Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Chováme se jako křesťané?


Tento server by měl být širokou platformou diskusí o křesťanství, místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Skutečný obraz zde však bývá velmi často docela jiný: zvrhává se někdy jen do primitivních nenávistných útoků proti římskokatolické církvi. Čím větší neznalost římskokatolické víry, tím nevybíravější útoky proti všemu římskokatolickému a tím větší slepota proti všem racionálním námitkám. A občas, jako zrovna v tomto čase, zde vytrysknou přímo gejzíry takovýchto nenávistných "článků". V podstatě se to ani článkem nazývat nedá, protože to často nemá hlavu ani patu, je to jen zkopírovaná část nějakého krátkého textu vytrženého ze souvislosti a s dovětkem autora (nepřihlášeného anonyma) - "Bez komentáře". Tato dvě slova jsou často jeho jediným vlastním "přínosem" k tématu. Ale což o to, jeden primitiv by nebyl až zas tak moc, ale hned se k němu přidají hlasy z širokého spektra názorových rozdílů, které spojuje jen jedno – vyhraněná nenávist vůči ŘKC.
Pak zde nastávají situace, jako když se psi rozběsní, ucítivše krev.
Padají zábrany dosud hrané slušnosti a předstírané korektnosti v diskusi a ochoty naslouchat druhému a lidé se projeví ve své pravé, kruté, primitivní a nenávistné podobě. Náhodný návštěvník nestačí zírat na tyto nevybíravé projevy křesťanské "lásky". No, to je ale svědectví o Kristu!
Což o to, nikdo nám nesliboval, že být křesťanem bude nějaká selanka. Církev byla, je a vždycky bude ve světě nějak pronásledována. Ona není ze světa a svět ji proto nesnáší a dává jí to najevo podle své padlé přirozenosti.

A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. Zlí lidé a podvodníci však budou postupovat stále k horšímu - svůdci i svádění (2 Tim 3,12-13).
A přesně tento scénář se naplňuje i nyní. Kdysi pronásledovali Kristovu katolickou církev nekřesťané, dneska ji pronásledují ti, co jsou sami křesťané (alespoň se za ně považují), co jsou sami pokřtěni do Krista, co se sami ohánějí Kristem. Mají ho často plnou hubu, ale jejich srdce (vzhledem k tomu, jak se zde chovají) je evidentně stále pusté, stále zarostlé trním a hložím Jejich podoby víry jsou tak rozdílné, jak je to jen vůbec možné. Přesto stojí ve své nenávisti k ŘKC pevně v jednom šiku.

Někteří z vás se k nim ovšem připojují v blahé víře, že nám tím prokazují dobro. Jen v údivu pozvedám obočí, když moje sestra Helena (pokřtěná do téhož Krista jako já) napíše: "ale kdepak, to je slavnostně výroční bojová píseň trojičářů při slavnostní přehlídce, také proto vděčně salutují svému veliteli, vrchnímu bludaři bludařů! ten potom zase odlétá do svého pekelného žaláře, pod mrákotou, odkud měl poslední propustku!"
O této Heleně je známo, že věří v jednoho Boha v jedné osobě, kdy Otec, Syn a Duch jsou jen různými projevy téže osoby a nás "trojičáře" má za heretiky.
Jenže naprostá většina nás všech ostatních zde (Toník, Willy, Bylina, Rosmano, Ivanp a mnozí další a další) jsou svojí vírou naopak "trojičáři". Oni všichni věří, stejně jako římskokatolíci, v Jednoho Boha ve třech osobách. Člověk by čekal, že se alespoň některý z nich ozve a Helenu usměrní v nesmyslnosti této její víry (třeba odkazem na J 1,18 – jak by mohl Bůh v jedné osobě sám sebe držet v náručí?).

Ale ono nic! Když se totiž Helena zrovna obouvá do katolíků, tak ostatní jen servilně mlčí, i když je jejich vlastní víra od té její naprosto odlišná! Však kdo mlčí, souhlasí s vyřčeným! Kdyby takto, s takovým despektem, některý z katolíků napadl jejich základní článek víry - to by bylo řevu, to by smečka štěkala a posílala do zatracení!
Tak takhle nějak vypadá protikatolická liga dnešní doby!
(Helenko, toto není nic osobního proti tobě, jen názorný příklad kolektivního protikatolického chování "stáda".)


Nám však dávají sílu a vlévají naději do žil Kristova slova: "Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. "

Mnozí z vás by si měli nejdřív uvědomit, koho nebo co to vlastně nenávidíte.
Většinou zde prohlašujete, že proti nám katolíkům nic moc ani nemáte (že jsme vlastně jakési politováníhodné oběti Molocha), ale naopak jste proti římskokatolické církvi (která prý s námi manipuluje) a proti jejímu učení. Jestliže tedy máte něco proti učení naší církve, měli byste nesprávnost jejího učení umět také dokázat!
Ale když dojde na věc, začnete nás místo toho jen utloukat historicky známými hříchy konkrétních katolíků!


Ujasněme si tedy pojmy: Pokud vyčítáte římskokatolické církvi, že upaluje kacíře, proč neposkytnete konkrétní paragraf z jejího katechismu, který upalování přikazuje?
Máte oproti nám výhodu.
Zatímco já se o podobě víry mohých z vás zde mohu jen dohadovat, celé učení římskokatolické církve je plně obsaženo v katechismu a je tak k dispozici každému z vás. Proč tedy nevyvrátíte jednotlivé body naší věrouky, ale místo toho nám vyčítáte hříchy středověkých papežů, nebo to, že jsme vám upálili Husa (když už, tak my ho přece upálili především sami sobě – Hus byl římskokatolický kněz a upálila ho spravedlnost středověké římskokatolické společnosti!) a že jen nám dát tu možnost, tak vás dneska upálíme taky a podobné nesmysly, hodné paranoika.



Tradiční nepřátelé římskokatolické církve se rekrutují z různých kruhů a je možno je podle jejich původu rozdělit do několika kategorií: 1.) Ateisté a nekřesťanští jinověrci. Tito jsou v podstatě proti jakékoli podobě křesťanské víry a proti ŘKC jsou více zaměřeni jen pro její většinovost v naší společnosti a pro její historickou kontinuitu v dějinách. 2.) Protestanté. Zde je to podmíněná historická nutnost, plynoucí ze samotného jejich názvu. Výhrady protestantů vůči katolíkům plynou částečně z nepochopení katolické víry, částečně jsou dány historickou kontinuitou vývoje protestantismu. Ironií dějin je i to, že protestantismu bylo umožněno vzniknout jen díky islámu, díky rozpínavosti osmanské říše. 3.) Nekatoličtí konvertité ke křesťanství, členové mnoha malých sekt, evangelikálové. Ti se dále dělí podle svého původu na dva rozdílné proudy: a.) Evangelikální konvertité z ateismu či jiných církví – u nich není taková averze vůči ŘKC, snaží se argumentovat s větší nezaujatostí. b.) Evangelikální konvertité původem z ŘKC.



A o těchto posledních bych něco rád řekl.Podle přísloví: "Poturčenec horší Turka" se vyznačují extrémně zavilými útoky na všechno římskokatolické.
Snad je to potřeba zaplašit pochyby hlasu vlastního svědomí, že odchodem z ŘKC udělali krok tím správným směrem a proto se o tom navzájem ujišťují kdejakým selháním katolíků. Jsou to ti nejhorlivější čtenáři o všech pedofilních či jiných skandálech v církvi. Když ovšem ten samý hřích spáchá nekatolík, jsou naprosto lhostejní. Nenajdete zde snad jedinou kritiku chování nekatolíků. Ovšem ŘKC - to je jiná písnička!
Vidíte je? Katolíci! Káží vodu a pijí víno! Jen se na ně podívejte, farizeové! A ještě to tutlají!
Bývalí římskokatolíci jsou si sebou jisti, že znají učení římskokatolické církve. Vždyť v ní přece vyrostli, prožili kus života. A jen těžko si tento svůj omyl o úrovni vlastních znalostí nechají vymluvit!
Co tedy znají skutečně? Znají podobu své tehdejší osobní "víry" – která byla ovšem v takovém stavu, v takové podobě, že jim nic nedávala (neživá zapařená víra lidových zvyků), že se ji rozhodli sami opustit a přidružili se ke společenství, které je dokázalo oslovit lépe.

Zkušenost ukazuje, že nás lidi neoslovuje v prvé řadě teologie, ale příklad vlastního života.
Evangelium se nejúčinněji nehlásá nejdřív ústy, ale nejdříve se svědčí vlastními skutky. Tedy nejdřív je osobní kontakt, mezilidské vztahy a až pak je teologie.
A když se pak takového "zapařeného" katolíka ve vhodné chvíli zeptají: "Už jsi se znovuzrodil?" tak na ně pochopitelně čumí, jako vyoraná myš. A bodejť by ne! V životě o tom neslyšel a sám si nic takového z učení církve nenastudoval. Ne že by to snad v katechismu neměl, ale v dožívaném prostředí tradičního katolictví to nijak nepotřeboval! K čemu by tak byl královskému synu dobrý jeho rodný list, pokud neopustil palác svého otce? Na nic ho přece nepotřebuje! On nepotřebuje nijak dokládat svůj původ, on svůj původ žije.


V římskokatolické církvi se totiž tradičně už po staletí kladl důraz na osobní prožívání víry.
O všem potřebném pro život s Bohem člověk uslyšel během bohoslužeb v kostele. Značná část lidí byla nevzdělaná, neuměli ani číst, ani psát. I takové ale bylo třeba učit žít svůj život s Bohem... V katolické většinové společnosti nebylo potřeba teologické vzdělávání ve víře směrem k umění vyvracet hereze. Sama církev jednotlivé hereze rozpoznala, vyvrátila a předložila věřícím k věření jen konečné závěry. Taková byla praxe po celá staletí. Dnes je situace už docela jiná a katolíci se ve víře vzdělávají neméně usilovně, než jejich oponenti. Člověk se totiž dneska musí dokázat herezím postavit i sám, protože lidé už přestávají žít v prostředí ryze katolické společnosti, kterou nahrazuje v mnohých případech prostředí spíše babylónské. Křesťanská víra klade na člověka nároky, ale v ŘKC nikdo nikoho do ničeho nenutí. A když člověk sám nechce, jeho podoba víry tomu pak i odpovídá. Vztah s Bohem živoří a člověk se plahočí životem s rancem svých hříchů.
Když pak takovému "katolíkovi" nabídnete "vylepšenou" verzi zjednodušeného křesťanství "už spaseného", čemuž prý stačí jen uvěřit a nic jiného už není třeba, utáhnete ho na vařené nudli!


Celá řada sekt, v čele s New Age, preferuje na prvním místě osobní náboženskou zkušenost.
Podle nich ten, kdo neprodělal nějakou hlubokou zkušenost a opírá se pouze o autoritu Písma je ve srovnání se "zkušeným" (tedy gnostikem v existencialistickém slova smyslu!!!) hodnocen jako člověk druhé kategorie. A mylně takovou zkušenost dokonce nazývají "znovuzrozením".
Navzdory učení církve, navzdory všem indíciím z Písma, které učí, že znovuzrození je z vody a z Ducha mocí Boha, z milosti a naprosto bez jakékoli lidské zásluhy, připisují si jakési své "znovuzrození" vlastnímu vydání se Bohu, VLASTNÍMU ROZHODNUTÍ SE PRO BOHA. A ten je prý za toto jejich rozhodnutí znovuzrodil!
Vydávat svůj život Bohu je sice základem křesťanského života, ale je v prvé řadě důsledkem milosti a lidské ochoty (svobodného lidského rozhodnutí) s Bohem spolupracovat.
Na znovuzrození ale není žádného lidského podílu, je výhradně z milosti Boha. Tím také nechci říci, že by zkušenost s Bohem nebyla důležitá, nepředstavuje ale poslední kriterium pravdy a jediné měřítko, podle něhož má být člověk hodnocen. Navíc lidské srdce se umí velmi snadno mýlit právě v záležitostech víry.

Spása ve křtu je skutečně nápravou stvoření porušeného hříchem (ve křtu jsou nám odpuštěny hříchy a jsme přijmuti za Boží děti. Z milosti, pouze ze zásluh Krista. Dlužno však podotknout, že tajemství spásy se nevyčerpává obnovou, protože ke spáse patří také dovršení stvoření (Mt 24,13).
Duchovní život proto není pouze nápravou hříchů, nýbrž také vzrůstem do plnosti Kristovy, do podoby neposkvrněné nevěsty pro ženicha. Každý z nás byl předurčen dát svůj život plně Kristu, ale je třeba k tomu dorůst, učit se tomu! Není nic snadného dorůst do stavu, kdy už ani na okamžik člověk nežije mimo plán Otce!


Já přes šedesát let žiji v římskokatolické církvi.
Přesto zde o mě někteří bývalí římskokatolíci prohlásili, že svými názory jsem mimo učení ŘKC!
Musím to poopravit.
Přesněji, jsem mimo obraz jejich bývalé římskakatolické víry, jak si na ni oni pamatují. Té víry, kterou oni opustili a zahodili jako nefunkční, jako mylnou.
Tak takovou víru, kterou oni zahodili, tu opravdu nemám.
Nebylo by o co stát.



Dovolím si zde malou ukázku: Tvrdil jsem, že ŘKC učí, že bez víry není možno křtít.

Irena v reakci na toto o mně tehdy řekla, že jsem mimo, Toník o mně dokonce prohlásil, že v případě potřeby zapřu i nos mezi očima.
Tak jsem mu doporučil, ať si zajde do kostela na římskokatolický křest a sám se o mých slovech přesvědčí. Tam si může ověřit, kdo z nás je mimo učení ŘKC.
Argumentoval mně tím, že on už byl na mnoha takových křtech! No, ale co je to platné, když na nich zjevně nedával pozor? Tam přímo z úst kněze by uslyšel větu, že v případě dospělého člověka je víra nezbytnou podmínkou pro jeho křest a že dokonce i malé děti lze křtít jedině tehdy, když se církev za ně zaručí svou vírou! Jak jinak vám mám ještě pádněji dokázat, že nejsem mimo, že říkám pravdu, že netřeba mi žádný nos mezi očima zapírat?