Hledání: Nerozumíte? aneb Čtyři aspekty církevních restitucí
Vloženo Středa, 08. květen 2013 @ 22:38:23 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Církevní restituce pro mne představovaly spíše okrajové téma. Početl
jsem si o nich, ano. Pobavil jsem se, jistě! Promluvu biskupa Apoštolské církve na téma
restitucí k jeho momentální Kolínské sborové základně jsem propásl, po
jeho názorech se až donedávna nepídil. Tiše jsem si pod vousy brblal svoje.
Daleko více mne vzrušovala například předvolební aktivita některých
velkovýřečných křesťanských rádoby politologů následovaná salvami
„vlastních názorů“ jejich čtenářů.
Teprve velmi nedávno mne vyprovokoval výrok bratra XY, že (parafrázuji)
„je těžké hovořiti o církevních restitucích s lidmi, kteří tomu
nerozumí“. Bratru XY budiž ke cti, že se snažil upokojit zneklidnění
bratra, kterého se nevěřící kolegové v práci na restituce nepříjemně
vyptávají.
Hrklo ve mně, chvíli jsem se snažil přemýšlet, sám sobě jsem
zopakoval: „Nerozumí?“ A čemu vlastně? Copak je to až tak
jednoduché?
Měli v podstatě pravdu oba, X i Y. Církevním restitucím je obtížné
rozumět. Autor tohoto článku si neklade za cíl prokousat se těmi stohy
různých materiálů, které si během posledního roku pozakládal, ani
rozklíčovat všechno, co je otazné, jen rozeznat ze svého bidélka tři až
čtyři aspekty kontroverze.
- Aspekt etický
- Aspekt zapletení
- ekumenického s ohledem na nejasné vztahy signatářů restitucí vůči
Katolické církvi
- politického s ohledem na politickou kontroverzi
- Aspekt základních hodnot novozákonního křesťanství
1. Aspekt etický
Jako první a zásadní nesrozumitelnost vnímám právní úpravu
kontroverzního zákona, která v jednom kompaktním balíku předkládá
zákon o navrácení církevního majetku (restituce) a zákon o odluce
církví od státu. Toto politicky nečisté, nicméně mazané spojení dvou
rozdílných snah, dopadá na celou diskusi o restitucích a na dojmy mnohých,
kteří sice nemají problém s vracením zabaveného majetku těm, kterým
skutečně byl vzat (např. Katolické církvi), mají však problém
s vracením majetku těm, kterým odebrán nebyl. Restituce a vyrovnání
totiž jdou ruku v ruce nejen „na papíře“, ale doslova.
Nelze proto
bezezbytku říci, že je pouze „nešťastnou formulací“, když se řekne,
že některé církve dostávají peníze, na něž nemají nárok. Jde
o reálné morální dilema, protože církvím, u nichž o vracení majetku
nemůže být řeč, jelikož o žádný nepřišly, se peníze vyplácí
z hodnoty vraceného majetku. Znamená to, že Katolická církev (KC), které
vracený majetek, předpokládám, právoplatně náleží, se části tohoto
svého majetku vzdala ve prospěch finanční kompenzace církví s ohledem na
jejich odluku od státu. Otázka po motivech KC je jiskrou dalších
pochybností…
Dilema, před nímž ještě nedávno stála například Apoštolská
církev, tedy zní: Vzít si peníze, o nichž víme, že pocházejí
z cizího, tudíž na ně nemáme nárok, které jsou však vyvázány
velkorysostí těch, kterým náleží, nebo se jich nenávratně vzdát?
Z úvah nad etickým aspektem restitucí je hned na jejich počátku
potřeba vyškrtnout nejméně tyto víceméně zavádějící myšlenky:
- Že peněžní náhrada představuje náhradu za morální křivdy minulého
režimu. Je to odškodné za mučednictví našich bratří. Morální křivdu
však nelze změřit, tudíž ani ocenit. Nelze srovnávat, která církev
trpěla více. (Nejvíce příkoří pravděpodobně sečteno-podtrženo nesli
katoličtí kněží.) Kolik stálo šedesát dnů pro Krista Rudolfa Bubika?
Copak může být cena mučednictví Kristova peněžně vyjádřena?
Odškodněním by toto mučednictví navíc přestalo platit, protože by již
„došlo své odměny“ (srov. Mt 6,16).
- Že „přijmeme-li, budeme nepopulární“, nebo naopak „nepřijmeme-li,
budeme populární“, nebo dokonce „nepřijmeme-li, budeme nepopulární,
neboť lidé poznají náš populismus“. Takové a podobné křiváctví ať
si každá (i má) zvrácená mysl nechá pro sebe. Jde pouze o to, jak soudí
Kristus.
Abych ale nebušil jen do slaměných panáku, vrátím se k původnímu
dilematu: Můžeme brát peníze z toho, co nám nepatřilo, když se nám to
nyní legálně nabízí? Podle mého názoru ano. Etická problematizace
restitucí je podle mého jen mediální bublinou, která restituce negativně
reflektuje již dvacet let, zatímco skutečné a daleko rozměrnější
hospodářské zločiny odbude během jednoho týdne (viz např.
„fotovoltaickou kauzu“).
2a. Aspekt zapletení ekumenického s ohledem na nejasné vztahy
signatářů restitucí vůči Katolické církvi
Druhý aspekt pokládám za daleko temnější, neprůhlednější. Je to
aspekt vztahu církví, které se podpisem restitucí upsaly čerpat slíbené
peníze z majetku katolíků. Právě jim byl zabaven, jim skutečně náleží
a oni se ho dobrovolně vzdali ve prospěch bratří, kteří v odloučení od
Svaté církve obecné holt neměli na majetek tolik štěstí.
Odmítnout je třeba dvě zavádějící myšlenky:
- Že Katolická církev svou nynější blahosklonností kompenzuje
protestantům pobělohorské křivdy. Obzvláště pak proto, že restituce byly
schváleny 8. prosince 2012 čili přesně 392 let po bitvě na Bílé hoře.
Vyznáváním této symboliky se restitucím dostává jakési naddějinné
valorizace. Právě z takových ingrediencí se v kotlích tmářů rodí
svaté krávy a šibbolety, jichž se potom jen tak nezbavíme. (Už jen
přimíchat špetku sionismu, dispenzacionalismu, pak to apoštolsko-prorocky
potvrdit a máme svatou krávu par-excellence.)
- Že přijetí restitucí nutně znamená vyvrcholení antikristovského
ekumenismu, že jde pouze o zobání katolíkům z ruky a že na pozadí
restitucí bují zlovolná organizace. Ve svých dvaadvaceti vím o církevní
politice své. Neříkám také, že nestojí za pozornost akrobacie stanoviska
Apoštolské církve, která restituční jednání dlouhá léta blokovala a
pak se najednou zařadila pěkně do fronty restituentů. Lze to vysvětlit:
Emeritní biskup Rudolf Bubik se modlil a změnu přijal slovem Páně. Jsou zde
postranní motivy? To nelze prokázat1. S určitostí nelze podle
mého tvrdit ani to, že se církve stanou na KC morálně závislé.
Vyplácení restitučních peněz kryje zákon a pokud je veřejnosti známo,
neexistuje žádná smlouva, podle níž teď AC musí jednat.
Situace poměru vůči KC je
ale složitější. O smýšleních srdcí církevníků lze pouze spekulovat.
Proč vlastně Rudolf Bubik obrátil? Doptával se na slovo Páně, dejme tomu.
Jaký tlak ho k tomuto doptávání vedl? Copak jeho předchozí smýšlení
takto vedené nebylo? Jistě, bylo to poprvé, co se „všechny církve
dokázaly sjednotit“ (1). Byli bychom jediní proti všem, možná
bychom čelili pomluvám a nenávistné kampani. Odkdy ale poťouchlému
pentekostálnímu hnutí záleží na tom, že církve, s nimiž tak často a
tak zásadně nesouhlasí, dělají „dobrou partu“? Současný biskup AC
uvádí, že to byla „naše církev, která mohla rozbít tento
návrh“ (1). Proč ho nerozbila, to prostě dodnes není objasněno.
(Pokud se mýlím, napiš mi.) Nerad bych také slyšel, že na našem
mesiášském „ano“ záviselo prosazení spravedlnosti. Nebyla snad
Katolická církev dost schopná na to, aby si svůj majetek vysoudila sama?
A pokud ne, nestaly se ostatní církve maňásky na jejích chapadlech?
Opět tedy: Co Katolická církev sleduje tím, že přenechá značnou
část majetku nekatolíkům? A co početní vzorec, kterým se rozděloval
majetek a který je vůči AC tak štědrý? Vzorec sám je samozřejmě
transparentní, zdaleka však ne jediný možný. Jak se k němu došlo? Co
vše padlo za zavřenými dveřmi Ekumrady? Pozadí církevních restitucí je
předmětem mnohých palčivých a neuspokojivě zodpovězených
otázek (4). Je tomu tak dva měsíce od podepsání restitučních
smluv, bude tomu tak až dokud nevyjdou najevo buď skutečné odpovědi, nebo
konečné důsledky.
2b. Aspekt zapletení politického s ohledem na politickou kontroverzi
Jeden důsledek nás straší již dnes. Restituce jsou tématem, které
rozděluje společnost nikoli na základě vyznání, ale na základě
politického smýšlení. Jejich podpisem církve zaujaly politickou pozici
vládnoucích stran, která je dlouhodobě nesouhlasná vůči stranám
opozičním (3, 7, 8). Nastává podobná situace jako v případě
prezidentských voleb. Tehdy jsem byl rád, že mi vedení Apoštolky
netlačilo Schwarzenbergeriána. Nyní se radovat nemohu.
Úmyslně-neúmyslně, Apoštolská církev vyslala spolu s přítelkami
z rady signál o své (momentálně) pravicové orientaci. Ba co hůř:
o tom, že nesouhlasí s opozičními námitkami, které záležitost ještě
daleko drsněji problematizují zpochybněním restitučních nároků jako
takových a restituční hranice roku 1948 (8). Pokud by s nimi AC
souhlasila, pak by současným souhlasným postojem v restitučních
jednáních a čerpáním restitučních peněz jednoduše kradla. Narazili jsme
na skutečný problém etický: Pokud se v budoucnu s určitostí prokáže,
že byl restituován majetek někoho jiného, bude Apoštolská církev vázána
svědomím v Kristu, aby dosud načerpané „kradené“ peníze vrátila,
nebo alespoň přestala čerpat? A pokud se prokáží machinace
s restituční hranicí roku 1948, postavíme se jako ti, kdo pomohli
restituovat, kajícně do řady zneužitých spolupachatelů? Nebo delegujeme
vinu na toho, koho označí média?
Apoštolská církev na sebe schvalováním, prosazením a čerpáním
restitucí, navlékla břemeno zodpovědnosti za čistotu a platnost jejich
nároku. Zde spatřuji nejsilnější paradox pro její členy. Kdo má mysl
Kristovu, ten se totiž nemůže modlit, aby AC, jako nyní již politicky
angažovaný činitel, nebyla kompromitována. Může se modlit pouze za to, aby
pravda vyšla najevo, i kdyby mělo dojít ke kompromitaci jeho denominace.
Za předpokladu, že se restituce neukážou být podvodné, však nemohu
v této chvíli restituentům spílat tak, jak jsem spílal všem těm mudrcům
před volbami. Odpor opozice a vševědů je v tomto případě nevyhnutelný,
restituce jsou nahrávka na smeč. Možná jen, že se tomu mohlo předejít
důsledně apolitickým smýšlením a vystupováním. Evangelium není
pravicové ani levicové a vůči vládní moci máme být poslušní, rozhodně ne příslušní (srov.
Ř 13,1). Politizace problému měla být již od začátku nejpádnějším
argumentem, proč dát od restitucí ruce pryč a nezaplétat se do nejasné
situace.
3. Aspekt základních hodnot novozákonního křesťanství
Bez restituční injekce by mj. Apoštolská církev neměla na platy a na
podporu svých aktivit. S velikou opatrností se tohoto aspektu ujímám a
s bázní uvažuji o výzvě důvěry v Boha, která by v případě
mezního scénáře padla i na mne jako na zaměstnance Vyšší odborné školy misijní a teologické,
která je menší, ale nezanedbatelnou měrou závislá na podpoře církve.
Současný biskup AC ve svém prohlášení k restitucím hrozil školu
v případě nouze zrušit stejně jako např. Teen Challenge a řadu úvazků
duchovních.
I já mám strach ze ztráty svého skvělého zaměstnání a ze zmaru
toho, na čem mi záleží. Ani tento Damoklův meč mne ale nesmí znepokojit
natolik, abych vedle hrozivého buď-anebo neviděl třetí variantu: Přenést
se do roku 2007, restituce důsledně odmítat, jednání blokovat a přerod
k samofinancování provést v režimu dobíhajících dotací.
Stalo se nicméně něco jiného a v okamžiku, kdy bývalý biskup AC
Rudolf Bubik změnil názor, odrazila se AC vstříc skoku z prudkého můstku.
Chápu, že čím rychleji se blížil okraj, tím zoufalejší se zdála
možnost brzdit. Není na místě, abych ze své neapoštolsko-neprorocké
pozice vytýkal Apoštolské církvi, že se v tomto okamžiku nezřekla
peněz, která jí uleví od bolestí turbulentního přerodu. Je na místě,
abych poznamenal, že jsme se tím vzdali příležitosti dostát závazkům
novozákonního křesťanství a ukázat světu to „křesťanství
v praxi“, k němuž zveme z červených krabic. Byl to zakladatel Teen
Challenge bratr D. Wilkerson, kdo často za pět minut dvanáct zvedal
telefonáty od nových a nových sponzorů. Jsou to misionáři na Filipínách,
kteří jezdí hromadnou dopravou a jedí prostou stravu, aby mohli zakládat
sbory na předměstích. I já a moje žena společně dosvědčujeme štědré
Boží zaopatření při práci na Jeho křehkém díle. Nemyslím si, že bych
teď „mluvil jak mladá vrána“, vždyť sám mívám strach z budoucnosti.
Chci se jen zeptat, zda budeme ještě schopni v moci Ducha svatého kázat
bezpodmínečnou závislost na Bohu těm, kdo chtějí naslouchat plnému
evangeliu.
Mé otázky k tomu, nakolik AC a její nyní-již-kolegyně dostály
požadavku novozákonního křesťanství, zůstanou mými otázkami. V rámci
tohoto aspektu nikdy nebudu hodnotit ty, kdo se zalekli výzvy a spokojili se
s restitučními kompromisy. Přivádí mne to ale k myšlenkám na budoucí
vzorce chování našeho hnutí, k myšlenkám o jeho pozici na vývojové
křivce od rozpuku přes usazení až po stagnaci.
Snad mi řekneš: Každý živý organismus dělá tak, aby přežil.
Souhlasím. Vždyť i já, pokud mi není dobře, navštívím lékaře. Pokud
nemám žádný příjem, hledám si práci a když mi hrozí potíže,
vyhýbám se jim. Pud sebezáchovy je dobré mít! Co bylo však v případě
restitucí pro církev skutečně sebezáchovné? A jaký je výchozí bod
jejího rozhodování? Respektive: Víme-li, že rána se neléčí solí a že
každý živý organismus se chová podmíněně (pudově), aby přežil a
množil se, co měla udělat církev s restitucemi? Co velel skutečný pud
sebezáchovy? Co bylo doopravdy v sázce? Miliarda, nebo zvěst? Opačně: Co
bylo pro církev větší hrozbou? Chudoba, nebo bezmoc? Církev je prý živý
organismus. Dobrá. Co by jí „udělalo dobře“? Návrat k opravdově
apoštolským hodnotám Nového zákona, nebo pokračování po vývojové
křivce jednoho zpočátku slibného hnutí?
Závěr
Odvážil jsem se předložit své porozumění problematice církevních
restitucí. Činil jsem tak jako ten, kdo sám na nich může mít zájem jako
zaměstnanec církevní organizace a kdo může mít zájem na stanovisku své
církve jako její tichý, normální, ale ne lhostejný člen. Nastínil jsem
tři až čtyři rizika, před kterými jsme ještě nedávno stáli.
- Riziko etické
- Riziko zapletení
- ekumenického
- politického
- Riziko nezodpovězené výzvy novozákonního křesťanství.
Psal jsem „tři až čtyři“, protože k etickému omylu podle mého
nedošlo. Myslím, že ani nehrozil. Riziko ekumenického zapletení bylo
naplněno, v tuto chvíli jeho důsledky však kdesi dřímou a nelze jim
přijít na kloub. Riziko politického zapletení nebylo rozeznáno, lze jej ale
momentálně s bídou omluvit jako nutné zlo, které vyplynulo ze změny kurzu
restitučních jednání v roce 2007. Riziko neodpovědi na výzvu
novozákonního křesťanství je v této chvíli nejzávažnější.
Pragmatismus pro tuto chvíli ochromí možnou moc skutečných novozákonních
kázání. V perspektivě současného hledání identity letničního hnutí a
jeho základních hodnot bude hrát svou zápornou roli jako zřetelný
precedent.
Nazývat se „formálním členem Apoštolské církve“ nebudu, to by byla
s prominutím pěkná blbost. Zůstanu dále veselým členem a díky tomuto článku budu ještě šťastnější, protože si už nebudu
muset brblat pod vousy. Restituce vnímám jako ponurou a pozoruhodnou kapitolu
vývoje letničního hnutí. Co bude v kapitole příští a jak se příběh
rozvine, nezáleží na mé chytrosti, ani na jiném think-tanku, ale na našich
modlitbách, na našem odhodlání, na našem rozvažování, rozeznání, na
hledání Boží tváře a na odvaze povstat a hovořit, pokud ji nalezneme.
Prostě na nás. Abychom rozuměli, na čem záleží.
Můžeme začít
třeba tady:
Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět
tisíc, a kolik košů jste sebrali?
Matouš 16,9
Další čtení k tématu
- MOLDAN, Martin. Dopis pastorům AC ohledně církevních restitucí.
Kolín, 2012. Dostupné z: http://www.apologet.cz/…481-3-ac.pdf
- Jaký byl vztah Apoštolské církve a státu před 10-ti lety?. In: Grano Salis [online]. 2011 [cit. 2013–05–06]. Dostupné z: http://www.granosalis.cz/modules.php?…
- KLÍČNÍK, Tom. Návrh zákona o majetkovém narovnání. Tom
Klíčník [online]. 2011 [cit. 2013–06–05] Dostupné z: http://www.klicnik.eu/archives/1048
- FRANC, Aleš. K otázce pozadí církevních restitucí. Biblická
apologetika [online]. 2013 [cit. 2013–05–05]. Dostupné z: http://www.apologet.cz/?…
- FRANC, Aleš. Reakce na dopis biskupa AC ohledně církevních
restitucí. Biblická apologetika [online]. 2013 [cit. 2013–05–05].
Dostupné z: http://www.apologet.cz/?…
- Církevní restituce v Česku. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001– [cit.
2013–05–05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/…v_%C4%8Cesku
- Koalice uspěla, prosadila navzdory odporu opozice církevní restituce. In: Lidové noviny [online]. [cit. 2013–05–06]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/…y-domov.aspx?…
- Zrušte restituce, vrací majetek, který církvím nepatřil, žádá ČSSD
soud. In: iDNES.cz [online]. [cit. 2013–05–06]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/…/domaci.aspx?…
Michael Buban
Zdroj: http://michael.buban.cz
|
