poslal Nepřihlášený Jsem pokřtěný baptisty a jsem za to rád, ale můj hlas by v této chvíli neměli. Peníze z takzvaných náhrad za nevrácený majetek jsem vždycky doporučoval přijmout a považovat za cizí peníze. A taky se podle toho k nim chovat.
Skoro to vypadá, že křesťané reagují jen na to, co jim média předloží. Společnost spustila povyk, že jsme nemravní, když bereme peníze. Zvláště my, křesťané z církví, které ztratily po roce 1948 jen málo. Bereme za katolický majetek... Včerejší titulky přinesly breaking news: První církev se zříká náhrad! Ptám se, zda to znamená, že se čeká na druhou, třetí či pátou? A tajnosnubný důraz na to, že čas pro podpis smlouvy o způsobu vyrovnání je „až” do září. Dlouhá doba na masáž a zpytování svědomí...
Dnes oznámil odchod bratr papež. Vždycky jsem si jej vážil. Ale až mne unavuje, jak se mediální pracovníci (a trochu je lituji) museli rychle přeonačit z odborníků na solární energetiku a jiná témata vládnoucí včerejšku do dnešní zbožné noty. A kdejaký člověk se dnes v médiích objevoval, aby hodnotil, vzpomínal... Až mi to přijde nedůstojné. Chudák Benedikt! Vrátím-li se nazpět k diskutovanému zákonu: nechali jsme si podobně vnutit termín restituce a rétoriku, která skloňuje jen minulá příkoří místo toho, abychom při vyrovnání se státem mluvili spíše o budoucnosti. Je to naše chyba!
Proč nemají baptisté můj hlas? Za prvé: když chtěli být páteřní, měli to udělat včas. Tedy nejít do celého toho jednání. Tedy nebrat vůbec nic! Teď to vypadá, jako že se polekali mediálního obrazu... Rozumím jim. Mají dobré kontakty do Spojených států, kolébky novodobého baptismu. A tam bratři dlouho kroutí hlavou nad tím, jak to tady v Čechách může fungovat, a někdy nám zjednodušeně radí, abychom byli zcela samostatní – a hned. Baptistům ke cti, oni už zkusili státní podporu v minulých letech odmítnout. Pak se k ní ale rozumně vrátili. Právní prostředí se v Americe nedá srovnat s naším. Ten stát to věřícím ve Spojených státech nechává jinou cestou – jinými daňovými podmínkami.
A za druhé nejprve otázka: To je jisté, že stát, který naneštěstí občas řídí nějaký podivný holomek, bude lépe hospodařit než stát v těle Bratrské jednoty baptistů a jiných křesťanů? Je to jednou jeden rozpočet, ve kterém žijeme přece všichni! Mám si být jist, že např. Lesy ČR hospodaří ve prospěch nás všech? Mám občas dost důvodů o tom pochybovat! Když vidím, jak se ve státních firmách přidělují za odměnu trafiky, mám pokušení pochybovat o více věcech.
A za třetí: Pokud jsme křesťané, jsou pro nás všechny peníze tak trochu cizí peníze. Když se Kristus podíval na peníz, měl rychlou odpověď na to, komu peníz patří: císaři! Sám vymyslel pro majetek pro jistotu originální výraz: mamon nepravosti. Ale ten zahrnuje všechen majetek, kterým tu na zemi hospodaříme. A toho hospodaření se ani Kristus Pán nezřekl. Pozemské daně zaplatil. Ale nebeskému Otci přiznal právo na všechno, protože mu patří nejen nemovitý a movitý majetek, ale celý svět. A tedy i život, který Kristus dal Bohu na daních za naše hříchy.
Navrhuji ještě jinou cestu a dělám to opakovaně. Své vlastní církvi jsem to napsal také. Navrhuji stanovit tři časové harmonogramy na přechod k finanční samostatnosti, o které mluvíme všichni a kterou chceme všichni. Od nejrychlejšího časového horizontu po pomalý, což může být třeba těch dojednaných sedmnáct let. Po tu dobu si nechat vyplácet státem příspěvek na činnost církví, tedy výchovné peníze k tomu, abychom se naučili sami počítat. Někteří z nás to budou umět rychleji, tak prosím...
A druhou část, o které mluví zákon, tzv. náhrady, pak považovat za výslovně cizí peníze, kterými si stát předplácí obecně prospěšné služby, jež církve umějí lépe vykonávat než stát či podnikatelské subjekty. Či to vyjde pro stát levněji, než když to přecedí přes síto komerčních polostátních či soukromých zdravotních pojišťoven. Tedy mít je za peníze do budoucnosti, která je pro všechny občany.
A navíc: toto užívání peněz z náhrad podrobit důsledné veřejné kontrole. Využití, v případě bratří a sester baptistů, necelých osmi milionů ročně z náhrad vyplácených třicet let pak médiím naservírovat tak, aby to mohla spoluobčanům zprostředkovat způsobem, že ani nejhloupější nezbloudí. A mluvit o tom a diskutovat. Jedna věc se mi zcela nelíbí! Mlčení a pak šokující zprávy... Už dlouho svým bratřím a sestrám říkám, že by stačilo pravidelně a vesele vysvětlovat, co se s těmi penězi děje ve prospěch všech. To není tak složité!
Naopak za zcela zbytečné považuji nechat se v případě baptistů pro necelých osm milionů mediálně ukřižovat. V poměru ke státnímu rozpočtu a dírám, které se v něm otvírají, to považuji za zcela komické. Moje církev to bude mít kolem dvaceti pěti milionů ročně. S dovolením nebudu počítat s inflací, protože ta znehodnotí – zdraží – peníze pro každého, ať se ponechají státu v kase či vyplatí státu do budoucnosti cestou církve. Ať tak nebo tak, je to docela „málo peněz” na to, aby se za ně něco slušného dalo udělat, například v oblasti stavebních investic. Tedy v té mediální otevřenosti církví by bylo dobře nesmlčet, co samy církve už nyní investují ze svého a co přidají k těm opravdu cizím financím.
Nadávejte mi, že je to dlouhé a složité. Inu, tato témata jsou na delší rozhovor. Těším se na diskusi. Zejména je třeba přečíst si i zákon, o kterém tu mluvíme. Mám občas dojem, že jedni mluví o voze a druzí o koze... Ve svém blogu používám termíny, kterým lze dobře rozumět, až když si zákon pečlivě pročtete. Ale to byla jen rada. Předpokládám, že mi stejně bez čtení někteří napíší, že jsem debil. Dopředu říkám, že mi to nevadí, jen ať mi to napíší... Mlčet kvůli tomu nebudu.
Daniel Kvasnička, kazatel Církve bratrské
