|
Právě je 449 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116478404 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Čo sa to deje?
Vloženo Čtvrtek, 12. červen 2014 @ 15:49:36 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Už ste si pravdepodobne všimli, že naša planéta akoby v týchto dňoch praskala vo švíkoch. Takmer každý týždeň počujeme čerstvé správy o ďalšom zemetrasení, požiari, záplave alebo tornáde, ktoré zmietajú tisíce alebo desaťtisíce, ba možno až státisíce ľudí do chladného zovretia smrti – do večnosti. Je to srdcervúce. „Medzinárodné nepokoje vzrastajú každým dňom,“ posťažovala sa Tina Brown, šéfredaktorka časopisu Newsweek. „Vari sa svet zbláznil?“ pýta sa.
Skutočnú pravdu nemôžeme zistiť len pozeraním spravodajských relácií.
Verte alebo nie, je len jediný zdroj, na ktorý sa môžeme obrátiť, aby
sme získali najaktuálnejšie a na 100% spoľahlivé informácie o tom, prečo
sa tieto strašné katastrofy každodenne dejú po celom svete. Je ním
staroveká kniha, ktorej tajomné proroctvá presne popisujú našu
generáciu.Je to posledná kniha Biblie: kniha Zjavenie Jána.
Pozorne si
všimnite, ako táto kniha priamo opisuje to, čo bude predchádzať druhému
príchodu Ježiša Krista – ako nebeskí anjeli zadržiavajú globálne
spustošenie: „Potom som videl štyroch anjelov, ako stoja na štyroch
uhloch zeme a ako pevne držia štyri vetry zeme, aby nevial vietor ani na
zem, ani na more, ani na nijaký strom. A videl som iného anjela, ktorý
vystupoval od východu slnka a mal pečať živého Boha. Mohutným hlasom
zavolal na štyroch anjelov, ktorým bolo dané škodiť zemi a moru:
Neškoďte zemi, ani moru, ani stromom, kým nezapečatíme služobníkov nášho
Boha na ich čelách.“ (Zj 1,1-3). „Štyri vetry zeme“ znamenajú
celosvetový konflikt, vojnu a hlavne prírodné katastrofy; „štyria
anjeli“ zadržiavajúci tieto vetry predstavujú dobrotivé úsilie
milujúceho Stvoriteľa, ktorý dokonca aj teraz bráni, aby sa takéto hrôzy
prejavili v plnej sile. Ale ako sa blížime k „veľkému dňu“ všemohúceho
Boha (pozri Zj 6,17), táto nebeská stráž začína postupne uvoľňovať pevné
ochranné zovretie síl zla a deštrukcie – často vedených satanom. Toto
je skutočný dôvod, prečo denne vzrastá počet a intenzita smrteľných
katastrof.
Jedna hĺbavá kresťanská spisovateľka to komentuje takto:
„Zadržiavajúci Boží Duch sa už teraz postupne vzďaľuje zo sveta.
Hurikány, búrky, víchrice, požiare a povodne, katastrofy na mori a
pevninách nasledujú jedna za druhou v krátkom slede. Veda na to všetko
hľadá vysvetlenia. Silnejúce znamenia okolo nás, oznamujúce skorý
príchod Božieho Syna, sú prisudzované všetkému možnému, len nie
skutočnému dôvodu. Ľudia teraz nevidia strážnych anjelov, ktorí držia
štyri vetry, aby neviali dovtedy, kým Boží služobníci nebudú zapečatení;
ale keď Boh prikáže anjelom, aby vetry pustili, nastane taká scéna
nepokojov, akú nedokáže popísať žiadne pero.“
Toto perfektne vysvetľuje
fakty. Vyštudovaní univerzitní vedci môžu ponúkať iné vysvetlenia, ale
pravdou je, že narastajúce „katastrofy na mori a zemi“ naznačujú, že
„zadržiavajúci Boží Duch je práve teraz odvolávaný zo zeme.“ Ale prečo?
Čo ľudstvo robí, že Tvorca neba a zeme odníma svoju ochranu od tých,
ktorých stvoril, ktorých miluje a túži zachrániť? Odpoveď je prekvapivá,
ale jednoduchá. Na každom kontinente, v každom smogom zamorenom meste a
na každom tropickom ostrove v šírom modrom mori drvivá väčšina
obyvateľov Zeme práve teraz otvorene, bezohľadne a opakovane – bez
strachu z večných následkov – porušuje Desať prikázaní, ktoré podľa
biblického záznamu boli pôvodne „napísané Božím prstom“ (2 Moj 31,18) na
dve kamenné tabule.
„Nezarmucujte Svätého Ducha Božieho“, napísal Pavol
v liste Efežanom 4,30. Napriek tomu dnešné bezbožné, bezstarostné a
zábavu milujúce masy robia práve toto. Robia to 24 hodín denne, 7 dní v
týždni. To je skutočný dôvod, prečo Boh sťahuje svoju ochrannú
ruku.Uvádzame desať Božích prikázaní v skratke:
1. Daj Boha na prvé
miesto. 2. Neuctievaj modly. 3. Maj v úcte Božie meno. 4. Pamätaj na deň sobotný, aby si ho svätil. 5. Cti svojich rodičov. 6. Nezabíjaj. 7. Nedopusť sa cudzoložstva. 8. Nekradni. 9. Neklam. 10. Netúž po tom, čo nie je tvoje. (2
Moj 20,3-17)
Podľa Božej knihy je nedodržiavanie Desiatich prikázaní
hriechom. „Hriech je prestúpením zákona“ (1 Ján 3,4), potvrdzuje Ján. A
predsa „Boh tak miloval svet, že dal svojho jednorodeného Syna“ (Ján
3,16), aby vytrpel celú vinu za tento porušený zákon na ukrutnom kríži
namiesto nás. To, že „Kristus zomrel za naše hriechy“ (1 Kor 15,3), je
nebeskou dobrou správou. Ak sme ochotní oľutovať, vyznať a mať vieru v
Ježiša ako nášho Vykupiteľa, „On je verný a spravodlivý a odpustí nám
hriechy a očistí nás od všetkej neprávosti“ (1 Ján 1,9). Tí, ktorí to
robia teraz v čase konca – a takto prejavujú svoju vernosť každému z
desiatich prikázaní, dostanú „pečať živého Boha“ na svoje čelá (Zj
7,2-3). Tí budú dokonale ochránení, aj keď budú „štyri vetry“ úplne
uvoľnené a „diabol – satan“ (Zj 12,9) prevezme úplnú kontrolu.Hoci sú
masívne zemetrasenia, zabíjajúce tsunami, nezadržateľné požiare,
zaplavujúce povodne a hrôzostrašné tornáda kruté a devastujúce, Boh
predsa má dôvod, aby dovolil týmto nočným morám ničiť jeho svet.
V
podstate, Boh sa naliehavo snaží získať našu pozornosť. „Čiňte pokánie!“
znie jeho naliehavá prosba uprostred búrky. No len málo ľudí ju počuje.
Starostlivé štúdium knihy Zjavenie Jána tiež naznačuje, že úprimní, ale
zvedení náboženskí vodcovia budú nakoniec tieto udalosti vysvetľovať
nesprávne a budú tvrdiť, že „Boh priamo trestá ľudí za to, že odmietajú
svätiť nedeľu“. Ak budete niekedy počuť takúto interpretáciu aktuálnych
udalostí, nenechajte sa tým zmiasť. Prečítajte si 2.Mojžišovu 20,8-11 a
Zjavenie Jána 14,12. Biblia odhaľuje pravdu.
V sobotu večer, 8. októbra
1871 slávny evanjelista D. L. Moody kázal v Chicagu pred obrovským davom
o dôležitosti toho, aby sa hriešnici odovzdali Ježišovi Kristovi.
„Vyzvi k rozhodnutiu teraz!“ popisuje kazateľ naliehavé pôsobenie Ducha
Svätého. Ale Moody váhal. Namiesto toho povedal svojim očareným
poslucháčom, že výzvu k rozhodnutiu urobí nasledujúci týždeň. Tento dav
sa však už viac nevrátil. Počas záverečnej piesne hlasné sirény
požiarnych áut oznamovali vypuknutie veľkého chicagského požiaru. Horelo
dva dni a zahynuli stovky ľudí. Och, ako si len Moody neskôr vyčítal,
že neurobil túto výzvu!
Drahý čitateľ, smrteľné katastrofy sa môžu
objaviť kedykoľvek. Zajtra môžeme byť mŕtvi. Teraz uprostred žiaľu a pri
stratách na životoch Boh tiež veľmi trpí, tak ako trpel, keď jeho
jediný Syn zomieral na kríži. Na naše povzbudenie, jeho Slovo sľubuje,
že raz – keď odporný zápach hriechu navždy zmizne – nebude už „smrti,
ani zármutku, ani náreku, ani bolesti už nebude, lebo prvotné veci
pominuli“ (Zj 21,4). Pred všetkým ostatným si daj záležať, aby ti neušlo
nebo. Rozhodni sa pre Ježiša dnes!
|
Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: rudinec v Neděle, 15. červen 2014 @ 09:31:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Pri zamýšľaní sa nad touto témou nechcem svoj pohľad predkladať ako jediný pravdivý. Chcem ho skôr predložiť do diskusie. Pretože problém je veľmi zložitý k pochopeniu a bol predmetom mnohých svárov a nedorozumení medzi bratmi. Všetci máme slobodnú vôľu a nikto nie je povinný viazať sa na výklad iného brata ,ak zistí, že v jeho výklade je nesúlad so Slovom Božím. Každý je však povinný bez hnevu znášať neúmyselné chyby iných. Prosil som v modlitbe nášho Pána o požehnanie pri písaní, pretože bez jeho požehnania je zbytočné sa o niečo pokúšať a náš Pán vie, že ja nemám žiaden postranný úmysel npr: predvádzať svoje poznanie. Mojím zámerom je iba jedno, trochu prispieť do osvetlenia tak zložitého problému. Boh je ten ,ktorý otvára i zatvára zmysel svojich slov. On je ten,ktorý nikomu nedáva poznať celú pravdu. Jednému dá poznať jedno a druhému druhé ,aby sme sa jeden nad druhého nepovyšovali ,ale aby sme boli jeden od druhého závislý a tak si jeden druhého ctili a vážili, ako aj Písmo hovorí,aby sme v pokore mali jeden druhého za vyššieho od seba./Fil.2,3/ Verím, že nikto z veriacich nepochybuje o tom ,že desatoro je základom morálky. Tak ako je základom vzdelania abeceda. Mnohí kresťania sa však mylne domnievajú, že stačí ovládať a dodržiavať desatoro a kráľovstvo Božie majú isté. Ja si to však nemyslím a uvediem výroky zo SB, ktoré tento názor vyvracajú. V ev. Mat 5,20 P. Ježíš hovorí: 20 Lebo vám hovorím, že ak nebude vaša spravedlivosť hojnejšia ako spravedlivosť zákonníkov a farizeov nevojdete nikdy do nebeského kráľovstva. O farizeoch je známe, že boli horlivými dodržiavateľmi desatora i celého zákona. A v ep.Gal 2,16 sa píše, že zo skutkov zákona nebude ospravedlnený žiaden človek. Týmito výrokmi však nechcem tvrdiť, že sa nemá dodržiavať desatoro, skôr naopak. S istotou však môžem povedať, že len plnenie desatora je nepostačujúce, pretože náš Pán chce od nás vyššiu morálku a tou jeláska. Keď sme začali chodiť do školy najskôr sme sa museli naučiť abecedu, pomocou ktorej sme sa naučili čítať a pomocou čítania sme mohli stále viac a viac rozširovať svoje poznanie. Podobne je to i s desatorom ono je tou „abecedou„ pomocou ktorej sa učíme vyššej morálke, ktorou je nesporne láska a do nej smerujú všetky príkazy Biblie. Láska je cieľ a koniec a suma celého Slova Božieho. Preto sa aj o nej píše: „ láska nečiní bližnému zlého“ / ep.Rim 13,10./ Mýlia sa tí, ktorí stavajú lásku na stejnú úroveň s desatorom. Láska stojí o niekoľko úrovní vyššie. V ep.Žid.5,13-14 sa hovorí: 13 Lebo každý, kto má účasť na mlieku, je nezkúsený v slove spravedlivosti, lebo je nedospelý. 14 Ale dokonalých pokrmom je tvrdý pokrm, tých, ktorí pre zvyklosť majú vycvičené smyslové ústroje a tak spôsobné posúdiť, čo je dobré a čo zlé! Oberanie sa desatorom to je účasť na mliekou. Žiak,ktorý postúpil do tretej triedy už nikdy nie je skúšaný z abecedy alebo čítania .Tym, že do výššej triedy postúpil je už samozrejme, že čítať vie. Môže niekto povedať o sebe, že je kresťan a pritom by neovládal desatoro ? Desatoro ako také nám nerieši otázku milosrdenstva, hnevu, pokrytectva, nenávisti, závisti. Nerieši otázku vyššej morálky. Preto je len tým „mliekom„ alebo tou „abecedou„ alebo vychovávateľom ku Kristu, ako sa píše v ep.Gal.3,24. Naopak láska rieši i tie najkomplikovanejšie životné situácie. V 1.ep. Kor.13,4-8 sa píše: 4 Láska zhovieva, je dobrotivá; láska nezávidí; láska sa nechlúbi, nenadúva sa, 5 nechová sa neslušne, nehľadá svojho vlastného, nerozhorčuje sa, nemyslí na zlé, 6 neraduje sa neprávosti, ale sa spolu raduje pravde; 7 všetko znáša, všetko verí, všetkého sa nadeje, všetko nesie trpezlive. 8 Láska nikdy neprestáva. S tohoto dôvodu si môžem dovoliť tvrdiť, že kresťan, ktorý dodržiava len desatoro a neusiluje o vyššiu morálku nie je skutočným kresťanom. Svoje tvrdenie môžem doložiť výrokom z 1.ep.Kor.13,1-3. Keby som hovoril ľudskými jazyky aj anjelskými, a keby som nemal lásky, bol by som cvendžiacim kovom alebo zvučiacim zvonom.2 A keby som mal proroctvo a vedel všetky tajomstvá a mal každú vedomosť a keby som mal akúkoľvek vieru, takže by som vrchy prenášal a lásky keby som nemal, nič nie som.3 A keby som vynaložil na dobročinnosť všetko svoje imanie a keby som vydal svoje telo, aby som bol upálený, a lásky keby som nemal, nič mi to neprospieva. Poznanie, viera, dobročinnosť, obeť znamenajú pred Bohom len veľmi málo ak nemá kresťan v srdci lásku. Poznám brata, ktorý postavil na čo najsprávnejšom biblickom poznaní, ako keby ho to poznanie mohlo spasiť. Poznanie je síce dôležité, ale láska stojí pred Bohom vyššie. Poznám tiež iného brata, ktorý postavil na dodžiavaní desatora s dôrazom na svetenie soboty. K tomu by som povedal len toľko, že Abrahám nepoznal desatoro nesvetil sobotu a Boh ho miloval. Zákon nám bol daný predovšetkým na poznanie hriechu a tiež aby sa hriech rozmnožil, aby bol cely svet vinný Bohu. Aby sme mali nadej na zasľúbenie, ktoré dal Boh Abrahámovi, že v jeho semeni, v Kristu budú požehnané všetky národy. /Gal.3,16/ V P.J.Kristovi k nám prišla Božia odpúšťajúca láska. /1Jan 4,9/. Je prirodzené, že keď Otec nechal ukrižovať svojho Syna z lásky k nám, že po nás chce, aby sme ho i my milovali z celého svojho srdca z celej svojej mysle a z celej svojej sily.
V evanieliu Mat. v 5 kap.P.Ježíš vysvetľuje niektoré prikázania : 27 Počuli ste, že bolo povedané starým: Nezcudzoložíš. 28 Ale ja vám hovorím, že každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci. Vo výklade P.Ježíša je vidieť požiadavok vyššej morálky. Je urobený jednoznačný rozdiel medzi starýmnescudzoložíš a novým ,ktoré predkladá P.Ježíš a kde je už postihovaná i zlá myšlienka. Zo srdca pochádzajú dobré i zlé myšlienky /Mat.12,35/ Láska je vecou srdca a citu.
S tým sa stotožňuje aj výrok z Jeremiáša 31,33 kde sa hovorí: Lebo toto je smluva, ktoru učiním s domom Izraelovým po tých dňoch, hovorí Hospodin: Dám svoj zákon do ich vnútornosti , a napíšem ho na ich srdce a budem im Bohom,a oni mi budú ľudom.
V 2Kor.3,2-9.sa hovorí : 2 Našim listom ste vy, napísaným v našich srdciach, ktorý znajú a čítajú všetci ľudia,3 a vidieť zjavne na vás, že ste listom Kristovým, nami prislúženým, napísaným nie černidlom, ale Duchom živého Boha, nie na kamenných doskách, ale na doskách srdca mäsitých.4 A takú dôveru máme skrze Krista k Bohu.5 Nie že by sme boli dostatoční sami od seba niečo pomyslieť, ako sami zo seba, ale naša dostatočnosť je z Boha, 6 ktorý nás aj učinil dostatočných za služobníkov novej smluvy, nie litery, ale Ducha, lebo litera zabíja, ale Duch oživuje.7 A jestli služba smrti, v literách, vyrytá na kameňoch, bola slávna, takže nemohli synovia Izraelovi hľadieť do tvári Mojžišovej pre slávu jeho tvári, pominuteľnú, 8 jako by potom nemala byť služba Ducha slávna! 9 Lebo ak bola služba odsúdenia slávna, služba spravedlivosti je o mnoho slávnejšia!
Ap.Pavel v týchto veršoch urobil porovnanie starozákonnej a novozákonnej služby a jednoznačne označil novozákonnú službu Ducha za slavnejšiu od starozákoného desatora, ktoré nazval službou smrti. P.Ježíš v ev.Jana 6,63 hovorí, že jeho slová sú duch a život. Čo znamená poslušnosť jeho novozákonným príkazom , to je ta služba Ducha. A v ep. Gal. 5,22-23 sa píše, čo je ovocím Ducha. Je to: láska, radosť, pokoj, zhovievavosť, dobrota, dobrotivosť, vernosť, krotkosť a zdržanlivosť; 23 proti takým veciam nieto zákona. V ep.Židom 8,10-13 sa hovorí: 10 Lebo toto je smluva, ktorú uzavriem s domom Izraelovým po tých dňoch, hovorí Pán: Dám svoje zákony do ich mysle a napíšem ich na ich srdcia a budem im Bohom, a oni mi budú ľudom. 11 A nebudú viacej učiť každý svojho blížneho a každý svojho brata hovoriac: Poznaj Pána! Lebo ma budú všetci znať, od malého z nich až do veľkého znich. 12 Lebo budem milostivý ich neprávostiam a na ich hriechy a na ich bezzákonné skutky viacej nespomeniem. 13 Tým, že hovorí novú, vyhlásil prvú za zastaralú. A to, čo zastarieva a stárne, je blízke zániku. Stará zmluva je preto stará ,lebo ju nahradila nová. Stará zmluva už slúži iba nato, aby sme pomocou nej mohli pochopiť novú. Podstata starozákonných a novozákonných príkazov je vo väčšine stejná iba forma novozákonných príkazov je zmenená a rozšírená i do oblasti srdca,svedomia a myslenia. Je nanajvýš nezodpovedné ,aby niekto starozákonný príkaz označil za dôležitejší, ako jeho novozákonnú podobu. Kresťan, ktorý na jednej strane do bodky dodržiava literu desatora a pritom na druhej strane ma v srdci závisť, nenávisť, pokrytectvo, vysokomyselnosť atď. nie je skutočným kresťanom. Pre nás ktorí sme kresťania z pohanov platí rovnaký vzťah, ako mal Abrahám k Bohu: 1,Uveril Bohu a ta viera ho učinila sprevodlivým pred Bohom. S nami je to podobné uverili sme v Ježíša Krista ako Syna Božieho a ta viera nas učinila spravodlivými pred Bohom. 2, Dostal zmluvu obriezky. My sme tiež dostali zmluvu obriezky ,ale už sa neobrezávame na spôsob židov , ale sme povinný obrezať svoje srdce v duchu, aby v ňom vyrašila láska čo potvrdzuje aj výrok z ep.Rim.2,28-29 28 Lebo nie je ten je Židom, kto je ním zjavne, navonok, ani nie je obriezkou obriezka na tele; 29 ale Židom je ten, kto je ním skryte, v srdci, a obriezkou je obriezka srdca v duchu, nie v litere, - ktorého chvála nie je od ľudí, ale od Boha.
Láska je najväčšou mocou na svete o tom niet žiadných pochýb.Absencia lásky v živote každého jednotlivca i spolku prináša so sebou častokrát nedozierne následky na celý život.Tam kde sa žije bez lásky sa častokrát život stáva peklom.
Uvádzam niekoľko posrtehov neznámeho autora: Povinnosť bez lásky robí mrzutým. Zodpovednosť bez lásky robí bezohľadným. Spravodlivosť bez lásky robí ,tvrdým. Pravda bez lásky robí rozporuplným. Šikovnosť bez lásky robí prefíkaným. Láskavosť bez lásky robí pokryteckým. Poriadok bez lásky robí malicherným. Vedomosti bez lásky robia neústupným. Česť bez lásky robí pyšným. Vlastníctvo bez lásky robí lakomým. Viera v čokoľvek bez lásky robí fanatickým.
Na záver ešte niekoľko výrokov o láske, ktoré nepotrebujú komentár:
Kol.3,14 14 Ale nad to nado všetko oblečte si lásku, ktorá je pojivom dokonalosti. 2Pet.1,8 8 Teda buďte rozumní a triezvi k modlitbám. Ale predo všetkým majte vrelú lásku navzájom naproti sebe, lebo láska prikrýva množstvo hriechov. 1Jan.4,7 7 Milovaní, milujme jedni druhých, pretože láska je z Boha, a každý, kto miluje, narodil sa z Boha a zná Boha. 1Jan.4,8 8 Ten, kto nemiluje, nepoznal Boha, pretože Bôh je láska. 1Tim.1,5 5 Ale cieľom prikázania je láska z čistého srdca a dobrého svedomia a z nepokryteckej viery, Napísal 10.9.2000 : Bača František 02334 Kysucký Lieskovec 53 |
|
|
Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pátek, 13. červen 2014 @ 13:01:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Stačí když trochu porovnáme nedávnou minulost se
současností. Například ze života a vyprávění vlastních předků. Z filmů a
obrazů. Nebo můžeme třeba porovnat čím se oni ve své době bavili a čím se
bavíme my.Oni byli sice také hříšní ale káli se a prosili o ochranu.
Boha i všechny prostředníky které nám dává. Denně se modlili, zvlášť v dobách
ohrožení, za sebe i za druhé. Společně i individuálně. Chodili často ke zpovědi, dávali sloužit mše za
svoje blízké, za celý rod i za duše v Očistci. Chovali se k sobě zdvořile
a s úctou, chodili normálně oblečení, pomáhali chudým. Chleba byl pro ně BOží dar a práce požehnáním. Přijímali děti jak
jim je Bůh dával, ženili se a vdávaly. Dokázali soužít v několika generacích.
Když byla bouřka tak zapálili posvěcenou svíčku a modlili se, uctívali své křestní
patrony a věděli který světec ochraňuje
před čím. Jako třeba svatý Florián v nebezpečí od ohně, svatá Apolónie při
bolestech zubů atd. Neříkali že nepotřebují prostředníky, věřili zázrakům,
velkým a biblickým i těm ve svém každodenním životě. Věděli k čemu je
dobrá církev a křest a úměrně tomu věřili i Bibli. Bylo v nich mnohem víc
lásky a citu (stačí porovnat tu zábavu, kulturu, nebo cokoliv).
Obávám se že svět okolo nás se nám velice podobá. V dobrém
i ve zlém. Dílo našich rukou, to čemu říkáme příroda i vztahy mezi lidmi. Což
se týká i nás katolíků. Kteří si často myslíme že stačí že nás dali v dětství
pokřtít a když jednou za čas dorazíme na mši. Je nám jen divné kde je uvítací
výbor a proč netroubí z radosti andělé, jestliže dáme 10 Kč na sbírku. |
|
|
Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Pátek, 13. červen 2014 @ 00:35:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Důvodem odpadnutí byla vždy jen nevěra, zatímco bezzákonnost a svévole jsou až jejím důsledkem. Návratem k Desateru se vůbec nic nezlepší, protože skrze Zákon přichází kupodivu ne poznání Boha, ale poznání hřícha. Písmo přece hovoří něco úplně jiného:
8 A on (Duch sv.), až přijde, bude svět usvědčovat ohledně hříchu, spravedlnosti a soudu. 9 Ohledně hříchu, že nevěří ve mne...Už by bylo na čase si vybrat, drazí adventisté, nelze sloužit dvěma pánům - Zákonu i Kristu. |
Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: helena v Sobota, 14. červen 2014 @ 07:00:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | drahá MOMON,
místo KRISTA SPASITELE nastavují VIZE a praktická doporučení
májí své plány vést sbory k důsledné a účinné ochraně právě před KRISTEM
dokonce nechtějí být KRISTEM obtěžováni, považují JEHO hlásání za
obtěžování
a bludy a čistá zpráva z Golgoty je tzv kontroverzní postoj
mají na to své konference a bude HŮŘ
PS MNOZÍ ODCHÁZEJÍ, programy typu NICE TO BE NICE, programy VIZE
jsou děsivé a neúprosné a potvrzují dobu...
|
]
Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: skalaa v Sobota, 14. červen 2014 @ 21:57:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milost a
zákon (Kristus, konec zákona – angl. verze)V dnešní lekci budeme probírat velice
důležité téma – kapitolu 7 z listu Římanům. Je důležité, abychom ji
správně pochopili. Pokud ji nebudeme dobře rozumět, může to přinést
katastrofické výsledky v naší teologii.„Kristus, konec zákona“ – čím to je, že už
samotný název může někdy lidi zmást?Kristus, konec zákona – co to znamená? Znamená
to, že když Kristus přišel, už tu není žádný zákon? Co řekl Ježíš u Matouše
5,17?Mt 5,17: „Nedomnívejte
se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale
naplniti.“Co znamenají slova: „Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších,
a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak
koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.“ (Mt 5,19)?Bohatý mladík přišel za Ježíšem
a zeptal se: „Mistře dobrý, co dobrého budu činiti,
abych měl život věčný?“ (Mt 19,16) A Ježíš odpověděl: „Zachovávej
přikázání!“ On řekl: „Která?“ A Ježíš začal citovat Desatero.Když tedy čteme „Kristus, konec
zákona“, tato lekce vlastně cituje jeden verš z listu Římanům. Jedná se
však o verš, který bývá často špatně pochopen a proto je mu věnována tato
lekce.Základní
verš:Ř 10,4:
„Konec zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.“Co to
znamená? .Za chvíli se k tomu
dostaneme, ale pro začátek se podíváme na první část této lekce: Kde se rozmohl hříchRád bych vás pozval, abyste si
našli kapitolu Římanům 5. Ke kapitole 7 se dostaneme, ale nejprve si postavíme
základ.List Římanům je kniha, kterou
když čteme tak, že se podíváme jen na nějaký verš nebo na jednu část, může nám
uniknout myšlenka. Tato kniha je totiž jako Mount Everest mezi Pavlovými spisy.
Dává nám přehled celého plánu spasení. Je to prostě neuvěřitelná kniha. Musíte
však vědět, jak vede lidi v myšlení, takže když se dostanete do určitého
bodu, řeknete: „Ach, to dává smysl, podle toho, co říkal předtím a co říká
potom.“ „Kde se rozhojnil hřích“Ř 5,12: „A
protož jakož skrze jednoho člověka(tento člověk byl Adam)hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi
smrt přišla, v němž všickni zhřešili.13Nebo až do zákona hřích byl na světě,
ale hřích se nepočítá, když zákona není.“Jinak řečeno: Existoval ve
světě hřích předtím, než byl Mojžíšovi dán zákon na hoře Sínaj? Byl už na světě
hřích? Bylo smilstvo hřích ještě předtím, než bylo napsáno Desatero? Byla
vražda hřích? Byla hříchem lež? Neřekl Bůh Kainovi, že vražda je hřích? Neřekl
Josef Putifarově ženě, že smilstvo je hřích? To se stalo ještě před Desaterem.Pavel tedy argumentuje, že
zákon existoval ještě předtím, než byl dán na Sínaji, protože existoval
hřích.Vždyť tam, kde není zákon, není ani hřích.Ř 5,14: „Kralovala pak smrt od Adama až do
Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova,
kterýž jest figůra toho budoucího.“Adam je předobraz Krista.v. 16:
„Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním
jednoho člověka“ (Adama) „mnozí
zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti
v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista.“Adamovým hříchem se smrt
přenesla na všechny lidi, ale skrze Ježíšovo vítězství, všichni lidé mohou mít
věčný život.Kolik z vás si myslí, že
Adam padl a my všichni kvůli tomu trpíme? Je to velice reálné každý den.Věříte stejně tak i tomu, že
Ježíš uspěl a skrze druhého Adama můžeme zvítězit? Můžeme mít spravedlnost?
Můžeme získat nebe? Adam padl v zahradě. Ježíš vyhrál na poušti. Šestého
dne v týdnu Adam usnul, jeho bok byl otevřen a vyšla z něho žena.
Šestého dne v týdnu Ježíš usnul na kříži. Řekl: „Je dokonáno.“ Jeho bok
byl otevřen kopím a v krvi a vodě, které vytekly, se zrodila Jeho nevěsta
– církev. Proto se zde píše, že Ježíš je jako druhý Adam.Postoupíme dál k verši
20.Ř 5,20: „Zákon pak k tomu přistoupil, aby se rozhojnil hřích,
a kdež se rozhojnil hřích, tu ještě více
rozhojnila se milost, 21 Aby jakož kraloval hřích k smrti, tak aby i milost
kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.“Dříve jsem žil a nevěděl jsem o
Božím zákoně – věděl jsem, že některé věci jsou správné a jiné špatné. Myslel
jsem si, že je to se mnou v pořádku v porovnání s jinými
lidmi.Když jsem však začal číst Bibli a přečetl jsem si Deset přikázání, když
jsem si přečetl zákon, hřích se rozhojnil. Byl jsem překvapený, protože jsem
si, obrazně řečeno, uvědomil, že jsem přestupoval nejvyšší dovolenou rychlost.Ř 7,7: „Což
tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze
zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.“Dále říká: „Tam, kde není
zákon, tam není přestoupení.“Mimochodem, jestli je Kristus
konec zákona – někteří lidé si to vysvětlují tak, že když Ježíš přišel, zrušil
zákon. Jestliže je Kristus konec zákona, je ve světě stále ještě hřích?Zopakuji to, co řekl Pavel:
„Kde není zákon, tam není ani hřích.“Pokud hřích existuje, nemusí
pakzde být také zákon?Když se tedy píše, že Kristus
je konec zákona, neznamená to, že zrušil zákon. Za chvíli se k tomu
vrátíme.Př 6,23:
„Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání
vyučující“Proč by tedy Bůh rušil světlo?
Přikázání Boží je světlo – je to svíce – osvěcuje, ale nespasí. Co dělá světlo?
Světlo odhaluje. Dělá věci viditelnými. Jakub srovnává zákon se zrcadlem,
protože zrcadlo ukazuje obraz něčeho, co vyžaduje pozornost, ale samo o sobě
nezachrání/nespasí. A nikdy nebylo záměrem, aby spasilo. Kristus je konec
zákona ve vztahu ke spravedlnosti: když někdo pohlíží na zákon jako na zdroj
spravedlnosti, tak ho to zničí. Zákon nikdy nepřinesl spravedlnost. To, co
zákon dělá je: zvyšuje naši potřebu spravedlnosti. Mohu si myslet – stačí, když
se umyju jednou za týden. Ale když se podívám do zrcadla, posílí to potřebu mýt
se častěji. To byl záměr zákona. Není to spása.J 15,22:
„Kdybych byl nepřišel, a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy
nemají z hříchu svého.“Poznání Boží vůle zvětšuje zodpovědnost.Ježíš řekl:Lk 12,47: „Služebník
pak ten, kterýž by znal vůli pána svého, a nebyl hotov, a nečinil podlé vůle
jeho, bit bude velmi.48 Ale
kterýž neznal, a činil hodné věci trestání, bit bude méně. Každému pak, komuž
jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť mnoho poručili, víceť
požádají od něho.“Jinak řečeno: „Máme větší zodpovědnost, když
Boží vůli známe, než když ji neznáme.“ Dokonce každý soudní systém v zemi
posuzuje jinak „promyšlenou vraždu“ a „neúmyslné zabití“.Když tedy máme poznání, máme i větší
zodpovědnost. Pavel říká – zákon je tady proto, aby nás učinil zodpovědnějšími.Ř 6,15: „Což
pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli.“ (Máme nadále hřešit, protože nejsme pod zákonem? Co
znamená nebýt pod zákonem? Znamená to nemít povinnost podřídit se zákonu? Mají
křesťané větší povinnost zachovávat přikázání, poté, co přijmou Ježíše? Myslím,
že větší, protože: především, když si uvědomíme, že to byla naše nepravost, co
Ho ukřižovalo, proč bychom měli množit své nepravosti poté, co jsme přijali
Jeho odpuštění? Dávalo by to smysl? Křesťan by měl být tím, kdo nejvíc
zachovává zákon, protože je to kvůli našim hříchům – přestoupení zákona – proč
Ježíš zemřel. Myšlenka, že nejsme pod zákonem, znamená, že nemáme povinnost
zachovávat přikázání. Tak to Pavel vůbec nemyslel. Proto řekl:Ř 6,1.2:„Zůstaneme
v hříchu, aby se milost rozhojnila? 2 Nikoli. Kdož jsme zemřeli hříchu, kterakž
ještě živi budeme v něm?“ Přesto slýchám
kazatele, kteří to stále opakují. „Být pod zákonem“ pro ně znamená povinnost
podřídit se a říkají: „Nejsme pod zákonem, už nemusíme zachovávat Desatero.“
Ale kdykoliv to slyším, tak se jim to snažím trochu vysvětlit a upřesnit.
Říkám: „Počkej. Pomoz mi to pochopit. Říkáš, že když už nejsme pod zákonem, tak
to znamená, že už nemusíme zachovávat Deset přikázání?“ A oni si uvědomí, kam
by to vedlo a řeknou: „Nejsme pod starým zákonem.“ Já jim řeknu: „ Je tedy
v pořádku lhát?“ „Ne.“ „Můžeme krást?“ „Ne.“ „Dopouštět se smilstva?“
„Ne.“ „Dychtit po majetku nebo po manželce bližního?“ „Ne.“A tak projdeme celé
Desatero. „Můžu se modlit k sochám? Uctívat jiné bohy?“ „Ne, ne, ne, ne.
Samozřejmě, že to všechno se musí zachovávat.“ A pak řeknu: „Pomni na den
sobotní.“ A oni: „My nejsme pod zákonem.“ To jsem zažil už tolikrát!To je skoro
podezřelé. Nemají problém s Desaterem, dokud nezmíníte čtvrté
přikázání. V podstatě si vymyslí
celou novou teologii, podle které, „nebýt pod zákonem“ znamená, že nemáte
povinnost zachovávat přikázání. Říkají: „Tamta přikázání musíme zachovávat,
protože jsou znovu potvrzena v Novém zákoně.“ To však není pravda. Podle
nich jediné přikázání, které není znovu potvrzeno v Novém zákoně, je
čtvrté přikázání – sobota. To není pravda. Tomu se říká křesťanský mýtus. Lidé
někdy neustále opakují různé věci – myslí si, že to musí být pravda, ale nikdy
si to nevyhledají a neověří. V Novém zákoně nikde nenajdete „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“ Můžeme
proto přestoupit toto přikázání? Ne. „Nevezmeš jména
Hospodina Boha svého nadarmo“ – to v Novém zákoně nenajdete. Můžeme
tedy porušovat toto přikázání?Je čtvrté přikázání zopakované
a je na něj poukázáno v Novém zákoně? Ano, jednak v Židům 4. Dále Skutky
13 a máme ještě mnoho jiných míst, kdese mluví o zachovávání soboty
v Novém zákoně. To popírá argument, že to „není zopakováno.“Slyšel jsem jednoho
evangelikála, který řekl: „Mnoho evangelikálních křesťanů skutečně bojuje, aby
se zbavili soboty. Je to jako muž, který má bolavý prst a aby se s tím
vypořádal, odřízne všech deset prstů a našije si jich zpátky devět.A tak tedy,
aby se zbavili soboty, musí se zbavit všech deseti a znovu připojí devět
z nich. Skutečný problém je, že bychom měli zachovávat všech deset.“Když Kristus říká, že nejsme
pod zákonem – to znamená, že nejsme pod kletbou neboli pod trestem zákona. Jsme
pod milostí. Když zhřešíme, zákon nás odsuzuje. Jsme odsouzeni k smrti.
Když je nám odpuštěno, chvála Bohu, z Boží milosti už nejsme pod trestem
zákona. Neznamená to zproštění povinnosti podřídit se zákonu.Slyšel jsem ale, jak to lidé
překroutili. Miliony křesťanů si myslí, že tento verš říká, že nemusíme
zachovávat zákon.Ř 6,16:
„Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste
služebníci, kohož posloucháte, buď hříchu k smrti,“(porušení
zákona) „buď poslušenstvík spravedlnosti“(zachování
zákona) „17Ale díka Bohu, že byvše služebníci hřícha, uposlechli jste z
srdce způsobu učení toho, v kteréž uvedeni jste.? 18Vysvobozeni pak jsouce od hříchu,
učiněni jste služebníci spravedlnosti.19 Po lidsku pravím, pro mdlobu těla vašeho: Jakž jste vydávali
oudy své v službu nečistotě a nepravosti k činění nepravosti,“Nemůžete špatně pochopit, co se
tím myslí – předtím, než jste byli spaseni, byli jste služebníky nepravosti –
bezzákonnosti. Nepravost znamená „bez práva, bez zákona“ – porušování zákona.
V tom je Pavel velmi srozumitelný, jasný.v. 19 „…tak
nyní vydávejte oudy své v službu spravedlnosti ku posvěcení.20Nebo když jste byli služebníci hřícha,
cizí jste byli od spravedlnosti.Jinak řečeno: Byli jste odděleni
od spravedlnosti.„21Jaký jste pak užitek měli tehdáž toho,začež se nyní stydíte? Konec zajisté těch věcí jest
smrt.22 Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu,
a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný.23 Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši,
Pánu našem.“To je dobrá zprávaŘ 7,12: „A
tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.“Jen málo věcí je označeno za „svaté“.Mimochodem, jediné místo v Desateru, kde
najdeme slovo „svatý‘, je ve čtvrtém přikázání. Jen málo věcí je svatých.
Přišel Ježíš proto, aby zrušil něco, co je svaté a spravedlivé a dobré a
nahradil to něčím nesvatým, nespravedlivým a zlým? Samozřejmě, že ne.Pavel tedy říká: „Zákon není problém. Funkcí
zákona však není spasit. To je bod, na který poukazuje. A víte proč?
V listě Římanům mluví o své osobní zkušenosti. Považoval se Pavel za
člověka, který zachovává zákon předtím, než poznal, že Ježíš je Mesiáš? Jistě.
Byl farizeus, syn farizeův. To jsou jeho vlastní slova.
Zdůrazňovali farizeové zákon? Ano. Byli dokonce i tak trochu zákoníci? Není
zákonictví to, že si myslí, že je zákon spasí?Pavel mluví o vlastní zkušenosti, o době, kdy
si myslel, že ho zákon spasí. Nakonec poznal, že zákon nemůže zachránit. Spása
a odpuštění přichází z milosti Boží a skrze Kristovu spravedlnost.Zákon tedy slouží nějakému účelu.Pamatujete si, když jste se začínali učit
řídit. Měli jsme učebnici pro autoškoly. Na konci jsme skládali zkoušku. Museli
jsme se učit mnoha pravidlům a zákonům: kdy se může předjíždět a kdy ne, co
znamenají čáry… Studovali jste z učebnice, udělali zkoušku. Kolik
z vás si dnes vozí s sebou učebnici pro autoškoly? Většinou si jí už
nevozíme, protože už to máme v krvi. Nemělo by to tak platit i pro zákon?
Když je v naší mysli a v našich srdcích, pak je docela přirozené
dodržovat ho. Když jsem byl v autoškole, musel jsem si dávat velký pozor,
abych nezapomněl zapnout blinkr. Dnes, když jedu na prašné cestě na venkově,
nikde v dohlednunikdo není, a mám zabočit, tak zapnu blinkr. Přitom poblíž
nikdo není, jsem obklopený oblakem prachu a přesto vyhodím blinkr. Už je to
zvyk.Když chodíte s Ježíšem, studujete Jeho
slovo a to vám pronikne do srdce – není to ta nová smlouva?Když vás ovládá láska k Bohu, pak začnete
řídit správně, protože máte zákon zapsaný ve svém srdci.Dt 6,6: „A
budou slova tato“ (v Deuteronomiu 5
Mojžíš opakuje Desatero) „kteráž já přikazuji tobě
dnes, v srdci tvém. 7 A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když
sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.8 Uvážeš je za znamení na ruce své, a
jako náčelník mezi očima svýma.9 Napíšeš je také na veřejích domu svého a na branách svých.“To bylo skutečně míněno jako symbol. Když Bůh
řekl: „A budeš je mít ve svém srdci,“ neznamenalo to doslova otevřít srdce a
dát do něj přikázání. Když řekl: „Napíšeš je také na veřejích
domu svého a na branách svých.“ (To by násuž neporanilo.) Když vcházíte do
židovského domu, někdy je na něm malý svitek a oni ho líbají. Farizeové nosí na
čele fylaktéria – malá kožená krabička, ve které je zákon. Jedno nosí na čele a
druhé mají připevněné na zápěstí. Domnívají se, že to je nějaká duchovní
zásluha – ukazují svou svatost tím, že mají skutečně zákon uvázaný na ruce a na
čele a na veřejích domu.Co tím ale Mojžíš myslel?
Obklopte se zákonem. Měl by být ve vašich rukou – ve vašich činech, ve vašem
srdci – vašich citech, ve vaší hlavě – v myšlenkách. To je velmi důležité.Viděl už někdo z vás nový
Youtube? Právě jsem si ho dal na Facebook. Vysvětluje, co je to znamení šelmy.
Je to symbolické nebo obrazné? Jedná se o 4-minutové video
(http://www.youtube.com/watch?v=NWMx-Gc8O0I).Lidé špatně chápou, co je to
znamení. Myslí si, že je to nějaký tělesný rys, tatuáž, čárový kód, počítačový
čip. Šelma může využít některé mechanismy, aby kontrolovala nákup a prodej, ale
kreditní karta není znamení šelmy.Kde je znamení šelmy? Na ruce a
na čele.To je vodítko. Když Mojžíš řekl: „Tato slova budou ve tvé ruce a mezi
tvýma očima“ – myslí tím symbolicky Boží zákon. Kolik lidí ve Zjevení má
znamení? Všichni lidé mají znamení. Buď mají Boží pečeť nebo znamení šelmy.
Každý má nějaké rozlišovací znamení.Celý svět bude polarizovaný do
jedné ze dvou skupin. Boží pečeť je Boží zákon v hlavě a na ruce – ve
skutečnosti je v srdci. A v zákoně je jedno zvláštní přikázání, které
mluví o svatosti a uctívání Boha, protože velký boj v posledních dnech se
bude týkat uctívání. Proto ďábel napadá zákon a proto studujeme tento předmět.Mnoho lidí to nechápe. Je to
stále dobrý nápad, aby křesťané dělali to, co doporučoval Mojžíš? Obklopit se
Božím zákonem – když uléháme, když vstáváme? Vyučovat druhé Božímu zákonu? Mít
ho ve svých rukou, v našich srdcích, v našich hlavách a na veřejích
domu?Měli bychom znát Boží zákon?Zákon nás nespasí, ale učení
Slova – „Tvé Slovo je lampa pro mé nohy“ – je pro nás velice důležité. Zákon je
pro nás zrcadlem,dává světlo – odhaluje naši potřebu Krista.To je velice důležitý bod.„Pavel vždy vyvyšoval
Boží zákon. Přitom však učil, že zákon sám o sobě nemá moc zachránit člověka
před trestem za neposlušnost. Ti, kdo páchají zlo, musí litovat svých hříchů a
pokořit se před Bohem, jehož spravedlivý hněv na sebe přivolali tím, že
porušili jeho přikázání. Musí také složit svou důvěru v Kristovu krev, protože
jedině skrze ni mohou dosáhnout odpuštění.“ (AA 393; PNL 225)Lidé si mohou myslet, že adventisté sedmého
dne věří, že nás zachrání zachovávání zákona. Tomu nevěříme o nic více než
evangelikálové tomu, že budou zachráněni, když se nedopustí smilstva. Ale
evangelikálové vyučují své ovečky, aby se nedopouštěli smilstva – je to
zákonictví?Evangelikálové učí své ovečky, aby nekradly. Neučí to většina
křesťanů? Jsme tedy zákoníci, když učíme také „Pomni na den sobotní“? To není
fér.Myslíte, že když zachováváme sto procent
přikázání namísto devadesáti, jsme zákoníci? Nikoliv. Je to stejný princip.
Jsme spaseni milostí ze vší neposlušnosti.Ale přesto vyučujeme zákon, ne?Pojďme tedy k tomu těžkému textu a skutečně
se modlím, abychom mu všichni porozuměli.V Římanům 6 a 8 a 5 Pavel mluví o
nádherné svobodě a spáse, kterou máme v Ježíši –nový život, nové srdce,
radost, chvála. A pak najednou, z ničeho nic, v Římanům 7 popisuje
velice deprimující situaci.Lidé tomu špatně rozumí. Řeknou si: „O čem to tady
vlastně mluví?“Ř 7,15-17: „Nebo
toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti
mám, to činím.16Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest
dobrý.17A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.“Tady se musím zastavit. Doufám, že se teď
všichni probudí a vyryjí si to do mysli.Někteří lidé věří, že Pavel v těchto
verších popisuje to, co je údajně běžnou zkušeností obráceného křesťana.
Říkají: „Dobře, budu tedy i dál hřešit, ale neponesu za to zodpovědnost, je to
hřích, který ve mně přebývá.Je to normální zkušenost.“Ale tak to není. Jste zodpovědní, když
hřešíte. Někteří lidé zastávají tento postoj: „Hřeším, ale nemusím si
s hříchem dělat starosti, protožejsem přijal Ježíše. Je to jen hřích,
který ve mně přebývá.“ Vzdají to a nevyvinou žádnou snahu činit pokání a
odvrátit se od svých hříchů. Myslí si totiž, že to má být běžná zkušenost. To
je nebezpečné. To je přesně to, co ďábel chce, aby si lidé mysleli.Mnoho křesťanů však věří, že Pavel
v těchto verších popisuje svůj vlastní boj, boj farizeje Saula, který
neměl pokoj, když se snažil najít spravedlnost skrze zákon. Dále Pavel říká:Ř 7,18: „Vímť
zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. (Touha po dobrém je ve mně) Nebo
chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám. (Nevím,
jak dělat to, co dělatmám. Je toto neustálá zkušenost křesťanů – beznaděj? Když
vůbec netušíte, jak činit Boží vůli? Známe ji, ale nemůžeme ji činit.) 19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci(to jsme si všichni zažili, včetně mně. Ale má to být vzor?), ale činím to zlé, jehož nechci.20A poněvadž pak, čehož já nechci, to
činím(To je nový, znovuzrozený křesťan: zlo, které
nechcete činit, je to, co děláte. Proč tedy být křesťanem? – Když dělám to, co
nechci, nejsem to už já, kdo to dělá, ale hřích, který ve mně přebývá.), tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně
přebývá.21Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží
zlé.22Nebo zvláštní líbost mám v zákoně
Božím podlé vnitřního člověka; (Vidím zákon. Rozumím tomu
a – nastane den, kdy dokonce i hříšníci padnou před Pánem a prohlásí, že je
spravedlivý? Člověk může být ztracený a přesto prohlásit, že Bůh je
spravedlivý.Např. Balám: chtěl proklít
Izrael a řekl: „Kéž bych zemřel smrtí spravedlivého.“ Chválil Boží dobrotu. A
přesto se i nadále honil za penězi. Mnoho hříšníků ví, že Bůh je
dobrý a zákon spravedlivý. 22Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;23Ale vidím jiný zákon v oudech svých,
odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v
oudechmých.24Bídný já
člověk! (Je toto stav spaseného křesťana? Bídný?)24Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z
toho těla smrti?Když Pavel říká „tělo smrti“,
mnoho učenců se domnívá, že tím naráží na jednu odpornou praktiku Římanů pro
nejhorší zločince. Byla ještě horší než ukřižování. Připoutali zločince
k mrtvému tělu. Tedy živého člověka v podzemním žaláři k mrtvole
v rozkladu. A tak zločinec zemřel kvůli nákaze z mrtvého těla.Na to se Pavel odkazuje, když
říká: „Cítím se, jako připoutaný k tomuto mrtvému tělu.“ Toužím být
křesťanem, ale mám tuto tělesnou přirozenost a nemohu se jí zbavit. Co mám
dělat? Každý v procesu obrácení to zažije. Je to boj. Pavel popisuje boj
za záchranu – tato bídná bitva mezi duchem a tělem.Musely děti Izraele tvrdě
bojovat, když opouštěly Egypt, nebo jen zamávali kapesníčkem na rozloučenou?
Byl to hrozný boj a stejně tak i obrácení je hrozný boj. Lidé chodí sem a tam a
říkají: „Kdo mě zachrání?“ Četli jste příběh Ellen Whiteové? Prožívala temné
dny, kdy říkala: „Kdo mě zachrání?“ Ale pak na to přišla a obrátila se,
chválila Boha a byla jako v sedmém nebi. Prožila opravdové obrácení a
pochopila to. Pán Bůh chce, abychom to prožili – abychom měli zkušenost
znovuzrození. To je důležité!Miliony křesťanů si myslí, že
Pavel zde popisuje, jak má vypadat normální zkušenost – každodenní zkušenost
křesťana. Pavel tu však popisuje, jak vypadal jeho boj, když byl farizeus.
Poté, co se setkal s Kristem, byl tři dni bez jídla a bez vody. Byl to pro
něj nesmírný boj.23Ale vidím jiný zákon v oudech svých,
odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v
oudechmých.24Bídný já
člověk! 24Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z
toho těla smrti?25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho.Jaká je tedy záchrana? Skrze
koho? Skrze Krista. Potom se vrátí zpět a řekne:„A takž tedy
tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.“Co to znamená? Že máme dál sloužit svým tělem
zákonu hřícha? Nikoliv. Mluví o operaci – zákon hříchu je v našem těle. My
však budeme chtít sloužit Bohu naší myslía můžeme být zachráněni od toho, aby
nás ovládalo tělo.Rád bych vám přečetl něco od Adama Clarkea –
velkého autora biblických komentářů. Byl pravou rukou Johna Wesleyho.„To všechno, co je
řečeno v této kapitole o tělesném člověku, zaprodaném hříchu se vztahovalo
na Saula z Tarsu.“Všimněte si, že neřekl ‚Pavel‘, ale ‚Saul
z Tarsu‘ - Saul před svým obrácením.„Nikdo nemůže
pochybovat, že co je zde řečeno, se nevztahuje na apoštola Pavla. Kdo by mohl
věřit, že něco takové je přirozené?“Je pochopitelné, že Saul z Tarsu mluvil o
tomto boji při obrácení, když byl farizeus . Bylo by hrozné a absurdní, ne-li
rouhání, věřit, že Pavel popisuje zkušenost křesťana tak, že ho
přirovnávák životu bídníka.Znáte píseň „Jak vzácná milost“? Co milost
zachránila? Zachránila bídníka od bídy.Dovolte mi přečíst další část komentáře Adama
Clarkea na toto téma:„Kdyby byl vězněm zákona
hříchu a smrti po svém obrácení ke křesťanství, co by svým obrácením získal?
Nic pro svou osobní svatost. Samotný duch křesťanství dokazuje, že kdyby
nenalezl spásu pod neplatným zákonem a byl zanechán v poddanství stejně
neúčinného evangelia,nemohl by sev žádném případě označovat za upřímného
křesťana.“Přesto kazatelé– nejen ti evangelikální – ale
dokonce i v naší vlastní církvi učísvé ovečky, že je to normální zkušenost
– každodenní zkušenost, kterou můžete očekávat jako křesťané. Není divu, že
křesťané nevypadají šťastně. Přečtu vám něco z listu Galatským. Kdo napsal
tento list? Pavel.Gal 5,16: „Ale
pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. 17 Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch
proti tělu. (To je zase ten boj.) Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne, což
byste chtěli, to činili. (Nepopisuje tady stejný boj?) 18 Jestliže pak Duchem vedeni býváte,
nejste pod zákonem.(Pod kterým zákonem? Pod zákonem těla.)
19 Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenžjsou:
Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost,20Modloslužba, čarování, nepřátelství,
svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty,21Závisti, vraždy, opilství, hodování, a
těm podobné věci. Kteréž kdokoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prvé
pravil, (A teď pozor.) že
království Božího dědicové nebudou. (Když se necháte vést Duchem,
nebudete chodit podle těla. Zde popisuje stejný boj. Ale my nejsme ponecháni,
abychom tento boj prohráli. Pán chce, abychom tuto bitvu vyhráli. Věříte tomu?
Všimněte si, jak pokračuje, co říká:) 22Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost,
dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.23Proti takovýmť není zákon.(Jednáte tedy podle Božího zákona. Žádný zákon není proti
přinášení ovoce Ducha. Zákon je proti jiným věcem, když se necháme vést tělem.)To byl výňatek z „Hranaté
čtverce a tělesní křesťané“ (JoeCrews, 1. část: http://www.amazingfacts.org/media-library/media/e/913/t/square-circles-and-carnal-christians-part-1.aspx a 2. část: http://www.amazingfacts.org/media-library/media/e/916/t/square-circles-and-carnal-christians-part-2.aspx) . Dokážete si představit, jak se tato slova mohou vztahovat na
duchovního velikána, jakým byl Pavel?:Ř 7,14: „já
jsem tělesný, prodaný hříchu. 23 jímající
mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.15 což v
nenávisti mám, to činím24 Bídný já
člověk!Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?“Jsme ponecháni
v takovém stavu? Nebo co má tento bídný s hříchem svázaný člověk
společného se zkušeností popsanou v předchozí kapitole?Povšimněte si, co říká
v kapitole 6:Ř6:„2 Kdož jsme zemřeli hříchu…18 Vysvobozeni pak jsouce od
hříchu, učiněni jste služebníci spravedlnosti.12 Nepanujž tedy hřích v
smrtelném těle vašem.14
Nebo hřích nebude panovati nad vámi.15 Což
pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli.22
vysvobozeni jsouce od hříchu“Abychom tedy mohli
chápat Římanům 7,15 a dále, jako neustálou zkušenost křesťanů, musíme odstranit
všechno ostatní, co se píše v listě Římanům. Přesto někteří lidé ničí svou
teologii tím, že se zbaví všeho, co Bible říká o vítězném životě. Osvojí si
popis Pavlova života, když byl farizeus – jeho boj – a řeknou: „Ano, právě to
je normální, bídná zkušenost křesťana a s tím se musíme smířit.“To je smutné. Avšak jak
mohl samotný Pavel spojit tento mizerný stav z Římanům 7 s duchem,
který se vítězně vznáší v Římanům 8?Všimněte si, co říká
v Ř 7,24: „Bídný
já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána
našeho.“A teď se podívejme na Ř
8.Ř
8,1: „A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši,
nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.2Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši
vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.3 Nebo seč nemohl býti zákon,
jelikož byl mdlý pro tělo,…“Pavel říká: „Co jsme
nemohli udělat, to udělal Bůh.“ Jak?Ř
8,3: „…Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha,
potupil hřích na těle,“– potupil hřích ve svém životě –
Proč?Ř
8,4: „Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla,
ale podlé Ducha.Víme, co jsou skutky
těla. Před chvílí jsme to četli. Už nechodíme podle těla. Bůh nás povolává ke
svatosti. To je velice důležitá věc, kterou je třeba v zákoně pochopit.„5Ti
zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž
podlé Ducha, to, což jest Ducha.6Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak
Ducha život a pokoj,7Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo
zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.“Právě tím popsal
beznadějný stav.„8Protož
ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.“Nemůžeme se Bohu líbit
v těle. Líbit se Mu můžeme jedině v Duchu. Musíme žít
Duchemnaplněnýživot.„9Vy
pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak
kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.“Musíme být křesťané naplnění
Duchem, přátelé.„10A
jestliťKristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích,…“Ten, kdo je mrtvý, je
vysvobozen z hříchu (To Pavel řekl v Ř 6).„10
…tělo umrtveno jest pro hřích,však duch živ jest pro spravedlnost.11Jestližeť
pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten,
kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro
přebývajícího Ducha jeho v vás.Ano,naše smrtelná těla
nás uvěznila – On nám dá nový život skrze Svého Ducha.Mohl bych pokračovat ve
čtení, ale v poznámkách mám něco jiného. Budu muset něco vynechat,
nedostanu se ke všemu. Středa – Cíl zákonaPodívejme se na Římanům
10 – musíme si probrat co znamená nadpis.–mluví o cíli zákona.Ř
10,4: „Konec
zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.“Co to znamená, že „Kristus je
konec zákona“? Slovo „konec“ v řečtině „telos“ je možné přeložit i jako
„cíl“, „záměr“,„předmět“,
„účel“. Je to něco, co doplňuje
nějakou věc anebo ji činí dokonalou. Např.:1.Tim 1,5: „Ješto konec přikázaní
jest láska z srdce čistého, a z svědomí dobrého a z víry neošemetné.“ (PBK)ČSP : „Cílem tohoto nařízení je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.“ČEP : „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z
dobrého svědomí a z upřímné víry.“„Konec
tohoto přikázání“– stejné slovo – telos je použito
v listě Římanům 10,4:Ř
10,4: „Konec
zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.“Kristus je účel,
předmět zákona. Je podstatou zákona „k ospravedlnění všelikému věřícímu.“Význam slova „telos“
není, že Ježíš přišel zrušit zákon. Nalezneme mnoho
dalších veršů s tímto slovem. Přečtěme si např.:1 Pt
1,9: „Docházejíce
konce víry své, spasení duší.“Znamená zde slovo „konec“
zrušená? Jedná se o stejné slovo – telos – a znamená „předmět vaší víry – účel
víry“ je spasení duší. To je význam slova „konec“.Název lekce „Konec zákona“ tedy
neznamená „Zrušení zákona“, ale „Účel zákona je Kristus“.
|
]
Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Neděle, 15. červen 2014 @ 23:34:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | májí své plány vést sbory k důsledné a účinné ochraně právě před KRISTEM
dokonce nechtějí být KRISTEM obtěžováni, považují JEHO hlásání za obtěžování// To jako fakt? Odkud tohle víš? Vždyť to zní přímo děsivě! |
]
Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: helena v Pondělí, 16. červen 2014 @ 05:59:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | drahá MOMON,hrozivé to je a psali to naposled ve Vinohradském zpravodaji z 23.5.14!také na oficiálním webu mají VIZI a na konferenci to odsouhlasili!myslím, že to ženou TEMPEM |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Úterý, 17. červen 2014 @ 15:21:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak to se na to musím mrknout. |
]
Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: skalaa v Sobota, 14. červen 2014 @ 21:43:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milost a zákon
„Kristus, konec zákona“ – čím to je, že už
samotný název může někdy lidi zmást?
Kristus, konec zákona – co to znamená? Znamená
to, že když Kristus přišel, už tu není žádný zákon? Co řekl Ježíš u Matouše
5,17?
Mt 5,17: „Nedomnívejte
se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale
naplniti.“
Co znamenají slova: „Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších,
a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak
koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.“ (Mt 5,19)?
Bohatý mladík přišel za Ježíšem
a zeptal se: „Mistře dobrý, co dobrého budu činiti,
abych měl život věčný?“ (Mt 19,16) A Ježíš odpověděl: „Zachovávej
přikázání!“ On řekl: „Která?“ A Ježíš začal citovat Desatero.
Když tedy čteme „Kristus, konec
zákona“, tato lekce vlastně cituje jeden verš z listu Římanům. Jedná se
však o verš, který bývá často špatně pochopen a proto je mu věnována tato
lekce.
Základní
verš:
Ř 10,4: „Konec
zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.“
Co to
znamená? .
Za chvíli se k tomu
dostaneme, ale pro začátek se podíváme na první část této lekce:
Kde se rozmohl hřích
Rád bych vás pozval, abyste si
našli kapitolu Římanům 5. Ke kapitole 7 se dostaneme, ale nejprve si postavíme
základ.
List Římanům je kniha, kterou
když čteme tak, že se podíváme jen na nějaký verš nebo na jednu část, může nám
uniknout myšlenka. Tato kniha je totiž jako Mount Everest mezi Pavlovými spisy.
Dává nám přehled celého plánu spasení. Je to prostě neuvěřitelná kniha. Musíte
však vědět, jak vede lidi v myšlení, takže když se dostanete do určitého
bodu, řeknete: „Ach, to dává smysl, podle toho, co říkal předtím a co říká
potom.“
„Kde se rozhojnil hřích“
Ř 5,12: „A
protož jakož skrze jednoho člověka(tento člověk byl Adam)hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi
smrt přišla, v němž všickni zhřešili.13Nebo až do zákona hřích byl na světě,
ale hřích se nepočítá, když zákona není.“
Jinak řečeno: Existoval ve
světě hřích předtím, než byl Mojžíšovi dán zákon na hoře Sínaj? Byl už na světě
hřích? Bylo smilstvo hřích ještě předtím, než bylo napsáno Desatero? Byla
vražda hřích? Byla hříchem lež? Neřekl Bůh Kainovi, že vražda je hřích? Neřekl
Josef Putifarově ženě, že smilstvo je hřích? To se stalo ještě před Desaterem.
Pavel tedy argumentuje, že zákon
existoval ještě předtím, než byl dán na Sínaji, protože existoval hřích.Vždyť
tam, kde není zákon, není ani hřích.
Ř 5,14: „Kralovala pak smrt od Adama až do
Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova,
kterýž jest figůra toho budoucího.“
Adam je předobraz Krista.
v. 16:
„Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním
jednoho člověka“ (Adama) „mnozí
zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti
toho jednoho člověka, Ježíše Krista.“
Adamovým hříchem se smrt
přenesla na všechny lidi, ale skrze Ježíšovo vítězství, všichni lidé mohou mít věčný
život.
Kolik z vás si myslí, že
Adam padl a my všichni kvůli tomu trpíme? Je to velice reálné každý den.
Věříte stejně tak i tomu, že
Ježíš uspěl a skrze druhého Adama můžeme zvítězit? Můžeme mít spravedlnost?
Můžeme získat nebe? Adam padl v zahradě. Ježíš vyhrál na poušti. Šestého
dne v týdnu Adam usnul, jeho bok byl otevřen a vyšla z něho žena.
Šestého dne v týdnu Ježíš usnul na kříži. Řekl: „Je dokonáno.“ Jeho bok
byl otevřen kopím a v krvi a vodě, které vytekly, se zrodila Jeho nevěsta
– církev. Proto se zde píše, že Ježíš je jako druhý Adam.
Postoupíme dál k verši
20.
Ř 5,20: „Zákon pak k tomu přistoupil, aby se rozhojnil hřích,
a kdež se rozhojnil hřích, tu ještě více
rozhojnila se milost, 21 Aby jakož kraloval hřích k smrti, tak aby i milost
kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.“
Dříve jsem žil a nevěděl jsem o
Božím zákoně – věděl jsem, že některé věci jsou správné a jiné špatné. Myslel
jsem si, že je to se mnou v pořádku v porovnání s jinými lidmi.Když
jsem však začal číst Bibli a přečetl jsem si Deset přikázání, když jsem si
přečetl zákon, hřích se rozhojnil. Byl jsem překvapený, protože jsem si,
obrazně řečeno, uvědomil, že jsem přestupoval nejvyšší dovolenou rychlost.
Ř 7,7: „Což
tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze
zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.“
Dále říká: „Tam, kde není zákon,
tam není přestoupení.“
Mimochodem, jestli je Kristus
konec zákona – někteří lidé si to vysvětlují tak, že když Ježíš přišel, zrušil
zákon. Jestliže je Kristus konec zákona, je ve světě stále ještě hřích?
Zopakuji to, co řekl Pavel:
„Kde není zákon, tam není ani hřích.“
Pokud hřích existuje, nemusí pakzde
být také zákon?
Když se tedy píše, že Kristus
je konec zákona, neznamená to, že zrušil zákon. Za chvíli se k tomu
vrátíme.
Př 6,23: „Nebo
přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání
vyučující“
Proč by tedy Bůh rušil světlo?
Přikázání Boží je světlo – je to svíce – osvěcuje, ale nespasí. Co dělá světlo?
Světlo odhaluje. Dělá věci viditelnými. Jakub srovnává zákon se zrcadlem,
protože zrcadlo ukazuje obraz něčeho, co vyžaduje pozornost, ale samo o sobě
nezachrání/nespasí. A nikdy nebylo záměrem, aby spasilo. Kristus je konec
zákona ve vztahu ke spravedlnosti: když někdo pohlíží na zákon jako na zdroj
spravedlnosti, tak ho to zničí. Zákon nikdy nepřinesl spravedlnost. To, co zákon
dělá je: zvyšuje naši potřebu spravedlnosti. Mohu si myslet – stačí, když se
umyju jednou za týden. Ale když se podívám do zrcadla, posílí to potřebu mýt se
častěji. To byl záměr zákona. Není to spása.
J 15,22: „Kdybych
byl nepřišel, a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy nemají z
hříchu svého.“
Poznání Boží vůle zvětšuje zodpovědnost.
Ježíš řekl:
Lk 12,47: „Služebník
pak ten, kterýž by znal vůli pána svého, a nebyl hotov, a nečinil podlé vůle
jeho, bit bude velmi.48 Ale
kterýž neznal, a činil hodné věci trestání, bit bude méně. Každému pak, komuž
jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť mnoho poručili, víceť
požádají od něho.“
Jinak řečeno: „Máme větší zodpovědnost, když
Boží vůli známe, než když ji neznáme.“ Dokonce každý soudní systém v zemi
posuzuje jinak „promyšlenou vraždu“ a „neúmyslné zabití“.
Když tedy máme poznání, máme i větší
zodpovědnost. Pavel říká – zákon je tady proto, aby nás učinil zodpovědnějšími.
Ř 6,15: „Což
pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli.“ (Máme nadále hřešit, protože nejsme pod zákonem? Co
znamená nebýt pod zákonem? Znamená to nemít povinnost podřídit se zákonu? Mají
křesťané větší povinnost zachovávat přikázání, poté, co přijmou Ježíše? Myslím,
že větší, protože: především, když si uvědomíme, že to byla naše nepravost, co Ho
ukřižovalo, proč bychom měli množit své nepravosti poté, co jsme přijali Jeho
odpuštění? Dávalo by to smysl? Křesťan by měl být tím, kdo nejvíc zachovává
zákon, protože je to kvůli našim hříchům – přestoupení zákona – proč Ježíš
zemřel. Myšlenka, že nejsme pod zákonem, znamená, že nemáme povinnost
zachovávat přikázání. Tak to Pavel vůbec nemyslel. Proto řekl:
Ř 6,1.2:„Zůstaneme
v hříchu, aby se milost rozhojnila? 2 Nikoli. Kdož jsme zemřeli hříchu, kterakž
ještě živi budeme v něm?“
Přesto slýchám
kazatele, kteří to stále opakují. „Být pod zákonem“ pro ně znamená povinnost
podřídit se a říkají: „Nejsme pod zákonem, už nemusíme zachovávat Desatero.“
Ale kdykoliv to slyším, tak se jim to snažím trochu vysvětlit a upřesnit.
Říkám: „Počkej. Pomoz mi to pochopit. Říkáš, že když už nejsme pod zákonem, tak
to znamená, že už nemusíme zachovávat Deset přikázání?“ A oni si uvědomí, kam by
to vedlo a řeknou: „Nejsme pod starým zákonem.“ Já jim řeknu: „ Je tedy
v pořádku lhát?“ „Ne.“ „Můžeme krást?“ „Ne.“ „Dopouštět se smilstva?“
„Ne.“ „Dychtit po majetku nebo po manželce bližního?“ „Ne.“
A tak projdeme celé
Desatero. „Můžu se modlit k sochám? Uctívat jiné bohy?“ „Ne, ne, ne, ne.
Samozřejmě, že to všechno se musí zachovávat.“ A pak řeknu: „Pomni na den
sobotní.“ A oni: „My nejsme pod zákonem.“ To jsem zažil už tolikrát!To je skoro
podezřelé. Nemají problém s Desaterem, dokud nezmíníte čtvrté
přikázání. V podstatě si vymyslí
celou novou teologii, podle které, „nebýt pod zákonem“ znamená, že nemáte
povinnost zachovávat přikázání. Říkají: „Tamta přikázání musíme zachovávat,
protože jsou znovu potvrzena v Novém zákoně.“ To však není pravda. Podle
nich jediné přikázání, které není znovu potvrzeno v Novém zákoně, je
čtvrté přikázání – sobota. To není pravda. Tomu se říká křesťanský mýtus. Lidé
někdy neustále opakují různé věci – myslí si, že to musí být pravda, ale nikdy
si to nevyhledají a neověří. V Novém zákoně nikde nenajdete „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“ Můžeme
proto přestoupit toto přikázání? Ne. „Nevezmeš jména
Hospodina Boha svého nadarmo“ – to v Novém zákoně nenajdete. Můžeme
tedy porušovat toto přikázání?
Je čtvrté přikázání zopakované
a je na něj poukázáno v Novém zákoně? Ano, jednak v Židům 4. Dále Skutky
13 a máme ještě mnoho jiných míst, kdese mluví o zachovávání soboty
v Novém zákoně. To popírá argument, že to „není zopakováno.“
Slyšel jsem jednoho evangelikála,
který řekl: „Mnoho evangelikálních křesťanů skutečně bojuje, aby se zbavili
soboty. Je to jako muž, který má bolavý prst a aby se s tím vypořádal,
odřízne všech deset prstů a našije si jich zpátky devět.A tak tedy, aby se
zbavili soboty, musí se zbavit všech deseti a znovu připojí devět z nich. Skutečný
problém je, že bychom měli zachovávat všech deset.“
Když Kristus říká, že nejsme
pod zákonem – to znamená, že nejsme pod kletbou neboli pod trestem zákona. Jsme
pod milostí. Když zhřešíme, zákon nás odsuzuje. Jsme odsouzeni k smrti.
Když je nám odpuštěno, chvála Bohu, z Boží milosti už nejsme pod trestem
zákona. Neznamená to zproštění povinnosti podřídit se zákonu.
Slyšel jsem ale, jak to lidé
překroutili. Miliony křesťanů si myslí, že tento verš říká, že nemusíme
zachovávat zákon.
Ř 6,16:
„Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste
služebníci, kohož posloucháte, buď hříchu k smrti,“(porušení
zákona) „buď poslušenstvík spravedlnosti“(zachování
zákona) „17Ale díka Bohu, že byvše služebníci hřícha, uposlechli jste z
srdce způsobu učení toho, v kteréž uvedeni jste.? 18Vysvobozeni pak jsouce od hříchu,
učiněni jste služebníci spravedlnosti.19 Po lidsku pravím, pro mdlobu těla vašeho: Jakž jste vydávali
oudy své v službu nečistotě a nepravosti k činění nepravosti,“
Nemůžete špatně pochopit, co se
tím myslí – předtím, než jste byli spaseni, byli jste služebníky nepravosti –
bezzákonnosti. Nepravost znamená „bez práva, bez zákona“ – porušování zákona.
V tom je Pavel velmi srozumitelný, jasný.
v. 19 „…tak
nyní vydávejte oudy své v službu spravedlnosti ku posvěcení.20Nebo když jste byli služebníci hřícha,
cizí jste byli od spravedlnosti.
Jinak řečeno: Byli jste
odděleni od spravedlnosti.
„21Jaký jste pak užitek měli tehdáž toho,začež se nyní stydíte? Konec zajisté těch věcí jest
smrt.22 Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu,
a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný.23 Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši,
Pánu našem.“
To je dobrá zpráva
Ř 7,12: „A
tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.“
Jen málo věcí je označeno za „svaté“.
Mimochodem, jediné místo v Desateru, kde
najdeme slovo „svatý‘, je ve čtvrtém přikázání. Jen málo věcí je svatých.
Přišel Ježíš proto, aby zrušil něco, co je svaté a spravedlivé a dobré a
nahradil to něčím nesvatým, nespravedlivým a zlým? Samozřejmě, že ne.
Pavel tedy říká: „Zákon není problém. Funkcí
zákona však není spasit. To je bod, na který poukazuje. A víte proč?
V listě Římanům mluví o své osobní zkušenosti. Považoval se Pavel za
člověka, který zachovává zákon předtím, než poznal, že Ježíš je Mesiáš? Jistě.
Byl farizeus, syn farizeův. To jsou jeho vlastní slova.
Zdůrazňovali farizeové zákon? Ano. Byli dokonce i tak trochu zákoníci? Není zákonictví
to, že si myslí, že je zákon spasí?
Pavel mluví o vlastní zkušenosti, o době, kdy
si myslel, že ho zákon spasí. Nakonec poznal, že zákon nemůže zachránit. Spása
a odpuštění přichází z milosti Boží a skrze Kristovu spravedlnost.
Zákon tedy slouží nějakému účelu.
Pamatujete si, když jste se začínali učit
řídit. Měli jsme učebnici pro autoškoly. Na konci jsme skládali zkoušku. Museli
jsme se učit mnoha pravidlům a zákonům: kdy se může předjíždět a kdy ne, co
znamenají čáry… Studovali jste z učebnice, udělali zkoušku. Kolik
z vás si dnes vozí s sebou učebnici pro autoškoly? Většinou si jí už
nevozíme, protože už to máme v krvi. Nemělo by to tak platit i pro zákon?
Když je v naší mysli a v našich srdcích, pak je docela přirozené dodržovat
ho. Když jsem byl v autoškole, musel jsem si dávat velký pozor, abych
nezapomněl zapnout blinkr. Dnes, když jedu na prašné cestě na venkově, nikde v dohlednunikdo
není, a mám zabočit, tak zapnu blinkr. Přitom poblíž nikdo není, jsem obklopený
oblakem prachu a přesto vyhodím blinkr. Už je to zvyk.
Když chodíte s Ježíšem, studujete Jeho
slovo a to vám pronikne do srdce – není to ta nová smlouva?
Když vás ovládá láska k Bohu, pak začnete
řídit správně, protože máte zákon zapsaný ve svém srdci.
Dt 6,6: „A
budou slova tato“ (v Deuteronomiu 5
Mojžíš opakuje Desatero) „kteráž já přikazuji tobě
dnes, v srdci tvém. 7 A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když
sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.8 Uvážeš je za znamení na ruce své, a
jako náčelník mezi očima svýma.9 Napíšeš je také na veřejích domu svého a na branách svých.“
To bylo skutečně míněno jako symbol. Když Bůh
řekl: „A budeš je mít ve svém srdci,“ neznamenalo to doslova otevřít srdce a
dát do něj přikázání. Když řekl: „Napíšeš je také na veřejích
domu svého a na branách svých.“ (To by násuž neporanilo.) Když vcházíte do
židovského domu, někdy je na něm malý svitek a oni ho líbají. Farizeové nosí na
čele fylaktéria – malá kožená krabička, ve které je zákon. Jedno nosí na čele a
druhé mají připevněné na zápěstí. Domnívají se, že to je nějaká duchovní
zásluha – ukazují svou svatost tím, že mají skutečně zákon uvázaný na ruce a na
čele a na veřejích domu.
Co tím ale Mojžíš myslel?
Obklopte se zákonem. Měl by být ve vašich rukou – ve vašich činech, ve vašem
srdci – vašich citech, ve vaší hlavě – v myšlenkách. To je velmi důležité.
Viděl už někdo z vás nový
Youtube? Právě jsem si ho dal na Facebook. Vysvětluje, co je to znamení šelmy.
Je to symbolické nebo obrazné? Jedná se o 4-minutové video (http://www.youtube.com/watch?v=NWMx-Gc8O0I).Lidé
špatně chápou, co je to znamení. Myslí si, že je to nějaký tělesný rys, tatuáž,
čárový kód, počítačový čip. Šelma může využít některé mechanismy, aby
kontrolovala nákup a prodej, ale kreditní karta není znamení šelmy.
Kde je znamení šelmy? Na ruce a
na čele.To je vodítko. Když Mojžíš řekl: „Tato slova budou ve tvé ruce a mezi
tvýma očima“ – myslí tím symbolicky Boží zákon. Kolik lidí ve Zjevení má
znamení? Všichni lidé mají znamení. Buď mají Boží pečeť nebo znamení šelmy.
Každý má nějaké rozlišovací znamení.
Celý svět bude polarizovaný do
jedné ze dvou skupin. Boží pečeť je Boží zákon v hlavě a na ruce – ve
skutečnosti je v srdci. A v zákoně je jedno zvláštní přikázání, které
mluví o svatosti a uctívání Boha, protože velký boj v posledních dnech se
bude týkat uctívání. Proto ďábel napadá zákon a proto studujeme tento předmět.
Mnoho lidí to nechápe. Je to stále
dobrý nápad, aby křesťané dělali to, co doporučoval Mojžíš? Obklopit se Božím
zákonem – když uléháme, když vstáváme? Vyučovat druhé Božímu zákonu? Mít ho ve
svých rukou, v našich srdcích, v našich hlavách a na veřejích domu?Měli
bychom znát Boží zákon?
Zákon nás nespasí, ale učení
Slova – „Tvé Slovo je lampa pro mé nohy“ – je pro nás velice důležité.Zákon je
pro nás zrcadlem,dává světlo – odhaluje naši potřebu Krista.
To je velice důležitý bod.
„Pavel vždy vyvyšoval
Boží zákon. Přitom však učil, že zákon sám o sobě nemá moc zachránit člověka
před trestem za neposlušnost. Ti, kdo páchají zlo, musí litovat svých hříchů a
pokořit se před Bohem, jehož spravedlivý hněv na sebe přivolali tím, že
porušili jeho přikázání. Musí také složit svou důvěru v Kristovu krev, protože
jedině skrze ni mohou dosáhnout odpuštění.“ (AA 393; PNL 225)
Lidé si mohou myslet, že adventisté sedmého
dne věří, že nás zachrání zachovávání zákona. Tomu nevěříme o nic více než
evangelikálové tomu, že budou zachráněni, když se nedopustí smilstva. Ale
evangelikálové vyučují své ovečky, aby se nedopouštěli smilstva – je to
zákonictví?Evangelikálové učí své ovečky, aby nekradly. Neučí to většina
křesťanů? Jsme tedy zákoníci, když učíme také „Pomni na den sobotní“? To není
fér.
Myslíte, že když zachováváme sto procent
přikázání namísto devadesáti, jsme zákoníci? Nikoliv. Je to stejný princip.
Jsme spaseni milostí ze vší neposlušnosti.Ale přesto vyučujeme zákon, ne?
Pojďme tedy k tomu těžkému textu a
skutečně se modlím, abychom mu všichni porozuměli.
V Římanům 6 a 8 a 5 Pavel mluví o
nádherné svobodě a spáse, kterou máme v Ježíši –nový život, nové srdce,
radost, chvála. A pak najednou, z ničeho nic, v Římanům 7 popisuje velice
deprimující situaci.Lidé tomu špatně rozumí. Řeknou si: „O čem to tady vlastně
mluví?“
Ř 7,15-17: „Nebo
toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti
mám, to činím.16Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest
dobrý.17A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.“
Tady se musím zastavit. Doufám, že se teď
všichni probudí a vyryjí si to do mysli.
Někteří lidé věří, že Pavel v těchto
verších popisuje to, co je údajně běžnou zkušeností obráceného křesťana. Říkají:
„Dobře, budu tedy i dál hřešit, ale neponesu za to zodpovědnost, je to hřích,
který ve mně přebývá.Je to normální zkušenost.“
Ale tak to není. Jste zodpovědní, když
hřešíte. Někteří lidé zastávají tento postoj: „Hřeším, ale nemusím si
s hříchem dělat starosti, protožejsem přijal Ježíše. Je to jen hřích,
který ve mně přebývá.“ Vzdají to a nevyvinou žádnou snahu činit pokání a
odvrátit se od svých hříchů. Myslí si totiž, že to má být běžná zkušenost. To
je nebezpečné. To je přesně to, co ďábel chce, aby si lidé mysleli.
Mnoho křesťanů však věří, že Pavel v těchto
verších popisuje svůj vlastní boj, boj farizeje Saula, který neměl pokoj, když
se snažil najít spravedlnost skrze zákon. Dále Pavel říká:
Ř 7,18: „Vímť
zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. (Touha po dobrém je ve mně) Nebo
chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám. (Nevím,
jak dělat to, co dělatmám. Je toto neustálá zkušenost křesťanů – beznaděj? Když
vůbec netušíte, jak činit Boží vůli? Známe ji, ale nemůžeme ji činit.) 19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci(to jsme si všichni zažili, včetně mně. Ale má to být vzor?), ale činím to zlé, jehož nechci.20A poněvadž pak, čehož já nechci, to
činím(To je nový, znovuzrozený křesťan: zlo, které
nechcete činit, je to, co děláte. Proč tedy být křesťanem? – Když dělám to, co
nechci, nejsem to už já, kdo to dělá, ale hřích, který ve mně přebývá.), tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně
přebývá.21Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží
zlé.22Nebo zvláštní líbost mám v zákoně
Božím podlé vnitřního člověka; (Vidím zákon. Rozumím tomu
a – nastane den, kdy dokonce i hříšníci padnou před Pánem a prohlásí, že je
spravedlivý? Člověk může být ztracený a přesto prohlásit, že Bůh je
spravedlivý.
Např. Balám: chtěl proklít
Izrael a řekl: „Kéž bych zemřel smrtí spravedlivého.“ Chválil Boží dobrotu. A
přesto se i nadále honil za penězi.
Mnoho hříšníků ví, že Bůh je
dobrý a zákon spravedlivý. 22Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního
člověka;23Ale vidím jiný zákon v oudech svých,
odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v
oudechmých.24Bídný já
člověk! (Je toto stav spaseného křesťana? Bídný?)24Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z
toho těla smrti?
Když Pavel říká „tělo smrti“,
mnoho učenců se domnívá, že tím naráží na jednu odpornou praktiku Římanů pro
nejhorší zločince. Byla ještě horší než ukřižování. Připoutali zločince
k mrtvému tělu. Tedy živého člověka v podzemním žaláři k mrtvole
v rozkladu. A tak zločinec zemřel kvůli nákaze z mrtvého těla.
Na to se Pavel odkazuje, když
říká: „Cítím se, jako připoutaný k tomuto mrtvému tělu.“ Toužím být
křesťanem, ale mám tuto tělesnou přirozenost a nemohu se jí zbavit. Co mám
dělat? Každý v procesu obrácení to zažije. Je to boj. Pavel popisuje boj
za záchranu – tato bídná bitva mezi duchem a tělem.
Musely děti Izraele tvrdě
bojovat, když opouštěly Egypt, nebo jen zamávali kapesníčkem na rozloučenou?
Byl to hrozný boj a stejně tak i obrácení je hrozný boj. Lidé chodí sem a tam a
říkají: „Kdo mě zachrání?“ Četli jste příběh Ellen Whiteové? Prožívala temné
dny, kdy říkala: „Kdo mě zachrání?“ Ale pak na to přišla a obrátila se,
chválila Boha a byla jako v sedmém nebi. Prožila opravdové obrácení a pochopila
to. Pán Bůh chce, abychom to prožili – abychom měli zkušenost znovuzrození. To
je důležité!
Miliony křesťanů si myslí, že
Pavel zde popisuje, jak má vypadat normální zkušenost – každodenní zkušenost
křesťana. Pavel tu však popisuje, jak vypadal jeho boj, když byl farizeus. Poté,
co se setkal s Kristem, byl tři dni bez jídla a bez vody. Byl to pro něj
nesmírný boj.
23Ale vidím jiný zákon v oudech svých,
odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v
oudechmých.24Bídný já
člověk! 24Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z
toho těla smrti?25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho.
Jaká je tedy záchrana? Skrze
koho? Skrze Krista. Potom se vrátí zpět a řekne:
„A takž tedy
tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.“
Co to znamená? Že máme dál sloužit svým tělem
zákonu hřícha? Nikoliv. Mluví o operaci – zákon hříchu je v našem těle. My
však budeme chtít sloužit Bohu naší myslía můžeme být zachráněni od toho, aby
nás ovládalo tělo.
Rád bych vám přečetl něco od Adama Clarkea –
velkého autora biblických komentářů. Byl pravou rukou Johna Wesleyho.
„To všechno, co je
řečeno v této kapitole o tělesném člověku, zaprodaném hříchu se vztahovalo
na Saula z Tarsu.“
Všimněte si, že neřekl ‚Pavel‘, ale ‚Saul
z Tarsu‘ - Saul před svým obrácením.
„Nikdo nemůže pochybovat,
že co je zde řečeno, se nevztahuje na apoštola Pavla. Kdo by mohl věřit, že něco
takové je přirozené?“
Je pochopitelné, že Saul z Tarsu mluvil o
tomto boji při obrácení, když byl farizeus . Bylo by hrozné a absurdní, ne-li
rouhání, věřit, že Pavel popisuje zkušenost křesťana tak, že ho přirovnávák životu
bídníka.
Znáte píseň „Jak vzácná milost“? Co milost
zachránila? Zachránila bídníka od bídy.
Dovolte mi přečíst další část komentáře Adama
Clarkea na toto téma:
„Kdyby byl vězněm zákona
hříchu a smrti po svém obrácení ke křesťanství, co by svým obrácením získal?
Nic pro svou osobní svatost. Samotný duch křesťanství dokazuje, že kdyby nenalezl
spásu pod neplatným zákonem a byl zanechán v poddanství stejně neúčinného
evangelia,nemohl by sev žádném případě označovat za upřímného křesťana.“
Přesto kazatelé– nejen ti evangelikální – ale dokonce
i v naší vlastní církvi učísvé ovečky, že je to normální zkušenost –
každodenní zkušenost, kterou můžete očekávat jako křesťané. Není divu, že
křesťané nevypadají šťastně. Přečtu vám něco z listu Galatským. Kdo napsal
tento list? Pavel.
Gal 5,16: „Ale
pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. 17 Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch
proti tělu. (To je zase ten boj.) Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne, což
byste chtěli, to činili. (Nepopisuje tady stejný boj?) 18 Jestliže pak Duchem vedeni býváte,
nejste pod zákonem.(Pod kterým zákonem? Pod zákonem těla.)
19 Zjevníť jsou pak skutkové těla,
jenžjsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost,20Modloslužba, čarování, nepřátelství,
svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty,21Závisti, vraždy, opilství, hodování, a
těm podobné věci. Kteréž kdokoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prvé
pravil, (A teď pozor.) že
království Božího dědicové nebudou. (Když se necháte vést Duchem,
nebudete chodit podle těla. Zde popisuje stejný boj. Ale my nejsme ponecháni,
abychom tento boj prohráli. Pán chce, abychom tuto bitvu vyhráli. Věříte tomu?
Všimněte si, jak pokračuje, co říká:) 22Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost,
dobrota, věrnost, krotkost, středmost.23Proti takovýmť není zákon.(Jednáte tedy podle Božího
zákona. Žádný zákon není proti přinášení ovoce Ducha. Zákon je proti jiným
věcem, když se necháme vést tělem.)
To byl výňatek z „Hranaté
čtverce a tělesní křesťané“ (JoeCrews, 1. část: http://www.amazingfacts.org/media-library/media/e/913/t/square-circles-and-carnal-christians-part-1.aspx a 2. část: http://www.amazingfacts.org/media-library/media/e/916/t/square-circles-and-carnal-christians-part-2.aspx) . Dokážete si představit, jak se tato slova mohou vztahovat na
duchovního velikána, jakým byl Pavel?:
Ř 7,14: „já
jsem tělesný, prodaný hříchu.
23 jímající
mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
15 což v
nenávisti mám, to činím
24 Bídný já
člověk!Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?“
Jsme ponecháni
v takovém stavu? Nebo co má tento bídný s hříchem svázaný člověk
společného se zkušeností popsanou v předchozí kapitole?
Povšimněte si, co říká
v kapitole 6:
Ř6:
„2 Kdož jsme zemřeli hříchu…
18 Vysvobozeni pak jsouce od
hříchu, učiněni jste služebníci spravedlnosti.
12 Nepanujž tedy hřích v
smrtelném těle vašem.
14
Nebo hřích nebude panovati nad vámi.
15
Což pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli.
22 vysvobozeni
jsouce od hříchu“
Abychom tedy mohli
chápat Římanům 7,15 a dále, jako neustálou zkušenost křesťanů, musíme odstranit
všechno ostatní, co se píše v listě Římanům. Přesto někteří lidé ničí svou
teologii tím, že se zbaví všeho, co Bible říká o vítězném životě. Osvojí si popis
Pavlova života, když byl farizeus – jeho boj – a řeknou: „Ano, právě to je
normální, bídná zkušenost křesťana a s tím se musíme smířit.“
To je smutné. Avšak jak
mohl samotný Pavel spojit tento mizerný stav z Římanům 7 s duchem,
který se vítězně vznáší v Římanům 8?
Všimněte si, co říká
v Ř 7,24: „Bídný
já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána
našeho.“
A teď se podívejme na Ř
8.
Ř
8,1: „A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši,
nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.2Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši
vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.3 Nebo seč nemohl býti zákon,
jelikož byl mdlý pro tělo,…“
Pavel říká: „Co jsme
nemohli udělat, to udělal Bůh.“ Jak?
Ř
8,3: „…Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha,
potupil hřích na těle,“– potupil hřích ve svém životě –
Proč?
Ř
8,4: „Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla,
ale podlé Ducha.
Víme, co jsou skutky
těla. Před chvílí jsme to četli. Už nechodíme podle těla. Bůh nás povolává ke
svatosti. To je velice důležitá věc, kterou je třeba v zákoně pochopit.
„5Ti
zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž
podlé Ducha, to, což jest Ducha.6Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak
Ducha život a pokoj,7Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo
zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.“
Právě tím popsal
beznadějný stav.
„8Protož
ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.“
Nemůžeme se Bohu líbit
v těle. Líbit se Mu můžeme jedině v Duchu. Musíme žít Duchemnaplněnýživot.
„9Vy
pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak
kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.“
Musíme být křesťanénaplnění
Duchem, přátelé.
„10A
jestliťKristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích,…“
Ten, kdo je mrtvý, je
vysvobozen z hříchu (To Pavel řekl v Ř 6).
„10 …tělo
umrtveno jest pro hřích,však duch živ jest pro spravedlnost.11Jestližeť pak
Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž
vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha
jeho v vás.
Ano,naše smrtelná těla
nás uvěznila – On nám dá nový život skrze Svého Ducha.
Mohl bych pokračovat ve
čtení, ale v poznámkách mám něco jiného. Budu muset něco vynechat,
nedostanu se ke všemu.
Středa – Cíl zákona
Podívejme se na Římanům
10 – musíme si probrat co znamená nadpis.
–mluví o cíli zákona.
Ř
10,4: „Konec
zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.“
Co to znamená, že „Kristus je
konec zákona“? Slovo „konec“ v řečtině „telos“ je možné přeložit i jako „cíl“,
„záměr“,„předmět“, „účel“. Je to něco, co doplňuje nějakou věc anebo ji činí
dokonalou. Např.:
1.Tim 1,5: „Ješto konec přikázaní
jest láska z srdce čistého, a z svědomí dobrého a z víry neošemetné.“ (PBK)
ČSP : „Cílem tohoto nařízení je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.“
ČEP : „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého
svědomí a z upřímné víry.“
„Konec
tohoto přikázání“– stejné slovo – telos je použito
v listě Římanům 10,4:
Ř
10,4: „Konec
zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.“
Kristus je účel,
předmět zákona. Je podstatou zákona „k ospravedlnění všelikému věřícímu.“
Význam slova „telos“
není, že Ježíš přišel zrušit zákon. Nalezneme mnoho
dalších veršů s tímto slovem. Přečtěme si např.:
1 Pt
1,9: „Docházejíce
konce víry své, spasení duší.“
Znamená zde slovo „konec“
zrušená? Jedná se o stejné slovo – telos – a znamená „předmět vaší víry – účel
víry“ je spasení duší. To je význam slova „konec“.
Název lekce „Konec zákona“ tedy
neznamená „Zrušení zákona“, ale „Účel zákona je Kristus“.
|
]
Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: helena v Neděle, 15. červen 2014 @ 06:09:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | skalaa,
to je zase dávka s dobře utajenou sobotou
nic jiného neumíte, než být mnohomluvní zákoníci
a tak si plníte své sobotní povinnosti
ale TEN SLAVNÝ KONEC ZÁKONA PRO NÁS SPASENÉ NEVYMAŽETE
|
]
Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 15. červen 2014 @ 11:26:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mně jste adventistickou sobotu zprotivili, protože jste v ní zapomněli na lásku. Pro vás je sobota důležitější než Ježíš a podmínkou spásy. V podstatě jste se vrátili k zákonictví. A to díky Whiteové, kterou považujete za proroka. Ale proč ona vždy tvrdí, že to či ono ji řekl Duch Boží a pak zjistím, že to někde opsala anebo to je nepravda??? Může prorok lhát ???Není to porušování příkazu, abychom nebrali Boha darmo???
Všude ji citujete a věříte jí. Proč ??? Co je důkazem, že vše co píše, je z Boha ??? Moderní proroci jsou typičtí pro sekty a bohužel, kdoví, kdo je vede.
|
]
Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: skalaa v Čtvrtek, 19. červen 2014 @ 19:16:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ako vysvetliš tieto verše a mnohé ine?
I rozhněval se drak na tu ženu (cirkev), a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista. Zjavenie Jana 12,17
Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy . Zjavenie Jana 14,12 |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pátek, 20. červen 2014 @ 10:20:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, ostříhají přikázání, ale všechna. Nevyzdvihují jedno a to hlavně sobotu. A Pán Ježíš dal navíc i nové přikázání k vzájemné lásce. A nikde neřekl, které přikázání je nejdůležitější. Whiteová si něco vymyslela a založila si na tom svoji církev a také pořádně zbohatla. Píše knihy, moc knih. Má jako zdroj bohatou knihovnu. A pak drze tvrdí, že ji to říkal Duch Boží. Proč v závěru knih neuvádí zdroje, z nichž čerpala. Kritizuje katolickou církev, protože jejím zdrojem jsou protestantské knihy. Když má psát o protestantech, je velmi neobjektivní. Úmyslně zamlčuje to, co bylo u nich špatné. Takhle Duch Boží nejedná a nepůsobí. proto jsem k ní ztratil důvěru a k celé této církvi. Je to někdy neupřímné společenství, které lidi hodnotí podle toho, co vytrpí kvůli sobotě. Copak Pán Ježíš chtěl, aby lidí kvůli sobotě trpěli ? Židé nenáviděli Ježíše, že v sobotu uzdravoval, ale nevadilo jim v sobotu plánovat jeho vraždu. Nepodobujte se jim!!!!!!!!!!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Bumerang v Pátek, 20. červen 2014 @ 10:53:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Katolickou církevní nevěstku není ani třeba kritizovat, stačí lidský prst a ukázat jím na spoustu veršů v Písmu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pátek, 20. červen 2014 @ 14:51:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A myslíš, že jiné denominace jsou lepší ? Aby to nebylo jinak ? |
]
Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Neděle, 15. červen 2014 @ 23:29:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jo, takhle nějak jsem kdysi taky přemýšlela... Bytí v Kristu má ale mnohem větší efekt, než podvolování se Zákonu.
|
]
Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Bumerang v Sobota, 14. červen 2014 @ 22:56:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Důvodem odpadnutí byla vždy jen nevěra, zatímco bezzákonnost a svévole jsou až jejím důsledkem. Návratem k Desateru se vůbec nic nezlepší, protože skrze Zákon přichází kupodivu ne poznání Boha, ale poznání hříchu.
Velká slova! To je pravda Boží Momonko! |
]
Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Neděle, 15. červen 2014 @ 23:31:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nepřeháněj, nic tak velkého jsem přece neřekla... |
]
Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: helena v Pondělí, 16. červen 2014 @ 06:02:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | MOMON,kdo se přizná ke KRISTU, před lidmi ON se přizná k němu!Tak to velké je!a bumerang to chápe |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Bumerang v Pondělí, 16. červen 2014 @ 16:51:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ke Kristu se lze přiznat jen v pravdě. Lež a nepravost stejně není možné před Ním ukrýt. On nás zná dokonale, lépe jak my sebe. Zůstávej v Pánu Heleno. |
]
Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Bumerang v Pondělí, 16. červen 2014 @ 16:47:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nepřeháním. Napsat ve dvou větách tolik pravdy. Kde se asi taková pravda bere? U Tebe? Nebo Ti ji dal "Někdo" poznat. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Čo sa to deje? (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Úterý, 17. červen 2014 @ 15:24:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A to jsem si napřed říkala, proč tenhle článek vůbec komentuju... |
]
|
|
|
|