Toníku nezdá se ti, že je v tvých slovech rozpor ?

S Boží milostí je pak snadné brát lidi takové, jací jsou a nechat jejich život Bohu, se všemi jejich nedostatky a třeba se za ně modlit místo toho, aby je člověk soudil.

Přesto pravidelně soudíš katolíky co dělají špatně.  Když už jsme u toho, modlíš se za ně aby je Bůh vedl tak jak ON uzná za vhodné a co když je verde po dobré cestě ? To, že se tobě se cesta po které je vede nelíbí, je pak tvůj problém. Jak už jsem ti několikrát řekl. Kdyby si to skutečně svěřil bohu nebudeš mít takovou potřebu se k tomu vracet a zabývat se tím.


Když pak člověk není od Boha odsouzen, ale Bůh ho přijme a on přijme Boží milost, přeje i druhým, aby je Bůh nesoudil a je rád, že Bůh lidi (zatím) nesoudí.

Bůh bude jednou soudit každého z nás i když si myslíš, že tebe už nikoliv, stále žiješ svůj život a denně volíš mezi Bohem a tím Zlým.  Třeba právě proto je dobré se večer zastavit a den odevzdat Bohu, zdaleka ne vždy můžeme být hrdi na to, jak proběhl. Aspoň v mém případě se vždy něco najde, co se mi nepovedlo, co mohu udělat jinak, lépe a prosit za odpuštění -  možná tohle neznáš a vše děláš dokonale. Také mohu Bohu odevzdat své pochynosti, otázky a mnohé další - možná tomto jsi třeba už dokonalejší.

To, že vydáváš večer Bohu počet z toho jaký byl den vůbec, v klidu přemýšlíš o tom co jsi udělal ale také neudělal, neznamená, že by si ten den s s Bohem nežil a nepřemýšlel o tom.


Napsal jsi mi co žijete,  - to hezké - ale co žiješ TY jako Toník, si nenapsal.  Já tu mluvím o sobě a ty o nějakém svém společenství.

Svěřujme se tedy navzájem, Bohu modleme se za sebe navzájem a ponechme Bohu, aby nás vedl po cestě která je pro nás nejlepší.

Honza