Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Když dva mluví o tomtéž, nemusí to být vždy totéž, říká se, a vpravdě se mi zdá být toto úsloví velice trefné.

Tak například Toník a Standa. Dva, řekl bych do značné míry odlišní jedinci, zde diskutují nad svobodou. Standa tvrdí, že se může svobodně rozhodnout zvolit si činit dobro, ale i zlo, (spravedlnost i hřích), a to se všemi následnými důsledky. Toník pak tvrdí, že si může svobodně zvolit rozhodnout se pouze pro dobro. Standa má za to, že Bůh lidem dovoluje obé – činit dobro i zlo. Toník zase, že Bůh lidem přikazuje si zvolit dobro, a tudíž zde není svobodné volby od Boha činit zlo. Možná jsem neúplně, takto v krátkosti, vystihl pohledy obou na svobodu, ale snad jsem je nijak násilně ani nepřetvořil příliš v obraz svého pohledu.
Nicméně se mi z mého pohledu zdá, že je zde polemika nad tím, v čem kdo svobodu spatřuje. Spočívá svoboda v možnostech volby, anebo v konečném rozhodnutí volby? Jistě není volby tam, kde není výběru, ale také není o čem se rozhodovat tam, kde nejsou možnosti. Mám-li se pro něco rozhodnout, pak musím mít i možnost si to i nezvolit, a naopak jestli mám možnost si něco zvolit, musím mít i možnost se pro to nerozhodnout. Co tedy čemu předchází? Rozhodnutí volbu, nebo volba rozhodnutí? Jestli si něco volím, tedy se pro něco rozhoduji. Pakli se pro něco rozhoduji, tedy si volím. Volba a rozhodnutí, jako by byly spojenou nádobou. Rozhoduji se pro to, co jsem si zvolil, a naopak si volím to, pro co jsem se rozhodl. Jako by volba a rozhodnutí vyjadřovaly totéž …, avšak něco pro jednoho, není automaticky totéž pro druhého. Možnosti volby mne však podněcují k rozhodnutí, a příčiny mého rozhodnutí jsou důvodem pro mou volbu.

Proč si volíme a rozhodujeme se pro nějakou věc nebo pro nějaké jednání? Řekněme, že mám možnost si koupit auto. Avšak má volba i rozhodování nejsou tak plně svobodné. Zvolil bych si koupit škodovku nebo ferrari? Mít na to ferrari, měl bych i možnost si koupit škodovku, avšak obráceně nikoli, mám-li jen na tu škodovku. Snad bych si i koupil tu škodovku novou, kdybych na ni měl, ale mám jen na ojetinu. A i tu ojetinu si nepořídím, nemám-li na ni dostatek finančního obnosu. Má volba i rozhodování jsou tedy svobodné jen coby do stavu prosperity mého života. Mohu se rozhodnout pro to nejlepší jen tehdy, pokud na to mám. Jenže ne vše, co se nám zdá být pro nás nejlepší, musí být nutně to nejlepší. Ono to ferrari je fajn pro jednotlivce nebo páreček, nikoliv už pro čtyřčlennou rodinu. Ne každý má také na to, aby uřídil sporťák bez ztráty svého nebo i cizího života, například pro stav svého zdraví. A ačkoliv by i někdo na to ferrari měl, nutně to ještě neznamená, že si jej koupí.
Mám tedy za to, že svoboda nespočívá v možnostech výběru mé volby ani v okolnostech či příčinách mého rozhodování, ale spočívá ve stavu mého srdce. To, jak se rozhoduji a co si volím, zjevuje stav mého srdce. To, že si mohu vybrat, rozhodnout se a zvolit si, dle vlastního uvážení, není samo o sobě pro mne tou pravou svobodou. Svoboda není nevázanost, není anarchie, není pláštěm pro činění nepravostí. Skutečně svobodný člověk neprosazuje sám sebe na úkor druhých. Svobodný člověk vždy jedná v lásce k druhým, sám sebe ponižuje pro dobro druhých, své touhy přizpůsobuje blahu všech. Nesoustředí se na sebe sama, ale jedná tak, aby byl prospěšný druhým, všem, byť i na úkor sebe sama. Znamená to snad, že takový člověk je vlastně nesvobodný? Ono to, co je pro jednoho svoboda, nemusí být svoboda pro druhého. Záleží to na stavu srdce každého člověka. Vždyť člověk vnějšně spoutaný okolnostmi svého života může být svobodnějším než člověk jimi nevázáný, a člověk sám sebe spoutávající, bývá daleko právě svobodnější, než člověk vnitřně nespoutaný, ale podléhající vnějším okolnostem.

Ti, kdo vskutku uvěřili v Krista, jsou lidmi v pravdě svobodnými. Tuto pravou svobodu nezískali však sami ze sebe. Tu pravou svobodu jim vydobyl Kristus. Již nejsou vázáni literou vyrytou do kamenných desek, ale Božím slovem vepsaným do jejich srdcí. To Boží slovo bylo vylito do jejich srdcí skrze Ducha svatého, který jim byl dán. Již nejsou otroci příkazů a zákazů, nenechávají si nařizovat, co smějí a nesmějí činit. To slovo je v jejich srdcích a ústech, na jejich jazycích. Oni to slovo zvěstují nejen svými slovy, ale i svými činy. Je to slovo víry, které zvěstují. Oni vědí, co je tím slovem víry. Vždyť je to slovo má ve své moci. V tom slovu jsou vskutku svobodni. Jím jsou učiněni svobodnými, neboť poznali pravdu, a ta je učinila vskutku svobodnými. V tom slově je shrnut celý zákon i proroci. Kdo v tom slově jedná, kdo jej dodržuje, nehřeší a ani nemůže zhřešit. Je to slovo, které zde bylo od počátku a zůstává na věky. Jen v tom slově je svoboda.

Není svoboda jako svoboda. Není ještě svobodný ten, kdo se rozhoduje mezi dobrem a zlem. Nemůže být svobodný, kdo nezná pravdu, kdo se nenechává vést Duchem svatým. Vidíme-li svobodu v možnosti výběru mezi dobrem a zlem, mezi spravedlností a hříchem, pak nad námi ještě úplně nepanuje Ten, kdo je tím slovem víry, které nás činí svobodnými od litery zákona, a přesto svobodně svázanými jeho plností (zákona).

Vskutku svobodný a Kristem osvobozený člověk nemá volby mezi dobrem a zlem. Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. Jak jsme svobodni, můžeme poznat podle stavu svého srdce -  čím naše srdce přetéká, to naše ústa mluví a nejen ona mluví, neboť lidský jazyk bývá zrádný, ale naše činy stav našeho srdce vyzrazují.

Není svoboda jako svoboda. Co je pro jednoho svoboda, to pro druhého otroctví. Nemít na výběr mezi dobrem a zlem, nemusí ještě znamenat nesvobodu – záleží na stavu tvého srdce – co zvolíš? Co ti dovoluje Bůh? Milovat či nenávidět? Co je v našem srdci, to můžeme rozpoznat sami na sobě – jsme-li vskutku Kristovi.