Grano Salis - Co bylo ukradeno, má být navráceno…aneb církevní restituce

Co bylo ukradeno, má být navráceno…aneb církevní restituce Ve světle vývoje církevních restitucí, mi nedá podělit se s vámi o můj pohled na věc.

Pominu polemiku o tom, nač církev potřebuje tolik majetku, a zaměřím se na otázku, kde k němu vlastně přišla.

Ono heslo „Co bylo ukradeno, má být navráceno…“ by totiž správně mělo znít „Co bylo ukradeno, má být navráceno, pokud to ovšem nebylo původně ukradeno někomu jinému…“

Nemusím se vracet do doby po Bíle hoře. Na to, abych viděl, jak může církev přijít k majetku, mi stačí vykouknout z okna. Římsko-katolická církev mi totiž na zahradě před domem postavila kapličku. Tedy abych byl přesný, té kapličky je na mé zahradě jen půl. Není to žádná 1 000 let stará památka, ale produkt porevolučního nadšení křesťanů v naší moravské vesnici. Lidé uspořádali sbírku, obec poskytla pozemek, idylka. Jenže pak si někdo všimnul, že by kaplička byla tak nějak „naštorc“, tak prostě celou stavbu otočil a šup s ní na cizí zahradu. Díky digitalizaci katastrálních map je vše naprosto zřejmé. V době, kdy se kaplička stavěla, mi ještě pozemek nepatřil, a protože se původní majitel o svůj majetek příliš nestaral, kaplička je malá a neexistuje ani stavební ohláška, natož nějaká kolaudace, proběhla stavba bez protestů. Já jsem si pozemek koupil proto, že jeho část zasahovala na mou příjezdovou cestu a nechtěl jsem se dostat do situace Evžena Beneše z filmu „Kráska v nesnázích“, kterému cestu do domu vyfoukli spekulanti a pak za ni chtěli 50000……………..Euro. Kdyby si tedy církev pozemek koupit chtěla, aby měla své věci pozemské v pořádku, klidně tak učinit mohla, měla na to několik let. Ale proč věci kupovat, když se dají „špatně vyflokovat“, jak mi vše zdůvodnil farář, když jsem s ním chtěl celou záležitost vyřešit. Tenkrát jsem mu ještě věřit chtěl a dohodli jsme se, že zajistí znalecký posudek a část pozemku pod kapličkou a kolem ní odkoupí. Když jsem ovšem v posudku dočetl, že jsem byl jako objednatel osobně přítomen při prohlídce a zaměření nemovitosti, přesto, že jsem tehdy pracoval v zahraničí a byl několik tisíc kilometrů daleko, iluze jsem ztratil a panu faráři řekl, že se v kapličce, která stojí na ukradeném, můžou křižovat tak, že to bude dělat vítr, ale boží požehnání to nikomu nepřinese.(Pro zajímavost posudek vystavoval odhadce, který je kulantně řečeno církvi příznivě nakloněn a jak vidno kulaté razítko nemusí reflektovat skutečnost). Malá vsuvka o hanácké povaze a víře. Správný Hanák lpí na majetku a půdě speciálně. Běda projít se hanákovi po louce, bude vás honit s vidlemi. Kvůli pár metrům hlíny se spolu celé rodiny nebaví a soudí. Ti samí sousedé vás pak pomluví, že jste tu trávu u kapličky mohli posekat, přesto, že ví, jak se věci mají. Když je na kapličce potřeba něco opravit, klidně vám běhají po zahradě, protože je to v „božím zájmu“. Dokonce jsem slyšel, že bych měl být hrdý, že tam kapličku můžu mít. Byl bych mnohem raději, kdyby na ni byl hrdý někdo věřící na svém. Na tomhle pozemku mohl být místo kaple klidně dům. I výjevy, které mohu u kapličky zhruba 3x ročně vidět, nemají chybu. Víra musí být vidět. Když má být mše, babky lezou po kolenou a trhají trávu, přesto, že jejich vlastní dům není v kopřivách ani vidět. Pak přijede farář „celebrity style“ a půl hodiny káže. Buchty, co dostane výslužkou, sbalí i s talířem, nasedne do auta a je pryč. Když se kvalitně pomodlíte a něco přihodíte, je vše odpuštěno. To jak vám v kostele strkají kasičku pod nos, ať je svatba nebo pohřeb by bylo na další, samostatný článek. Celou věc jsem příliš neřešil, ale když teď vidím, jak se církev dere o svůj majetek, asi začnu taky. Je to sice „jen“ 20 m2, ale jde o princip. Rozhodně mi nebude stačit pár korun v odhadní ceně, ale budu požadovat i tučnou náhradu za znehodnocený pozemek, a když církevní restituce opravdu projdu v plné výši, tak i odškodnění za morální a psychickou újmu ve výši 39 000 Kč, což je zhruba částka, kterou z oněch 130 miliard má tříčlenná rodina za restituce tak či onak zaplatí. Jinak nechám kapličku zbourat, případně začnu celý pozemek orat, vedle kaple zřídím hnojiště, mešitu, nebo pohanské obětiště, ať si o mně lidé myslí, co chtějí. Je to moje zahrada. Vždyť přece „Co bylo ukradeno, má být navráceno...“ PS: Před jakýmikoliv restitucemi, by se měl stát pořádně podívat, co kde který pan farář „špatně vyflokoval“ a až pak začít něco vracet. Nevracejí ze svého, ale z našeho. Vlastimil Brázdil

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace