V Písmu jsou pasáže, které k nám hodně promlouvají, a pak pasáže, které přečteme jen zběžně nebo rovnou přeskočíme. Jen málokoho nadchne 2, kapitola Ezdráše stejně jako 53. kapitola Izajáše. Biblické rodokmeny patří k těm spíše opomíjeným. Avšak rodokmen uvedený hned na počátku Matouše je jiný a zaslouží si naši pozornost.

Na první pohled je patrné, že Matouš volí jména tak, aby získal 3 série po 14 jménech. Nevíme přesně, proč to tak udělal, ale je oprávněné domnívat se, že je tu spojitost s číselnou hodnotou jména David v hebrejštině, 14. (dalet = 4 a vav = 6, takže DVD = 14) Podobně vytvořených rodokmenů najdeme v tehdejší literatuře hodně, ale tento je neobvyklý, až skandálně neobvyklý. Co dělají v rodokmenu Mesiáše ženy? A jako by to nestačilo - proč tam jsou právě tyto ženy? První zmíněná Tamar byla již v dobách před Ježíšem považována za pohanku (Kniha Jubilejí, 41:1b A Juda vybral pro svého prvorozeného syna Era ženu z dcer Arama, která se jmenovala Tamar). Tamar se rozhodla dosáhnout svého práva skutkem (Gn 38), který pozdější Zákon nazýval incestem a stanovil za to trest smrti ukamenováním. (Lv 20,12) Další uvedená je také pohanka a ještě ke všemu prostitutka. (Joz 2) Šok a možné pohoršení poněkud zklidní třetí zmíněná Rút, která je v Písmu zmiňována velmi pozitivně, i když to zase byla pohanka. Čtvrtá a poslední Bat-šeba byla možná také pohanka, ale určitě byla vdaná za pohana. Počkala si, až její manžel odejde, a pak se jala koupat u okna, neboť si byla vědomá své krásy a přišlo jí jako dobrý nápad svést Davida. Která slušná žena by se i dnes koupala u otevřeného okna, aby byla vidět? Znalost tehdejší architektury nám prozrazuje, že ona nemohla být spatřena každým, ale jen z vyvýšeného královského paláce. Když si jí král všimne, dopustí se cizoložství, které vede k zavraždění jejího manžela. Když je nepohodlný manžel mrtvý, stane se Bet-šeba Davidovou ženou a pak i matkou příštího krále. Co si o tom všem myslel Matouše je patrné z toho, že ji neuvádí jménem a i když byla následně ženou Davida, označuje ji za ženu Uriáše,

Matouš nás tu velmi pěkně připravuje na něco ne zcela očekávaného. Ve vyprávění o Mesiášovi budou hrát velkou roli ženy, pohané a hříšníci. Vždyť i prvními svědky zmrtvýchvstání byly ženy. A ženy nebyly považovány za důvěryhodné svědky. To ostatně vidíme i v islámu, kde svědectví dvou žen má stejnou váhu jako svědectví jednoho muže. A skutečně, ženy hrály velmi významnou roli v životě Ježíše i prvotní církve. Ježíš i apoštolové do svého poselství zahrnuli i pohany (tam patřili i samaritáni) a sám Ježíš přímo vyhledával hříšníky.

Josef byl zasnouben s Marií a ukázalo se, že ona je těhotná. Jaká byla jeho reakce? Ve verši 1,20 se obvykle dočteme, že Josef zvažoval a přemýšlel o svém rozhodnutí. Leč použité slovo má dva významy - rozvažovat a rozzlobit se. Zřejmě pod vlivem představy, že je nepatřičné, aby se svatý Josef hněval na svatou Marii (povšimněme si, že Josef ještě nedostal vysvětlení od Boha), se tato možnost překladu neuvádí ani v poznámkovém aparátu Bible. Já jsem ženatý a pokud by mi bylo sděleno, že moje žena je těhotná s někým jiným, myslím, že pouhé "rozvažování" by nevystihlo mé rozpoložení. A úplně stejná je situace ve Sk 10,19, kde jde spíš než o nějaké přemýšlení nad zjevením o jakýsi hněv Petra nad tím, co mu Bůh zjevil.

Josef se již před vysvětlením od Boha rozhodne porušit jasné nařízení Tóry o tom, jak se má naložit z cizoložnicí. Komentátoři tu vesměs tvrdí, že Josef chce být k Marii milosrdný, protože si je vědom toho, že je to ctnostná žena. Nemyslím, že to první, co muže v takové situaci napadne, je, že má ctnostnou ženu. Josef se tu chová úplně stejně jako se zachoval Ježíš v případě jiné cizoložnice (J 8,3-11). Josef před sebou viděl nalomenou třtinu a aplikoval slova proroka Izajáše (42,3), která došla svého konečného naplnění právě v Tom, který byl v daný okamžik v těle jeho snoubenky.

Zjevení, které se Josefovi dostalo, vykládá evangelista pod vedením Ducha tak, že se naplnila slova proroka. Právě tento verš je snad nejčastějším cílem kritiků Písma, a to ze dvou důvodů: 1)Izajáš nemluví o panně, 2) Izajášova slova nemají nic společného s Ježíšem.

Standardní argument je, že Izajáš použil slovo alma, které může a nemusí znamenat panna, ale kdyby chtěl zdůraznit, že jde o pannu, použil by slovo betula. Kdykoli se s takovým argumentem setkám, požádám dotyčného, aby mi ta dvě slova napsal v hebrejštině. To není nějaká snaha zjistit, jestli opravdu ví, o čem mluví, nebo jestli jen bezmyšlenkovitě opakuje něco, co slyšel od někoho, kdo by to pravděpodobně také napsat nezvládl. Jde o to, abychom si mohli obě slova najít přímo v Bibli a případně v lexikonu. Biblická hebrejština totiž nemá slovo, které by odpovídalo našemu výrazu panna. Tím se nám vysvětluje, proč když pisatel v bibli chce zdůraznit, že jde o nějaké panny, čteme v českém překladu něco spojení "ženy, které dosud nepoznaly muže". Příkladem může být i první výskyt slova betula ve SZ - panna, muž ji dosud nepoznal. (Gn 24,16) Ano, v biblické hebrejštině je potřeba takovéhoto opisu, aby se popsala panna. To, že betula neznamená panna lze doložit např. přímo z Izajáše, kde panna přijde o děti a manžela (Iz 47,1+8-9). Obě slova betula a alma jsou používány ve SZ tak, že sama o sobě znamenají panna, i tak, že znamenají prostě mladou ženu. 

Při četbě je nutné hledět na kontext. Bible původně neměla ani kapitoly a ani verše. To naše dělení je někdy hodně nešťastné. Např. 1Kor 1,17-2,2 je vynikající ukázkou jednoho hymnu, který je nutné brát jako jeden celek. Samotné tvrzení, že "panna/dívka počne" není nic závratného, protože panny/dívky počínají každý den a Marie při početí byla panna. Leč kontext nás přivádí k druhému bodu.

Jak vlastně poznáme, že to které proroctví či výrok ve Starém zákoně se týká Masiáše? Starý zákon jaksi není psán tak, že by se o něčem mluvilo a pak bylo napsáno upozornění, že následujících několik vět se týká Mesiáše. Vše, co je ve SZ napsáno dávalo a nutně muselo dávat smysl a promlouvat k aktuální situaci. Samotný koncept příchodu Mesiáše byl pod vlivem proroků objeven tak, že se ukázalo, že proroctví, slova a sliby pronášená na adresu konkrétních mesiášů (pomazaných, tj. králů a kněží) se v těch lidech a jejich nástupcích nenaplnila. Mesiáš měl být z rodu Davida právě proto, že k Davidovi se vztahují ta nejodvážnější proroctví (např. mnohé žalmy). Z Písma víme o tom, že Mesiáš měl být současně veleknězem a současně králem. Právě z tohoto důvodu byli očekáváni dva mesiášové. Ježíš při svém prvním pobytu na zemi naplnil tu velekněžskou úlohu, při svém návratu přijde na řadu ta královská. Ale neodbíhejme. 

Hospodin králi Achazovi nabízí, že mu poskytné obrovské znamení. Ten to pokorně odmítá a tak Hospodin jako znamení přislíbí narození z mladé ženy. My dnes nevíme, ke kterému královi se to proroctví aktuálně vztahovalo. Rabínští i křesťanští komentátoři poskytují dlouhý seznam kandidátů. Povšimněme si však, jak kniha pokračuje. V 7. kapitole se má dotyčný narodit, v 8, kapitole je opakováno sdělení 7. (7,10-17 pro krále a 8,1-4 pro lid), v 9. kapitole je už narozen a označen za krále, v 11. už kraluje naplněn Duchem Hospodina. Matouš, který si byl vědom postupného vývoje samotné myšlenky příchodu Meisáše (viz výše) z domu Davidova, se tak zpětně po zkušenosti s Ježíšem jako Mesiášem, podívá na 7. až 11. kapitolu Izajáše, a protože se v Mesiáši naplnila proroctví a očekávání, aplikuje CELOU pasáž na Ježíše. Současně vidí v zázračném početí Ježíše naplnění onoho velkého znamení, které Hospodin přislíbil. V NZ (ale i Talmudu) je naprosto běžné, že se uvede jen jedna či dvě věty jako odkaz na celou pasáž. Když Ježíš pronesl:"Můj Bože, Můj Bože, proč jsi mě opustil," bylo všem jasné, že se neodvolává na Ž 22,2 ale na celý Žalm 22. I my dnes děláme totéž. Pokud řeknu jen "neboť tak Bůh miluje svět," bude křesťanům jasné, že se odvolávám na celý verš, což je daň za ta číslíčka, protože oni by to tehdy brali tak, že se odvolávám na celou pasáž, celek, kde ta slova jsou. Pokud řeknu:"V Kristu mám naději, i kdybych šel údolím smrti," bude zase jasné, že se tím odvolávám na celý Žalm 23. Pokud budete mít někdy možnost diskutovat s rabínem, připravte se na to, že vám řekne jen kousek verše a bude předpokládat, že znáte celou pasáž, o které mluví.

Oním naplněním, o kterém píše Matouš, tedy není (jen) Ježíšovo zázračné narození, ale skutečnost, že v Ježíšovi došlo naplnění vše, co se píše v kapitolách, které tvoří kontext toho verše. Že tedy konečně nekdo z domu Davida naplnil to, co se očekávala od každého krále z toho rodu. Nejde tedy vůbec o nějaké včítání, křesťanské novočtení, či dokonce vytrhávání veršíků, protože právě celý ten kontext je důležitý.

Na západě se o Vánocích vystavují betlémy, kde je Ježíš v chlévě a obklopen zvířaty. Na východě upřednostňují jeskyně. Obojí je špatná interpretace toho, co se stalo v Betlémě. Josef se tam vydal (otázku proč nechám na jindy, protože už teď je článek moc dlouhý) a vzal s sebou Marii. Je možné, že se tak rozhodl protože ji nechtěl nechat samotnou ve vesnici, kde si spousta obyvatel myslela, že je to cizoložnice. Navíc plánoval, že se tam zdrží delší čas, což se také stalo. Naše klasická a chybná představa je asi takováto:"Josef s Marií, která je těsně před porodem, přiběhne do Betléma, kde nenajdou místo na spaní a tak Marie porodí ve chlévě, kam dorazí pastevci a mágové." Jenže tak to v Písmu vůbec není. Je naprosto nemyslitelné, že by Josef, který pocházel rodem z Betléma, nenašel ubytování u příbuzných. Tuto východní pohostinnost si můžete i jako cizinci vyzkoušet dodnes v arabském světě. Marie měla kousek od Betléma příbuzné (Alžbětu a Zachariáše), takže by klidně mohli najít střechu nad hlavou tam. V každé společnosti je věnována zvláštní pozornost těhotným ženám a představa, že v Palestině prvního století by nechali těhotnou příbuznou na ulici je absurdní. Tvrzení, že Marie porodila krátce po příchodu do Betléma není podložené Písmem. Tam se totiž píše jen tolik, že "když tam pobývali, naplnily se její dny."

Pro pochopení dalšího je třeba seznámit se s tím, jak vypadaly domy v Betlémě. Stejné dnes ostatně můžete v tamní oblasti spatřit stále obydlené. Záleželo na majetnosti, ale většina lidí bydlela v domě v jedné místnosti. Tam spali, vařili, žili. Právě proto Ježíš říká, že jedna svíce může prosvětlit celý dům. K této místnosti byla připojena další, kam se na noc a při velké nepřízni počasí ukrývalo zvířectvo. Tato místnost byla položena o něco níže než ta obytná. Podobný přístup k dobytku najdeme i v minulých dobách v Čechách. Přijít o osla či krávu byl pro vesměs chudé obyvatelstvo velký problém. Zvířata se tam večer uvazovala a ráno odvazovala i o Sobotách, což nám celkem dobře osvětlí, proč oponenti Ježíše nenašli slov při debatě zaznamenané v Lk 13,10-17. Ježíš tam říká, že on o Sobotě osvobodil (doslova odvázal) ženu a oni takto o Sobotách odvazují osla či vola. Podlaha obytné místnosti se mírně svažovala směrem k té "stáji". Místnost byla se stájí spojena jeslemi, což byly široké roury v podlaze. Do nich se dávalo krmení pro dobytek. V některých domech to tak nebylo a krmení se dávalo přímo do stáje. Poslední místností byla ta, kde se obvykle ubytovávali hosté. Řecký termín pro tuto místnost je katalyma. Je to přesně ta místnost, kterou si vyžádal Ježíš pro poslední večeři v Lk 22,10-12. Ježíšovi učedníci měli jít s někým do jeho domu, kde byla místnost pro hosty (katalyma). A právě v té místnosti nebylo po Ježíšově narození místo, ačkoli většina překladů tvrdí, že místo nebylo v hospodě či hostinci (řecky pandocheion, viz Lk 10,25-37).

Vezmeme-li tedy vážně to, co se v Písmu píše, a fakta, která známe, získáme poněkud jiný obrázek vánočních událostí. Josef s těhotnou Marií v klidu dorazí do Betléma a ubytují se u příbuzných. Po nějaké době přijde čas porodu. Marie je v obytné místnosti spolu s ženami, které jí při porodu pomohou, muži jsou jinde. Když se Ježíš narodí, uloží ho v téže místnosti do jeslí, protože místnost pro hosty je plná. Napřed přišli pastýři a po nějaké době mágové z východu. Ti samozřejmě nebyli vedeni "hvězdou na východě", jak tvrdí mnohý překlad, protože přišli z východu na západ. Všimněme si, že ti mágové našli celou rodinu v domě.