Grano Salis - Církevní restituce: Projdou dnes církve uchem jehly?

"Znovu vám říkám: Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." (Matoušovo evangelium 19,24) Ježíšův výrok o velbloudovi, který se protáhne snáze uchem jehly než bohatý do Božího království, zná snad každý. Nalezneme ho ostatně i ve všech třech synoptických evangeliích (Mt 19,24; Mk 10,25; Lk 18,25). Často můžeme slyšet i jeho vysvětlení o malé bráně v jeruzalémském opevnění, kterou mohl velbloud projít, jen když z něj pán složil všechen náklad, a i tak se protáhl jen po kolenou. Tato "reálie" krásně vysvětluje, proč Ježíš mluví zrovna o velbloudu a ne třeba o slonu. Navíc odpovídá přesně naší dnešní mentalitě, že k záchraně, byť s "odřenýma ušima" stačí "myslet to dobře". Jak je ale toto vysvětlení líbivé, tak je nepravdivé.Výrok je vzat z vyprávění o bohatém člověku, který se ptal Ježíše, co musí udělat, aby dosáhl věčného života. Od mládí zachovával všechna přikázání Zákona, ale když mu Ježíš řekl, že má ještě rozdat svůj majetek chudým, smutně odešel. Na to Ježíš reaguje známým obrazem, podle kterého je snazší pro velblouda, největší zvíře blízkého východu, projít uchem jehly, než bohatému do nebeského království. Ježíš tak vysvětluje, proč bohatý člověk odešel. Argument jde od menšího k většímu: jestliže je těžké projít pro velblouda uchem jehly, tím spíš je náročné pro bohatého člověka vejít do království Božího.Nezvyklý obraz dělal problémy již ve starověku. Jako nejstarší příklad harmonického urovnání můžeme vidět textovou variantu, která se objevila v několika málo rukopisech od 9. století. Místo "velbloud" čte "lano" a tak se obraz stává logičtějším. Uchem jehly, které je vytvořeno pro nit, se tu snaží protáhnout tlusté lodní lano. Tato úprava vznikla díky změnám ve výslovnosti: řecky se velbloud řekne "kamélon" (odtud angl. camel) a lano "kamilon". Jenže v byzantské době, kdy se "é" začalo číst jako "i", zněla obě slova stejně. Možná písaři někdo diktoval a on zvolil variantu zápisu, která mu dávala více smysl. Možná udělal tuto úpravu úmyslně, aby opravil domnělou chybu. Tímto se ale vyřeší jen podivnost obrazu, ne pohoršující bránění bohatým vstoupit do nebeského království.

Výklad o brance v hradbách Jeruzaléma uvádí jako první Paschásius Radbert, francouzský benediktin žijící v letech 790-865, ve svém výkladu na Matoušovo evangelium. Asi mu sám moc nevěřil, protože ho uvádí: "Kvůli obtížnosti této věci někteří říkají...". Podle nich měla být v Jeruzalémě malá branka, kterou nemohl projít naložený velbloud. Sám Paschasius ale dává přednost výkladům alegorickým, které navíc zaznívají v kontextu názorového střetu se židy. Velbloudem jsou podle něj bohatí pohané, kteří ale snáze vstoupí do nebeského království než bohatý mladík představující židy pyšné na Zákon, proroky, patriarchy a jiné hodnoty. Tento názor je jen dokladem ostré dobové polemiky mezi židovstvím a křesťanstvím, přičemž křesťanští teologové nebyli o nic vybíravější ani k sobě navzájem. Znovu se tento výklad objevuje u Anselma z Laonu, francouzského jáhna a magistra teologie, který zemřel roku 1117. Zatímco ve svém alegorickém výkladu připouští, že bohatý člověk tu neoznačuje toho, kdo vlastní bohatství, ale toho, kdo touží po penězích, tak výklad o velbloudovi v brance chápe tak, že bohatý sice do království může, ale jen když se bohatství zřekne. To je ovšem naprostý opak toho, jak bývá dnes tento výklad podáván. Výklad o brance nazývané Ucho jehly se tedy zrodil někdy v 9. století ve Francii a je doložen pouze na západě, tedy daleko od Jeruzaléma. Kromě toho neodpovídá ani smyslu textu. Po těchto Ježíšových slovech se totiž učedníci zděsí nad tím, že tedy nikdo nemůže být spasen (vždyť bohatství je dle starozákonního mudrosloví dar od Boha pro dobré lidi). Ježíš jim ale odpovídá: "U lidí je to nemožné, u Boha je však možné všechno." Řešení problému tedy není v nějaké pokoutné cestičce hradební brankou, ale v důvěře v Boží moc. Dominik Opatrný, 4.4. 2007 revue.theofil.cz

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace