Grano Salis - Pán Ježíš našel hledajícího

Ahoj, chtěl bych zde popsat, jak mě Pán Ježíš zachránil, podělit se o tu radost. Možná přečtení může i pomoci lidem, kteří hledají jako jsem hledal já.

Chci, aby tento text sloužil ke slávě Pána Ježíše Krista na tomto světě. On si může najít a zavolat i tu nejposlednější ovci do svého stáda. Pane Ježíši, z celého srdce Ti děkuji za svoji záchranu.Velmi stručně Vás uvedu do obrazu. Pro pořádek v datech: dnes je 9. 6. 2013. Dříve jsem také věřil v Boha, ale teď vím, že ne příliš opravdově. Vždycky jsem věděl, že existuje něco víc než jen hmotný svět a rád jsem si četl o různých okultních věcech. Docela mě pohltil také fenomén konce světa 2012. Věděl jsem o něm dříve něž v širokou známost a jeden čas jsem tomu dokonce věřil.

Někdy od roku podzimu 2011 (asi to bylo ale dříve) mi Bůh začal dávat touhu poznávat Ho více. Četl jsem různé weby typu prokrestany.cz, www.odkrytepravdy.cz (zde oceňuji, že neříkají “toto je pravda”, ale často je tam: “nevěřte nikomu, ani nám, najděte si to v Bibli, tam je pravda”), úplně první, co mi Bůh dal do cesty byl myslím web katolik.cz a hlavně sekce otázky a odpovědi. Dále zmíním web neuveritelnaodhaleni.cz, kanál youtube uživatele namlice77. Později jsem hledal nějaké křesťanské fórum, kde bych se mohl klást i nějaké otázky. Bůh to zařídil tak, že čerstvě začalo fungovat forum krestanske-diskuse.net, které mi pomohlo asi nejvíce. A v neposlední řadě granosalis.cz. Ještě jsem si vzpomněl na apo-logia.blogspot.cz, www.apologet.cz, zod.reformace.cz, www.vira.cz ale je toho daleko víc, uvádím to pro ty, kteří by na tom byli podobně jako já.

Tak jsem se tak nějak probíral těmito a spousty dalšími stránkami. Až někdy zkraje roku 2012 jsem si řekl: ok, verzí o Bohu je spoustu, ale pravda bude jen jedna, najdu ji. A začal jsem si polehoučku číst Písmo svaté (Nový zákon), někdy kapitolu denně, někdy dvě či tři a někdy třeba 14 dní nic. Janovo evangelium (a rozhovor Pána Ježíše s Nikodémem) jsem měl už za sebou, když někdy asi na podzim 2012 mi Pán Ježíš dal poznat, že je potřeba se narodit znovu.

Myslím, že to byl tento rozhovor na webu ČT a asi od 6:30 do 8:40, který mě přinutil přemýšlet o tom, jestli jsem Boží dítě a jestli, když bych teď zemřel, tak jestli bych šel k Bohu. Ve zkratce, co tam je: Kazatel jednoho sboru přijde k jedné věřící paní a ta se ho zeptá: “Bratře vikáři a vy jste Boží dítě?” Kazatel odpoví, že neví, jak se může ptát, vždyť přece vystudoval teologii. Žena se nespokojí s touto odpovědí a zeptá se podruhé “A jste Boží dítě?”. A kazatel odpoví, že jde o primitivní otázku. A žena se zeptá: “A jste ženatý?” a kazatel na to: “No jistě, že jsem ženatý.” A žena dále vysvětlí, že stejnou jistotu může mít člověk i v tom, jestli je Boží dítě. A to mi nedalo spát. Když jsem se sám sebe zeptal, zda jsem Boží dítě, tak jsem si při nejlepším řekl, že možná, ale že spíš ne.

Dále byla etapa, kdy jsem o znovuzrození hledal na internetu všechno možné i nemožné. Přečetl a poslechl jsem kvanta svědectví o přijetí Pána Ježíše do srdce člověka. Xkrát jsem si přečetl pasáž z Písma s Nikodémem. A postupně jsem uvěřil tomu, že je potřeba se narodit znovu a děkuji Bohu za to, že mi to ukázal. Neustále mě pronásledovala slova z Jan: 3:3: ‘Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.’ Byla to pro mě slova naděje, ale zároveň slova strachu. Byly zde další úseky, nad kterými jsem mimo jiné často přemítal, například Jan 3:16: ‘„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.’ a Římanům 10:9: ‘Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.’

Poznal jsem, že moje víra není opravdová víra, kterou by si Bůh představoval. S každým dnem byla moje touha po novém narození a přijetí Pána Ježíše Krista větší a větší. Už jsem se několikrát zkoušel modlit tzv. modlitbu hříšníka. Má mnoho podob a není ani přímo v Písmu, ale je v ní obsaženo vše podstatné. Více o ní třeba na www.gotquestions.org. Ale vždy jsem cítil, že to není upřimné a že to není ono. Budu se citovat ze svého tehdejšího dotazu na grano: “Modlil jsem se k Pánu Ježíši, nazýval jsem ho Pánem a zachráncem, ale Pán mě zatím nedal nového ducha. Mám pocit, že je to tím, že se úplně upřímně nedokážu zříci svého současného života a začít činit vše v souladu s Bohem. Možná mám také neosobní vztah k Pánu Ježíši. Zkrátka mi něco podstatného chybí. “ a z diskuze pod článkem potom: “S tím soukromím vyznáváním to mám podobně jako jsi to měl asi ty. Je to smutné a těžko se mi to říká, ale mám často problém se před lidmi k Pánu Ježíši přiznat (navíc když si vzpomenu na ten verš, kde Pán Ježíš říká, že se za takové bude stydět před svým Otcem). Budu se to snažit změnit a modlit se za to.”Když si teď vybavím co mi hlavně bránilo v přijetí Pána Ježíše, tak to byly především asi čtyři věci. První bylo libování si v některých hříších, které jsem nechtěl opustit. Druhou bylo to, že jsem (i přes to, že jsem četl, že milost je zadarmo), nevím jak to napsat, zkrátka jsem nečekal, že to bude až takhle úplně zadarmo a nezaslouženě. Třetí je asi to, že jsem nebyl schopen pochopit oběť Pána Ježíše. Snažil jsem se marně najít rovnováhu mezi předurčením a svobodnou volbou (ale to je jiný příběh), důležité je, že teď už mě to netrápí. No a čtvrtou a nejdůležitější věcí bylo: ‘A co tomu řekne ten a ten’, ‘Vždyť si budou myslet, že jsem se zbláznil’, ‘Budou na mě naštvaní a přestanou se se mnou stýkat, bavit’ a podobně.

No a pak se po kapkách Boží lásky začaly dít věci. Navštívil jsem jeden sbor, kde zrovna bylo svědectví o setkání s Pánem, kdy se dotyčná rozhodla následovat Pána Ježíše i přes to, že to bude znamenat ztrátu většiny jejích přátel. Bůh mi ukázal tento verš Matouš 10:35: ‘Neboť jsem přišel postavit člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti‘ Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.’ Ocitl jsem se mezi křesťany a poznal jsem, že jdou za Kristem. Skrze ně jsem pochopil, že jde žít i v dnešním světě ve splečenství s Bohem.

Viděl jsem film Setkání, díky kterému mi Pán ukázal, že záleží na rozhodnutí člověka. Dále mi velmi pomohla diskuze pod mým dalším dotazem na granu, kde jsem se v diskuzi ptal: ‘čistě hypoteticky: Může se podle tebe stát, že člověk touží po znovuzrození, ale Boží iniciativa (jak píšeš) nepřijde?’ a odpovědí mi bylo ‘Ne’. Babička s dědečkem jsou už velmi staří, tak jsem jim chtěl říct o skutečné záchraně v Pánu Ježíši, ale aby to bylo věrohodné, musel jsem Ho napřed znát sám. Proklikal jsem ještě jednou www.svedectvi.net.

A teď k samotné události. Pán Ježíš mě zachránil 8. 6. 2013. Bylo odpoledne cca 14:00, místo práce do školy jsem opět brouzdal po křesťanských webech a virtuálně listoval v Bibli. Už ani nevím, co konkrétně byl ten podnět, ale byl to Boží zásah. Byl jsem sám v pokoji a nehrozilo, že by měl kdokoli přijít. Lehl jsem si do postele, zavřel oči a vytrvale prosil Boha, aby mi dal nový život, že nevím co pro to mám ještě udělat a že bez Něho to nezvládnu. Vzpomínal jsem na zmíněný text Římanům 10:9, ale nemohl jsem si vzpomenout, jak to přesně je. Tak, že se podívám do Bible. Vzal jsem do ruky telefon a zadal do google frázi (ani nevím, proč jsem to nevyhledal přímo v Bibli, ale asi to tak mělo být) “kdokoli vyzná ústy”. A jako první vyjela tato stránka. Znal jsem ten web, tak jsem si řekl, proč na to nekliknout, tam určitě bude ten verš celý. Pak jsem pokračoval sem a pozorně jsem četl jednotlivé části textu. Vždy jsem každou z nich vnitřně “vyřešil” než jsem šel k další. Nejdéle jsem se zdržel u této části textu: “Nestačí jen intelektuální přesvědčení nebo nějaký pocit, že tyto věci jsou pravdivé. Je potřeba se rozhodnout.”

Řekl jsem si, že teda ok, že se prostě fakt už naplno rozhodnu a moc jsem prosil Boha, ať mi s tím pomůže. Prosil jsem, ať je 8. červen 2013 dnem, kdy mě zachrání. Už zbývala na dočtení jen ona modlitba hříšníka. Říkal jsem si, že ještě nejsem připraven, tak jsem přečetl ještě další dva články na které bylo odkazováno tento a tento. Během čtení těch článků a modliteb jsem činil pokání, už jsem veden Bohem nechtěl mít s hříchem nic společného, v duchu jsem se vzdal veškerého opilství, smilstva, pýchy, lhaní a prostě všeho zlého. Řekl jsem si, že mi je jedno, jak se na mě ostatní budou dívat, že vztah s Bohem je pro mě důležitější. Ještě taková zajímavost: pár minut před samotnou záchranou jsem zaslechl přes okno dětské hlasy a smích a pak ještě hlas dospělého, který povzbuzoval a volal něco jako: “Výborně, utíkejte, už jenom sto metrů.” Tehdy jsem věděl a teď to vím ještě jistěji, že ten hlas bylo povzbuzení pro mě.

Klekl jsem si a začal jsem se modlit tuto modlitbu: ‘Pane Ježíši Kriste, já vím, že jsem vinen a že nemám nic, čím bych si zasloužil Tvoje odpuštění. Prosím Tě Pane, abys mi odpustil mé viny. Děkuji Ti, že jsi za mě dal svůj život. Děkuji Ti, že jsi zemřel na kříži za moje viny. Věřím, že jsi vstal z mrtvých a chceš mě zachránit. Ježíši, otvírám Ti nyní dveře svého srdce a přijímám Tě jako svého Zachránce a Pána svého života. Děkuji Ti Bože, že jsi mi odpustil a že jsi mě přijal.‘ Pro jistotu jsem každou větu řekl třikrát po sobě, ne kvůli Bohu, ale kvůli sobě, abych se utvrdil, že to myslím opravdu vážně. Během modlitby jsem litoval všech svých hříchů, na některé jsem zavzpomínal. Po prvním přečtení poslední věty jsem již nevydržel klečet a svalil se načisto jsem se rozbrečel, protože mi bylo vážně odpuštěno a byl jsem přijat. V tento okamžik mi Bůh vyměnil kamenné srdce za masité. Měl jsem strašnou zvláštní radost, děkoval jsem Bohu. Vůbec jsem nechápal, jak to udělal, naprosto zadarmo a nezaslouženě, ale naprosto nezaslouženě. No a od této doby vím, že jsem Boží dítě a že ať se mi stane cokoliv, když se teď třeba vybourám a umřu, tak půjdu za Pánem. A jak to vím? Prostě to vím a je to v Písmu (Jan 1:12.13: ‘Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi,a těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.’)

Pane Ježíši děkuji. Moc Ti děkuji za tento obrovský dar, větší jsem nikdy nedostal ani nedostanu, děkuji. Děkuji Ti, že se mi dal poznat a že jsi mě zachránil a že mě miluješ. Děkuji Ti, že jsi mi dal tuto šanci, děkuji Ti, že jsi přivedl do cesty všechny ty lidi, kteří mi pomohli. Děkuji Ti za neúnavné vyvyšování Tebe a Tvých činů od Mare, děkuji Ti za hledání pravdy od pvo, za příspěvky Petra45, za svědectví joe, Luďka a Cizince, za všechny ty lidi ze všech diskuzí, za lidi, které jsem před nedávnem poznal. Děkuji Ti, že už rozumím tomu, co jsi pro mě udělal, děkuji ti za Tvou oběť. Děkuji Ti za všechny ty weby, které o Tobě píši. Děkuji Ti, že můžu číst Tvoje slovo v Bibli. Děkuji Ti, ač nevím, co bych měl teď dělat. Děkuji. Kdybych tady popsal celou obrazovku díky, tak jich bude pořád málo. Děkuji, ač nevím, čím jsem si to všechno zasloužil. Děkuji.

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace