poslal Nepřihlášený U nás si lidé často nesmyslně kladou rovnítko mezi „katolický“ a
„křesťanský“, což je zvláště absurdní v zemi s bohatou protestantskou
tradicí, k níž se hlásilo národní obrození a TGM. Mělo by nicméně patřit
k všeobecnému vzdělání, bez ohledu na naše tradice, že kromě katolíků
mezi křesťany patří také církve, když to vezmu podle pořadí
starobylosti, orientální (tyto církve uznávají pouze první tři
ekumenické koncily a odmítají koncil chalcedonský z roku 451, patří sem
třeba koptská a etiopská církev), ortodoxní (např. církev ruská a řecká)
a protestantské či reformované. Ty poslední vznikly v západní Evropě
jako výraz potřeby renesancí emancipovaného člověka dosáhnout svobody
svědomí, navrátit se k původním pramenům, tedy k autoritě Písma, a
revidovat dějiny křesťanství ve středověku.
Mezi nejvýznamnější osobnosti českých dějin, patřící do této tradice,
lze zařadit Husa, Komenského, Jiřího z Poděbrad, Palackého nebo
Masaryka. Ve světě se protestantské církve prosadily zejména v severním
Německu, ve Švýcarsku, ve Skandinávii, v Británii a v USA. Katolíci se
jim často posmívají za jejich nesmírnou rozštěpenost do mnoha proudů,
z nichž historicky nejvýznamnější jsou proudy luterské, kalvínské a
anglikánské. Některé protestantské církve byly nebo ještě jsou církvemi
státními (církev anglikánská), jiné jsou tradičně pro naprostou odluku
církve a státu, třeba tzv. baptisté. Tato roztříštěnost však
zjevně vyplývá ze svobody a názorové plurality svobodných lidí, je spíše
důvodem k chlubení než důvodem k hanbě (hanebně vypadá leda z hlediska
teokratického středověku).
ento proud křesťanství podle převládajícího historického konsensu
vznikl v Anglii po odštěpení anglikánské církve od Říma, kdy mnozí
radikální křesťané, tzv. puritáni neboli angličtí separatisté,
byli nespokojeni s polovičatostí anglické reformace. Tito nekonformní
křesťané byli v Británii perzekvováni a hledali útočiště v cizině. Jeden
ze zásadních bodů jejich víry byl křest v dospělosti: člověk musí být
pokřtěn teprve tehdy, když o tom sám rozhodne, když to zodpovědně chce,
tedy nikoli jako malé dítě. Baptisté se rozšířili zejména v USA, jejich
sbory jsou navzájem nezávislé a sdružují se do různých aliancí, jako je
třeba Baptist World Alliance s více než 40 miliony členů (např.
největší, značně konzervativní, baptistická organizace v USA Southern
Baptist Convention se ale od BWA v roce 2004 odřízla). Celkově se však
odhaduje, že baptistů je na světě asi 100 milionů a dělí se do více než
200 denominací. Jsou tak největší skupinou protestantů na světě.
Podle baptistů je víra věcí vztahu mezi Bohem a jednotlivcem, což vede
k zásadnímu důrazu na svobodu svědomí. A to samozřejmě vede také k tomu,
že baptisté mají různé názory např. na roli žen v církvi nebo na
homosexuální svazky. Také historicky prošli mnoha vnitřními spory, např.
v době občanské války spory o akceptovatelnost otrokářství. Mezi
americkými prezidenty, kteří se hlásili či hlásí k baptistům, jsou
Abraham Lincoln, Harry Truman, Jimmy Carter a Bill Clinton, dále pak
k významným baptistickým politikům v USA patří Al Gore, John McCain nebo
Ron Paul a Mike Huckabee. Důležité je, že v těchto církvích jde
rozhodovací autorita zdola a že v zásadě respektují rozdílnost názorů
jiných sborů.
Proč se takto rozepisuji o baptistech? Protože čeští baptisté, Bratrská
jednota baptistů, odmítli přijmout v rámci „církevních restitucí“ od
státu 228 milionů korun. Tato církev má as 2500 aktivních členů, což
v přepočtu znamená, že mohla dostat něco méně než 100 tisíc korun na
každého aktivního člena. Proč tyhle peníze na rozdíl od všech ostatních
církví, které byly také součástí „církevních restitucí“, baptisté
odmítli? Ten důvod je tak prostý a tak bez vší taktiky a obmyslnosti, že
člověku až plesá srdce závanem biblického křesťanství.
Boris Cvek
Britské listy
