející časový úsek; vždyť Minulost je pevně dána a už se nemění, a Přítomnost je celá ozářena věčnými paprsky"......
...... Představ si svého člověka jako radu soustředných kruhu: v nejvnitřnějším kruhu je jeho vůle, pak rozum, nakonec fantazie. Těžko můžeš doufat, že se Ti podaří ze všech kruhů vyloučit to, co načichlo Nepřítelem; musíš ale všechny ctnosti stále vytlačovat do kruhu fantazie a všechny žádoucí vlastnosti dovnitř, do kruhu vůle. Ctnosti jsou pro nás osudné, teprve když proniknou do vůle a stanou se součástí zvyku. Tím ovšem nemyslím to, co pacient za svou vůli pokládá (když se zaťatými zuby činí rozhodnutí), ale ten skutečný střed, který Nepřítel nazývá Srdcem. Člověka nezachrání před obydlím Našeho Otce žádná ctnost, kterou si maluje ve své fantazii, kterou schvaluje jeho rozum nebo kterou dokonce do jisté míry sám miluje a obdivuje. Ve skutečnosti s ním pak je mnohem větší zábava, až se sem dostane. ........."

Vyprošuji ti požehnání na cestě s Ježíšem Kristem